Yalka komentáře u knih

Knížku jsem přečetla během tří dní. Takže v podstatě na jeden zátah. Četla se v mnoha ohledech moc hezky, to ano, mělo to spád, ALE: bylo tam tolik nelogičností, že jsem každou druhou stránku měla pocit, že mě autorka vzala polenem po hlavě.

Docela mě to mrzí, protože Divergenci předcházela taková chvála.

Líbí se mi komentář Eidalona. Myslím, že to vystihl velmi dobře.

Myslím, že ve srovnání s Hunger Games knížka absolutně neobstojí. Collinsové se v Hunger Games podařilo vytvořit naprosto uvěřitelnou a do detailů propracovanou vizi dystopického světa, ze které mi běhal mráz po zádech. Zapadlá provincie, ostnatými dráty ohraničený život, černý trh, boj o každé sousto, o každou kalorii, hlad byl úplně hmatatelný a stejně tak strach z jakéhokoli neopatrného výroku nebo činu, který mohl způsobit smrt hlavní hrdinky, nebo celé její rodiny. Katniss pevně rozhodnutá, že nebude mít děti... To vše mi přišlo fascinující a velmi reálné.

Naopak v Divergenci popsaná vize světa mi přišla naprosto nefunkční, nestabilní. Ba až hloupá. Spíš mi to připadalo jako nějaká počítačová hra, než svět, který měl být vnitřně stabilní minimálně desítky let.
Pak je tu násobilka, ta mě při čtení rušila hodně :-) Jednoduchými počty mi totiž vyšlo, že ve městě žilo maximálně tak 10 tisíc lidí (ve frakcích, co se týče factionless: to se neodvažuju odhadnou). Připadalo mi proto velmi neuvážené, jak plýtvali svými lidskými zdroji (lidský odpad v přijímacím rituálu byl naprosto neuvěřitelný). Kolik tak mohlo být dospělých lidí v Dauntless (frakce Tris a Tobiase)? Deset lidí z každého ročníku vynásobeno 30 (když uvažujeme věk lidí ve frakci mezi 16 a 46), to by vycházelo na pouhých 300 lidí. A ať násobím, jak chci, i když pár let přidám, frakce Dauntless není schopná možná ani prosté reprodukce. Jde vůbec, aby se v ní každý rok narodilo byť jen 10 až 20 nových dětí (jak je to v ročníku spolužáků Tris)? Co těhotné ženy, musí taky naskakovat a vyskakovat za jízdy z vlaku? Otázky, samé otázky... ;-)
Samotný systém nutnosti výběru frakce v 16 letech, které je neměnný, mi taky přišel velmi nedomyšlený (řečeno slušně). Další případ plýtvání lidskými zdroji. Navíc i při takovém odpadu vykazoval systém chyby (např. otec Tobiase, tak vzdálený ideálům své frakce, a to není jediná takováto postava). A co děti lidí bez frakce, měly vůbec nějakou šanci posunu po společenském žebříčku? Těžko. Hrozné... Lidi bez frakce jsou zmiňováni zpravidla jen jako klienti soc. systému. To má být příklad společnosti poučené z chyb předchozích generací? No...

Škoda, hrdiny jsem si oblíbila, ale vůbec nemám chuť kupovat si další díl…

Shrnula bych to takto:
V rámci žánru young adult si myslím, že je to příjemná kniha. Hrdinka je sympatická, rozhodně žádná pipka a jak je tu hezky v jiném komentu vystihnuto doslova nám "dospívá před očima". Rozepsala bych se o love story, ale to už bych spoilerovala (u mě ale spokojenost). Takže pokud jste z cílovky (věkově), a tomuto typu hrdinek dáváte přednost, doporučuju (a klidně si přimyslete hodnocení o dvě hvězdy lepší, takže 80 %).

Pokud jste věkově vzdálenější žánru young adult, a víte o sobě, že vám vadí logické díry v příbězích, tak radím opatrnost a nečekat žádnou velkou pecku. Myslím, že zrovna tahle knížka se (oprávněně) neubrání srovnání s Hunger Games (stejná doba vydání, stejný žánr tj. young adult & dystopie, v obou je hlavní hrdinka žena a autorem je v obou případech také žena, obě knihy jsou koncipovány jako trilogie, to už je snad důvodů dost), a myslím, že v tomto srovnání Divergence neobstojí, dávám 40 %.

34 31.12.2012

Nádherný příběh, který mě naprosto dostal. Velmi přesvěčivý vhled do myšlenkových pochodů mladého muže s autismem.
Kniha je celá psána jako deník.

Jde vlastně o docela banální příběh jedné rodiny, která se i přes postižení dítěte snaží žít normální život. Ne vždy se to daří, ale co jiného zbývá, než se oklepat a jít dál?
Pro mě nádherné a nezapomenutelné. Škoda, že nejde dát víc hvězdiček než pět. Okupuje čelní příčky v mé TOP 10.

Velmi se mi líbí, jakou formou jsou vykresleny charaktery postav a vůbec celý děj. Christopher svým dokumentaristickým způsobem zachycuje jednání a výroky svého okolí (vč. např. způsobu mluvy), a na čtenáři je, aby si informace sám zpracoval (protože právě toho Christopher i přes svou genialitu schopný není, nebo spíš není schopný zpracovat data způsobem, který je považován za "normální" a vyvodit z nich závěry, které "neurotypickým" lidem připadají logické, viz např. jeho vztah k otci na konci knihy, to je krystalicky čistý příklad tohoto jevu).
Zvolená deníková forma je, dle mě, geniální způsob, jak odlišný způsob, kterým autisté zpracovávají informace, přiblížit (a pomáhá objasnit nakolik jim právě toto komplikuje život).

Kniha má velmi poutavou hlavní dějovou linku, ale Christopher píše také o škole, příhodách doma, dovolených, hodně o sobě a svých problémech a dává tak čtenáři náhled všech možných (mnohdy nečekaných) komplikací, které s sebou autismus přináší (a který bývají způsobeny např. dotykovou a pachovou hypersezitivitou, doslovným chápáním výroků, zachycené jsou časté problémy s jídlem a zejména všeprostupující problémy s úzkostností). Zde je vidět, že si autor dělal důkladné rešerše. A vše krásně organicky začlenil do děje.

Nesouhlasím s komentářem Jíti, že pokud se chcete dozvědět něco o autismu, je lepší je obstarat si "Nikdo nikde". Donnu Williams bych na rozdíl od Haddona pro tento účel nedoporučovala. Ta chce přeci jen čtenáře poučenějšího.

31 04.01.2013

O Harrym jsem si přečetla článek v Lidovkách (v roce 2000 při příležitosti jeho prvního českého vydání). Okamžitě jsem se rozhodla, že si knížku musím sehnat, ale byť i jen jedna kniha, bylo pro mě tehdy docela dost peněz. První výlet do knihkupectví byl navíc neúspěšný, protože jsem si nepoznamenala název knihy ani jméno autorky a nezbylo mi než vysvětlovat, o čem kniha je, že je o škole kouzel, že vyšla v Albatrosu, že má v originále už více dílů, a že v anglosaském světě je to bestseller. Bohužel podle tohoto popisu ji v knihkupectví nepoznali :-)
Druhý pokus už byl úspěšný a já jsem knihu koupila svému 11letému synovci k narozeninám a díky tomu jsem si ji mohla konečně přečíst. Od té doby na Harryho nedám dopustit. Samozřejmě jsme se synovcem postupně šli i na všechny filmy. Obrovský zážitek bylo čekání na 5., 6. a 7. díl knihy s ostatními fanoušky na internetu. Harry mi taky dost pomohl s motivací ke studiu angličtiny. První půlku pátého dílu jsem četla ve skvělém českém fanouškovském překladu vysokoškolačky Starkiller (určitě je tu víc pamětníků, bylo to o prázdninách v r. 2003, přičemž oficiální překlad vyšel až v únoru 2004), zbytek páté a taky další knihy jsem už zvládla sama v originále. Na Harrym pak samozřejmě vyrostly taky moje děti.

26 01.06.2021

(SPOILER) Moc pěkné. Hodně mi to připomínalo vzpomínání mé a manželovy babičky, manžel je totiž od Oslavan (tam se donedávna těžilo černé uhlí), jeho babička se tam narodila, vyrostla, vdala se a je tam pochovaná, její otec byl horník, takže dokonce i v tomto se to prolíná. Moje babička sice byla „jen“ z chudé rolnické rodiny, ale byla to žena statečná a zažila si v životě spoustu dřiny.
Dost se zajímám o historii a četla jsem spoustu historických i beletristických knih, navíc jsem si prošla pravou katolickou výchovou (v podání mých vychovatelů se to někdy podobalo spíš vymývání mozku, čest výjimkám, ale přežila jsem a o víru jsem nepřišla), takže si dobu na přelomu 19. a 20. století nějak představuju a snad tedy můžu napsat, že pár věcí mi v Šikmém kostele nesedělo.
- Proč odešla ovdovělá Barbora na začátku knihy z domu po rodičích? Nedává to ekonomicky vůbec žádný smysl. Měla přeci na pomoc nejstarší dceru, nebyla uvázaná u malých děvušek (viz její dření v hospodě), v tom malém hospodářství jim by jim bylo dle mě líp, ograpčoru by mohla dělat úplně stejně.
- Aspoň, že Barce uspořádala svatbu za peníze, co tak pečlivě šetřila. Františka z nich neviděla nic? A co Žofka? Mezitím válka a inflace asi veškerou hodnotu peněz požrala, kdyby zůstaly uložené v nemovitosti, myslím, že by to bylo daleko výhodnější. Uvidím, jestli se dozvím v dalším díle.
- Sexuální revoluce proběhla až v 60. letech 20. století, a bez toho, že by byla vyřešená antikoncepce, by k ní asi těžko došlo. V knize je popisovaných několik dlouhodobých vztahů, které zůstávají i celé roky bezdětné. Autorka nevysvětluje, jak je to možné (i když jindy nás informuje, i že někomu nenakynulo těsto na buchty), dost mě to rušilo, vrtalo mi to hlavou, všechno se dá vysvětlit, ale nevěnovat se tomu vůbec? Kniha hlavně o starostech ženských a ani jedno nechtěné těhotenství? Ani jednou strach z nechtěného otěhotnění? Fakt divný...
- Jurek je povýšený na vedoucího odbytového oddělení pivovaru, dají mu krásný byt a ztrojnásobí mu plat. Skutečně by v takovém okamžiku hledal práci pro svoji skoro čerstvou novomanželku? V roce 1906? Přes ředitele pivovaru by si domluvil schůzku s ředitelem lázní? Neslušelo by se spíš, aby jeho finančně zabezpečená paní zůstala v domácnosti? V zemi, kde byl např. povinný celibát učitelek zrušený až v r. 1919?
- Julčiny vulgárně zjednodušující úvahy o Bohu jsou vyloženě trapné a laciné, takto nám ve škole argumentovali komunističtí učitelé za minulého režimu (true story). Já mám ráda emancipované ženy, které si dokážou zařídit život po svém (napadá mě třeba Žeňa ze Želarů), Julčin příběh je hezký a líbí se mi, jak se prolíná s příběhem Matuszkových, ale toto mi přišlo fakt zbytečné a co hlavní, pro tu dobu neautentické.
- Tolerantní uvažování ve stylu „Dělej a mysli si holka co chceš, když tím nikomu neubližuješ...“, je do značné míry věc posledních 30 let. Ještě v druhé půlce 20. století pamatuju na ženské velmi silný společenský tlak na dodržování různých psaných i nepsaných pravidel (Ba co víc, cítím ho i dneska.). A co teprve na přelomu 19. a 20. století! Myslím, že to autorka dost podceňuje. Některé dějové linky nebo uvažování postav mi tím pádem přišly mimo mísu. Jak jsem psala výš, tím, že autorka nenechá nikdy např. Julku nechtěně otěhotnět, ušetří jí některá těžká životní rozhodnutí a umetá jí tím cestičku.
Mně vlastně přišlo, je to můj názor, že kniha obratně balancuje na hraně červené knihovny, a to takové, která konvenuje současné čtenářce. Zkuste se začíst třeba do starých kalendářů, tamní červená knihovna se liší...
Celkově se mi ale vyprávění opravdu líbilo, a ty stovky detailů z rešerší a z rozhovorů s pamětníky, co si autorka tak pečlivě dělala, mě moc potěšily. Dozvěděla jsem se spoustu nového, podnítilo mě to k vlastním rešerším. A sice už neposlouchám Nohavicu, ale jeho Těšínská mi kdysi vypálila díru do hlavy, naprosto mě dostala. Moc se mi líbí, jak z ní autorka sem tam v knize cituje.

Anna musela být opravdu číslo! Nevím, proč jsem se tak dlouho, celé roky, odhodlávala číst její deník. Není to žádné depresivní čtení. Anna je plná života a doslova na vás vyskakuje ze stránek svého deníku. Měla jsem raději ty méně učesané části, než ty, kde se snaží o vyšší styl. Anna má opravdu vysoké nároky na svoje okolí, hlavně na rodiče. Postupem času, jak se napětí v domě zvyšuje, už to Anna nedokáže vnitřně ukočírovat (i když si myslí a píše o sobě opak). Jelikož mám aktuální rodičovskou zkušenost s puberťáky, přišlo mi to velmi reálné, i když jsem některé její výlevy proti rodičům ke konci knihy těžce nesla. Hodně často jsem při čtení myslela na Pipa (= otce), jak neskutečně náročné a zároveň krásné to pro něj muselo být, když deník po válce četl a později dělal celou redakční práci.
Vzhledem k Anniným liberálním názorům mě docela překvapuje, že se z knihy stal takový bestseller. Přijde mi, že v mnoha ohledech předběhla svou dobu, některé její názory musely být v 50. letech dost šokující, nebo ne?
Celý deník je dokonalý ve vylíčení reálií. Všechny ty detaily o korespondenčních kurzech jazyků a těsnopisu, všechny ty příhody o jídle, ucpaném záchodě, častých nájezdech zlodějů na sklad atd., byly velmi zajímavé (pobavila mě třeba debata, zda je vhodný jako dárek pro Annu k Chanuce Nový zákon). Obdivovala jsem všechny členy té malé uzavřené společnosti, jak se učili jazyky a stále na sobě pracovali. Ráda bych se někdy podívala do muzea AF do Amsterodamu, snad se mi to podaří.

24 19.01.2018

V určitém věku (15–16 r.) to pro mě byla knížka, která mě naprosto pohltila, četla jsem ji aspoň 30krát dokola. Okouzlující mozaika příběhů, oživlé dějiny.
Bibličtí apoštolové Pavel a Petr jako postavy v beletrii, to bylo pro mě tehdy něco nového a nečekaného.
Dále: napravený bad boy Marcus Vinicius. Nepřekonatelný Petronius aka arbiter elegantiarum. A samozřejmě nejlepší postava: zmrd Chilón Chilonides.

Vzhledem k tomu, jakou práci si dal autor s rešeršemi a jak vše krásně organicky včlenil do příběhu, nepochybuji ani na sekundu, že by se mi kniha úplně stejně líbila i dnes.

24 02.01.2013

Dokonalé!!! Pro mě čistých 100 %.
Spolu s Červenkou zatím moje nejoblíbenější.

Líbilo se mi víc než Nemesis a Pentagram, kde se mi zdály zápletky až moc překombinované. Ve Spasiteli je sice taky rozuzlení až překvapivě zamotané (například ze zločinu spáchaného v prologu jsem postupně podezírala čtyři osoby, přičemž ve hře byly i další), ale protože je hlavní dějová linka, Spasitelův neúnavný hon při kterém se dostává na nejrůznější místa mrazem sevřeného města Oslo, čistá a lineární, ale přitom neztrácí na napínavosti, tak se tentokrát při čtení nedostavil pocit překombinovanosti.
(Mám jen malou výtku, přišlo mi nepravděpodobné to, jak to se Spasitelem nakonec dopadlo, když mu policie předtím celou dobu doslova dýchala na krk.)

21 15.02.2013

Výborná kniha, exkurs do relativně nedávné norské minulosti. Pamětníci ještě žijí a některé rány se nezahojí nikdy...

Na čtení mi přišla poutavější současná dějová linie (prostě ze začátku bylo málo Harryho, zvykla jsem si na něj, v Netopýrovi skoro neopustil scénu). Tato část příběhu je také rozhodně přehlednější a dějová linka toho vysokého úředníka z ministerstva zahraničí (Bernt Brandhaug) je dokonale do detailu vymyšlená a vypointovaná. Ze scény v hotelu mi šel úplně mráz po zádech. Taky další záporáci (Sverre Olsen, Tom Waaler) jsou zajímaví.

V postavách z minulosti jsem se trochu ztrácela, to se přiznám rovnou (chyběla mi mj. znalost reálií) a knížku jsem kvůli pochopení všech souvislostí přečetla dvakrát bezprostředně po sobě. Rekonstrukce toho, co se přesně mezi těmi několia postavami v době 2. světové války stalo, je roztažená úplně přes celou knihu a poslední kousek do mozaiky zapadne až na konci.

Závěr knihy je skvělý, jen možná až příliš moc náhod na malé ploše.

P. S.: Půjčila jsem si Dějiny Norska, jdu si přečíst 20. století :-)

21 09.02.2013

Markův smysl pro humor mě opakovaně dostával. Ovšem ve filmu z něj udělali až moc velkého kašpara, knižní Mark je mi daleko sympatičtější. Kniha má bezvadně vymyšlený příběh a opravdu jsem si ji užila (miluju robinsonády), ale přijde mi trošku nedotažená z redakčního hlediska. Divně se mění tempo vyprávění, střihy Mars/Země by mohly být rozvrženy, dle mě, lépe. První místo, kde se mluví o dění na Marsu a o Markovi najednou z ničeho nic ve třetí osobě, mě vyloženě zarazilo, působilo to jako pěst na oko.

19 02.09.2016

(SPOILER) Edit 13.11.2024: Tři měsíce jsem poslouchala postupně všechny díly Mycelia, z nichž některé jsem četla už dřív jednou, některé dvakrát. Moc jsem se na tenhle rereading těšila a maximálně si to užila. Mycelim je skvělé! Dějové linky jsou velmi zajímavě a promyšleně spletené a ukončené (i když ten konec není asi úplně čtenářsky atraktivní, je prostě impozantní). Můžu jen a jen doporučit. Všechny ty nápady! Dualita konzervativního Gäercürdahöartha a progresivního Akkütlixe mi přijde jako nejvíc cool nápad! Mám na Mycelium tolik skvělých vzpomínek! Navždycky to bude pro mě jedna z mých úplně neojblíbenějších knižních sérií. Doporučuju taky audiobooky, výběr herců je skvělý. Jaroslav Plesl exceluje, ale nejen on. A schválně, zkuste si vyslovit Aöhrlëmëgerl, já to teda nedokážu :-)
Ještě pár drobností: Kdysi při prvním čtení jsem moc nevnímala linku Chloe, Obludy a Xantiena. Pak ke konci mi to bylo líto. To jsem nyní napravila. Jejich příběh mi přijde (od okamžiku, kdy jsou to opravdu jen oni tři) takový průzračně jednoduchý, odpočineme si od řady postav s komplikovaným vnitřním monologem, mám je ráda. Naopak čím dál víc nesnáším Sofii a popravdě ji ani nechápu. Moje vysvětlení: vlivem událostí z dětství mají ona i Aš~šád poruchu osobnosti, to jediné mi dávalo smysl. Rozloučení s ní (když nepočítám epilog), to v Blue Springs, to je hodně depresivní kapitola.
Původní komentář 04.07.2022: Poslední setkání s našimi oblíbenci? Nebo bude mít Mona spin off? Pár věcí by chtělo ještě dovysvětlit, třeba paní Kadlečková ukrývá v šuplíku ještě něco... :-)
Z mého pohledu dostal v tomhle dílu nejlepší story arc Aöhrlëmëgerl aka John Broderick. To mě fakt dostalo hodně. Včetně toho žbluňknutí ;-) Také včetně toho, jaký mělo jeho vystoupení v klubu s odstupem vliv na hlavní dějovou linku. U toho jsem doslova výskala nadšením. A to přitom tenhle velekněz nikdy nebyl moje oblíbená postava.
Moc mě nepotěšilo zakončení dějové linky lodí a další poničení prastaré meziplanetární křižovatky v klaëwentu sgenů (i když asi ne definitivní). Můj vnitřní nerd by si přál, aby ten fascinující systém někdo celý zrestauroval a znovu rozchodil. Totéž s Akkütlixovým argenitem. Takové plýtvání (a tolik utrpení a krve za tím) a proč vlastně? Vysvětlování mě víc uspokojilo v sedmém dílu. Osmý díl některé už dříve vysvětlené věci znovu zpochybnil. Což samo o sobě samozřejmě nevadí. Ale já jsem se ztrácela. Nebo je to záměr autorky a události mají víc možných vysvětlení? Mám silný pocit, že nás paní Kadlečková tak trochu trolí. Je to cool. Jak a kde se rozloučíme s Fionou, to bylo zcela nepředvídatelné (čekala jsem úplně něco jiného), nicméně vtipné. Konec Lucase (je to Lucas nebo ne?) a konec Kamëlë, proč ne? I Julii jsme zamávali. Můj oblíbenec, navenek nudný chlápek, politik Daniel Byrd, ve skutečnosti brilantní stratég snad ještě chytřejší než Lucas, má osud jako biblický Job, jen bez Jobova happy endu, chudáček. Ale drží se statečně. Spousta dalších postav se mi sem ani nevejde. Už tak je komentář moc dlouhý...
Mycelium pro mě znamená hrozně moc, budu se k němu ještě roky vracet. Strávila jsem s ním (zatím) neskutečných 9 let. Dalo mi opravdu hodně témat k přemýšlení (víra/fanatismus/náboženství, média a jejich vliv (a jejich plytkost), střet civilizací, děsivé zneužívání politického lobbingu ze strany Össe, které vidíme v osmém díle konečně v celé jeho obludnosti (zde paní Kadlečková velmi aktuálně komentuje dění, které zažíváme v roce 2022, i když knihy dopsala v polovině roku 2021!) rodičovství, opouštění rodného hnízda, stát jako big brother, liberální vs. protektivní politika...). Mimo jiné už se těším, až vyjdou všechny audioknihy a budu sérii poslouchat stále dokola. Na závěr moje už tradiční zvolání: kéž by se podařilo přeložit Mycelium do angličtiny!

18 04.07.2022

(SPOILER) Vilma Kadlečková opět skvěle! Celá tahle série by si zasloužila překlad do angličtiny!
Karty jsou rozdané. Hrozně moc se těším na poslední dva díly.

Drobky a spoilery z knihy: konečně snad známe obsah celého Gilesova dopisu. Taky víme, co vyváděl Lucas na Össe před čtyřmi roky.
Moc se mi líbil Lucasův výcvik.
A samozřejmě onen překvapivý Aöhrlëmëgerlův flashback.
Musím se přiznat, že fenomén wëtrëïgaes se vzpírá mému chápání, i když o něm bylo v V. i VI. dílu napsáno docela dost. Četla jsem dobře, že i lodě jsou sgenové a jinde, že i lodě jsou wëtrëïgaes? Mám v tom kapku guláš...
Bývala bych chtěla víc Julie Lothové (v pátém dílu moje snad nejoblíbenější postava), víc Pinky, Kamëlëmöernü (chudinka malá Kamëlë) nebo třeba Fiony. Aspoň že Daniel Byrd měl prostoru docela dost.
Co to Vilma Kadlečková udělala Sofii, a proč vlastně?
Paüsuë dostala scénu, kde aspoň na chvíli nebyla otravná. A samotné programování oltáře: za mě, wow.
Stále zůstávají otevřené věci. Tak např.: jak je to s reprodukčními schopnostmi lodí (informace si zatím odporují) a nakolik je to důležité? Ví Aöhrlëmëgerl (nebo jak ho autorka překřtila, John Broderick) o Lucasově zásahu na konci na Zelené lastuře? Aš~šád je stále ambivalentní postava, o jejíchž plánech v podstatě nic nevíme.

18 21.10.2021

K Anně jsem se vrátila po 25 letech, abych si přečetla originál v angličtině. Některé moje lásky z dětství nové čtení přežily jen s odřenýma ušima, Anna mi přišla ještě lepší než kdysi. Ty vtipné Anniny postřehy a hlášky, krásně vykreslené postavy... Vůbec mi nepřijde, že by to byla knížka vhodná jen pro malé holky. Originál v angličtině můžu jen a jen doporučit. I když kniha vyšla před více než 100 lety, tak ta angličtina nádherně odsýpá. Dala jsem si to jako audiobook, poslouchala jsem tuto amatérskou dramatizaci: https://librivox.org/anne-of-green-gables-dramatic-reading-by-lucy-maud-montgomery/ Není to špatné, většina postav je moc hezky vystihnutých, Anna je dokonce výborná, jen Diana se bohužel nepovedla.
Ještě jeden důležitý postřeh k textu knihy: porovnáním originálu s verzí od Albatrosu (překlad Aleny Benešové, vydání z roku 1993, které je asi přetiskem vydání z roku 1982) jsem zjistila, že česká verze je dost krácená. Např. chybí kapitola č. 27, An Unfortunate Lily Maid, kde je důležitá interakce mezi Annou a Gilbertem, na což jsou v knize později asi dvě nebo tři narážky. A to není jediná kapitola, která v knize chybí.
Překladatelka (nebo možná následně redaktor/ka) asi měla ideové zadání, snaha eliminovat zmínky o víře/křesťanství je jasně zřetelná. Jeden příklad za všechny, Matějova úvaha z kapitoly 34 (A Queen's Girl, česky kapitola 30, V Královské akademii): "She's been a blessing to us, and there never was a luckier mistake than what Mrs. Spencer made—if it WAS luck. I don't believe it was any such thing. It was Providence, because the Almighty saw we needed her, I reckon." Je přeložena takto: "Je pro nás oba požehnáním a šťastnější chybu nemohla paní Spencerová udělat, když nám ji poslala místo chlapce. To... teda... učiněné štěstí..." Zbytek je vypuštěn. Vynecháním poslední věty odstavce překladatelka úplně otočila význam! WTF??? Matěj v originálu doslova říká, že je přesvědčený, že NEŠLO O ŠTĚSTÍ, ale o zásah boží prozřetelnosti. (Více k zásahům do textu Anny najdete na záložce Diskuse.)

Nesmrtelné Jazovy hlášky a kouzelné ilustrace v knižní podobě.

Gomel, vemsi ho! Gulem WTF!?! Nhcybi ti náhodou tole? Matjáš, sež kudna a ne bráhca!
Vimři!!! Senato mžůu visrat
Dise bondout! BOT
Ciwe Sralin, to musim taki!... CIWE SRALIN...!!?
DMNTI FAKT!
Aš budu velkí budu mít Uhri!

Kdo by odolal :-)

17 16.11.2013

Jsem úplně nadšená, o existenci téhle knihy neměla vůbec tušení!

Je velmi zajímavé srovnávat ji při čtení s příběhy o soudci Ti, jejichž autorem je přímo van Gulik.
V tomto příběhu z 18. století už dokonce vystupují seržant Chung, Tao Kan, Ma Žung i Ťiao Taj. Jejich životní osudy, zde jen letmo načrtnuté, pak van Gulik rozvinul ve svých vlastních příbězích.

V příběhu hrají značnou roli věštby a duchové, jakási vyšší spravedlnost používající tyhle kanály, ale není to v neúnosné míře. Samozřejmě se nedozvíme např. nic o soudcových manželkách, ani o sexuálních eskapách Ma Žunga a Ťiao Taje. Soudce Ti zde používá torturu, velmi riskuje a používá moc své funkce jako nátlakový prostředek při výsleších a to i v případě, že nemá důkazy, jen hypotézy a podezření. Tímto se liší od věcného profíka, jak ho známe od van Gulika.

Knížka je nicméně velmi čtivá, má jistě také velkou faktografickou hodnotu (samozřejmě když se vezme v úvahu, že je plná anachronismů, skutečný Ti žil ještě mnohem dříve než v 18. století). Dozvíme se spoustu informací o etiketě: je tam spousta příkladů, jak spolu komunikují lidé z různých/stejných společenských vrstev, muži s ženami, jaké se od koho čeká chování, např. jeden muž je z něčeho nekalého podezřelý jen proto, že někoho neseřval a nevrhul se na něj při nehodě na silnici, tento "důkaz" je brán jako docela pádný :-)

Postavy jsou docela pěkně charakterizované, velmi se mi např. líbí postava mladé vdovy Bi Ťiou, má skvělou vyřídilku.

Některé motivy z tohoto starého příběhu (např. exhumaci a možné důsledky pro úředníky, pokud by se ukázala jako neoprávěná) van Gulik zpracovává i ve svých vlastních příbězích, což není vůbec výtka, chystám se po letech číst celou van Gulikovu sérii a už se těším, jaké všechny narážky na "Slavné případy" v ní ještě objevím.

Van Gulik v předmluvě podrobně popisuje jak se o téma dlouhodobě zajímal. Nejprve hledal mezi čínskými detektivkami vhodný příběh (takový, aby co nejvíce konvenoval evropskému čtenáři). Pak vybíral co nejlepší verzi vybraného příběhu (ze třech různých vydání Ti Kung An, která měl k dispozici), dál popisuje svoji práci překladatelskou a zejména velmi pečlivou práci redakční. Opravdu fascinující, kolik času se tomu rozhodl věnovat. V doslovu jsou poznámky k čínskému soudnímu systému a autorův nápad, že by někdo mohl psát detektivky v tomhle stylu pro evropské čtenáře :-), jako pomoc pro případné zájemce van Gulik přidává dlouhý seznam literatury, ze které jde čerpat. Jedním slovem: úžasné!

17 02.03.2013

Collinsové se v Hunger Games podařilo vytvořit naprosto uvěřitelnou a do detailů propracovanou vizi dystopického světa, ze které mi běhal mráz po zádech. Zapadlá provincie, ostnatými dráty ohraničený život, černý trh, boj o každé sousto, o každou kalorii, hlad byl úplně hmatatelný a stejně tak strach z jakéhokoli neopatrného výroku nebo činu, který mohl způsobit smrt hlavní hrdinky, nebo celé její rodiny. Katniss pevně rozhodnutá, že nebude mít děti... To vše mi přišlo fascinující a velmi reálné.

Pro mě 95 %. Těch pět procent strhávám za to, že Katniss měla v aréně od autorky hezky umetenou cestičku, ani jednou se nemusela rozhodovat mezi životem svým a životem někoho jiného.

Další díly trilogie mě moc nenadchly, chybí sevřenost prvního dílu, autorka si už, dle mě, ukousla moc velké sousto.

17 02.01.2013

(SPOILER) Před půl rokem jsem četla znovu celou sérii, takže mi nyní nedělalo problém navázat a už vůbec jsem se nemusela do čtení nutit. Právě naopak. Nyní se hrozím sáhnout po osmém dílu, protože: co pak budu dělat se svým životem? S Myceliem prožívám každý nový díl od roku 2013. Nejraději bych si zalezla do klaëwentu jako přeopatrný Gäercürdahöarth a dělala, že osmý díl zatím nevyšel. Zabavila bych se na chvíli možná tím, že bych shipovala Fionu s tím psychiatrem a Pinky s lyžařem-archeologem. Jenže nemám devítiboký klíč a wëtrëïgaes se tak stejně přese mě převalí, ať dělám, co dělám...
Budu citovat kolegu hoopoo: jak okomentovat sedmý díl z osmidílné série a nespoilovat? Za mě velká spokojenost. Zaplnily se některé díry v ději, které mi přišly nedomyšlené, teď se ukazuje, že to byl záměr (historie lidských planet), ale i tak pořád nevíme vše. Fionka v podzemí v ezo-městě a její reakce na to, že je vyvolená, tak to mě dostalo. Opět jsme se dozvěděli něco málo víc o Gilesovi (tentokrát opravdu jen málo). Jedna moje oblíbená postava dostala od autorky pěknou ránu mezi oči (nebo mezi nohy?)...
A Lukas, který musí "aspoň rozvázat tkaničku"? Za mě krásně vystižený rozdíl mezi postavami Luse a Ashe (taky mi u toho konečně došlo, proč jsem chtě-nechtě od začátku v týmu Aš~šáda, i když Lucas je tak nějak víc sexy).
Ať už to někdo přeloží do angličtiny!

16 08.06.2022

K téhle knížce mám tak trochu osobní vztah. Můj dědeček jako teenager viděl vzducholoď Italia při jejím přeletu nad Moravou (15. 4. 1928), což byl pro něj obrovský zážitek, často u nás v rodině zmiňovaný. Proto měl knížku ve své malé knihovničce. Vzadu v obrazové příloze byla myslím dokonce fotka přeletu Italie nad Československem. Četla jsem ji kvůli dědečkovi, zaujala mě a František Běhounek se stal na nějakou dobu mým oblíbeným spisovatelem.

16 20.07.2016

Asi je to neobvyklé, ale pro mě to byla moje nejoblíbenější verneovka (i když jsem četla i všechny ty klasické).
Milovala jsem postavu Marcela a jeho mission impossible do Ocelového města.
Některé pasáže jsem měla tak zažité a znala je tak dobře, že mě pak překvapilo, když jsem četla jiný český překlad, že už to není ono ;-)

16 02.01.2013

Čtu znovu po několika letech. Opravdu respekt! Reálie, příběh, postavy, reálnost toho všeho. Dokonalost!

15 11.04.2021

Cyrus Smith for president!

15 02.01.2013