Yarwen komentáře u knih

Takový pokus o foglarovku, není špatný, kvality Foglara však nedosahuje. Zápletka je poměrně jednoduchá, postavy nevýrazné a rozuzlení čtenáře rovněž nijak nevytrhne. Kdybych knížku četl jako malý kluk, asi bych hodnotil o hvězdu výš, takto ale zůstávám na 47%.

12.06.2017

Hypomené, právoplatná dědička trůnu heptarchy, si útěkem z uzurpátorova paláce zachraňuje život a vydává se na cestu za naplněním dávného proroctví.
Slibně rozjíždějící se příběh je rychle nahrazen nezáživností, a byť mu nechybí originalita, tak ji autor mohl lépe využít. Je pak docela úsměvné, jak třináctiletá Hypomené poskočí najednou na patnáct, a pro sychr v závěru raději na šestnáct let...:) Z mého pohledu kniha není špatná, ale průměru nedosahuje (36%).

26.05.2017

Poměrně jednoduchý příběh dokázal King svým skvělým vypravěčským umem rozvinout do výborného výsledku. Byl jsem zvědavý na konec, zda udrží kvalitu a v závěru ji nezařízne, ale spíše to byla zlatá tečka na závěr. Za mě jeden z nejvydařenějších Kingových románů.

2 08.04.2017

Pět krátkých podprůměrných pohádek je doplněno o Brumbálovy poznámky, jež neshledá nudnými jen nadšenec Harryho Pottera. Vše dokonává doslov ohledně příspěvků do nadačního fondu dětí, kde mám velkou pochybnost ohledně efektivity využití vybraných peněz (vytváření strategií či vydávání příruček, jak bychom jim mohli pomoct).

5 07.02.2017

Ocelová krysa přilétá na planetu, na níž vládne totalitní režim zdejšího despotického prezidenta, jenž se neštítí ničeho. Řešení je jasné - vyhrát volby, prezidenta nahradit a planetě tak získat věčné blaho a sociální jistoty.
Opět nelze očekávat, že by děj příběhu byl jakkoli reálný a prostý logických kiksů, co bylo napsáno na jedné stránce, na další už neplatí, postavy vystupující v knize jsou často na jedno použití a vše je obětováno tomu, aby co chvíli přišel nějaký zvrat. V druhé polovině knihy musí jako vždy dojít k odevzdání se do rukou nepřítele, aby vzápětí krysa opět vyklouzla. V doslovu autor čtenáře ubezpečuje, že esperanto je opravdu existující jazyk. Boha jeho! Kdyby alespoň na několika místech nebyla napsána vydařená vtipná poznámka, nezasloužil by si tento škvár ani tu jednu hvězdu.

02.02.2017

Škoda, že kniha nemá ještě druhý (válka) a třetí (návrat a komunistická perzekuce) díl - tak se mi to líbilo, že jsem litoval toho, že už kniha končí. Co je třeba, myslím, vyzdvihnout, je smysl pro čest Franty Fajtla, jež se formovala už v jeho dětství. Z knihy čiší ryzost jeho povahy a upřímnost ve vyprávění.

28.01.2017

Kniha čtenáři ukazuje, jak pozitivně působit vůkol sebe prostřednictvím oslovování náhodných lidí a vytváření tak úsměvů na jejich tvářích stejně jako na líci své či ve svém nitru. Je protkána množstvím autorových příběhů, které inspirují a ukazují, že to jde - je to takový výběr z hroznů ze životních zkušeností a jsem si jistý, že kdyby byl Ivan o deset let zkušeností starší, podal by výběr z bobulí, a to při stejném mladickém nadšení.
Já se osobně těšil na příběhy, ale i sebezdokonalování je pro mě vždy výzvou, a tak jsem některé věci vyzkoušel. Přesto cítím značný rozpor v přístupu k hovorům s cizími lidmi - zatímco Ivanovi připadá nepatřičné sedět s cizími osobami v kupé vlaku a nevyužít příležitosti k rozhovoru s nimi, můj vnitřní postoj zase vychází z převeliké ohleduplnosti, tzn. přistupovat k neznámým lidem opatrně, distinguovaně, s odstupem džentlmena a hlavně - za žádnou cenu nedopustit, abych působil vtíravě či dokonce vlezle. Lidé jsou různí, pro Ivana je důležitější s nimi hovořit i za cenu toho, že občas může narazit na někoho, komu to nebude po chuti, já prostě na to jdu naopak velmi ostražitě, pro mě je podstatnější vyhnout se tomu, abych nebyl někomu po chuti i za cenu menšího počtu interakcí. Holt, každý jsme jiný a netvrdím, že můj přístup je lepší jiného. A tak zatímco si i nadále budu ve vlaku rezervovat oddělené sedadlo, protože chci mít klid na čtení či na spaní a v takové konstelaci nechci s nikým vést dialog, přesto díky knize zkouším být krapet otevřenější a přístupnější k povídání, pokud je atmosféra jasně příznivá. A rozdávat více úsměvů, k tomu je třeba se pozitivně naladit, a to už samo o sobě je dobrým protipólem stresu.

5 29.12.2016

Zatím nejslabší Kingova kniha, která se mi dostala do rukou. Jako kdyby autor vytvořil kostru triviálního, téměř prostoduchého příběhu, na ni nabalil nastavenou kaši, a když zjistil, že to má stále díry, začal vyprávět příběh retrospektivně, čímž mohl díry přeskákat. Čte se to dobře, je to stále kvalitní vyprávění, lze pochválit i překlad doplněný vysvětlujícími poznámkami k americkým reáliím, ale ten příběh je prostě slabý, nudný, napětí téměř žádné a o nějaké strašidelnosti si lze jen nechat zdát.

27.12.2016

Příběh samotný spíš podprůměrný, u pár míst trochu hapruje logika, ale vystavěný svět totalismu je velkolepý. Vzhledem k době, kdy Orwell knihu vydal, je obdivuhodné, jak přesně vystihl prvky, na základě kterých fungoval komunistický blok ve východní Evropě v následujících letech. Téměř jako bych se vrátil o několik desítek let nazpět a znovu viděl tu bezútěšnost, nehledě na mučení a popravy statečných lidí našeho národa. Budiž to memento a zdvižený varovný prst v době, kdy se komunisté opět umísťují ve volbách na předních místech, dokazujíc tak, jak kdysi řekl Hegel, že jediné poučení z historie lidstva je to, že lidstvo je nepoučitelné.

10 23.12.2016

Čtyřlístek byl za komunismu nedostatkové zboží a když ho někdo přinesl do třídy, po celý školní den putoval z ruky do ruky, protože komixů tenkrát bylo pomálu - v podstatě jen v ABC, Sedmičce pionýrů či Pionýrské stezce - a vždy jen okrajově. Tento výběr pokrývá 70. léta a začátek 80., bylo pro mě tedy zajímavé přečíst si příběhy, které vycházely ještě předtím, než jsem Čtyřlístky začal louskat i já...

1 18.12.2016

Přiznám se, že jsem při půjčování čekal tlustý román a zatím se mi v rukou ocitla malá útlá knížka divadelní hry. A musím přiznat, že příběh mi přišel příliš jednoduchý a nezábavný, ani pointa mě nijak zvlášť neoslovila. Přesto dávám pozitivní hodnocení, a to za patrně nejslavnější průnik českého jazyka do světa se slovem robot.

4 13.12.2016

Je vidět, jakou roli hrála u deportovaných lidí náhoda - kdy dostanou rozkaz k transportu a zejména kam bude směřovat, poněvadž rozdíl mezi Terezínem a vyhlazovacím táborem byl značný. Trochu jsem se divil, jak tito lidé znovu a znovu věřili německým slibům, či jak se někteří z nich fatalisticky dávali do rukou osudu, i když se zejména ke konci války nabízely (byť nebezpečné) možnosti k útěkům. Ale těžko soudit, jak bych se zachoval já sám v situaci fyzické i psychické vyčerpanosti.
Kniha samotná samozřejmě, zejména zpočátku, trpí dětským viděním světa, ale s tím je třeba počítat. Namísto odkazů kdo byl kdo by bylo vhodnější odkazovat na překlady německých vět a názvů.

11.12.2016

Četl jsem knížku jako malý a líbila se mně natolik, že jsem se k ní vrátil díky čtenářské výzvě. A zatímco tenkrát jsem si užíval krásného příběhu, nyní, jako dospělý, jsem si vychutnával i kapky moudrosti, které Erich Kästner hojně roztrousil do řádků knihy. Místy až poetický styl, jenž dojímá, a chvíle, kdy máma odhalí Luisu, je jeden z nejsilnějších momentů, na který jsem v knihách doposud narazil, a to jsem jich přečetl nemálo.

4 11.12.2016

Nejvíce nadšení z celé knihy ve mě vzbudil úvod, který slibuje jednu pecku vedle druhé. Skutečnost je však značně odlišná a čtenář musí v knize nadprůměrné kousky hledat mezi slabšími, v některých případech vyloženě špatnými. Jednu povídku bych určitě vyzdvihnul nad ostatní, a tou jsou Tři černé úterky od Fabiána. Suma sumárum, když zprůměruji všechna hodnocení jednotlivých povídek, dostávám se na 48%, což jsou dvě hvězdy.

27.10.2016

Kniha má spíše dokumentární charakter, mnoho přímé řeči nebo rozhovorů zde nenajdete. Popisuje práci záchranných remorkerů, zejména hledání a trable s poničenou lodí Leicester. Ale i přesto mě docela bavila, zejména vtipné hlášky o žralocích či psovi Freddim, kterému odpluli s jeho lodí, načež se tak naštval, že ji doplaval a čtrnáct dnů nevěřil nikomu z posádky, jak se cítil podvedený...

19.10.2016

Bradbury se v úvodu zmiňuje, že se snaží spojovat filozofický přesah knihy se zábavou. Tady se mu to nepovedlo. Hloubku kniha má, a je to právě ona, co táhne kvalitu nahoru a nutí člověka zamýšlet se nad absurdností totalitního režimu. Ale zábava to nebyla, děj se trochu pohnul v okamžiku, kdy se Montag vrhnul na útěk, ale jinak to bylo unylé, postavy nedostatečně psychologicky prokreslené, takže se bylo těžké s nimi ztotožnit, svět okolo nebyl nijak přiblížený, jakoby "město" žilo pod pokličkou. A kdybych si mohl lehnout do řeky a nechat se jí unášet, asi bych se nikdy nemusel učit plavat...

8 13.10.2016

Plus za severomoravskou krajinu, která je vložena do příběhu, obrovské minus za to, že si to nevyřídil se šéfem ostravské oblasti. Slíbit v příběhu vyřešení problému a nakonec slibu nedostát, to je neskutečné faux pas. Vypadá to, že ke své knize přistupoval autor velmi ležérně a asi si ji po sobě nepřečetl. Pak nemůže doufat v pozitivní hodnocení z mé strany. Tohle se fakt nedělá.

4 01.10.2016

Ačkoli nepatřím k obdivovatelům Harryho Pottera, je třeba uznat, že tato útlá knížka je napsána s vtipem a nadhledem. Je pro mě překvapivé, že zrovna tato autorka vymyslela nový sport s vlastními pravidly. A přestože se nejedná o nic, co bych zapisoval zlatým písmem do svého čtenářského deníku, je třeba tento text hodnotit pozitivně. Za mě velmi dobrých 65%.

4 20.09.2016

Jako konspirace dobré, samotný příběh je však velmi slabý. A ještě více dolů táhne knihu první kapitola - tu jsem strávil se slovníkem po ruce a překládal jsem cizí slova a odborné výrazy, trvalo to dlouho, ale dal jsem si ten čas - ale abych zjistil jen to, že většina těchto slovíček se dá nahradit naprosto srozumitelnými slovy. Tato samoúčelnost mi přijde jako neférová hra se čtenářem a výsledný pocit z knihy je tak ještě horší.

4 11.09.2016

Jedna z nejhorších knih, které jsem četl. Autor míchá odborné výrazy s infantilními a hlavně všechno možné skládá do směšných zkratek, kterých je moře a text se tak stává hůře srozumitelným. Pohnutky chování pacientů vysvětluje jen jediným možným způsobem, dle mého názoru často nepravděpodobným. Ačkoli je kniha vydávaná za vědeckou práci, působí hodně amatérským, neřknu-li přímo kýčovitým dojmem.
Pokud se chcete něco dozvědět o transakční analýze, sáhněte po knize "Já jsem OK, ty jsi OK" od Thomase Harrise. Tomuto paskvilu se vyhněte obloukem.