Zahonek
komentáře u knih

Toto není ani tak hodnocení samotné Hostiny pro vrány, ale i všech tří předchozích dílů. Jedním slovem super. Je až s podivem, jaký rozsáhlý svět si dokázal pan George Martin vyfantazírovat, a přesto se v něm neztratit. První knihu Hry o trůny jsem dostal jako dárek a hned se do ní začetl. Byla to má první fantasy. Po přečtení prvního dílu jsem se hned vrhl na další. Začal jsem také souběžně se čtením sledovat seriál. Ten ale začal od druhé série děj oproti knihám značně zjednodušovat a překrucovat, tak jsem se na něj přestal dívat, aby mi nekazil suprový dojem z knih. Takže má rada: Buď sledujte seriál a nechte knihy zavřené, nebo čtěte knihy bez seriálu. Rozhodně to není žádná nuda, i přes značný stránkový rozsah se to čte samo a pěkně to odsejpá. Takže obsahová část plný počet bodů, kvalita vazby ale dost pokulhává, i když jsem knihu obalil a choval se k ní dobře, všechny hrany jsou odřené. Dnešní papírové vazby v porovnání s dřívějšími látkovými prostě nic nevydrží. Po dočtení Hostiny, jsem se hned vrhl na Draky..


Lesk a bída, aneb jak si dobře nahrabat, stát se z galejníka policajtem a dostat svého kamarádíčka z lochu.. Nebylo to tak špatné, zprvu jsem si ale musel zvyknout na styl, kterým je kniha napsaná. Přece jenom po přečtení desetidílné série s Harrym Há v jednom kuse je čtenář naladěn na jinou vlnu. Samotná zápletka je velmi dobrá, pro mě překvapivě dost mrtvých, nudilo mě popisování architektury a Conciergerie.


Můj první kompletní velký komiks. V dětství jsem četl komiksy akorát v Ábíčku, ale nepamatuju se, že jsem se někdy dočkal konce.. Všechny tři příběhy jsou zajímavé, nutí číst pořád dál a dál až do konce, rozhodně žádná nuda. A i samotné konce jsou překvapením. Kresby jsou nádherné, dá se tím jen listovat a kochat se. Jediné mínus je cena, ale ta je u komiksu vždy vyšší v porovnání s klasickou knihou.


Celá kniha je tak absurdní, že občas nevěříte vlastním očím co to čtete. Dost lidí asi odradí to, že se u ní mozek hodně nadře. Pro mě rozdodně jedna z nej knih, co jsem četl. Malá rada pro ty co se raději podívají na film: První si přečtěte knihu, film pak lépe pochopíte a užijete si ho.


Od Otakara Batličky má první knížka, četl jsem jako e-kniku. Na první pohled se může zdát 130 stran jako málo, není to ale žádný podstatný údaj. Příběh je zajímavý od prvních stran, v amazonském pralese pak velmi čtivý a dobrodružný. Čtenář není unavován zbytečnými popisy krajiny, zdozvída se jen to, co potřebuje, příběh uhání vpřed a občas nabídne od událostí odpocinek v době, kdy odpočívá i celá výprava. Za mně supr čtení.


Knihu jsem dostal jako dárek. Protože jsem měl tu čest být na přednášce Ládíka Zibury naživo, nepřekvapil mě humorný, místy trochu přidrzlý styl, jakým je napsaná. Bavily mě doprovodné obrázky u jednotlivých kapitol. Kdo považuje cestopisy za nudu, u knih tohoto cestovatele se určitě nudit nebude.


Mně se to docela líbilo. Bylo to napínavé, místy mrazivé, odsejpalo to. Občas teda trochu předvídatelné, konec možná zbytečně urychlený.


Kniha by se klidně mohla jmenovat "Světla a stíny Blízkého východu", protože rozhodně není jen o Islámu. Islám je tu sice náboženství většinové, rozhodně ale ne jediné. Je to spíš nezaujatý pohled na mentalitu lidí, žijících v tomto zajímavém koutu planety, která je od té naší tak rozdílná. Co se týče Islámu, tak se ale například dočteme o jeho vzniku a o jeho hlavních představitelích.


Zhodnocení tohoto rozsáhlého díla není vůbec jednoduchá věc. Některé pasáže jsou velmi zajímavé, čtenář se například dočte spoustu nových poznatků ze života velrybářů a seznámí se s jejich řemeslem. Také dobrodružné pasáže z lovu velryb a celý příběh o honu na bílou velrybu nutí číst pořád dál a dál. Rozhodně nejsem zastánce lovu velryb, ale v knize je tahle činnost prezentována poutavě. Lov je tu popisován jako velmi nebezpečná a vyčerpávající práce, kdy lovci a velryby jsou doslova tělo na tělo. Do poslední chvíle ani jedna strana nemá vyhráno, velryba se často tvrdě bránila, občas ani na lov nedošlo, protože rychle plujícího kytovce nebylo možno veslováním v člunu dohonit. Mnoho námořníků zaplatilo za svou snahu o zbohatnutí životem; ti co se po několika letech plavby vrátili na pevninu, dlouho oslavovali a vydřené peníze propíjeli v přístavních hostincích. I charaktery postav jsou pěkně popsány. Kontrastně k těmto pozitivům působí mnohdy nudné filosofické úvahy, v této Melvillově knize se prý objevující poprvé. Třeba probírání významu slova "bílá" a hledání jeho mystičnosti se táhlo na pět kapitol.. Netvrdím, že tu na filozofování není prostor, to určitě je, nemuselo by to ale být v takovém rozsahu. Co je na knize ale naprosto úžasné, tak to jsou rozhodně Rockwellovy perokresby. Dokonale vykreslují děj i nálady posádky lodi. Kniha jako celek určitě není oddychovou četbou a mozek při její složitosti jede na plné obrátky, rozhodně jde ale o výjimečné dílo.
"V tomto podivném shonu, jemuž říkáme život, jsou jisté zvláštní chvíle a okolnosti, kdy člověk považuje celý vesmír za nesmírně podařený šprým, i když tuší jeho vtip jen nejasně a spíš má podezření, že právě on sám je obětí toho šprýmu. Avšak nezoufá a nechce pronášet zbytečné námitky. Spolkne všechny události, všechny víry, názory a domluvy, všechny útrapy viditelné a neviditelné, nechť jsou jakkoli hrbolaté, jako pštros dobře trávící spolyká kule a křesadla z pušek. Pokud jde o malé nesnáze a starosti, vyhlídky na náhlá neštěstí, nebezpečí života a úraz, to vše, i smrt sama, připadá mu jen jako lehké, dobrosrdečné štulce a bodrá rýpnutí do boku, uštědřená neviděným a nevypočitatelným vtipálkem. Tento podivný druh vrtošivé nálady, o níž nyní mluvím, přepadá člověka jen v okamžiku svrchovaných svízelů. Přichází to, právě když je člověk nejvážnější, takže to, co se mu právě předtím zdálo tak nesmírně významné, vypadá nyní jen jako část celého šprýmu. Pro tento volný, klidný druh bodré filosofie zoufalců není lepší živné půdy než nebezpečí z velryby. Právě tak jsem se začal dívat na celou plavbu Pequody a na její velký cíl, bílou velrybu."
"Nechť na mne můj farář zapomene a čert ať si mě pamatuje, vymizí-li ta vzpomínka někdy z mé paměti! Horký vaječný punč? Řekl jsem, že jsme tam popíjeli horký punč? Ano, pili jsme rychlostí deseti galonů za hodinu. A když nastala náhlá bouře a všichni členové posádky - návštěvníci a vůbec všichni - byli povoláni skasat horní plachty, měli jsme tak těžké hlavy, že jsme se nahoře v ráhnech museli držet jeden druhého a nevědouce o tom, zavinuli jsme si šosy kabátů do plachet, takže jsme tam viseli pevně skasaní v burácející vichřici, všem opilým námořníkům pro výstrahu. Ale stěžně se nezvrátily do moře a my jsme se pomalu seštrachali dolů tak vystřízlivělí, že jsme se musili znova pustit do toho horkého punče, ačkoli divoká slaná sprška, pronikající dolů do ubikace, rozřeďovala a solila nápoj příliš silně pro mou chuť."


Původní tři díly jsem poslouchal jako audioknihu a hned po doposlouchání jsem si říkal, že je velká škoda, že už to dál nepokračuje, zůstalo to celé hrozně rozjeté a neukončené. A byla by to velká náhoda, kdyby se toho pokračování dříve či později nikdo neujal. Proto mě potěšilo, když jsem se dozvěděl, že se pokračování připravuje, i když bylo jasné, že laťka byla nastavena hodně vysoko a jen tak se tomu původnímu nic nevyrovná. V přímém srovnání se Stiegem Larssonem David Lagercrantz trochu pokulhává, hlavně ze začátku knihy. Občas zbytečně moc odborných termínů, taky jsem měl docela hokej ve jménech, musel jsem někdy listovat zpátky a najít, kde jsem se s tou a tou osobou již setkal. Pokud knihu budeme brát jako samotnou, nespojenou s původní trilogií, není to s ní zas tak špatné. I když děj není nijak akční, napínavý ani děsivý, při čtení jsem se nijak výrazně nenudil. Nápad s malým autistou mi přišel zajímavý, stejně jako vražda mladého novináře, ta konec dostatečně okořenila.

Dokonalé, tohle bylo snad ještě lepší než dvojkniha předchozí, i když to bylo trošku o něčem jiném. Vůbec jsem se u čtení nenudil, dokonce ani u kapitol s Ušikawou. Do posledního řádku napínavé. Tentokrát mě ani neobtěžovaly gramatické chyby. Murakamiho povídky mě docela nudily, jsem ale rád, že mě neodradily od přeštení celé trilogie 1Q84.


Kniha mi připomněla mé dětství, kdy i výlet a toulání se krajinou pár kilometrů od domova přinášelo velké dobrodružství. Prodírání se lesním porostem, lezení po stromech a následný výhled z koruny, objevování nových posedů, opuštěných objektů, nikdynekončící konflikty s myslivci a majiteli pozemků, protože zvědavým dětem těžko zabráníte lézt tam, kam nemají.. Dnešní mladá generace už jen sedí u počítače a ani netuší, jak je ochuzena.


Myslím, že pro začínající investory, nebo pro ty, co by chtěli s investováním začít, kniha nabízí základní a srozumitelné informace. Provede nás běžnými možnosti investování, jejich teoretickými výnosy i možnými riziky, čemu se vyhnout a na co si dát pozor. Nemaže nám med kolem pusy, že z nás budou hned milionáři, naopak nám říká, že každá investice vyžaduje čas a péči a na první pohled atraktivní produkty mohou být cesta ke ztrátě. Nejlepší je číst vždy aktuální vydání, protože zohledňuje i krize, které proběhly v nedávné době.


Na knihu, respektive na jejího autora, jsem narazil úplně náhodou. Focení mě baví už léta a při hledání už nevím čeho, jsem narazil na video, o pro mě do té doby neznámém zvláštním člověku. Velmi poutavě, občas vtipně video zobrazovalo fotografa, nadšence do přírody, magora a šílence, přerostlé dítě. Trochu jsem se v něm viděl a začal se o něj více zajímat. Napsal knihu, takže ji musím mít. Byla nedostupná, ale nakonec se mi ji podařilo sehnat. A vůbec mě nezklamala. Vlastně jsem dostal chuť do focení, vyrazit do přírody, koupit kánoi a sjet řeku za městem... Velmi mě zaujala kapitola o svatebním focení, připomněla mi moji vlastní hořkou zkušenost. Kniha je plná krásných fotek včetně "receptů" k jejich pořízení. Nechybí ani přiblížení problematiky z pohledu manželky. Také QR kódy s odkazy na videa u většiny kapitol jsou příjemným bonusem. Co bych knize určitě vytknul, je nevhodný formát a měkčí desky. Mohla být tenčí a ve větším formátu. Také minimálně fotografie by si zasloužily kvalitnější papír.


Knihu jsem dostal jako dárek od manželky, dokonce podepsanou a s věnováním od Markéty Marvanové. Autorka vcelku čtivě popisuje putování zimním Laponskem, které podnikla v rámci výzvy "Lapland Extreme Challenge". I když se může zdát, že jde jen o brodění v hlubokém sněhu, o dramatické momenty není nouze a účastníci podobných podniků si občas sáhnou na dno svých fyzických i psychických sil. Při čtení jsem ocenil přiloženou mapku s vyznačenými kontrolními body, která pomůže si lépe představit postup účastníků na trase. Pochvalu si zaslouží i informační "vsuvky", podrobněji popisující problematiku pobytu v polárních oblastech. Oproti tomu jsem očekával více fotografií, chápu ale, že v těchto podmínkách má člověk jiné starosti, než focení.


Naši asi nejznámější musherku Janu Henychovou už se ženou sledujeme nějaký pátek, takže kniha byla jasná volba a moc jsme se na ni těšili. Na první pohled zaujme její velikost a následně hmotnost. Je to pořádná bichle! Mrazivou atmosférou sálající obálka knihy naznačuje, že půjde o velké dobrodružství. Kniha celkově je poctivě zpracovaná. Kvalitní papír, obrovské množství fotografií a čitelný text bez chyb potvrzují snahu o co nejlepší výsledek. Kniha se i přes své rozměry překvapivě rychle čte a je příjemným zážitkem. Je určitou formou Janiny osobní zpovědi a obrazem filozofie jejího života. Dozvíme se spoustu zajímavostí ze závodů psích spřežení, stejně tak i ze života musherky samotné. Chvíli nám bude zima z ledové vichřice, následně se budeme hřát z roztomilosti štěňátek, tu se zase budeme smát nad vtipnými fotkami, abychom se nakonec rozbrečeli nad nevyhnutelným koncem.


Téma knihy je velmi zajímavé a jistě stojí za bližší prozkoumání. Také si ale určitě zaslouží publikaci na lepší úrovni. Dalo by se říct, že vlastně jen to téma samotné nutí číst zvídavého čtenáře dál. Né že by bylo v knize vyloženě všechno špatně, určité pasáže ujdou, občas se i člověk zasměje, většina textu je ale jen sbírkou z internetu a seznamek.


Jaroš není žádný romanopisec a dost možná ani není z tohoto světa. Krásné, mnohdy hrůzu nahánějící fotky ani žádný zdlouhavý popis nepotřebují.
