Záálesáák komentáře u knih

(SPOILER) Velmi vtipná knížka reagující na aktuální velmi smutný dění v současným světě. Čtyři psí kámoši z jednoho sídliště společně řeší nejen svý osobní problémy se zdravím, páníčky, možným rodičovstvím nebo vykastrováním, ale i globální trendy a témata jako politickou korektnost, youtuberství, influencery, aktivismus, gender, BLM nebo úbytek úcty a respektu v hloupnoucí společnosti.
Irovský je se svým "nekorektním" humorem a názory ostrej jako břitva hluboko tnoucí do živýho, což stopro popudí nejednoho progresivistu, zatímco já si u čtení spokojeně pomlaskával. Paralelně probíhající krásná příběhová linie o Arim a Jardovi z obálky utíkajících od lidí do jesenický přírody je jen třešničkou na chutně upečeným dortu.

„Nejlíp splyneš s přírodou, když se sám staneš její součástí, Ari. Proto sem jezdívám jen s tebou a s nikým jiným. Tyhle chvíle samoty a ticha jsou pro mě vzácné. Zastav se na chvíli. Slyšíš, jak šumí vítr ve větvích? A jak zpívají ptáci? A co teprve hukot místních říček, splavů a vodopádů! Tohle je to, co mě uklidňuje. Hudba přírody. O všechno tohle bych přišel, kdybych tu přijel s někým, jehož neustálé povídání o čemkoliv by tyto zvuky přebíjelo. A čím víc vnímám tento klid a oproštění se od reality plné všeho, co mě ničí, tím hůř snáším, když se do ní poté zase navracím.“

5 27.06.2022

Čapkovy knihy jsou stejně nadčasový jako Orwellovy. Což je navzdory vynikající kvalitě příběhů jinak dost smutný a mrazivý.

"Neznáme totiž mikroba, který naši chorobu přenáší. Víme jenom, že se neobyčejně rychle šíří, dále že není přenosná na žádné zvíře a že se nedá naočkovat ani člověku - aspoň mladému člověku ne. Ten krásný pokus udělal sám na sobě doktor Hirota v Tokiu. Bojujeme, příteli, bojujeme, ale s neznámým nepřítelem."

5 20.12.2020

Jednoznačně nejlepší Bukova kniha!

„Udělej home run, Drsňáku!" zakřičela jedna z dívek.
„Drsňáku! Drsňáku! Drsňáku!“ křičela jiná dívka.
Pak se k nám Drobek otočil zády a hleděl do středního pole. „Time,“ řekl jsem a stoupl si mimo území pálkaře. Zápasu přihlížela jedna velmi kouzelná dívka v oranžových šatech. Měla blonćaté vlasy a ty vlasy jí padaly rovně dolů jako žlutý vodopád, nádherně, a já na okamžik zachytil její pohled a ona řekla:
„Drsňáku, udělej to, prosím.“
„Zavři hubu," řekl jsem...

4 07.05.2019

Přečetl jsem si ji po zkouknutí filmu (nikdy bych nevěřil, že hezoun Dillon zahraje Hanka tak přesvědčivě) a bavila mě stejně. Henry / Charles měl všechno v paži, jen píchal, chodil na dostihy a především chlastal, kvůli čemuž přišel o nejednu práci. Super zábavný čtení :)

"Proč chcete pracovat v konzervárně?"
"Připomíná mi to mou babičku"
"Vážně?"
"Vždycky mi nabídla čalamádu, když jsem k ní přišel."

Detektivky nečtu, ale Chandler je výjimka. Mám rád tuhle starou školu, tohle prostředí i chlápky, kteří se s nikým a ničím nepárali. Film jsem zhlédl jako první, a tak jsem se vrhnul i na knížku, ať můžu porovnat. Jen jsem přeskočil úvodní několikastránkovej popis domu - přišlo mi to docela zbytečný a roztahaný (a navíc jsem ho znal z filmu :)). Co se týká porovnání film X kniha, obojí má něco do sebe. A obojí je za pět hvězd.

Přistoupil jsem těsně k němu a strčil mu revolver až pod bundu.
"Radši mě nebo poldy?" zeptal jsem se.
Hlava se mu svezla trošku na stranu, jako bych mu dal facku.
"Kdo jste?" zasyčel.
"Geigerův přítel."
"Nech mě na pokoji, ty parchante."
"Tohle je jen malá pistolka, chlapečku. Pustím ti ji do pupku a bude ti trvat tři měsíce, než se zase postavíš na nohy..."

3 13.05.2019

(SPOILER) Psí život 2: Jesnění je knihou, která se dá přečíst na jeden zátah - nejen proto, že jde o další Jaroslavovu jednohubku, ale i pro úžasnou čtivost, díky které se od čtení nechcete odtrhnout.
Co mě dost překvapilo, byla změna nálady i atmosféry - nekorektní satiru a mnoho humorných momentů z prvního dílu střídá ve dvojce téma smutných osudů psů, kteří jsou přímo jednou z vedlejších postav příběhu, popř. o nich (a sobě samém) povídá Ariho nový kamarád v podobě moudrého berňáka Bernyho (takový psí Hrobař Dušek ve spojení s Millmanovým Sokratem?).
Příběh se navíc přestěhoval z Olomouce do Loučné nad Desnou a z toho popisu těchto míst jde cítit, jak velkou lásku k Jeseníkům Jaroslav chová. Až má člověk chuť je sám navštívit.
Rád jsem podpořil projekt na Hithitu, na kterém se na vydání knihy vybíraly finance, i Jezevčíky v nouzi, se kterými je tahle kniha opět spojena. Dávám zasloužených 5*. U Jaroslava a jeho knih je to už taková klasika.

„Ahoj,“ ozval se najednou za mnou čísi hluboký hlas.
„Fuj, to jsem se lekl!“ vyjekl jsem a okamžitě vyskočil na všechny čtyři.
„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit.“
„Ale vždyť ty jsi ten černý huňáč z domu na začátku naší ulice!“ štěkl jsem překvapeně a vykročil zvídavě jeho směrem.
„Černý huňáč, to zní hezky,“ rozštěksmál se nečekaný host a poslušně zůstal stát v pozoru, abych si jej mohl celého očichat. „Jsem berňák. A říkají mi Berny,“ pravil nakonec.
„Berňák? Tedy, ty můj pán Jarda přímo nesnáší,“ zmínil jsem, když jsem odvrátil čumák od jeho zadku a následně se i představil.
„Opravdu?“ protáhl Berny zklamaně svou tvář. „Podle mých pozorovacích schopností jsem ho považoval za milovníka všech pejsků. A přitom je to takhle… Má nějaký konkrétní důvod, proč berňáky nemá rád?“
„To netuším, Berny. Jen vím, že zrovna nedávno telefonoval se svou paní účetní, díval se přitom do jakýchsi lejster a nadával, že být to na něm, nejradši by všechny berňáky smazal z povrchu zemského.“

2 29.06.2024

Velký překvapení. Je působivý, jak si věčně ožralej bohém Irovský "jen tak" odskočí od role autora undergroundový tvorby a dokáže napsat vyšperkovanej mainstreamovej příběh.
Líbily se mi ty kontrastní osudy a pohledy na svět obou hrdinů, hlavně hrobaře Duška, ze kterýho jdou myšlenkový/názorový pochody samotnýho autora cítit na sto honů. Z thrillerovýho finále odehrávajícího se na hřbitově až mrazí. A šestá hvězda za ilustrace.

"Společnost je nemocná. Vždycky byla. A přitom se nikdy neměla tak dobře, jako se má teď. A především jako by se mohla mít. Tolik zbytečného času a sil promrhají lidé myšlenkami na špatnosti, či dokonce přímo jejich konáním, že mi nad tím občas zůstává rozum stát… Mám pocit, že sami pomoc a léčbu vědomě odmítají, protože jsou na projevech těchto nemocí závislí.“
„Kopat jámy s revmatem je sebevražda,“ zareagoval Jindřich na tu nejméně důležitou část Duškova proslovu.
„A co není? Nejsi ty sám tady se mnou především proto, že tě z bytu vyhodila přítelkyně, která doufala, že po předchozím vztahu najde druhou šanci právě u tebe? Není i tohle jistý způsob sebevraždy, snažit se důvěřovat někomu, jako jsi právě ty?“

2 25.12.2020

Na začátku mě kniha moc nezaujala, ale pokračoval jsem a příběh gradoval. Samotná myšlenka, že budu vydělávat na léčbu matky tím, že se v restauraci začnu dusit zhltnutým soustem a vyrejžuju prachy na svým zachránci, mi přijde parádně ujetá. Stejně jako pasáže ze středověký vesničky, kde hlavní hrdina Viktor pracuje spolu s kámošem Dennym, kterej je za trest věčně zavřenej v kládě.
Filmu jsem dal na csfd 80 %, podobně to vidím i u knihy. Jo a její obálka je ještě ujetější než její příběh.

Se sexem je to stejný malér jako s ostatními závislostmi. Vždycky se léčíte. Ono totiž: co je asi tak lepšího než sex? No jasně, i ta nejmizernější kuřba je lepší než řekněme přivonění k té nejpěknější růži… než pohled na ten nejbáječnější západ slunce. Než dětský smích.
Jo, krásný je vzduch, krásnější je moře, ale co je nejkrásnější, to je vyžhavený, prdelku svírající, zemětřasný orgasmus. Můžete namalovat obraz, složit operu, ale není to víc než cosi, čím se zabýváte v mezidobí, než si najdete další svolnou prcinu.
Jakmile se objeví něco lepšího než sex, v tom momentě mi volejte. Nechtě mě vyvolat rozhlasem.

2 23.12.2020

Knížku jsem si půjčil na základě ukázky čtený na pražský Noci literatury. Povídky popisují život romské spodiny složený z ochlastů, gamblerů a houmlesáků. Mají šmrnc, vtip a naopak i skrývají slušný množství bolesti. Navíc jsou krátký, takže celá knížka je takovou milou jednohubkou, kterou sfouknete za necelou dvouhodinovku.

"...nebyl tady v Rokycanech Rom, co by na Vánoce nenakoupil, a přitom se tím nijak nechlubil, když nosil na stůl. Všude zněly písně. Do posledního člověka všichni museli vědět, že přicházej Vánoce. A podívejte teď, kde nic, tu nic. Jak by tě to mohlo nechat v klidu?!“
„Ale strejdo, copak nevíte, že letos dvaadvacátýho prosince přijde konec světa?! Proto se už nikdo s ničím nenamáhá, všichni jen pijou."

2 11.05.2019

Zkoukl jsem Faktótum, půjčil si i román a v sekci Podobný knihy narazil na tuhle. Ani jsem netušil že něco takovýho je i u nás. Chlast, drogy, sex, bohémství a hlavně kopa vtipnejch situací a hlášek, u kterejch jsem se řehnil jako blázen. Irovský je prase, ale nejde mu nefandit. Možná právě proto.

Vtom z vedlejších dveří vylezl na chodbu Milan. Jeho rozcuchané vlasy a krví zalité oči dávaly najevo, že první noc v novém bytě za moc nestála.
„Sakra, já jsem rozlámanej. Co je vůbec za den?“ zeptal se.
„Je dnes!“ odpověděl jsem s úsměvem.
„To zas bude pěkně zkurvenej den,“ zachraptěl, čímž potvrdil, že "Medvídka Pú" na rozdíl od Shakespeara zřejmě nikdy nečetl.

1 14.05.2019

Záviše mám rád a skoro pokaždý když hraje u nás v Praze na něj vyrazím. Ale tahle sbírka mě moc nezaujala.

Až mi úd přestane stát
začnu tě lásko mít rád
Dokud však možnost mám v údu
sám rači honit jej budu

13.05.2019