ZaS komentáře u knih
Kniha výrazně předčila moj očekávání. Nejde o pouhý sumář všech více čí méně prezentovaných záhad. Autor nejen že přidává svůj vlastní pohled, ale občas popsal příběhy méně známé.
Sama o sobě by kniha vydala na velmi dobré čtyři hvězdy (tedy nadprůměr), tentokrát ale přidávám další hvězdu za vazbu a grafiku (hodnotím vázané vydání z roku 2014), která knihu posouvá na úroveň bibliofilií.
Velmi dobrý průvodce půstem. Autor podrobně popisuje všechny fáze jak z lékařského, tak i duchovního hlediska. Pokud o půstu uvažujete, rozhodně doporučuji držet se jeho rad.
Autor se občas pouští do přílišných detailů, ale suma sumárum jde o celkem zajímavý souhrn obecných představ o reinkarnaci a karmických pravidlech. Ideální pro člověka, který se s tematikou setkává poprvé, ale dobré "opakování" pro ty, kteří tento duchovní směr vyznávají.
Ač vyznavač prózy, dostal jsem se k této sbírce spíše díky historickým reminiscencím. Náhodně jsem totiž na stránkách jinak zprofanovaného Českého rozhlasu narazil na celkem zajímavé povídání o Nezvalovi a Bieblovi. Kupodivu vyjímečně nijak nezatížené prorežimní rétorikou. Jak by řekl básník - i v žumpě se občas zaleskne odraz slunce.
Mé hodnocení berte s rezervou - nejsem znalcem poezie. Takže jen v krátkosti - dá se to přečíst "nad jednou dvoudeckou vína". Jednoduché verše s milostnou a cestovatelskou tématikou. Příjemné. Potěší.
Kniha je zajímavým přehledem různých léčitetelů včetně obvyklých pamětnických 'historek z natáčení'.
Pokud je pro čtenáře lidové léčitelství terra incognita, pak se dostaví 'aha efekt'. U těch zasvěcenějších je to jen lehká četba pro osvěžení paměti.
Zdánlivě historicko-životopisný román je ve skutečnosti spíše četbou pro ženy. Santiniho život a dílo jsou v knize jen kulisou jeho vztahů - jak milostných, tak i duchovních. Pro muže, kteří mají rádi Santiniho stavby může být kniha pěknou připomínkou zážitků spojených s jejich návštěvami; ženám se asi bude kniha líbit i pokud o Santinim jen něco málo tuší.
Kniha poskytuje základní přehled o tématu různých sítí, které pokrývají zemi. Ať již člověkem uměle vytvořených nebo těch přírodních. Jelikož se jedná o jednoduchý, až heslovitý popis, jde o četbu na pár hodin.
Téma je zajímavé, ale berte jej jen jako základ pro další četbu. Pokud bych měl vydavateli něco vyčíst, pak to jsou příliš malé mapy a popisky k nim, respektive formát knihy.
Kniha podrobně sumarizuje všechny technické i netechnické indicie o tom, že celá akce byla podvod, a nově přidává i politické souvislosti.
Nejsem technik, proto nemohu hodnotit ty technické. Jako laikovi mi ale připadají velmi logické a obzvláště problém Van Allenových pásů jako neřešitelný. Daleko důležitější jsou tedy pro mě netechnické argumenty. Především to proč se od 70 let celá akce už nikdy nezopakovala a dále proč NASA vypisuje pomocí prostředníků soutěže na vyřašení technických problémů, které měly být vyřešené už před letem Apolla 11. Nota bene proč dnes tato zadání nikdo není schopen vyřešit.
Knihu doporučuji, byť je pro většinu čtenářů asi marginální; ti kdo v přistání na Měsíci věří, svůj názor asi nezmění a tu druhou část je to jen sumarizace toho, co už většinou ví.
Tak tohle je opravdu jen povídka in margo célé série. Představa desetileté dívky a jejího čtrnáctiletého bratra, byť potomků slavného Oldřicha, jak vyšetřují vraždu nota bene mimo působnost úřadu jejich otce je opravdu na hranici uvěřitelnosti. Spíše už možná lehce za ní. A to včetně většiny jejich myšlenkových pochodů a dialogů. Ale čte se to dobře a díky nevelkému rozsahu je to záležitost na jedno odpoledne.
Velmi zajímavá kniha jak obsahem tak formou. Autor se toulá po českých oppidech a popisuje podle terénních zbytků jak vypadala. Zpočátku jsem si na ten styl nemohl zvyknout, ale čím víc se začtete, tím zajímavější to bude.
Rozhodně dporučuji všem, kdo mjí rádi historii.
Autor na základě svých znalostí Nostradamova díla vybírá ty části, které se podle něj dosud nesplnily ale u nichž předpokládá, že se splní v kontextu následujících let. Nutno ovšem podotknout,že kniha byla zřejmě napsána někdy na přelomu 80. a 90. let minulého století. Z toho vyplývá zajímavý efekt. Autor knihy spekuluje o jevech, které jsou pro něj neuchopitelné, ale z našeho pohledu jsou už jasné. Typickým příkladem je předpověď, že Evropu zavalí mračna kobylek, které přijdou od jihu přes moře. Protože z kontextu je jasné, že jde o obrazné vyjádřenía a ne doslovné, a Nostradamus i v ostatních čtyřverších predikuje invazi z Afriky, uvažuje autor v intencích vojenské operace a výraz "kobylky" považuje za popis vrtulníků. Od roku 2015, ale Nostradamova předpověď nabyla zcela jiný rozměr. Nota bene tento jev vyplývá už z výše uvedeného popisu knihy, který zřejmě vznikl k datu českého vydání, tedy 2009.
Celkově vzato je kniha zajímavá tím, že odhadem 50% předpovědí zařadil z časového hlediska správně a popisují naši realitu. Na čtivosti jí ubírá autorem sestavovaný kontext, vycházející z reality 80.let 20. století. Bylo by zajímavé se na knihu znovu podívat za 30 let. Dokážu si představit, že i ostatní verše autor zařadil správně, jen popisují děje, které nás teprve čekají. Tato vidina je bohužel neradostná - předpovídá masivní střety mezi imigranty a původním evropským obyvatelstvem, ústící v druhou rekonkvistu.
V obecné rovině kniha znovuotevírá zásadní otázku vyplývající z úspěšnosti Nostradamových předpovědí - pokud je budoucnost daná, nemá smysl snažit se ji "budovat"; lidé jsou deklasovaní jen na pasivní příjemce nevyhnutelného.
Dugin definuje dva dominantní geopolitické celky a snaží se svou teorii doložit jak vzdálenější historií světovou, tak i nedávnou historií ruskou (především 2. pol 20. stol.) . S lecčíms se dá souhlasit, ale něco je z mého pohledu diskutabilní, jakkoliv respektuji fakt, že jako Rus je schopen nepoměrně hlubšího pochopení skrytých procesů v ruské politice a proto musím připustit, že se spíše mýlím já.
Jde každopdně o zajímavé dílo, které s posledními událostmi získalo opět na aktuálnosti. Pro mne z toho vyplývají dvě zásadní informace - potvrzení, že sametová revoluce byla připraveným projektem KGB a CIA, což už konstatovalo více různých autorů. Druhá, pro budoucnost zásadnější, je, že Jak Rusko tak Amerika vnímají velký potenciál sjednocené Eurasie a proto se k této myšlence Rusko upírá a Amerika jí brání jak může. Důsledky tohoto dlouhodobého zákulisního snažení dnes vidíme v plném světle.
Na závěr jen osobní poznámka - nevím jestli je to překladem nebo stylem autora, ale kniha se mi hodně špatně četla. Možná kombinace filosofie a ruštiny.
Přečteno kdysi dávno. Tehdy jsem měl pocit, že je to jako blesk z čistého nebe. Po přečtení Flammariona už vím, že Moody nebyl první badatel v této oblasti. Dal ale tématu punc moderní vědy a významně přispěl k jeho popularizaci.
Před dvaceti lety mi tato kniha připadala jako jedna z mnoha sci-fi - vcelku zajímavá, možná až moc komplikovaná neustálými čínskými výrazy a jmény, ale jinak čtivá. Dnes začínám mít pocit, že obsahuje i prvek jasnozřivosti, díky kterému si vysloužila o hvězdičku víc. Jen doufám, že za dvacet let to nebude "román ze současnosti".
Závěrečný díl eposu, psaný s odstupem 35 let od první knihy je už plně poznamenaný autorovým myšlenkovým posunem. Původní space opera se odsunula daleko na pozadí a děj je zahlcený neustálými úvahami a 'reminiscencemi', jak velmi přesně popsala madem (viz její komentář níže).
Pro vášnivé scifisty a fandy původní trilogie z padesátých let tedy sice povinná, ale poněkud nudná četba.
Nadaci považuji za jednu z nejlepších programovacích sérií světové sci-fi. Tedy tu původní. Tento dodatečný prequel už bohužel nese typické znaky pokusu vnořit nohu podruhé do stejné řeky a je stejně neúspěšný jako všechny ostatní takové počiny. Asimov je sice dobrý spisovatel, ale tedy už mlátí prázdnou slámu a z té nevytluče moc ani genius. Začátek je velmi rozvláčný a hlavní hrdinové dost nevýrazní. Sem tam nějaký ten deus ex machina. Původní Nadaci to začne připomínat až na samotný závěr. Pro fanoušky Nadace sice povinná četba, ale bohužel bez zopakování původního zážitku.
Velmi zajímavý "cestopis" napsaný florentským obchodníkem, který sto let po objevení Ameriky obeplul svět. Je zajímavé číst, jak moc se za jedno století od Kolumba změnil svět a jak velký podíl na tom měl právě obchod.
Kniha má podle autora formu 'rozprav' s Medicim, ovšem v reále jde spíše o přednášku nebo úplně pragmaticky dnešní mluvou 'report nadřízenému'. :-)
Text, ačkoliv respektuje soudobý jazyk, je celkem čtivý, byť se autor občas vrací v ději a někdy příliš skáče z tématu na téma. To ale současně zvyšuje jeho autenticitu.
Jakkoliv s autorem ve většině souhlasím, hodnotím knihu nízko za její rozvláčnost. Obsah se dal shrnout do krátkého článku, což nota bene autor v závěru díla udělal. Zbytek je celkem zbytečné mlácení prázdné slámy, oficiálně nazývané jako obvykle - 'filisofické úvahy'. Paradoxně sám autor konstatuje, že je škoda plýtvat 'pomalým časem' na zbytečné knihy. Sám ale přesně takovou vytvořil.
Suma sumárum - doporučuju přečíst pouze závěrečné shrnutí. Nedozvíte se sice nic, co byste už nevěděli, ale je dobré připomenout si metody, jakými se dá ochránit onen vzácný pomalý čas. To ovšem neznamená, že budeme v situaci, kdy bychom tato pravidla mohli aplikovat.
(SPOILER) Dílo zajímavé z mnoha důvodů. Primárně jde o sci-fi, která popisuje střet Země s kometou, což je zajímavé spíše z 'historického' pohledu. To je ale jen úvodem k rozsáhlým úvahám o vývoji Země, ale třeba i o chiliastických náladách v historii lidstva (tuto kapitolu považuji za obzvláště poučnou, byť z ní čiší značná rezervovanost vůči katolické církvi). Rozhodně je zajímavý i Flammarionův životopis, byť je zřejmé, že jde o soudobé PR. Faktem ale je, že byl velmi pracovitým člověkem a vědcem, který i v dnešní době může sloužit jako příklad nepředpojatého pohledu na neznámé jevy.
Oslavný spis sumarizující kariéru slavného ruského generála. Dnes by byl zařazený mezi typické PR, nicméně ve své době byl motivován spíše vlasteneckým nadšením.
Bez ohledu na motivaci autora je pro mne ovšem samotný obsah velmi překvapivý. K postavě Suvorova jsem se dostal díky četbě F. L. Věka. Moc jsem nevěřil Jiráskově oslavné pasáži na tohoto generála, tak jsem se snažil ověřit si fakta. Kombinací této knihy a wikipedie jsem ale musel dát klasikovi zapravdu. Suvorov byl nejméně tak dobrý stratég jako Napoleon. Současné historické povědomí ale oslavuje pouze Bonapartova vítězství a o Suvorovi víceméně mlčí. Je to škoda. Stejně jako je škoda, že Suvorova na jeho nejslavnějších taženích vždy zastavilo politikaření. Jak by dnes vypadala Evropa, kdyby jej po Ismaile neodradil Potěmkin od tažení na Cařihrad. Nebo kdyby jej z Burgundska nestáhli do Švýcar namísto aby dokončil tažení na Paříž.