Yarwen komentáře u knih
Historie svorné sedmy je dle mého soudu nejslabší Foglarovo dílo. Příběh je velmi jednoduchý až plytký a spíše se hodí pro nejmenší čtenáře.
Přečetl jsem od Foglara téměř vše, ale cyklus okolo Stínadel je zřejmě to nejpovedenější, co napsal. Hned Záhada hlavolamu čtenáře okamžitě vtáhne do děje a nepustí ho, dokud se nedostane na poslední stránku. Absolutorium nejenom z pohledu dětské četby - z pohledu zážitku řadím toto dílo k tomu nejlepšímu, s čím jsem se při čtení setkal.
Bezpochyby nejpovedenější Hlídka (byť nejvíce se mi líbil příběh o Vitaliji Rogozovi z druhého dílu), jež důstojně zakončuje celou sérii. Lukjaněnko s odvahou rozjíždí velký námět o Merlinově mocném artefaktu, zavede čtenáře do Skotska, do Uzbekistánu a samozřejmě také do Moskvy. Autor příběh vhodně provázal s minulými díly a Anton se tak potkává s některými z postav přechozích příběhů.
Výborná zápletka knihy vytváří naději na skvělý čtenářský zážitek, vše se slibně rozjíždí, aby následovalo poměrně uspěchané rozuzlení a nastavovaná kaše v podobě iniciací měst. Autor se měl více soustředit na boji proti Černým, tam byl potenciál - takto se mé hodnocení jen mírně převaluje přes průměr.
Čtenář si mnoho radosti při četbě této knihy neužije. Fandí hlavní hrdince, aby vybředla z prostředí, do kterého spadla a ta, když už má štěstí na dosah a opratě svého života začíná třímat ve svých rukou, se díky vině své či jiných, případně souhrnu náhod ocitá opět na dně. Beru tento příběh spíše jako potvrzení, že bez ohledu na různou startovací čáru se může člověk s pevnou vůlí dostat výše. Kniha obsahuje i pornografické prvky, které mi připadají, jako kdyby měly nalákat erotiky chtivé čtenáře, mě osobně nijak vzrušující nepřipadaly a jejich zařazení do příběhu nebylo nutné.
Rozuzlení výtečné fantasy série. Hra o slova vrcholí a Rap se musí postavit všem svým nepřátelům, aby uchoval naději na záchranu své země i princezny.
Rap se přes kouzlené okno dostal do Faerie, unikne ze zajetí a s pomocí námořníka Gathmora se snaží dostat k Inosolan. Ta se ocitá ve zlaté kleci pouštního sultána Azaka společně se svou tetou Kade. Azak by rád Inosolan získal, ať už se jí to líbí nebo ne, ale sám nezmůže nic proti kouzelnici Rashe, která jeho zemi ovládá.
První díl velmi povedené a originální série. Magie a kouzla zde souvisejí se SLOVY a nebudu prozrazrazovat více, abych nesnížil čtenářský zážitek. Po smrti krále Holindara vede nejsnažší cesta na trůn přes princeznu Inosolan. Rap, jenž je do ní zamilován, se vydává na strastiplnou cestu, aby zabránil zrádci trůn získat. Kouzelné okno v závěru zamíchá kartami a každé postavě rozdá nové - Rap se najednou musí postarat především sám o sebe, než bude schopen Inosolan nějak pomoct.
Bezpochyby nejodvážnější erotický obsah, na který jsem při četbě knih doposavad narazil. Musím pochválit autorku za to, že si troufla překročit i jistá tabu v této oblasti. Příběh sám o sobě není příliš složitý, hlavní hrdinka nezvládne odchod svého milovaného partnera a její bolest ji táhne do propasti halucinací, hraničících s duševní chorobou.
Příběhy o řeckých bozích a hrdinech se hodí jak pro děti coby pohádky, tak pro dospělé jako výborné osvěžení znalostí o faktech, ve kterých by se měl vzdělaný člověk orientovat, aby si nepletl Hérakla s Héfaistosem a Artemidu s Athénou. Narazil jsem na drobné nepřesnosti v příběhu o trojské válce, jinak je ovšem vše v pořádku a kniha se čte příjemně. Pro zájemce o toto téma doporučuji knížku Bohové a hrdinové řeckých a římských bájí od Zamarovského, která má širší záběr a je krapet podrobnější.
Zatímco Denní hlídka byla velmi dobrá, ve třetím díle udělal autor krok dolů. Zábavnost se drží mírně nad průměrem, třetí povídka pak dlouho působí jako nastavovaná kaše, ze začátku je navíc trochu popletená. Na jedné straně pořád dobrá kniha, na straně druhé zatím nejslabší z Hlídek.
Ve čtvrtém díle o Lone Wolfovi má čtenář kromě Sommerswerdu k dispozici i osm disciplín Kai, s nástrahami v knize se tak potýká již bez velkých problémů, respektive obtížnost tohoto dílu patří k těm nižším. Osobně jsem knihu dohrál napotřetí.
Pátý díl výborné gamebookové série o Lone Wolfovi zakončuje základní část, po které se hrdina stává mistrem řádu Kai. Na pátý díl navazuje dalších sedm dílů ("magnakai"), kde příběh pokračuje dále.
Třetí a poslední díl ze série "Legendy o Lone Wolfovi". Příběh popisuje děj, který měl čtenář možnost prožít ve druhém díle z gamebookové řady (Oheň na vodě). Ač jsem byl velmi zvědav, jak si s nástrahami poradil Lone Wolf (Oheň na vodě patřil k nejobtížnějším dílům z gamebookové řady), nakonec jsem byl trochu zklamán, poněvadž vyprávění bylo v některých místech dosti nereálné. I tak se jedná o nadprůměrnou fantasy.
Zatímco v prvním díle se čtenář prodíral lesy (a v závěru městem) a ve druhém se dostal (mimo jiné) i na moře, třetí díl ho/ji zavede do mrazivého sněhu na sever. Série si stále drží vysokou kvalitu, nicméně začíná se zde projevovat rozdíl mezi tím, zda postava vlastní či nevlastní meč Sommerswerd - vzniká tady určitá nevyváženost a aby byl závěrečný souboj pro vlastníka Sommerswerdu výzvou, je vlastně uměle znevýhodněn. Jinak samozřejmě skvělý zážitek.
Druhý díl ze tří, které vyšly k sérii gamebooků o Lone Wolfovi. Děj Temna přichází odpovídá prvnímu dílu gamebooků Útok ze tmy a čtenář tak má možnost srovnávat svou cestu s tou, po jaké se vydal Lone Wolf.
Jedná se o první ze tří dílů o Lone Wolfovi, které na českém trhu vyšly. Tyto tři díly však nejsou gamebooky, nýbrž klasickými knihami; v případě Stínů nad řádem Kai zde děj představuje jakýsi prolog, popis událostí, které vedly ke zničení kláštera Kai, v kterémžto momentě začíná první díl ze série gamebooků (Útok ze tmy). Kdo se chce tedy dozvědět o zrodu celého příběhu, nechť šáhne po této fantasy knížce.
Druhý díl ze série o Lone Wolfovi považuji za nejobtížnější (z těch sedmi, které jsem doposavad hrál). Přes tunel se čtenář dostane jen díky použití konkrétní volitelné schopnosti anebo pomocí magického kopí, které musí vybojovat v těžkém souboji. Zatímco první díl jsem dal napodruhé (a pak se k němu mnohokrát vrátil), ten druhý až napotřinácté. Nutno ovšem dodat, že obtížnost je vyvážena kvalitou. Meč Sommerswerd je pak zásadní změnou v sérii - v následujících dílech jdou s ním veškeré souboje snáze, čímž trochu trpí vyváženost.
V polovině 90. let jsem narazil na knihu, se kterou čtenář může příběh prožít sám a ovlivnit jej svými rozhodnutími. Byl to můj první "gamebook" a byl jsem jím nadšen. Pak už bylo jen otázkou času, kdy narazím na Dračí doupě a zcela mu propadnu.
Útok ze tmy je první knihou ze série o Lone Wolfovi; gamebooky z této série pokládám za jedny z nejlepších, které na českém trhu vyšly. V tomto příběhu se snaží Lone Wolf dostat ze zničeného kláštera ke králi. Čtenář si vybere pět z deseti schopností (po každém úspěšně dohraném dílu si může přibrat další jednu) a pak už záleží jen na něm, jak se popasuje s nástrahami, které na něj čekají.
Název knihy velmi přesně vystihuje i svůj obsah - jedná se o akční sci-fi s jednoduchým, ale čtivým dějem, takovou příjemnou oddychovku. Mně se do ruky dostalo třetí vydání, ke kterému autor přidal bonusové povídky vážícími se k původnímu příběhu. Z kreseb různých bojových droidů a ručních palných zbraní jakožto ze jmenného seznamu všech 37 členů čety je zřejmé, že na knize bylo důkladně zapracováno, což je nutno autorovi přičíst ke cti.