Yel_len komentáře u knih
Až na ty romantický kecy a jiný věci, co jsem nepotřebovala číst, docela dobrý. Možná by tomu prospělo o trochu víc akce. Doporučuji spíš 15+, občas to není úplně nejvhodnější. Cením obálku(;)>
Tak jak jsem si tuhle knihu nechala rozležet v hlavě, tak mi až teď došlo jakou jsem to vlastně četla blbost.
Uvědomila jsem si to při návštěvě knihkupectví a zkoumání YA literatury. Zjistila jsem, že tam snad není jediný titul, co by se dal označit za kvalitní fantasy. Jo, jasně je to líbivý, rychle se to čte, ale jako fantasy to v podstatě za moc nestojí. Holt populární žánr no...
Navíc je tam ta erotika. Samo o sobě mi to nevadí, ale když to tam není násilně vecpaný a dává to pro děj alespoň elementární smysl. A, jako sorry, ale vážně to nepotřebuju tak podrobně...
A vůbec, pojem "romantasy" mi vlastně moc nedává smysl. Když už si dáš tu práci vymyslet nějaký svět, tak jsou přece mnohem zajímavější věci co se tam dá dělat. Draci, oheň, válka, meč, zabíjení, kouzla atd. atd. A cožpak nemůže být mezi ženou a mužem v jiném světě jen přátelství, kde není nikdo nikomu nic dlužen? Asi ne...
Každopádně jestli chcete pravé fantasy s nějakým smyslem, tak tohle nic pro vás. Doporučuji něco pro děti, i to je často kvalitnější.
Dvě hvězdy se ale musí nechat. Jedna za obálku, druhá za to, že je tam přece jen alespoň systém. Koneckonců jsou i horší věci...
(SPOILER) Fuj, no nepříjemný to bylo. Bylo mi pak fakt divně. Byla to totiž moje první manga (chtěla jsem si přečíst něco co nemá milion dílů) a netušila jsem do čeho vlastně jdu. Určitě jsou i brutálnější mangy, ale ne díky, možná jindy. Nejdřív nic, nic a pak vás to přetáhne po hlavě palicí, nanejvýš podezřelým plyšákem, nebo deníkem (KTEREJ SI ZAS BYL NĚKDO LÍNEJ POŘÁDNĚ PŘEČÍST!). Takovej ten pocit kdy víte jak to dopadne (a že to bude solidně blbý...) a nejde s tím zaboha nic udělat ani kdybyste se rozkrájeli...
(SPOILER) Zajímavé. Zde jsou hezky poznat rozdílné kulturní názory a myšlení. V Japonsku mají dost jiný vztah ke smrti. Knihu mi bratr přinesl z knihobudky. Zdá se mi že ani tento původní majitel nepřelouskal Jošia, protože asi od poloviny novely byly některé stránky stále slepené barvou na vrchu. U Šunkin mi bylo poněkud nevolno při pasáži s vypichováním očí. Na to jsem fakt citlivá. Mechanizmus byl asi nejzajímavější. Byly tam trochu divné vztahy mezi postavami, ale ne úplně nepochopitelné. A poslední novela je jako odraz překrásné dívky v okně vlaku na pozadí ubíhající horské krajiny.
Jo, je to dobrý. Styl psaní trochu ponouká k tomu, aby si z toho člověk dělal srandu, ale alespoň si to nehraje na něco, co to není. Hele na český fantasy fakt výkon. Já teda zatím četla jen jedno cosi, co si říkalo "fantasy" a to byla taková blbost, že jsem z toho nemohla. Dokonce větší než Čtvrté křídlo.
Tady je to fantasy relativně dobrý, může to být lepší, samozřejmě, ale jinak je to mega OK a když vyjde další díl (předpokládám že jo), tak si ho přečtu. Navíc hlášky jako "Reálně se obával mdlob" nebo "Až ho dostanu do rukou, vezmu značkovač na dobytek a vyznačkuju mu po celém těle obrovské píči!" jsou hlášky které se mohou objevit fakt jen v českém fantasy...
Tohle je jedna z nejlepších fantasy co znám. No, fantasy... Je to spíš poetické vyprávění o našich předcích, co ještě neznali zemědělství a ani jim nechybělo. Když něco potřebovali, věděli, kde to roste, nebo jak to vyrobit a neznámé si vysvětlovali magicky. Je to ale pojaté spíš jako fantasy, prostě knížka jak má být. Má to Paver moc hezky vymyšlené a myslím že to rozhodně není jen pro děti. Občas mě z toho všeho neznáma taky mrazilo v zádech, jako Toraka. Podle téhle knihy jsme jednou měli tábor a když jsem si to přečetla úplně se mi vybavily všechny ty etapy. Teď budu číst znova v originále.
(SPOILER) První díl u kterého můžu říct že jsem se bavila. Holubice si dávají na chvíli pauzu (že by něco chystaly?) a tak se můžeme podívat na očko jiným ghúlům.
Přichází nám na scénu ghúl s přezdívkou Labužník, který se samozřejmě chce jenom kamarádit s Kenem.
Spoiler: ne. Chce ho akorát tak sežrat, chcípák jeden.
A vůbec není od začátku podezřelej. To je ale trapný, že hlavní postava umře už ve 4. díle, co? Naštěstí je Cukijama náhodou i sobec a rozhodne se že si takovou lahůdku přece musí sežrat sám. Silně důvěryhodná osoba...
Nemám ráda sci-fi, fuj. Dala jsem manze velkou šanci, co když třeba. Ale ne. Kresba hezká, tím to asi končí... v poznámkách jsem se ztrácela, nechápala jsem to, vlastně jsem ani nechtěla. Svět taky fuj, fuj. Obálka hezká, na vnitřní straně text v originále na žádost autora, proč nevím. Asi chtěl čtenáře pocvičit v japonštině? Efekt každopádně dobrý.
Můj začátek s manhwou. Už z obálky se na mě smála krásná barevná ilustrace. Hned na příští straně to pokračovalo, a i na další. Úplně jsem se viděla v myšlenkách (úplně ne) princezny Athy, v té chvíli bych nevypadala jinak. Ta s každým dalším slůvkem může přijít o život, zoufale se snaží něco nepokazit, a navíc se její život nevyvíjí úplně podle plánu... Spíš vůbec. Jak si s tím asi udělá?
Tenhle díl jsem četla po jedné velmi vydařené manhwě a tak jsem na začátku trochu zapochybovala jestli mě to stále baví. Ovšem jen na chvíli. Tentokrát se nám do toho zamíchá trochu matematiky. Což ale vůbec není sranda!
Jde tu úplně o všechno a taková fotbalmatika není jen tak nějaké počítání... Jde o to umětvypočítat nejlepší vzorec gólu kdykoliv a kdekoliv. Situace je téměř nekontrolovatelná, navíc zase jen v deseti. Teď se do toho musí dát ještě víc, než nejvíc a všechno dohromady. Když nefungují zbraně tak se prostě musíte posunout dál. Napětím praskají žilky na čele, ale to by bylo trapné kdybychom věděli jak to dopadne už v tomhle díle.
Opět super díl! Fotbal jede dál, a tak to musí být. Hoši do toho musí dát všechno, a to to ještě ani není nejvíc.
Okruh mých oblíbených postav se trochu rozvíří, když se z mě velmi sympatické postavy vyklube pěkný chcípák. Naštěstí to jistí naše (již ne) spící slečinka a sebevědomě chcípáka nahrazuje, čímž raketově zachraňuje poněkud vykolejenou společnost. Počet oblíbených postav se snižuje z 10,5 na 9,5.
Bavilo mě to trochu míň než první díl. Trochu mi to ze začátku připomínalo takový ty trapný americký filmy o sportu, kde nejdřív musí všichni totálně rozbít systém, aby je pak ten inteligentní mohl srovnat.
Systém 'blbě hraješ, blbě jíš' se rozjíždí naplno. Upřímně lituju chrámového fotbalistu Igaguriho. Postavy se vám míhají před očima urputněji než komáři v bažině. Ostatní týmy jsem se ani nesnažila si pamatovat, stejně buď vysmahnou nebo na to budu mít čas potom. Úspěšně jsem se u prvního dílu stihla naučit u každého Ztka alespoň jedno jméno a najít si oblíbence. Ale svým způsobem jsou moji oblíbenci všichni.
S touhle mangou jsem se setkala v podstatě náhodou, na výletě ve Španělsku. Šla jsem si prostě vybrat nějakou levnou knihu a tahle mi ke Španělsku docela seděla (navíc byla výrazně zlevněná). Moc jsem nevěděla co čekat, na fotbal nijak neujíždím, ale kupodivu moje zatím nejoblíbenější manga.
Japonský fotbalový svaz se tu rozhodne něco už udělat s tím fotbalem, a to tradičním řešením, čili zavřít hromadu středoškoláků do nějakého objektu a teď ať zvítězí ten nejlepší. Kde na to pořád berou finance? Hlavní postava je tu samozřejmě (skoro) nejhorší z nejhorších, ale on to nějak zvládne... Má to přece asi 24 dílů, ne? Mám takový pocit, nevím proč, že se s Kirou ještě někdy uvidíme...
Pořád to ještě není to ono nadšení, co mě občas sebere když čtu Blue lock, ale po 3. až 4. přečtení 1. dílu se do toho asi konečně začínám dostávat. Tady není nikdo úplně v čistý: obě strany se na vzájem vraždí, někdy dokonce i s "dobrým" úmyslem, ale na obou stranách je samozřejmě i dost idiocijních hovad. Je to tak půl na půl. V tomto díle najdeme šíleného inspektora ×2, Tóku která se snažila pomoct Hinami poněkud hnusnou metodou ale opět s dobrým úmyslem, Kena který má stále hlad a Hinami které je prostě jenom strašně smutno. Určitě budu číst dál.
(SPOILER) První díl mi přišel lepší. Prostě to pořád není to, co jsem chtěla. Ale i přes zklamaný očekávání chápu, že se to lidem líbí a myslím že je to dobrá manga, dokonce i pěkně nakreslená. Určitě budu číst dál, nerada nechávám sérii otevřenou. Třeba v některém z dalších dílů bude zase něco pro mě. Ale Hinami a Rjóko mi bylo líto...
No nevím. Čekala jsem něco trochu jiného... První půlka je ještě jakžtakž podle očekávání, ale od druhé už mě to tak nějak moc nebaví... Trochu mě to zklamalo, ale jinak asi zatím nejlepší díl.