zaranda komentáře u knih
Po Tržišti moje druhá kniha tohoto autora a opět se líbila, jeho styl mě baví. Rozhodně stojí za přečtení. A konec byl, řekla bych, takový "šlikovský" :)
Už dlouho jsem neviděla tak krásně zpracovanou knihu. Myslím, že se k ní budeme často vracet.
Opět klasická Kubátová, příjemná oddechovka na jedno odpoledne.
Po dlouhé době knížka, kterou jsem ani nedočetla, jen se tak rychle "proskákala" dějem. Jiné knihy této autorky, co jsem zatím četla, byly příjemné oddechovky. Tato byla ale neuvěřitelně nudná, rozvláčně psaná, velké zklamání.
Popravdě, tak nějak po přečtení pořád nevím, co si o této povídce mám myslet. Očekávala jsem něco víc, konec mě poměrně zklamal. Jako první seznámení s autorem nejspíše nepříliš šťastná volba.
Tak tato kniha opravdu pobavila. A ilustrace pana Veselovského jsou úžasné.
Stejně jako Pěšky do Jeruzaléma, i tahle Ziburova kniha je psaná s nadhledem a vtipem a čte se výborně. Nepál o něco lépe než Čína, která se stávala po několika stranách lehce stereotypní.
Příjemné oddechové příběhy, jenom škoda těch překlepů (otazníky místo písmen s diakritikou), kazily mi požitek ze čtení.
Byla to moje první knížka této autorky a nejspíše nezůstane poslední. Je jako stvořená pro příjemné nenáročné chvíle s šálkem kávy, i když hlavní dějová linka není úplně pozitivní.
Asi jsem od severské detektivky čekala trochu víc, ale autorův styl mě vůbec neoslovil. Zdá se mi, že něco pořádného se začalo dít asi tak na 20 posledních stránkách.
Výborná svěží kniha s netradiční formou. Všechny postavy mě moc bavily.
Skoro se ani nechce věřit, jak čtivým způsobem lze psát o takovém tématu, jako je pravděpodobnost a statistika. Kniha by měla být povinnou četbou pro všechny hazardní hráče:)
Další skvost z celé zeměplošské série. Vlahoš von Rosret se hned v této knize stal jednou z mých nejoblíbenějších postav na Zeměploše (i když, ruku na srdce, která z výrazných postav Zeměplochy nepatří mezi mé oblíbené?:))
Nejraději mám příhody z čekárny ORL. Škoda, že není v čekárně takové kvítko, když tam sedíme x hodin my.
Hravé rýmy, zajímavé nápady. Při předčítání dětem se pobaví i dospělí.
Tato útlá knížka krátkých povídko-zamyšlení možná říká víc mezi řádky.
"Žijeme na obrácené straně tapiserie, kráčíme po rubu světa."
Pod "humornými povídkami" jsem si představovala něco dost jiného a bohužel ani ten úsměv nad vtipně vymyšleným příběhem se téměř nikdy nedostavil. Za mě zklamání.
Taková ta typická zápletka: nejdřív se nemůžou vidět, potom bez sebe nemůžou být. A samozřejmě nesmí chybět Adam Velich. Zkrátka klasika od Táni Kubátové se vším, co v jejích knihách čekáte.
Prevít se mi líbil, ale z téhle detektivky jsem spíše rozpačitá.