Yetti komentáře u knih

Mám vcelku rád autorovy knihy, i když některé více a některé méně. Za jeho nejlepší detektivku považuji Školu detektivů a za jeho nejlepší knížku detektivních povídek právě Zvěrolékařku. Ono totiž o mnoho jiného nejde. Michal Fieber sám kdesi označil Zvěrolékařku, kterou napsal spolu s MVDr. Svobodovou, za pokus o jakýsi detektivní dekameron, kde jsou dílčí vyprávěni navlečená na ústřední příběh jako korálky na režnou nit. Tady je to ovšem ještě zkomplikované tím, že vyprávění hlavní story a kratších příběhů je prokládáno úryvky ze zápisků veterinářky, kterou autor přizval ke spolupráci (nebo ona jeho?). Zdá se, že si s tím moc nevědělo rady ani nakladatelství, proto se na internetu objevily hned dvě různé "obálky" knihy. Jedna s "vyjevenými" zvířaty, před kterými je čokoládový otisk psí tlapky a revolver, a druhá s trochu "mimozemskou" veterinářkou a velkým pavoukem (ta nakonec vyhrála). Pro mne patří k největšímu půvabu téhle trochu nevyrovnané knížky smysl pro humor obou spoluautorů i to, jak nechávají čtenáře nahlédnout do zákulisí veterinární praxe. Nesouhlasím proto s jeednou z recenzentek, která si myslí, že tu jde o novou Jessicu Fletcherovou, a spíš bych řekl že jde o opatrný a trochu nejistý zrod nového Jammes Herriota - tentokrát ovšem v sukních.

15.04.2015

Sice jsem se od knihy - podobně jako od křížovky - nemohl odtrhnout, dokud jsem neměl tajenku vyluštěnou (což jsem měl už asi ve dvou třetinách), ale nakonec jsem měl stejně jako u příliš dlouhé křížovky pocit ztraceného času. Na Nesboovi není nic originálního, všechny jeho motivy od věčně opilého detektiva, přes jeho rozvrácený osobní život, padoušského kolegu (je zajímavé, že si žádná z postav knihy nepoloží otázku, kde vzal komisař kriminálky na drahé rolexky), reminiscence na německou okupaci až po "schování" jedné vraždy do celé série, jsou ve světové krimi už mockrát omleté, takže za původní považuji snad jen ten poněkud nechutný trik s uschováním prstu v.... No, řeč je o detektivce, tak radši nebudu prozrazovat vše. Pro mě lehce pod průměrem...

2 21.03.2014

Už dlouho jsem nečetl tak skvělý biografický román. Vlastně jsem teprve během jeho čtení pochopil, proč byl H. G. Wells ve své době považován za nejslavnějšího světového spisovatele.

3 21.03.2014

Musím souhlasit s předchozím komentářem. Zejména v dnešní době je objektivní pohled na postsovětské Rusko mimořádně cenný. Teprve v Carrérově románu jsem se dočetl, že Vladimír Putin se po odchodu z KGB živil jako taxikář a že si ho pro funkci prezidenta vytipovali sami ruští oligarchové typu Abramoviče, Berezovského či Chodorkovského, kterých se, když se chopil moci, začal zbavovat. Kvůli faktografii a věrohodnému vykreslení postav odpouštím autorovi i jeho, na můj vkus příliš "žurnalistický" styl.

21.03.2014

Jestli je Marie F. fašounka nebo skinheadka, tak její rozhořčení chápu. Spíš ovšem má na autora spadeno z nějakých záhadných soukromých důvodů, jak dokazují její - stejně trapné - útoky na další jeho knihy, které napsaala ve stejný den. Ty knížky zřejmě vůbec nečetla, protože já v Soukromén bludišti žádné urážky homosexuálů či mladých lidí nenašel - a že jsem se poctivě snažil!

1 20.03.2014

Ubohost prvního řádu jsou komentáře marie F., které napsala během jediného dne hned na několik autorových knih, přičemž ani pořádně něví, o čem která kniha je. Zřejmě jí autor leží v žaludku z osobních důvodů, ale svými žlučovitými výlevy se jen sama ztrapňuje.

20.03.2014

Proti "odpadu" "beatnyska" ze 3. 3. 2014 nabízím pro srovnání názor redaktora deníku Právo, 30. 12. 2013 (dvoustrana kulturních událostí roku), na který jsem narazil na internetu:

Pět nejlepších knih podle Františka Cingera
1. Haruki Murakami: 1Q84 Kniha 3
2. Mo Jen: Krev a mlíko
3. Jaroslav Čejka: Odcizená krajina
4. J. K. Rowlingová: Prázdné místo
5. Paolo Bacigalupi: Prachožrouti

1 11.03.2014