Yarwen komentáře u knih
Předně je třeba uvést, že kniha je se svým obsahem téměř shodná s filmovým zpracováním - ale stejně krásná. A i když jsem se k ní dostal až jako čtyřicátník, stejně byla pro mě její četba velmi příjemná. A zvláštní melancholický nádech pro mě měla postava Tonyho, Žanetina strýce, jenž platonicky miloval její mámu i po mnoha letech od chvíle, kdy odešla. Jak se říká, ti, co jsme měli rádi, mohou navěky žít v našich srdcích, i když už mezi námi nejsou.
Howard nás tentokrát prostřednictvím Conana a Valerie zavede do tajuplného starobylého města plného nenávisti, temných čar a zrady. Zatímco méně zdatní autoři by si vystačili s jednou zápletkou, Howardův příběh je jako studánka nevyčerpatelných nápadů, ze které vyrůstá a rozmanitě se kroutí silný fantasy stonek s množstvím postranních výrůstků. Osobně dávám u tohoto autora přednost neconanovským povídkám, ale tahle se povedla výtečně.
Miloš Zeman dokáže dle mého názoru podat klukovská dobrodružství ještě sugestivněji než Foglar. Čtenář se rychle ztotožní s hlavní postavou a najde styčné body, v rámci kterých se mnohdy dostal do podobných situací. Lovec hvězd je pro mě brilantním dílkem, ve kterém nesmělý kluk, zápasící s vlastním sebevědomím, bojuje o svůj sen - mít svou maličkou hvězdárnu - i o přízeň hezké a chytré dívky. Neskutečně jsem mu fandil.
Důstojné zakončení celé série, autor zachovává stále svůj styl, bez napětí, bez akčních scén, a přitom je to stále příjemně čtivé a melancholicky úsměvné. Kniha, kterou jsem dokázal přečíst za jeden den, což se mi již téměř třicet let nestalo.
Se zarděním na líci jsem zjistil, že jsem od Neffa do této doby ještě nic nečetl, přitom jsem jeho jméno mnohokrát slyšel. Myslel jsem, že sérii JFK pozvedne na vyšší kulturní úroveň, ale hořce jsem se spletl. Hlavní zápletka je do té míry naivní, že není ani tak k smíchu, jako spíš k zlosti. Text a rozhovory působí, jakoby je napsal někdo, kdo ještě nenosí v kapse občanku. Napětí rovněž žádná sláva a psychologické uchopení Kováře se také nepovedlo - tohle není Kovář (podobně jako u předchozího dílu od Hlávky, tam se Kovář vůbec nepovedl). Suma sumárum mi tenhle díl vychází zatím jako nejslabší z celé série. Howgh.
Autor vytvořil pevnou kostru, na kterou nabalil svalstvo příběhu. Nevýhodou toho je poměrně snadno předvídatelný děj (až na závěr, kdy se věci převrácejí naruby, ale tohle zakončení mě moc nenadchlo), výhodou je pak absence výraznějších logických kiksů v ději. Vzhledem k módní vlně, na které se autorovy knihy vezou, jsem se tohoto dílka docela bál (mám určitý despekt ke vkusu průměrného čtenáře, pokud je nejčtenějším deníkem bulvár), nakonec se mi ale docela líbilo a za nejzajímavější považuji různorodé informace o vatikánských "tajných" místech, o kterých jsem neměl páru.
Tento kousek je jako bárka, pohupující se na vlně pohody. Do plachet jí fouká větřík inteligentního a citlivého humoru - ne toho prvoplánovitého, kdy jakoby měl umělý smích upozornit na to, že se máte zasmát - spíše se bavíte uvnitř své hlavy, zatímco je vám na rtech vidět mírný úsměv... V hlavní roli Arthur Dent se svou láskou Fenchurch, pátrající po tom, proč zmizeli z "nové" Země delfíni. Příběh jako vždy jednoduchý a napětí zde fakt nehledejte - tahle kniha sbírá body někde jinde. Příjemné počtení. A jedna pozitivní Marvinova věta na závěr.
JFK se tentokráte ocitá v upírském světě, navíc je postižen amnézií. Zajímavý vstup do dalšího příběhu.
V detailech je někdy patrná nezkušenost mladého autora, příslib do budoucna tady ale vidím. Co je třeba však vyčíst, je samotná interpretace JFK, který byl vždy rozhodný, odvážný a rozhazoval suché hlášky vůkol sebe. Tady působí jako přívažek, velké dítě, o které je třeba se starat, v první polovině knihy téměř vedlejší postava - tímto tenhle díl značně vybočuje z řady. Jinak o akci zde není nouze, byť její popis mohl být o fous přehlednější.
Agatha Christie se ve svých knihách snaží o co nejvíce zauzlovaný příběh s co nejpřekvapivějším odhalením nejlépe na poslední stránce knihy. Tomu je ochotna obětovat reálnost děje, chování svých hrdinů i samotnou zápletku. Nejinak je tomu i v tomto dílku - zpočátku se čte příjemně, čtenář absorbuje jednotlivé indicie, přemýšlí o pozadí a pohnutkách činů, aby v závěru sledoval hektické hypotézy, kdy jedna přebíjí druhou, vše se stává zamotané, zmatené, nedobré. Zamilování hlavního hrdiny do jedné z postav už působí čiročirou fraškou a její útěk nastavovanou kaší - přesto samotný konec zůstává utnutý, jakoby nenaplněný. Dlouho to vypadalo na tři hvězdy, ale tahle kniha si nezaslouží ani dvě. Za mě 16% a (zatím?) nejhorší kniha od této autorky.
I kdyby někdo neholdoval hororům, pak pokud chce prohlašovat, že má všeobecný knižní přehled skrze různé žánry, pak nemůže minout možná nejslavnější hororový kousek, kterým je Dracula. Osobně jsem se k němu dostal pozdě - až jako teenager - ale užil jsem si ho měrou vrchovatou a zaslouží si nejvyšší hodnocení. A pokud mohu doporučit filmové zpracování, pak Coppolovu verzi z roku 1992...
Gamebook pojatý jako detektivka, ale výzva je příliš snadná a bohužel i nudná.
Manarovy krásné kresby jsou ozdobou tohoto komixu a je z nich znát, že si reálie té doby malíř nastudoval, nemluvě o jeho schopnosti v kreslení nádherných sexy postav. Příběh je ryze syrový, děti a ženy zde umírají stejně jako muži a v oblasti necudnosti může být čtenář překvapen čímkoliv. Tím tvoří kniha protipól soudobému mediálnímu trendu, který se rádoby tváří jako drsný, ale netroufne si jít přes citlivá témata. Po této stránce si toto dílko činí nároky na absolutní hodnocení, ale nedám mu je - Jodorowsky sice vychází ze základních historických skutečností, ale v mnohých věcech se od nich odchyluje a (mnohdy zbytečně) přetváří - rozdíly do správných kolejí pak koriguje vynikající doslov od Stanislava Karlíka. Tak jako tak čeká na čtenáře výborný příběh o dvou generacích Borgiů, kteří v 15. století třímali ve svých rukou velkou moc, udržovanou všemi možnými prostředky. Jo, a jednalo se o můj první komix - asi jsem těžko mohl začít lépe...
Arthur Dent se tentokrát musí postavit čelem hrozbě zničení celého vesmíru. O tom proč a jak se čtenář dozví až zhruba v polovině této knihy, do té doby se potýká namísto s dějem jen s různými popisy všeličeho a odbočkami všemožnými směry. Druhá polovina četby se už věnuje příběhu. Inteligentní suchý humor vytahuje tento mírně zmatený díl směrem k průměru, ale nijak zvlášť jsem se při něm nebavil.
Nádherná kniha o nádherných zvířatech. Shaun Ellis zde shrnul postřehy ze svého studia života vlků, se kterými strávil značnou dobu. Píše o vnitřním uspořádání smečky a rolí jednotlivých vlků v ní, o jejich lovu, výchově mláďat, o zbytečném strachu a nepřátelství lidí vůči nim. Monty Sloan pak připojil velké množství krásných fotografií - snad nejpozoruhodnější z nich je uprostřed knihy, na které poklidně ležící vlk otevírá tlamu, do které mu přilétává pod úhlem 45 stupňů jakýsi křeček. Zajímalo by mě, jak tahle fotka vznikla - možná existuje vlčí ráj, ve kterém létají opečení křečci vlkům rovnou do tlamy...
Snad nejlepší kniha, kterou jsem v životě četl. Zapadla přesně do věku, ve kterém jsem na její obsah mohl být nejvíce citlivý - mohl jsem mít tak třináct. Velmi dojemný příběh, čistá láska a první - neobratná a nevinná - erotická scéna se mnou divoce zacloumaly. Do hlavního hrdiny jsem se vcítil a prožíval s ním vše, jako bych jím byl já sám. Jednou se ke knize asi vrátím, jen se bojím, aby byl zážitek z ní aspoň trochu podobný tomu "tenkrát".
Jimmy di Grizz opět zachraňuje celý vesmír, tentokrát před mimozemskými nestvůrami.
První polovina knihy je paskvil, který by napsalo každé nadanější dítě. Ocelové kryse vychází úplně všechno a když už logika skřípe fakt hodně, pomůže si autor obezličkou "no on tu byl vlastně už včera a vše si předem připravil". Pokud se něco nepodaří, je to jen proto, aby vznikla další chabá zápletka. A když už chybí i vtip minulých dílů, koleduje si knížka o odpad. V druhé půlce se Jimmy opět setkává se Šedými lidmi a válku proti nestvůrám dotahuje do konce - tato část je o poznání lepší a vytahuje příběh výš. Celkový dojem 30%.
John Francis Kovář dostane tentokrát za úkol zavřít dimenzionální bránu v paralelním světě, který ze všeho nejvíce připomíná Divoký západ - a tato podoba bude také do puntíku naplněna.
Série JFK se svou kvalitou pohybuje kolem průměru a když jsem viděl mně neznámého autora, přistupoval jsem k tomuto dílku s mírnou skepsí, nicméně byť je čtení jednoduché, je zábavné a vtáhlo mě do děje - nakonec tedy za sebe hodnotím kladně.
Poslední díl trilogie, ve kterém parta kluků (a Katka, samozřejmě) pátrají po dávných odkazech Uctívačů ginga, někdejšího klubu ze Stínadel. Tentokrát je hlavním předmětem jangin, jakási cennost, se kterou uprchl vontský kurýr.
Celou trilogii považuji za zdařilou, autor rozpracoval námět ohledně Uctívačů ginga, kterému se Foglar ve svých stínadelských knížkách moc nevěnoval. Ale Foglarova tetralogie je samozřejmě o třídu výš.
Četl jsem jako kluk a zejména povídka Mrtvá z pyramidy pro mě měla silně strašidelný nádech. Tenkrát jsem byl nadšený, s odstupem času hodnotím stále kladně, ale mírněji.
Soubor spíše podprůměrných povídek sovětských autorů. Zatímco některé jsou vyloženě špatné, na druhé straně lze vyzdvihnout Zakázanou Zónu, jenž svou kvalitou předčí ostatní. Více přímo v komentářích k jednotlivým povídkám.