ZaS komentáře u knih

Babičku zná sice každý, ale podle mého soukromého průzkumu ji skoro nikdo nečetl. Je to celkem logické - styl psaní odpovídá době vzniku, takže rozhodně nic akčního a navíc odrazoval punc "povinné četby". Ze stejných důvodů jsem se k přečtení dostal až po mnoha desítkách let od školních hodin literatury, nicméně nelituji. Naopak, myslím, že tato kniha začne dávat smysl až ve vyšším věku.
Rozepisovat se o ději nemá význam, tak jen pár postřehů na okraj:
- 80% všeobecně známých citací z knihy se nachází v první cca pětině knihy, což je podle mého odhadu místo, kde knihu většina "povinných čtenářů" odložila
- pasáž s příběhem Viktorky je krásnou ukázkou variace na gotický román (za který by se ani paní Shellyová nemusela stydět) a ačkoliv její příběh notoricky známe, běhal mi mráz po zádech
- obdobně i závěr, ačkoliv známý, je hodně působivý a nemálo čtenářů či spíše čtenářek určitě zamáčkne nejednu slzu
Celkově musím říc, že ačkoliv jsem i dnes ke knize přistupoval jako k určité 'povinnosti', byl jsem velmi příjemně překvapen. Ne nadarmo patří do zlatého fondu české literatury. Jen to chce počkat až na ni 'uzraje doba'.

21 17.02.2019

Mám hluboce zakořeněnou nedůvěru vůči knihám anglosaské provenience, které zasvěceně popisují Rusko, proto jsem se i k této knize dostával poměrně dlouho a klikatě. Tentokrát ovšem ke své škodě. Už po pár stránkách zjistíte, že se nejedná o obvyklé klišé na téma „stupidní ožralí Rusové“ ale o vynikající bajku, popisující s nadsázkou život hraběte Rostova po bolševické revoluci. Jakkoliv je jasné, že děj nemá ani sebemenší ambici stát se historickým románem, na pozadí se občas objeví nějaký ten důležitý okamžik. Jen pro ilustraci – celá druhá světová válka je odbytá na pár stranách, protože - paradoxně – na hlavního hrdinu neměla žádný výrazný vliv.
Jde vlastně o svým způsobem komorní drama, tvořené více či méně humornými situacemi, vznikajícími při komunikaci mezi vzdělaným člověkem uplynulé éry a nejrůznějšími typy lidí, které na výsluní moci vykopla nová doba. A občas je i skopla dolů.
Pokud bych měl Gentlemana k něčemu přirovnat, tak nejspíše ke Konci starých časů. Nemá sice logicky tu nádhernou vančurovskou češtinu, ale Megalrogov je zjevně ze stejné líhně jako Rostov. Jejich komentáře jsou stejně vtipné jako výstižné a oba se svorně neutápí v sentimentu, ale snaží se najít v nových dobách místo, které by jim umožnilo přežít při zachování pokud možno všech svých aristokratických zásad a názorů. Zatímco děj na Kratochvíli se odehrává v rámci jednoho ročního období, Rostovovo působení v hotelu Metropol vydá na dvě generace. Ale to už prozrazuji mnoho – takže závěrečné doporučení – pokud budete potřebovat utéct z šíleného moderního světa, přijměte pozvání hraběte Rostova k procházce neslavnějším moskevským hotelem.
P.S. – jestli tohle zfilmuje schopný režisér s jen trochu schopnými herci, tak se Forest Gump i Doktor Živágo můžou jít bodnout.

20 20.08.2018

Velmi slabé. Adult fantasy, kde dystopická budoucnost je jen chabou kulisou věčného příběhu Popelky a jejího prince. Plné nelogičností počínaje základní myšlenou díla, kdy jediná skupina lidí, na které závisí přežití zbytku je zároveň skupinou nejopovrhovanější a likvidovanou. Čtenářkám nad 20 let a mužům bez rozdílu věku nedoporučuji.

16 01.04.2020

Epický příběh z období 2 světové války zahrnuje nejen osudy Petra a Loty ale hlavně Lověšic. Čtenáři, kteří něco tuší o Lověšické tragédii, budou vědět k čemu se v knize schyluje. I tak ale budou číst takříkajíc 'bez dechu', protože kniha je sice psána jednoduchým stylem, nicméně dobře vygradovaná a prostoupená ženskou emocionalitou, což knihu předurčuje především pro ženské čtenářky. Nicméně pořád jde spíše o historický příběh než o román pro ženy.
Trochu jsem se obával, jestli knihu neshodí závěr, který může, obzvláště v dnešní podivné době, inklinovat k tendenčnímu pohledu, podobně jako polit-fiction typu Habermannův mlýn nebo Vyhnání Grety Schnirch. Autorka ale z ožehavého tématu dostala maximum, aniž by čtenáři podsouvala jakýkoliv jiný pohled, než ryze lidský. Tím u mě získala body navíc, takže ačkoliv bych samotný text hodnotil o hvězdičku níže, za zpracování tématu dávám plný počet.

14 16.08.2023

Smíchejte dohromady Malevil a Podvolení, přidejte trochu Blackoutu, okořeňte Nadací a vzniklou směs nalijte do formy od Husitské a Přemyslovské epopeje. Výsledkem bude jeden z nejlepších čtenářských zážitků roku 2019. Tedy alespoň pro každého koho zajímá historie i současné dění a tíhne k tomu, čemu se říká prepperství.
Pokud bych knize měl něco vytknout, tak snad jen poněkud jednoduchý styl, který ale omlouvám zjevnou snahou autora dokončit rozsáhlé dílo v rekordně krátkém čase. Občasné vstupy „deus ex machina“ a ne úplně logické chování některých hrdinů zase kladu na oltář obsahové stránky, respektive snahy o sdělení důležitého poselství. Jaké je, není pro Vondruškovy pravidelné čtenáře určitě těžké odhadnout. Na rozdíl od předchozích knih je ale umocněné tím, že nepopisuje vzdálenou historii, ale dnešní svět.
Je jasné, že se najdou lidé, kteří budou jeho pesimistické vidění současného světa bagatelizovat; mě to tak rozhodně nepřijde. Spíše mám dojem, že v některých detailech je naopak až příliš optimistický.
Za mě čtyři hvězdy za knihu plus jedna za odvahu říct nepříjemnou pravdu.

14 29.12.2019

Velmi pěkné podobenství. Jen si nejsem úplně jistý, že už je to za námi a tedy neaktuální. Spíše naopak. Mám dojem, že právě teď se dostal Pištík na Napoleonovo místo a prasata jsou stále rafinovanější a agresivnější. Jen změnily farmu.

14 20.05.2018

Lehká, odpočinková četba na jeden den. Rozhodně doporučuji číst v zimě; četba v jarních měsících neodvratně způsobí návštěvu nejbližšího zahradnictví a v jeho důsledku značnou finanční ztrátu a to i u čtenářů-bezzemků.

12 15.04.2022

Londona mám zafixovaného jako autora dobrodružné literatury a asociovaného hlavně s Bílým tesákem, což nikdy nebyl můj šálek kávy. Díky tomu jsem málem minul velmi zajímavou knihu na téma reinkarnací, což je o to mrzutější, že je velmi často citována napříč celým světem umění.
Jakkoliv mi děj přijde děj trochu schematický a styl někdy příliš rozvláčný, téma samotné je velmi zajímavě podané. Díky pohledům do minulých životů se tak dostáváme k několika příběhům se společným hrdinou.
Je zřejmé, že téma reinkarnací bylo Londonovi vlastní, což u jinak hodně sociálně až levicově orientovaného autora může překvapit.

11 01.08.2024

Z mého pohledu přeceňovaná kniha. Asi každému je jasné, že hodnotit/rozhodovat se má na základě jasných faktů a ne pocitů. Na druhou stranu se nemohu zbavit dojmu, že autorovo ohánění statistikami není nejlepší cesta k pochopení současného světa. Jednak to apriori předpokládá, že těm statistikám věřím a druhak, že věřím způsobu, jakým jsou vykládány. Ani jedno v dnešním světě není samozřejmé. Spíše naopak. Vhodně zvolenými statistickými údajise dá obhájit všechno. Nebo skoro všechno :-)

11 13.12.2019

Velmi zajímavá kniha i přes poněkud toporný styl. Nicméně téma knihy to mnohonásobně vyvažuje. Jak je z názvu patrné, autor popisuje dlouhodobý výpadek elektřiny. Kromě samotného pátrání po příčinách a popisu situace z pohledu různých lidí autor předkládá i velmi dobře směrované otázky ohledně připravenosti moderní společnosti na krizové situace. V některých úvahách je jeho názor sice poplatný současnému systému, ale mnoho úvah je naopak velmi realistických (byť jsou předkládány jako názory radikálnějších hrdinů). Rozhodně jsem ale přesvědčený, že nastíněný vývoj situace je velmi blízko realitě, takže nezbývá než doufat, že nic takového nenastane.
Každopádně doporučuji nejen survivalistům a prepperům; tohle by měla být povinná četba pro každého kdo si myslí, že zítřek zákonitě musí být stejný nebo lepší než dnešek.

11 04.03.2019

Pokud máte podobně jako já Mitchella spojeného s Atlasem, Hybateli a dalšími knihami, nakukujícími za oponu reálného světa, můžete být trochu zklamáni. Tenhle příběh je až na jeden „mitchellovský“ propoj na Atlas zcela prost jakékoliv metafyziky. Příběh popisující ve třinácti kapitolách třináct měsíců ze života anglického venkovského kluka je ‚pouze‘ o přerodu dítěte v něco, co se ještě nedá nazvat mužem, ale začíná se mu silně podobat. Jakkoliv se zdá být námět banální, Mitchellův styl dělá i z tohoto tématu napínavou četbu. Pro ročníky, které - stejně jako hrdina - prožívaly svou pubertu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let je navíc kniha okořeněna celou řadou hlavně hudebních reminiscencí, ale třeba i stručným popisem války o Falklandy, která asi tehdy u nás nikoho moc nezajímala, nicméně s odstupem času se pohled běžného Angličana jeví jako velmi zajímavý.

11 19.10.2018

Po téhle knize sáhnu vždy, když na mne jde smutek, a nikdy mě nezklamala. Nota bene stejně jako všechny Vančurovy knihy. Nádherná čeština, poklidný děj a v tomto případě i ta krásná nostalgie. Balzám na duši.

9 15.04.2022

Pokud jste si jako já mysleli, že spojením dvou vynikajících autorů automaticky vznikne superkniha, pak i vás Dobrá znamení vyvedou z omylu. Není to špatné a přečíst se to dá (druhá polovina je určitě lepší než ta první) , ale na Zeměplochu ani na Nikdykde či Hvězdný prach to nemá.

9 11.12.2018

Tentokrát jsem četbu celé série pojal chronologicky a musím říct, že po 'Předehře' a 'Zrození' je Nadace balzámem na duši scifisty. Klasická space opera, čtivá, s věrohodnými hrdiny a dějem. Prostě vše co od dobré knihy očekáváte. Přesto je tu drobná pachuť. Když jsem ji četl před třiceti lety, byl jsem nadšen mimo jiné i z myšlenky státu ovládaného činorodými kupci, kteří nahradili staré aparátčíky. Logicky. Tehdy to pro nás bylo téma dne. Dnes se na tento dějový prvek dívám očima člověka, skutečně žijícího ve světě řízeném oligarchy a mé pocity jsou diametrálně odlišné, takže místo pěti hvězd, které bych bez váhání dal po prvním přečtení, teď jen čtyři. Za vyplněnou předpověď :-) Paradox doby.

8 05.11.2021

Tak tohle byla jízda! Už se mi dlouho nestalo, abych román o tolika dílech zhltal naráz. Naposledy u Vodruškovy Husitské epopeje. Začal jsem číst trochu s nedůvěrou, ale velmi rychle jsem začal stránky hltat. Příběh z počátků obrozeneckého hnutí mně okamžitě vtáhl do děje; nejen tím, že jsem díky němu objevil mnoho reálných postav naší historie, ale hlavně smutným, leč pochopitelným faktem, že neodehrávat se v kulisách Francouzské revoluce a později Napoleonských válek, mohlo by stejně dobře jít o současnou prózu. Jednotlivé dějové prvky, lidské povahy i způsob jednání popisovaných postav je úplně stejný jaký vidíme všichni dnes a denně kolem sebe. Věk sám je asi mírně idealizovaný hrdina, zato všichni okolo něj jsou naprosto věrohodní.
Co je ale nejzajímavější, je chování státu vůči svým občanům. Obzváště dnes v době Covidového šílenství je jasně patrné, že obyčejný člověk je a vždy byl jen zrnko písku, na které mocipáni na všech úrovních naprosto kašlou. Jediné o co jim jde je jejich profit. Ve Věkovi je to velmi krásně popsané v pasáži odehrávající se v období měnové reformy. Už jen tady se můžeme krásně dočíst co jednou čeká i nás, protože tehdejší situace byla hodně podobná té dnešní.
Ergo pokud tenhle blázinec bude ještě pár měsíců, či nedejbože let, trvat a vy se budete v zájmu svého psychického zdraví potřebovat přesunout myšlenkami jinam, pak Věka vřele doporučuji.

8 25.03.2021

Další velké překvapení z oblasti klasické české literatury. Tato kniha prý byla za první republiky velmi adorovaná a propagovaná agrární stranou. Není divu, protože představuje ryzí čskou bukoliku. Příběh člověka, spjatého s vesnicí a přírodou, reprezentujícího ty nejlepší lidské vlastnosti. Pro mě ten prvý balzám na duši. Čte se dobře, příběhy jsou uvěřitelné (nakonec vč. toho symbolického o Cimburově nejoblíbenějším koni) a kniha celkově, i přes dramatické okamžiky, dýchá pohodou a klidem. Co mě ale nikdy nepřestane překvapovat je podobnost lidských typů s dneškem. I v Cimburovi je jich hodně, nejmarkantnější ale je sedlák, který neuměl hospodařit, ale uměl mluvit, tak se stal úspěšným politikem. Ergo to že jich máme plnou sněmovnu a radnice není žádné novum - fungovalo to tak vždy.
Kařdpodáně vřele doporučuji k přečtení každému, kdo hledá klidný, idylický příběh.

8 22.08.2020

Zdánlivě klasické sci-fi téma cestování časem (respektive konfrontace postavy z minulosti s budoucností) dostává díky hlavnímu hrdinovi velmi neobvyklý nádech. Autor prostřednictvím Adlofa Hitlera komentuje současný, v mnoha ohledech velmi prapodivný svět. V první části vás celkem pobaví, ale když se Hitlerovy - byť trefné - komentáře okoukají, přichází velmi zajímavé úvahy. Především klasické dilema 'čí to byla vina' je velmi výstižně popsáno.
Pokud vás zajímá téma přechodu od demokracie k totalitě (případně srovnání současnosti s Výmarskou republikou), bude se vám kniha líbit a občas se i zasmějete.

8 31.05.2019

Pro občany bývalého Československa navýsost zajímavé téma, byť pochopitelně akcentuje anglo-německou linii a o nás se tam – paradoxně - hovoří jen velmi okrajově.
Z technického pohledu jako vždy dobře napsané s klasickou gradací děje; jen závěr je trochu rozplizlejší.
Daleko zajímavější je ale obsahová část. Harris nepíše knihy bez hlubšího záměru. V tomto případě ale není na první pohled jasné „co tím chtěl básník říct“. Prvoplánově špionážní román ve druhé linii působí jako vysvětlení a možná i nevyřčená omluva za fatální selhání anglické diplomacie. Uvážíme-li ale, že nejde zdaleka o jediný případ, pak je takové sdělení zbytečné. Jsem ale přesvědčený, že smysl knihy vysvětlil autor hned úvodním citátem F.W.Maitlanda: „Neustále bychom měli mít na paměti, že to, co dnes leží v minulosti, kdysi leželo v budoucnosti.“ Bohužel se bojím, že ani naši ani evropští politici nic takového na paměti mít nechtějí a proto nám nezbývá, než si historii pořád dokola opakovat. Takže jestliže Mnichov 38 vnímáme – stejně jako Harris - jako přerod mezi mírovou a válečnou politikou, pak zbývá jen domýšlet se co se stane tím budoucím bodem zlomu.

8 23.02.2019

Z mého pohledu vynikající kniha. Jak řemeslně, svým spádem, gradací děje atp - tedy výborně napsaný thriller. Současně ale i tematicky - zaměřením na oblast, která je mimo dosah běžných lidí a tedy vyvolává mnoho dohadů. Ačkoliv se na obálce vydavatel odkazuje na Otčinu, jako stěžejní autorovo dílo, jsem přesvědčený, že tato kniha jde spíše ve šlépějích Ducha (Ghostwriter) a vůbec bych se nedivil, kdyby se časem ukázalo, že stejně jako Duch vychází z reálné situace a podobnost s skutečnými postavami není nijak náhodná.
Každopádně doporučuji; je to "jednodechová" záležitost na jejíž přečtení vám bude stačit jedna bezesná noc, ale přemýšlet o ní možná budete ještě hodně dlouho :-)

8 21.01.2018

Když Gaiman nechá lovecraftovské démony v jiné dimenzi a místo nich přidá pár pozitivních ingrediencí, dokaže napsat dílo, které lze bez nadsázky nazvat geniálním. Hvězdný prach je právě ten případ.
Večné téma hledání lásky okořeněné paralelním pohádkovým vesmírem 'za zdí', kam se dá vejít jen úzkým průchodem kousek od rodné vesnice. Co víc si může přát srdce fantasty?
Pro ty co dřív viděli film a stejně jako mne je jeho shlédnutí odrazovalo od "zbytečné" četby, krátký vzkaz - neváhejte. Film je sice dobře natočený, s exkluzivním obsazením, ale obsahuje celou řadu společensky 'korektních' přílepků a dodělávek poplatných šílené době. Kniha je neobsahuje a díky tomu filmovou verzi výrazně převyšuje.

7 28.04.2022