záškodník
komentáře u knih
Utrpení knížete Sternenhocha
Ladislav Klíma
Příběh bohatého, nesympatického a pomalu uhnívajícího přizdisr*če. Slohově čtivý román, jen kdyby i ty myšlenky měli hlavu a patu. Snaha o absurditu byla jediným záživným faktorem tohoto jinak nezáživného deníku/románu. Autor oplývá černým humorem, kéž by ho tam bylo více.
Když Nietzsche plakal
Irvin D. Yalom
Fiktivní román založený na pravdě. Bylo mi křišťálově čistým potěšením dotknout se doby psychoanalýzy, její otců (Breuera a Freuda) i volné asociace. Z knihy lze snadno poznat, že je psána rukou vzdělaného a zkušeného psychoterapeuta, nicméně ani omylem netápe ve slohovém podání. Dílo se zabývá otázkami a významy snů, nevědomí, základních duševních poruch, hypnózy i historickými díly jako je: "Lidské, příliš lidské" nebo "Jak pravil Zarathustra". Autor se na skládání Nietzscheho charakteru velice obstojně připravil z univerzitních přednášek ovšem i jeho děl. První polovina knihy byla dar od boha, později se autor zabývá krizí středního věku, která pro mě osobně nepůsobila příliš záživně. 9/10
Psychologie
Saul Kassin
Neskutečně čtivá přípravná literatura k vysokoškolskému studiu předmětu psychologie, avšak i pro pouhé koníčkaření. Atkinsonovou a Hilgarda budu díky Kassinovi příjemně třídit, jinak bych se v tom snad utopil. Jako bonus obsahuje kniha neskutečné množství psychologických témat pro uvažování a rozvinutí kritického myšlení. Ke konci každé kapitoly je k dispozici výčet klíčových pojmů a srozumitelné shrnutí. Doporučuji jako přípravu k vysokoškolskému studiu, rozhodně nešlápnete vedle při výběru této bible.
Záblesky paměti
Timothy Leary
Vynikající záznam jedné životní epochy humoristického a experimentujícího psychologa. Knize nemám co vytknout. Jestliže hodnotím sloh, tak Timmyho styl je snadno pochopitelný a čtenářovi těch necelých 600 stránek utíká jak voda. Nadchl mě a můžu s jistotou říct, že to není poslední kniha psána jeho rukou, jež se mi zjevila pod nosem. Těším se na naše další střetnutí!!
Motýlek 1. díl
Henri Charrière
Neočekával jsem od Papillonu žádný mistrovský sloh ani osobitý styl autora, proto není důvod kritizovat jeho strohost, koneckonců, psal ji sám Henri. Chtěl jsem příběh lidské houževnatosti a nadlidské vytrvalosti a to se mi dostalo. Bavilo mě sledovat spoustu prvků knížky, ale nejvíce mě okouzlilo pochopení a pomoc od identicky trpících. Přímočarost usnadňuje chápání děje aby se v něm ani slepec neztratil. 70%
O šílenství, podivínství a genialitě
Robert M. Youngson
Slušně a srozumitelně psaná interpretace nejmožnějších psychických a duševních poruch v podobě nejrůznějších příběhů. Po dočtení snadno pochopíte, proč tato kniha dokáže spoustu lidí pobouřit, vědomosti autora jsou nevyvratitelné a jeho radikalismus ohromný, v dnešním světě fakta bolí. Knihu jsem si užil celou, ale jen k pár kapitolám jsem se musel nadšeně vracet. (Mysl v davu a Hledání lepšího života - disociativní fuga).
Norské dřevo
Haruki Murakami
Příběh je vyprávěn retrospektivně. Tóru (hlavní postava) již ve středním věku se ohlíží zpátky do svých vskutku depresivních mladých let. Román omývá témata osamostatnění, hodnotu přátelství, lásky a sebevraždy. Co se Murakamimu musí nechat je jeho schopnost vykreslování postav. Již po chvíli čtení jsem cítil osobitou energii z každé postavy, kterou nám autor předhodil. Těžko říci, jestli ve mně kniha zanechala něco jiného než smíšené pocity a krátkodobý smutek, co však po dočtení mohu dodat je, že tak příjemně čtivou a melancholickou knížku jsem v rukou dlouho neměl.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Přesto jak známý a ve škole chtěný Obraz Doriana Graye je mě neskutečně překvapilo, jak pesimisticky a nemorálně román působil. Jazyk a vykreslování prostředí se dají srovnávat s Bulgakovovým Mistrem a Markétkou, takže když v úvodní scéně Basil pracuje na Dorianově portrétu v rozkvetlé zahradě svého pozemku, připadáte si, že tu omamující vůni květin cítíte i ve svém pokoji. Děj se točí kolem tří vzájemně velice lišících se přátel. Proto dialogy mezi Basilem (věčným umělcem a ryzím mužem) a Henrym (těžkým hedónistou a filosofem) na mě působily jako nejpříjemnější části románu. Dílo je zaměřeně na vykreslení hnijící duše stárnoucího chlapce a v nekončícím boji sám se sebou. Nereálné prvky byly skvělým dovršením už tak narcistického díla a příjemně hrály ději do karet. Jsem si jistý. že se ke knize v budoucnu vrátím.
Hodnocení 9/10
