Yarwen
komentáře u knih
Sláva pro dva
Boris Vasiljevič Dědjuchin
V 80. letech se po úspěšném filmu Phar Lap zvýšil zájem o příběhy koní a tak vydání této knihy dobře časově zapadlo. Jedná se opravdu o příběh se skutečnými postavami, které se okolo Anilina pohybovaly, samozřejmě doplněný o reálie. Uprostřed knihy je příloha s dobovými fotografiemi, jež se k Anilinovi vážou.
Základy mužského šovinismu
Josef Hausmann
Postřehy v knize jsou trefné, na některé ženy padnou jako ulité a je určitě zajímavé o nich číst a dobré si je uvědomovat; na druhé straně jsem poznal řadu žen, na které popisované způsoby zcestného myšlení neplatí, případně jen z malé části - a dodávám naštěstí. Myšlenky knihy tak není možné zobecňovat, což je hlavní výtka z mé strany, byť autor na několika místech připouští, že jsou ženy, jež se chovají jinak. Název knihy je malou nadsázkou, neboť text sám o sobě ženy nezavrhuje, nesnaží se tedy o nějaký protipól feminismu - ten je tady spíše ukazován ve své nahotě, coby manipulace feministek s veřejným míněním, schovávání skrytých zájmů pod nablýskané pseudopravdy. A nelze říct, že my muži zde vycházíme jako "ta správná" polovina lidstva - každé pohlaví je své, tyto knihy by měly posloužit spíše k zamyšlení se nad sebou samým a k vyšší toleranci.
Bohové a hrdinové antických bájí
Vojtech Zamarovský
Kniha obsahuje abecední seznam bohů a hrdinů, ke každému z nich pak stručný popis jejich role a skutků ve světě řeckých a římských bájí, včetně slavných událostí. Nechybí specifikace předků, ze kterých pocházejí - tímto způsobem se od kterékoliv postavy čtenář dostane až k ekvivalentu Adama a Evy (zde bohyně Gaia a Úran).
Kterak si stvořit ženu
William Saroyan
V knize je na jednoduchém a zvolna ubíhajícím příběhu rozebíráno místo ženy v životě muže - ať už se jedná o matku, babičku, dívky a zvláště pak životní partnerku.Arak Vahramjan alias Rock Wagram je úspěšný holywoodský herec a v okamžiku dosažení kristových let začíná přemýšlet o tom, že by si založil rodinu. Vybere si tedy z žen "tu svou", ovšem po návratu z války se potýká s osobní krizí a rodinný život se rozpadá - o věcech kolem pojednává právě tento příběh.Kniha je prokládána poetickými vložkami, které jsou na jedné straně barvité a květnaté, na straně druhé však postrádají logiku a smysl. Pro mě osobně měly hloubku až poslední dvě stránky knihy a poslední větu si budu pamatovat.Celkově se kniha stěží blíží průměru, vzhledem k tomu, jak mám Saroyana rád, byla pro mě zklamáním.
Svědectví
Stephen King
Rutinně napsaný postkatastrofický román s hororovými prvky, odehrávající se na území USA. 99% americké populace vymře na superchřipkový virus a ti, kteří přežijí, stanou na straně dobra nebo zla proti sobě. Čtenář si při otáčení stránek vzpomene na Wyndhamův Den trifidů nebo film 28 dní poté, nicméně zápletka je zde originální a značná obsáhlost dovolí autorovi poměrně široký záběr, pomocí kterého splétá množství dějových linek do velkého klubíčka. Knihu řadím mezi lepší polovinu Kingových děl, byť zde ani tu druhou půlku nelze považovat za slabou.
A musím říct, že mě těší množství hodnocení k této knize, že se lidé ještě nebojí tlustých bichlí. Já si ovšem musel Svědectví půjčit v knihovně nadvakrát...
U-A, král opic
Félicien Champsaur
U-A je kříženec člověka a opice, je tudíž nadán vyšší inteligencí oproti ostatním lidoopům, kterým vládne. Lidská civilizace ho však udivuje svou vyspělostí a touží mít alespoň zlomek z té krásy - třeba v podobě Mabel Smithové, dcery jednoho z místní smetánky. Román je to fantaskní, ale čte se dobře a příjemně.
Učebnice zelených potravin (Chlorella Pyrenoidosa)
Václav Rathouský
Rathouský se v knize o řase nevyvaroval stejné infantility, s jakou psal o zeleném ječmeni. Nyní zde přiřazuje řase lidské vlastnosti, které ten, kdo řasu užívá, z ní přebírá do vlastností svých. Rathouský rozlišuje společnsot otrokářskou, feudální atd., přičemž ta poslední, nejvyšší, bude vegeteriánská... Podobných nesmyslů je v knize více, zatímco zajímavé a exaktní informace se musí téměř hledat mezi řádky - některé odstavce tak mají blízko k šarlatánství, což je škoda, protože užívání chlorely je vynikající věc a skutečně dokáže člověku pomoci ke zdraví.
Celkově nelze knihu hodnotit jako špatnou; ukazuje cestu zdravého životního stylu, přispívá k vědomí, že záleží právě na nás, na naší životosprávě, jak dlouho budeme žít a do jaké míry bude náš život kvalitní. Protože žít s nemocí, která vám toho už moc nedovolí, dvakrát výhrou není. A podlehnout tlaku farmaceutických reklam, že nějaká tabletka všechny nemoci vyřeší za vás, je jeden z největších omylů. Pokud čtenář dokáže odfiltrovat některé naivity a utopie zmíněné výše, může se o řase dozvědět řadu potřebných informací a snad se i navnadit k tomu, aby řasu vyzkoušel - pokud vydrží, bude za své rozhodnutí určitě rád.
Kyselá těšínská jablíčka: Československo-polské konflikty o Těšínsko 1919, 1938, 1945
Jiří Bílek
Vždycky jsem měl Poláky rád, ale tato kniha mé mínění trochu upravila - v první polovině minulého století se jejich chování vůči Československu nedá označit jinak než za podlé a zrádné, s vrcholem před druhou světovou válkou, kdy nám vrazili kudlu do zad. Již chápu, proč má Nohavica ve svých písních snahu smiřovat oba národy.Kniha obsahuje tři zásadní konflikty s Polskem o Těšínsko, včetně sedmidenní války v roce 1920. Historie, kterou jsme se ve škole v 80. letech neučili, na Ostravsku se o ní nemluvilo a z chování Těšíňáků by jeden nepoznal, co se tam dříve dělo - snad je to doklad toho, že vzájemné vztahy jsou nyní již dobré a stejné to bude i v budoucnu.
Denní hlídka
Sergej Lukjaněnko
Oproti prvnímu dílu je zde zřetelný vzestup kvality. Myšlenkové pochody postav a důvody, proč konají to či ono, jsou jasné a pochopitelné, rozhovory se oprostily od pasáží, které nedávají smysl. Možná je to lepším překladem či pečlivější korekturou, těžko říct. Celek pak působí kompaktně, příběhy jsou vydařené (byť ten první se svým pojetím trochu vymyká, ale neměl jsem s tím problém) a provázané mezi sebou. Knihu tak lze určitě pochválit a doporučit - 65%.
Noční můry v Elm Street 1
Jeffrey Cooper
V devadesátých letech, kdy se i v českých televizích začaly objevovat horory, bylo pro mne coby hororového nadšence pořídit si knižní obdobu Noční můry samozřejmostí. Ale ruku na srdce - ani film, ani kniha nejsou nic světoborného; film srážejí dolů logické kiksy a kniha stěží sahá po průměrnosti. Jako po oddychovce však lze po ní sáhnout a ten, komu se filmová série líbila, zklamán nebude.
Psanci z Bobří zátoky
James Oliver Curwood
Slabší kus z díla J. O. Curwooda. Krátký příběh je poměrně plytký, trochu zajímavé je alespoň rozuzlení v závěru.
Noční hlídka
Sergej Lukjaněnko
Na knížku jsem se chystal roky, během kterých jsem zaznamenával velké ódy na téma, jak je skvělá. Natěšen jsem ji konečně otevřel - a zažil jsem velké zklamání. Z pohledu fantasy žánru jde stěží o průměr - není to špatné, ale nebavil jsem se. Text mi přijde těžkopádný, s obtížemi je vyjadřováno, proč dělá hlavní postava to či ono, kauzalita myšlenek, na základě kterých dojde k nějakému poznání, je pofiderní a během dialogů jsem zaznamenal připady, kdy jedna z postav řekne něco zcela mimo mísu, jakoby se do textu přikradl nějaký šotek. Netuším, zda je to mizerným překladem nebo kvalitou knihy, ale na zábavě to nepřidá. Ze tří příběhů mě alespoň místy připoutal ke stránkám ten druhý, celkové vyznění jde ale pod 50%.
Patnáctiletý kapitán
Jules Verne
Moje první verneovka mě pohltila do děje a stala se základním kamenem několika dalších desítek knih tohoto spisovatele, nad kterými jsem strávil krásné chvíle.
Ledová sfinga
Jules Verne
Edgar Alan Poe je můj oblíbený spisovatel a tento příběh v podstatě navazuje a dále rozvíjí Poeův původní román.
Děti kapitána Granta
Jules Verne
Jedna z nejtlustších knih - verneovek, ale zároveň také jedna z nejlepších. Škoda, že už současná generace dětí příliš nečte, toto je hluboká studna, ze které může dítě čerpat a rozvíjet představivost.
Bezejmenná rodina
Jules Verne
Přečetl jsem více než čtyřicet verneovek, ale jen tato jediná má špatný konec. Což nijak nezvyšuje ani nesnižuje kvalitu knihy.
Stopař
James Fenimore Cooper
Zatímco v Lovci jelenů je Sokolí oko téměř neopýřené mládě a v Posledním Mohykánu zkušený mladý zálesák, román Stopař jej zastihuje již ve středním věku, kdy se začíná dívat zpátky za svým minulým životem, hodnotí jej a pomalu ztrácí víru v lepší zítřky. Jakoby se potácel na hraně životní skepse, ze které ho vytrhne přítomnost mladé dámy a domněnka, že se jí líbí. Najednou začíná vnímat možnost nového smyslu života a chytá se této naděje jako tonoucí stébla. Nu a samozřejmě, čtenář nebude ochuzen ani o dobrodružný příběh.
Lovec jelenů
James Fenimore Cooper
První díl pentalogie, který zastihuje hlavního hrdinu na začátku jeho zálesácké dráhy. První souboje s Huróny, první vítězství, se kterým si ještě neví úplně rady. Setkáváme se zde s mladým Čingačgůkem, budoucím posledním Mohykánem. Děj se odehrává v zásadě na jednom místě, někomu se může zdát zdlouhavý, nicméně je poutavý a má stále - i po tolika letech - čtenáři co nabídnout.
Krvavé pohraničí
Vladimír Šlechta
Byl jsem na knihu zvědav, neboť od Šlechty jsem ještě nic nečetl a recenze na něj byly pozitivní. Nejprve na mě vykoukla mapka, na žánr fantasy poměrně primitivní, nicméně autor dokáže čtenáře do prostředí dobře uvést, jednotlivé postavy naopak odkrývá spíše postupně. Román je to rozhodně čtivý, čtenář se rychle ponoří do děje, ale najednou zjistí, že tři čtvrtiny knihy je za ním a ono se vlastně ještě nic moc nestalo. V zásadě to tak i skončí, dějová zápletka je tedy poměrně jednoduchá, což knize trochu škodí. Jádro je ale vice než dobré a kniha je - alespoň pro mě - pozvánkou k četbě další tvorby tohoto autora.
Kniha o nápoji z trávy II.
Václav Rathouský
Kniha o zelených potravinách, konkrétně o zeleném ječmeni a chloreře. Oba přírodní preparáty napomáhají zdraví a jsou mocným nástrojem proti nemocem všeho druhu (nevyjímaje civilizační) a zejména prevencí proti nim. Autora je třeba pochválit za osvětu, kterou šíří - každý z nás je za své zdraví zodpovědný a za mnoho zdravotních problémů si můžeme sami svou životosprávou, která nebývá vždy příkladná. Co knihu ovšem sráží dolů, je způsob, jakým autor informace předává - když pominu gramatické chyby a drobné nepřesnosti, nelze si nevšimnout infantilnosti, na které neustále čtenář v textu naráží. Já nestojím o věty typu "Podívejte na toho býčka, copak asi papká", já potřebuji exaktní informace, které mě přesvědčí, že zelené potraviny fungují - v tomto případě je nutné vyzdvihnout sekci MUDr. Laciny, který naopak píše velmi věcně a z jehož analýz může čtenář zjistit účinnost zelených potravin. Sám je užívám již několik let a vděčím jim za zlepšení své zdravotní kondice - ale o texty pana Rathouského skutečně nestojím.