Zahonek komentáře u knih

Poutavý příběh na pozadí války. Na počátku klidný děj postupně nabírá na obrátkách a poslední třetina knihy je velmi napínavá. Kniha ve vás také možná probudí zájem o šifrování.
OOBHN ZIORP PRLXZ PVNNH SUASY LRKOO JOGOE JLPRA CNDJW CFXEO NLBNF SQAUO BFBZT ROPLK OOZZR HXHTY SGMXZ KUWUC TDVLZ ZMXZP PBNZK JNPVN ZOUAZ HNOOL OGBNT BNBBR VDKIE TCFMP QOCOA M

4 15.04.2023

Tohle určitě není čtení pro každého. Po slohové stránce by tohle mohlo klidně napsat i desetileté dítě, po stránce obsahové jsme ale úplně někde jinde.. Šel jsem do toho hlavně kvůli Danovi, kterého od určité doby začali zatracovat i "skalní" příznivci. Ne všechno, co Dan dělal - nebo dělá - úplně chápu, proto místo odsuzování, jsem si radši pořídil tento jeho deník. Něco se mi osvětlilo, něco vůbec, přibilo pár otázek.. Dan bude asi velký snílek a svět v jeho hlavě je svým způsobem nádherný. Plně chápu. Taky mám v hlavě nádherný svět, který se od toho reálného výrazně liší, liší se i od toho Danova. Nějak takhle by měl podle mě vypadat věřící - či lépe řečeno - duchovně založený člověk. Upřímně respektuje božstvo, či jinou vyšší moc, má rád přírodu a pokorně uznává její obrovskou moc a sílu vše vytvořit nebo zničit. Je to vlastně láska, protože přírodu nemáme rádi pro svůj prospěch, prostě ji buď rádi máme, nebo nás nezajímá. Řídit se morálními pravidly a ne jen hloupě jako kolovrátek odříkávat v kostele modlitby a přitom myslet na něco úplně jiného. Skutečná víra žádná pravidla, zákazy, zákony ani podmínky nepotřebuje. Stačí víra samotná. 
"Co si ale hlavně myslím, že se žádnému opravdovému bohu nemůže líbit, když je někde jeho jménem popírána lidskost nebo v jeho jménu či zájmu prolévána krev jakékoliv bytosti. Lidi si to umí krásně zaonačit, a když si zrovna potřebují odůvodňovat mocenské i jiné prasárny, jsou schopni je zahalovat těmi nejušlechtilejšími jmény. A bude to veliká nebeská sportovní událost a podívaná, až jim bude po jejich smrti přímo Ten, jehož jménem celý život šermovali, s pořádným rozběhem nakopávat prdele".

4 15.10.2017

Doporučuji přečíst. Pro všechny, kdo se chtějí dozvědět zajímavé informace o Blízkém východě a rádi by se lépe zorientovali v nepřehledném dění v této oblasti. O tom, co předcházelo krizi, která teď hýbe celým světem. O mocenských hrách hlavních velmocí, snažících se v této oblasti prosadit svůj vliv. O násilných střetech z důvodu rozdílného náboženského vyznání, a že masakry rozhodně nejsou jen doménou islámu. O zvrácenosti některých teroristů a vedení středověké války zbraněmi jednadvacátého století. O vzniku Islámského státu a vlivu Saudské Arábie v tomto regionu. O tom, jací lidé a proč sem vlastně migrují. Břetislav Tureček je jeden z mála, kdo podává reálný a nezaujatý obraz dění na Blízkém východě. Z médií se totiž dozvíme jen část, většinou jen polopravdy nebo naprosté lži. A to dokonce i v případě, že od zpravodajů se do redakcí dostanou informace pravdivé.

4 01.05.2017

Rozhodně poutavý příběh se zajímavou myšlenkou. Nestává se tak často, aby kniha začínala druhou kapitolou a aby nakonec - po uplynutí kapitol dalších, následujících - končila tou první. Myšlenka knihy nám po většinu příběhu uniká, zdá se, že celá kniha je úplně o něčem jiném. Překladatelem předčítané, nahrubo přeložené španělské texty deníku jsem lačně hltal a vytvořil si na nich závislost snad ještě větší, než sám autor překladu. Nemohl jsem se dočkat vygradování celé zápletky, zda je to skutečnost či jen překladatelův sen, naštěstí se kolem mně svět nerozpadal. A nebo se vlastně už také hrneme do záhuby? Odpočítávají se také poslední vteřiny té naší pře-vyspělé civilizaci? A přiznám se, že i přes kruté, krvavé a primitivní obřady této již pomalu vymizelé civilizace, jsem držel Mayům pěsti a doufal, že si na křesťanech se špatnými úmysly, lačnících jen po bohatství, indiánská božstva pěkně zgustnou. Pozorný čtenář si jistě všimne zhoubnosti našeho náboženství a hlavně omezenosti v myšlení představitelů církve. Opat Diego de Landa popisuje božstva Mayů jako démonická, satanská a krvelačná. Přitom se sám neštítí agresivním a zákeřným způsobem vnutit křesťanství indiánům a zároveň potřít jejich vlastní, celými generacemi uznávaná božstva. Na jeho rozkaz bylo vysláno množství výprav do všech částí pralesa na Yucatanu, aby přinesly a zničily posvátné knihy a sošky bůžků Mayů, tajně však plánoval, že se zmocní vzácné knihy ”Letopis budoucnosti“, pojednávající o konci světa. Tou si chtěl vydobýt nadvládu nad všemi indiány. Jeho ”kumpáni“ se nezdráhají ani prolití krve vlastních bratrů v honbě za tajným spisem, jen aby se zavděčili svému nadřízenému. V dnešní době lze vidět totéž. Naše rádoby vyspělá civilizace se dovede jen povyšovat nad hrstkou zbylých, s přírodou dokonale spjatých divochů, které náhodou objevíme při kácení pralesa. Jak je vůbec možné, že tu stovky let nepoužívají mobilní telefony, nechodí do práce stát 12 hodin u linky, neplatí daně, nejsou zadlužení hypotékami.. Tak to přece nemůžeme nechat, je potřeba je hned zotročit! Kniha ve mě rozvášnila pocity, které snad ani nebyly autorovým cílem. Podobné ve mně vyvolal třeba film ”Misie“. Teď ke skutečné myšlence knihy.. Vše, co vidíme kolem sebe, existuje pouze proto, že existujeme my sami jako subjekt schopný tuto realitu vnímat. Pokud přistoupíme na domněnku, že celý okolní svět se nachází jen v naší hlavě, co nám brání postoupit o krok dál a smířit se s trochu smělejším předpokladem - co když to není naše, ale cizí hlava?

4 24.09.2016

Nádherně malovaná kniha, která na první pohled zaujme svou velikostí. Je to opravdu docela bichla! Obrázky Milana Tesleviče mají sice trošku jinou atmosféru než kresby Marko Čermáka, nedá se jim ale nic vytknout. Obsahově samozřejmě stejná jako samostatné díly, text jen asi pochází ze starších vydání. Například "Rezavé klíče" tu vystupují jako "Rezaté klíče", což zní možná trochu více stínadelsky, to je ale jen drobný detail. Kniha je možná pro děti vhodnější než jednotlivá malá vydání, za prvé kvůli obrázkům, za druhé kvůli velkému textu.

4 22.07.2016

Tajemství Velkého Vonta je posledním dílem z, dalo by se říci, trilogie o Stínadlech. První díl je sice lepší, takový kultovní, ale Tajemství podle mě zase převyšuje díl o bouření ve Stínadlech. Nechybí tu napětí ani tajemno, které se nás chytne hned od prvních stran a nepustí nás až do samého konce. Rozluštění tajemství Velkého Vonta je tak velkým lákadlem, že nás nutí číst pořád dál a dál, až do temného rozluštění, ze kterého by musel mladým klukům hodně běhat mráz po zádech. A jen to dokresluje a podtrhuje ponurou atmosféru téhle staré, tajemné čtvrti, do které nám úžasná fantazie Jaroslava Foglara dovolila nahlédnout a nastartovala dětskou touhu někdy něco podobného zažít..

4 22.07.2016

V dnešní době vychází velmi málo knih s ilustracemi, tak proč si nepořídit knihu jen s obrázky bez textu, respektive jen s minimem nezbytného, možná úplně zbytečného textu? A tahle ve mě zanechala tolik různých myšlenek a pocitů, že se to dá jen stěží popsat. Cokoli napíšu, sebesilnější význam slov se ani trochu nepřiblíží síle pocitů. Při hrubém prolétnutí Sojčáka na nás z krásně malovaných obrázků vykukuje roztomilý ptáček ve velkém honosném sídle, v různých místnostech plných zarámovaných obrazů, žádný neklid z toho nečiší.. Ani když se dáte do podrobného sledování příběhu, z počátku nic nenasvědčuje jeho ponurosti a zoufalosti. Poměrně rychle ale atmosféra příběhu houstne a ochlazuje se a člověku až běhá mráz po zádech z tak prudkého zvratu. Možná jen dobře, že si Sojčák nikdy neuvědomí krutou pravdu, emoce doprovázející tuto pravdu si za něho prožije čtenář. Kresby dokonale vykreslují atmosféru i děj, při každém zatahání za signální lano u postele, se mi v hlavě rozezvonily stovky plechovek, s příchodem smrti jakoby vše kolem mě potemnělo.. Sice tenká, ale silně emotivní kniha, kterou přečtete za čtvrthodinku, mnohonásobně déle ale o ní budete přemýšlet. Mě kresby uhranuly natolik, že jsem si ji prolistoval hned několikrát.

4 16.07.2016

Tak se mi trochu zdá, že Dmitry knihu Metro 2035 napsal tak, aby dějem navazovala za obě počítačové hry, hlavně tu druhou. Kniha taky poukazuje, občas mezi řádky, občas přímo, na problémy v dnešním světě. Například to, že naše životy a děj ve světě ve skutečnosti ovládá a řídí někdo jiný, než se na první pohled zdá. Že prezident a vláda jsou vlastně jen loutky. Že vše směřuje k tomu, aby lidi byli jen tupé ovce bez názoru, co patří do ohrady. A že když člověk projeví svůj názor, nebo zjistí že pravda je úplně někde jinde, je hned označen za blázna a nepohodlného. Také vzestup extrémismu, nebo problém migrace. Nakonec poukáže na strach z nových věcí. Že radši zůstaneme v zažitém a stereotypním. První část je psaná zvláštním stylem, takovým nevyzrálým a vynuceným, občas zbytečně vulgárním. Pak se děj rozjede a styl se změní k lepšímu. I když tentokrát nejsou přítomni zvířecí mutanti, lidských zvířat je tu víc než dost. Celkově je příběh Metra 2035 zajímavý, i když mu chybí epickost prvního dílu.

4 29.05.2016

Nádherná kniha plná naděje a moudrosti. Pomůže nám pochopit, že nic v životě není jen tak pro nic za nic. Vše má svůj účel a smysl. A všechno zlé je k něčemu dobré, i když nám to dojde až za dlouhou dobu a zprvu se nám to může zdát nespravedlivé. Také nás naučí tomu, že člověk si první musí v životě něco prožít a trochu se trápit, aby pak ocenil skutečné poklady. Také by jsme měli věřit svým snům a jít za nimi, abychom si na konci života mohli říct, že jsme ho prožili naplno.

4 12.04.2016

Kdysi jsem viděl film a přišel mi hodně působivý a zajímavý. Pak jsem v knihkupectví náhodou objevil knihu, podle které byl natočen. Kniha není vůbec špatná a detailně popisuje život narkomana, navíc je doplněna autentickými fotkami. Rozhodně bych to nenazval románem, spíše reportáží. O ději, jako takovém, se ani nedá mluvit. Některé pasáže jsou docela nechutné, člověka až zamrazí, do jaké špíny se dá klesnout. Kniha by měla působit jako odstrašovadlo pro potencionální novou generaci narkomanů mezi mladými lidmi, řekl bych ale, že ve skutečnosti zvědavost, mladická nerozvážnost a neustálá potřeba si dokazovat nezávislost na dospělých v období puberty a také dostupnost drog, nakonec mládež k drogám přivedou. Skutečným problémem je ale dnešní uspěchaná a přetechnizovaná společnost. Rodiče jsou od nevidím do nevidím v práci v honbě za penězi a nemají čas se dostatečně dětem věnovat. Únava a stres, kterým jsou dospělí v zaměstnání vystaveni a z toho plynoucí podrážděnost se také přenáší na jejich potomky. Posouváním odchodu do důchodu kamsi do nedohledna, má stále víc prarodičů méně času na vnoučata. S rozšiřováním obydlených ploch se zmenšují plochy zalesněné. Parky, poslední to místo k odpočinku se mění na parkoviště. Všude jen šeď betonu a asfaltu, žádná zeleň, která by uklidňovala. Děti nemají žádnou smysluplnou zábavu a nudí se, nemají si s kým promluvit atd. Dobře se cítí akorát v nějaké partě lidí, která ale nakonec skončí u alkoholu nebo drog. Tohle je tedy to jádro pudla, s tím by měli kompetentní vládci světa něco dělat, ti by si tohle měli přečíst. Jsem moc rád za své bezstarostné dětství, ve společnosti milujících rodičů a prarodičů, za výlety do lesa a na kole s kamarády. Ne že bych s drogami nepřišel do styku, nemám ale rád závislost na věcech, co stojí peníze a člověku ve skutečnosti nic nedají. Já jsem se rozhodl pro sport, četbu a spoustu jiných zálib, to jsou pozitivní závislosti. To už ale moralizuju a trochu jsem odbočil od knihy samotné. Trochu jsem čekal šťastný konec, nakonec jsem se ho ale nedočkal. Bylo až zarážející, jak se Christiana pořád k heroinu vracela. Druhá polovina knihy je vlastně pořád to samé dokola. Pokus o odvykání, návrat k drogám, pokus, návrat, pokus, návrat. V doslovu jsem se dočetl, že až po dvaceti letech od prvního vydání knihy se Christiana snad od drog odpoutala. Konečně našla smysl života, svého syna.

4 02.04.2016

Suprová četba. Na rozdíl od Murakamiho povídek, mě tahle kniha chytla hned od první stránky. Velmi originální téma, nic podobného jsem ještě nečetl. Velmi zajímavé je propojení skutečnosti s nadpřirozenem. Dokonce bych uvěřil, že ty dva měsíce na obloze skutečně jsou. Líbí se mi, že Murakami se nebojí popisovat ani ty nejintimnější části běžného života. Běžně to nedělám, ale nemohl jsem se dočkat toho, jak to s Aomame a Tengem nakonec dopadne, neubránil jsem se předbíhání a listoval jsem knihou dozadu, zběžně pročítal další kapitoly. I když jsem pak zhruba věděl jak to asi dopadne a tyto už jednou čtené pasáže pak četl už podruhé, na skvělém dojmu z knihy to nic neubralo, právě naopak. Zajímavým oživením bylo vyjadřování Fukaeri. Docela by mě zajímalo, jak se takové chyby ve výslovnosti vyjadřují japonsky ve znacích. V době čtení knihy jsem zažil pár zvláštních věcí, které si doteď nedovedu vysvětlit, tak že by 2Q16? Hned jsem se vrhnul na knihu 3, abych ještě chvíli zůstal v tomto skutečném nadpřirozeném světě. Abych ale jen nechválil. Tolik gramatických chyb jsem ještě neviděl. Samozřejmě nemyslím Fukaeřin text. Koncovky, spojky, skloňování, prostě hrůza. Hold dnes se řeší jen množství a kvalita upadá, text si po sobě nikdo nepřečte. Nejsem odborník na tisk knih, ale řekl bych, že v dnešním světě všemožných technologií, by neměl být problém vytištěný text zkontrolovat a případně opravit, než jde do finálního tisku. Ve starých knihách na chyby narážím jen velmi zřídka. Na závěr poděkování kamarádce Petře, za dobrý tip na super četbu.

4 25.03.2016

Tak Hary Hůla je za nama.. Nic není za nama, ještě sme nechytli Valentina:) Na konci si autor nechal otevřená vrátka, ostatně jako v každém díle. Moc se mi líbilo, jak to Harry zaonačil s tou ruskou pistolkou:) Policie dle mě není nejlepším dílem série, tím je Červenka, Sněhulajda, Spasitel, Levhart.. ale i tak si zaslouží plný počet bodů. Na Harryholeovkach se mi nejvic líbí, jak Jo Nesbø dokáže čtenáře tahat za nos, jak si myslíte, že víte o kom čtete, přitom nevíte nic. Nebo takovéty krátké odstavce, ve kterých se na první pohled píše o ničem, na konci pak to nic vede k objasnění vraždy. A nakonec malá rada pro ty co o Harrym Há jeste necetli: Přečtěte si celou serii od začatku do konce, ne z prostředka. Tím že poznáte Harryho komplexně, jeho život a to čím si prošel v prvních dílech, dostávají další díly druhý rozměr. Nehledě na to, že některé Harryho osobní případy a problémy se táhnou i na čtyři díly.

4 08.07.2015

Knihu mám v knihovně už léta, k jejímu přečtení mě donutil až probíhající konflikt na blízkém východě. O tom, že v oblasti několik posledních desetiletí není klid samozřejmě vím, o problematiku vzniku Izraele jsem se ale nikdy nezajímal. Kniha je sice více jak deset let stará, vzhledem k momentální situaci ale moc nezestárla, v oblasti se nic nezměnilo. A řekl bych, že spory o území nejspíš nikdy neskončí. Znalci problematiky jistě na knize najdou chyby, mě na základní zorientovatovaní naprosto stačila.

3 12.12.2023

Tento svět je neskutečně prohnilý. Peníze a moc jsou až na prvním místě. Neustálá honba za bohatstvím, které by běžnému člověku stačilo na desítky životů. Normální člověk, kterého zajímá jen zdraví a pohoda své rodiny a trochu klidu, tohle nikdy nemůže pochopit.

3 02.03.2022

Nevím proč, ale pro mě byl tenhle díl z těch slabších. První půlku jsem se nemohl začíst, pak to bylo lepší, ale furt to nemůžu srovnávat s hutnou atmosférou předchozích dílů.

3 03.08.2021

Témata cestování časem a lidé mezi dinosaury nejsou ve sci-fi žádnou novinkou, přesto je Vladimír Socha podal originálně a velmi poutavě. Možná je to i tím, že většina knihy je postavena na vědeckém základě a nepůsobí tudíž jako pohádka. Naopak často udivuje právě ta vědecká pravda. Hlavně části přímo související s drtivým dopadem jsem přímo hltal. Potěšilo mne, že se v knize objevují mí oblibení srpodrapí dinosauři a hlavně nádherné kresby, které jen podtrhují dobrodružnost a jakoby živost celého příběhu.

3 02.01.2019

Můj zájem o přečtení Gábininy biografie vznikl hlavně z důvodu negativní kritiky knihy, které byl v té době plný internet. Že vytváří lži o poměrech ve vrcholovém sportu atd. A také kvůli tomu, proč tak najednou zmizela z biatlonového vrcholu. Mě kniha až tak kritická nepřišla. Vnímal jsem to spíš jako zpověď malé rozmazlené holky, která občas neví, co chce. Trochu mi vadilo, že se kniha ne vždy drží časové linie, ale občas jsou do sebe zapleteny věci, co se udály s velkým časovým rozestupem. Jakoby stylem, že teď sice píšu o tomto, ale ještě jsem si vzpomněla tam na tamto.. Jinak je ale kniha plná zajímavých informací z prostředí profi sportu. Ať už těch negativních, o kterých se normální člověk nemusí dozvědět, tak i těch pozitivních. A nakonec jsem se dozvěděl i to, jak to bylo s tím ukončením kariéry.

3 05.11.2018

Knihu jsem dostal jako dárek od kamaráda před pár dny a tak mě zaujala, že jsem se do ní po předběžném prolistovávání začetl. Zprvu mě trochu děsilo, že knihu napsal záhadolog, čekal jsem samé fantastické teorie a ufo. To se nakonec nepotvrdilo, i když ufo přece jen bylo, ale v nenásilné formě:) V knize byl hlavně popsán ruský vesmírný program a Gagarinova úloha v něm. Úspěchy programu, i jeho tajné neúspěchy. Trocha z Gagarinova života. Určitě zajímavé čtení.

3 06.05.2018

Lidé se začínají vybarvovat:)

3 05.11.2016

Kniha mi doma ležela ladem asi dva roky, koupil jsem ji na doporučení jedné kamarádky. Na její naléhání jsem se do ní teda pustil a rozhodně toho nelituji. Krásný romantický příběh, který se odehrává v Leningradě v době německé blokády, který bohužel skončí tragicky. A ani tomu nemohlo být jinak. Skrytá hrozba dodávala celému ději šťávu. Taťány a Alexandra se velkou část příběhu štěstí drželo jako klíště, takže bylo jasné, že se něco musí pokazit. I když oba přežili všechny členy své rodiny, bombardování, hlad i krutý mráz, tak lidskou zášť, závist a zradu překonat nemohli. Na druhou stranu zrada přišla od osoby, od které se to dalo čekat, mě osobně Dimitrij lezl na nervy od první stránky. I když to tak na první pohled nevypadá, kniha končí s příběhem tak trochu neukončeným. Jak dopadla Táňa a Dimo víme, naproti tomu Alexandrův konec je nejasný, dává malou naději, že se z toho ještě mohl nějak dostat a přežít. To že vyšlo i pokračování knihy, mi dává trochu za pravdu... Knihu jsem četl převážně cestou do práce v šalině, po vystoupení jsem se těšil, až si zase sednu a začtu se.

3 02.12.2015