zandu komentáře u knih
Nemám slov. Ke konci si připravte kapesníky, já bulela jak želva.
Hezké pokračování příběhu. Jen mě tu trochu štval Fenoglio. Teď si dám na chvíli od inkoustového světa pauzu a za pár týdnů se vrhnu na třetí díl :-)
Prostě... absurdní. Jsem ráda, že se mi do ruky dostalo toto ilustrované vydání. Úžasné ilustrace, bez kterých bych si většinu obrazů asi nedokázala představit.
Po zhlédnutí filmu, který byl taková oddechovka, jsem si řekla, že zkusím i knižní verzi. Jsem asi v půlce tohoto prvniho dílu a přestává mě to bavit. To je pořád dokola to samé. Ano, jsem mimo cílovku, ale občas si ráda přečtu něco jednoduchého. Ale toto... to je trochu moc. Jeho chování k ní je docela otřesné. A ještě horší je asi to, že ona si to nechá líbit. Takového partnera bych asi žádné holce nepřála. Nevím, zda dočtu, mám celou sérii, ale spíše to vidím tak, že zůstanu u filmů. To je rychlejší a v tomto případě asi i zábavnější.
Nicméně věřím, že své nadšené čtenáře tato série má a myslím, že kdyby mi bylo osmnáct, tak bych ji hltala.
Nevím proč, ale posledních asi 150 stran jsem měla nutkání přečíst co nejrychleji, abych to už měla z sebou...
Skvělý příběh.
Tenká smutná knížečka. Tento příběh mě dostal o trošku víc než Moje dlouhé mlčení.
Asi ideální pro seznámení dětí a mládeže s tímto tématem.
Prostě život... skvělý příběh
***
„ Život není Hollywood, děvenko," pokračuje babička a dá mi kamarádskou herdu do zad. Docela to bolí.
„A někdy je pěknej sráč, " dodávám.
"Jo, je pěknej sráč , to máš recht . Ale tak to prostě je. A musíš si umět najít to nejlepší. A já myslím, že to nejlepší jsi právě dostala. Teď máš šanci žít život dobrej, tak si to nezkaž."
***
Tohle bylo tak krásné. Možná i lepší než Dárce. Ne, to asi ne. Lepší ne. Ale stejně skvělé. Tentokrát sledujeme osud Claire, která vyrůstala ve stejném společenství jako Jonas. Každý však kráčí jinou cestou...
Tak u mě tedy strašidelný dům nezafungoval. Ani jsem nedočetla, vůbec mě to nebavilo. A to jsem si natěšeně koupila téměř celou sérii. No už je udaná. Ještě zkusím za čas Kořist, třeba to bude lepší...
Mno... co napsat. Na začátku jsem čekala,že to bude čtení o nějaké sektě. Bylo, ale tak trochu jiné, než jsem očekávala.
***
Konečně chápu, jak to Tomša myslel.
Venku byla pravda - čistá a ryzí, a tak musela zmizet. Musela být pošlapána, aby mohli lidé dál v klidu žít své životy. Pravda je totiž vždycky nebezpečná.
***
Jediná má výtka je to skákání z jedné scény do druhé. Aniž by to bylo oddělené alespoň odstavcem. Často jsem se zarazila a musela si v hlavě srovnat, že jde o další scénu. Za toto jsem chtěla srazit jednu hvězdičku, ale nakonec jsem se rozhodla to neudělat, protože příběh jako takový je perfektní.
Klíčov miluju, Sandmana neznám. A netuším, jak bych se na toto dílko tvářila, aniž bych znala alespoň jedno z toho. A druhá věc - ještě že jsem věděla předem, že se jedná o povídky, protože nevědět to, byla bych asi trochu zklamaná. Takto jsem si to vychutnala.
Úplně nejvíc mě dostala "Do nitra luny".
O toto téma se moc nezajímám, na knihu jsem narazila náhodou. A musím říct, že jsem ráda.
Výborné zpracování, velmi čtivé. Počtu stran se vůbec nebojte, stránky ubíhají a najednou jste na konci.
Nedočteno. Četla jsem všechny předchozí. Cukrárnu a Hotýlek jsem dočetla horkotěžko. Tuto jsem ale vzdala hned po pár stránkách.
Vůbec nevím, co napsat...
***
Opřel jsem se o zeď a nechal se zase konejšit paprsky slunce. Miloval jsem to. Byl to drobný luxus a dotek Boha tady v pekle.
Utrhl jsem si hrst trávy a čichl k té vůni. Chtěl jsem myslet na něco krásného, na přírodu a tramp, ale zbyla ve mně jen nenávist a bolest.
Tohle přece nemůžou.
***