Yarwen komentáře u knih
Pinďa hraje za Třeskoprsky hokejový zápas s Hromdopolicemi a za pomoci Myšpulína a Holmepsa bojuje proti švindlujícímu soupeři (***). Kacafírek se v Hloupětíně opět snaží trestat místní hloupost (**), krásně malovaná pohádka o vojáku Dalamánovi nás zavede do hlubokého lesa s loupežníky (***), Juklíček a Rambajs se stále drží svého balónu a plují s ním po moři (***) a poslední komiks nám představí známou pohádku o zvířátkách a loupežnících (**).
Zatímco ústřední komiks Čtyřlístku pod názvem Ďábelská jízda je ve stylu Toma a Jerryho, tedy honička a karamboly bez zajímavějšího děje (*), hned v tom dalším se dětem představí středověká tvrz, ve které straší bezhlavý rytíř (***). Toto číslo táhnou nahoru komiksy, jež měly v minulých dílech nevalnou kvalitu: Rendlík a Hopík ve vtipném příběhu jedou na hory (***) a panenka Cecilka, kterou tentokrát její majitelka nikde nezapomene, ale pro změnu nechá spadnout pod led do rybníka, se ocitá ve vodní říši (***). Krom toho tu máme i pokračování o Juklíčkovi a jeho psu Rambajsovi, kteří na balónu odletí do kosmu (**) - tady je třeba v hlavě vypnout veškeré základní fyzikální vědomosti, ale je to holt pro děti...:)
Toto číslo je na první pohled atypické - má o jeden komiks méně. Důvodem je ústřední a prodloužený příběh od maďarských autorů o chytrém Hodžovi Nareddinovi, jenž v daleké Arábii trestá vydřiduchy a jiné zlouny - mimochodem velmi hezky ilustrované (****). Náš čtyřlístek se potýká s Ananasem - novým úklidovým robotem z Myšpulínovy laboratoře (***), příběhy Kacafírka jsou bohužel slabé jak obsahem, tak ilustrací (*), a poslední komiks nás zavede na pouť, na kterou zavítá i Juklíček a Rambajs, alias chlapec se svým psem (**). Celkově toto číslo osciluje okolo průměru...
Konečně jsem se dozvěděl, jak náš Čtyřlístek přišel k tomu červenému autu - vždycky jsem si myslel, že to je Myšpulínův vynález, ale nakonec to je Bobík, kdo jej pořídil. Na vtipný příběh navazuje neméně zdařilý Komisař Drábek, kterému zatrhli dovolenou, aby chytil městského kapsáře. V dalším příběhu se naše dvojice s kouzelnou koloběžkou vydává vstříc zbojníkům a hladomorně, následuje již tradičně slabší Cecilka, která svou panenku opět někde zapomene, a poslední komiks se týká pohádky o čertovi, kterého přelstil mlynář.
Krom zmíněné Cecilky si vše udržuje nadprůměrnou kvalitu, a tak nezbývá než dát tomuto číslu nadprůměrné hodnocení.
Je to neuvěřitelné, ale série JFK si stále udržuje svou životaschopnost - často se objevují kvalitní díly a stále se čtenář může setkat s další originální zápletkou. Nejinak je tomu v této Apokalypse, kde se ocitáme ve světě odsouzenému k záhubě, ve světě, kterému vládne antikrist ve stylu "po nás potopa" - ostatně pro inspiraci nemusíme chodit daleko, není tomu dávno, co tuto praktiku realizovala jistá populistická strana v naší zemi. Náš Kovář se účastní akce inkognito, supluje mu Andrea Villefort a cílem je, aby se antikrist nedostal k X-Hawkovi, který by ho jistojistě využil pro nedobré účely. Suma sumárum, na čtyři hvězdy si tato kniha sáhla... (72%)
Autor přináší krátké příběhy vytržené ze života - jsou čtivé, ale trochu tomu chybí nosné téma. Jednotlivé hry propojuje alkohol, homosexualita a protagonisté, kteří se dostali do svízelné situace s nelehkým východiskem. Větší detail viz příslušné hry.
Kniha je poplatná době, ve které ji Karel Čapek psal - poválečná léta, spousta politických změn, lidé hledající nové naděje a lepší svět... Některé Čapkovy argumenty jsou podány trochu jednostranně, ne se vším souhlasím, ale některé části se mi líbily. Beru si z knihy dva základní poznatky:
(1) sliby o lepších zítřcích jsou nepodstatné, irelevantní. Důležité je začít na lepší budoucnosti pracovat tady a teď.
(2) o zářné budoucnosti se lehce mluví, ale něco přínosného zrealizovat je podstatně těžší.
Je nakonec jedno, jaký máme řád - zda zemi vede král, prezident nebo premiér. Důležitá je kvalita těchto lídrů a také kvalita a zodpovědnost nás, voličů. Nakonec máme vždy to, co jsme si zvolili, a obrázek našeho lídra je jako zrcadlo nastavené nám všem. Někdy si říkám, že by každý oprávněný volič měl podstoupit test inteligence a elementárního selského rozumu a na základě toho pak dostat voličský průkaz - asi by byl výsledek lepší, ale zase asi méně svobodný...
Zapomeňte u této knihy na reálnost příběhu - ten není podstatný, vše je podmíněno tomu, aby se vytvořil prostor pro realizaci těch nejperverznějších myšlenek autora. Nezačíná to špatně - některé pikantní situace mohou být vzrušující, následně to však sklouzne do pojídání exkrementů, následuje sadismus končící v naprosto brutální podobě, kdy se oběti mrzačí a mučí k co nejbolestivější smrti.
Děsí vás to? Myslíte, že podobné věci lidstvo již překonalo? Podívejme se na ruská zvěrstva páchaná na Ukrajině, na to, čeho je schopen Hamas na území Izraele. Lidstvo se neposunulo od dob markýze de Sada ani o píď.
Přemýšlel jsem o třech hvězdách - jsem v oblasti erotiky velmi tolerantní a brutalitu vnímám tak, že začíná i končí jen na papíře. Rovněž sloh je bohatý a vytříbený, neztratil se v překladu. Když jsem ale dočítal prvních 40 dní, přičemž jsem měl za sebou 80% knihy, začal jsem tušit zradu - autor zbylé dvě třetiny "příběhu" už sepsal víceméně jen v bodech, nenaplnil sliby z úvodu, a to se nedělá. V doslovu se sice čtenář dozví, že markýz, píšící knihu v Bastile, ztratil elán a nedoufal, že bude text číst někdo jiný než on sám, přesto nemohu jít výš než na dvě hvězdy. I tak si myslím, že kdyby chtěl něco podobného vydat současný autor, nejspíš by skončil ve vězení jako de Sade...
Do indické Meluhy přijíždí Šiva, který se stává Nílakanthou podle znamení, že mu zmodrá krk. Melužané mají obrovské štěstí, že krk zmodral právě Šivovi, jelikož je to schopný a neohrožený vůdce. Příběh je částečně milostný (zprvu jsem myslel, že autorkou je žena), částečně popisuje Šivův příběh, který přijme roli Nílakanthy a snaží se zlepšit svět. Není to výtečné, není to špatné, je to takový průměr, bohužel se spoustou indických slov a jmen, což činí knihu maličko nepřehlednou.
Příběh z pohledu hrdinky se moc nepovedl, snaha jít hlouběji do ženské intimity vyznívá spíš rozpačitě, než že by přidávala další hodnotu, je tam mnoho emocí, se kterými jsou asi ženy svázány více než muži, ale všechno by mělo mít svou míru. I když se kniha snaží brát vážně, přesto jsem se párkrát zasmál, to ji přičítám k dobru.
Jestliže je příběh podprůměrný, ještě více dolů ho posílá - pivo. Jedna věc je oslavovat ho jako české zlato, ale dělat to na značce Krušovice je pivní barbarství a na Staropramenu ("nechceme vyrábět dobré pivo, ale levné pivo") už doslova pivní zvěrstvo. Máme přece tak mnoho kvalitních pivovarů! Možná si řeknete, že tohle do hodnocení nepatří, já si ale myslím, že gastronomie je součástí kultury stejně jako kniha a pokud se jí toto dílko dotýká, může to mít vliv na výsledný dojem. Takže za mě ještě jedna hvězda dolů.
Povedený gamebook s originálním dobrodružstvím pod mořskou hladinou. Střední obtížnost, žádné neférové praktiky, jak čtenáře za každou cenu zničit. Vítězný konec má několik podob, kdy můžete porazit piráty, získat k tomu část jejich pokladu nebo dokonce celou loď s pokladem - záleží, na které řešení vsadíte.
První polovina knihy je vcelku nudná, jakoby autor psal svou prvotinu, na které se zacvičoval. Kapitán Cargill se ocitá v daleké budoucnosti a v podstatě stále před někým utíká. Ve druhé polovině začíná autor filozofovat nad tématy jako vytrhávání prostoru z materiálního světa nebo přesměrovávání časových energetických toků. Na jedné straně si tak vytváří svá vlastní časově - fyzická pravidla, dle kterých může ohýbat děj jakýmkoliv směrem, na straně druhé se přestal zajímat o to, zda to dává ještě nějaký smysl, neřkuli jestli tam zbývá ještě nějaká zábava pro čtenáře. Takže jediný příjemný pocit jsem měl po dočtení, že už to mám za sebou. Velmi špatné. (12%)
Průřez těmi nejznámějšími, ale i méně známými prehistorickými zvířaty, za kterými se zavřela opona času. Malé zamyšlení nad Blbounem nejapným, který si žil v klidu tisíce let, než ho během pár desetiletí vyhubil člověk.
Celkově tedy čtenář dostane přesně to, co očekával, malá výtka směřuje k tomu, že vše je řazeno abecedně, bez ohledu na to, zda se jedná o konkrétního tvora nebo popis celého řádu - kniha šla koncepčně zvládnout určitě lépe.
V pořadí čtvrtý český výběr z autorovy tvorby představuje Švestkouny (bez textu, ale skvěle namalované), vtipný Čtvrteční liják točící se okolo zapomenutého deštníku, morbidní Nechutný pár, na kteréžto téma mučení malých děťátek by si leckterý autor v dnešní době netroufl, a krátký - téměř pohádkový - Hloupý žert, pojednávající o tom, jak může skončit simulant. Za vrchol této knihy ovšem považuji Osudový kosočtverec - soubor obrázků s krátkými doprovodnými rýmy, které mnohdy hrají na vážnou notu nutící čtenáře k zamyšlení. Proto si dovolím jít s hodnocením až na čtyři hvězdy.
Kniha s devíti povídkami, jejichž kvalita osciluje od vlažných (**) až po ty vynikající (****). Detail píšu k jednotlivým kouskům zvlášť, dohromady mi to dává 64%, tedy tři hvězdy. Ale povídky jako Tita nebo Domino jsou vskutku luxusní, krásné, a vedou člověka k láskyplnému náhledu na přírodu a tvory v ní žijící, z nichž každý jen žije takovým způsobem, k jakému byl zrozen, ať už to lidem do jejich plánů zapadá či ne.
A malá douška na závěr: ty malé kresbičky po stranách listů jsou neobyčejně hezké a vtipné.
Po delší době se série JFK ujímá samotný Žamboch a předkládá čtenářům namísto sci-fi plnohodnotný western. Ten je zpočátku unylý, chování postav, jakožto přestřelky krapátko odchýlené od reality, ale závěr, zejména pronásledování v horách, je vynikající (pro mě s jedním silným momentem - Viktor), a nutí mě přidat třetí hvězdu. Nakonec velmi zdařilé. (68%)
V tomto čísle vyhrává s naprostou převahou krásně rýmovaný Komisař Drábek, který je unesen pašeráky (****). Náš Čtyřlístek se potýká s chamtivými zloději, před kterými se snaží uchránit nový Myšpulínův vynález (**). Péťa Světošlápek zamíří na Severní pól, protože jen tam si může údajně sníst polárku - toto už je slabší a protkané pár nesmysly, ale budiž (*). Rendlík a Hopík, kteří přilétají strašit na hrad, přidávají k prostoduchosti příběhu i mizernou kresbu (odpad) a Cecilka se svou panenkou je naprosto o ničem (odpad). Celkově mi to tak vychází na lepší jednu hvězdu, prostě jedno ze slabších čísel.
Druhý svazek se mi zdá povedenější prvního, ať už v rámci kresby či scénářů. Proto jsem váhal, zda nepřidám třetí hvězdu, ale nakonec to neudělám - ty příběhy jsou přece jen spíše plytčejšího rázu a směrují knihu k průměru. (50%)
Jedna ze tří knížek, které kupuji na Vánoce svým dětským rodinným příslušníkům - tak jsem ji také přelouskal. Příběh veverčáka a ptáka (a kocoura) je krátký, jednoduchý, kresba mi příliš nesedla, ale dá se na ni zvyknout. Co je ale důležitější - má to vtip a je to zábavné, samotnému se mi to líbilo. Textu není mnoho a jedná se tak o ideální příležitost, kterak ke čtení přitáhnout ty nejmenší a ukázat jim bránu do našeho nádherného světa knížek. Celkově velmi povedený komiks a zasloužené tři hvězdy.
Kniha od v Česku v podstatě neznámé autorky dostává svému názvu - je pro všechny kluky a děvčata, kteří mají rádi koně, zvláště pak ty volné, divoké. Patnáctiletý Andy se vydává z New Yorku do Texasu hledat svého otce a přitom si splnit svůj sen lovit mustangy.
Kniha je psaná přes silné růžové brýle, je zde mnoho šťastných náhod, ale zase je cílena hlavně na dětské čtenáře, je tedy nutné přimhouřit oko. Silný okamžik přijde, když Andy konečně dostihne svého hřebce, naopak u střelby do Indiánů zde bylo málo zdůrazněno, že kmeny nebojovaly o nic jiného než o svůj holý život, který se jim vytrácel, když lovci bizonů protiprávně stříleli podstatu jejich živobytí.
Útlá knížka, která asi neuvízne navěky v paměti, neurazí ani nenadchne, osciluje kolem průměru.