zaranda komentáře u knih
Třetí kniha v pořadí od B. Šťastné je z mého pohledu nejpovedenější. Mou nejoblíbenější kapitolou je ta o hledání vnitřní bohyně, u té jsem se smála i nahlas:)
Ilustrace perfektní, možná se mi líbily víc, než samotná povídka. Ta se mi líbí po jazykové stránce, ovšem obsah je prostě "murakamovský" a narozdíl od čtenářů níž mě teda k žádnému přemýšlení nedonutil. Rozhodně se mi líbila víc než Spánek, ale celkově povídky pana Murakamiho asi nebudou úplně to pravé pro mě.
Opět klasická Kubátová, příjemná oddechovka na jedno odpoledne.
Popravdě, tak nějak po přečtení pořád nevím, co si o této povídce mám myslet. Očekávala jsem něco víc, konec mě poměrně zklamal. Jako první seznámení s autorem nejspíše nepříliš šťastná volba.
Byla to moje první knížka této autorky a nejspíše nezůstane poslední. Je jako stvořená pro příjemné nenáročné chvíle s šálkem kávy, i když hlavní dějová linka není úplně pozitivní.
Tato útlá knížka krátkých povídko-zamyšlení možná říká víc mezi řádky.
"Žijeme na obrácené straně tapiserie, kráčíme po rubu světa."
Pod "humornými povídkami" jsem si představovala něco dost jiného a bohužel ani ten úsměv nad vtipně vymyšleným příběhem se téměř nikdy nedostavil. Za mě zklamání.
Myslím, že sérii více prospívalo, když se děj odehrával převážně lokálně a "necpal se" do celosvětových problémů... Takto už se mi zdají některé věci přitažené za vlasy a těžko uvěřitelné. Čtu už spíš proto, že mě zajímá, co bude s jednotlivými postavami, než že by mě extra uchvacovala detektivně-politická linie příběhu.
Popravdě mám po přečtení rozporuplné pocity. Život paní Čáslavské byl rozhodně velmi zajímavý a knižní zpracování si zaslouží, ale mám pocit, že by si zasloužil to zpracování v poněkud čtivější a modernější podobě. Celou dobu čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, že čtu knihu napsanou tak někdy v roce 1970...
Stejně jako předchozí kniha s hudbou Vivaldiho má i tato s ukázkami z baletu Čajkovského krásné zpracování. Jediná nevýhoda je, že na stisknutí not je potřeba vyvinout poměrně velkou sílu, takže dělá dětem problém.
V první části se příběh slibně rozvíjí, ale druhá část knihy je až příliš pohádková a bezproblémová.
Nemůžu si pomoct, žádná z následujících knih u mě nedosahuje takové popularity jako Jeruzalém. Ale příjemné čtení to je pořád.
Po Tržišti moje druhá kniha tohoto autora a opět se líbila, jeho styl mě baví. Rozhodně stojí za přečtení. A konec byl, řekla bych, takový "šlikovský" :)
Po dlouhé době knížka, kterou jsem ani nedočetla, jen se tak rychle "proskákala" dějem. Jiné knihy této autorky, co jsem zatím četla, byly příjemné oddechovky. Tato byla ale neuvěřitelně nudná, rozvláčně psaná, velké zklamání.
Příjemné oddechové příběhy, jenom škoda těch překlepů (otazníky místo písmen s diakritikou), kazily mi požitek ze čtení.
Asi jsem od severské detektivky čekala trochu víc, ale autorův styl mě vůbec neoslovil. Zdá se mi, že něco pořádného se začalo dít asi tak na 20 posledních stránkách.
Skoro se ani nechce věřit, jak čtivým způsobem lze psát o takovém tématu, jako je pravděpodobnost a statistika. Kniha by měla být povinnou četbou pro všechny hazardní hráče:)