Zelený_Drak komentáře u knih
Platí vše, co jsem napsala v komentáři k prvnímu dílu. Děj je možná o něco akčnější, ale pořád si myslím, že je kniha hlavně pro čtenáře mezi 9 a 15 lety a většina dospělých se k ní nebude vracet. Což ale neznanemá, že by mě nebavil jednoduchý vtip, kdy Rammar stále prohlašoval "Kal Anar" za "Kal Asar". Nejzábavnější byla podle mě část s Balbokem a amazonkami, to jsem se i zasmála. Vadí mi otevřený konec. Bez pokročilých znalostí němčiny se totiž čtenáři nedozví, jak bude dobroudružství orků pokračovat. To ale není tak úplně autorova vina.
Mně pořád připadá, že tahle kniha musí být skvělá oddechovka pro ty, kteří rádi čtou časopisy a knihy o záhadách a paranormálních jevech. Musím tomu zkrátka přiznat jistý potenciál a ve fantasy málo používaný nápad (nenapadá mě jiná fantasy série, která by těžila z paranormálních jevů... to je spíš doménou hororů).
Harper mě ale opravdu nebaví. Žádná postava v této knize mě neoslovila dost na to, abych si přečetla další díl. Takže stejně jako Fantom Print, i já s tím končím. Do knihy jsem se zkrátka nedokázala pořádně začíst. A to i přesto, že zápletka vlastně byla celkem dobrá.
Musím ale ještě pochválit překlad obou dílů a malé množství překlepů. Spíš se podívám po překladech od Petry Kubáškové než po dalších knihách od Kat Richardson.
Četla jsem v angličtině, měla jsem rozečteno rok a nedokázala jsem se prokouset ani na stranu 50. Vůbec mě to nezaujalo.
Není to "ryba roztahovala žábra" ale "ryba roztahovala žábry". Ale pořád lepší než tvrdit, že norek je hlodavec.
Jinak mě to bavilo a nebavilo asi podobně jako první díl. Jsem ráda, že autorka se rozhodla nedělat z postav příliš velké blbce a nechala je konečně odhalit Trentovu identitu. Myslím, že z toho bude hlavní linka, která se potáhne všemi 14 díly.
Tak tohle mě tedy neoslovilo. Možná by se mi to víc líbilo jako seriál. Navzdory poměrně slušně zpracovaným postavám mě kniha v prvních dvou třetinách nijak nenutila k dalšímu čtení ("akční nuda"). poslední třetina byla o něco lepší. Myslím, že překladatel tady pokazil vše, co se ještě pokazit dalo (originál by mě ale asi neoslovil o nic víc). Něco málo jsem si poznamenala, aby mě náhodou někdy nenapadlo číst to v češtině znovu:
postískat, vystřený, zrobené... to mi zní jako počeštěná slovenština
"Nepatrně zmírnila tlak na plynovém pedálu, ale ne natolik, aby si nemyslel, že je může dostihnout." (Co si teda myslel nebo nemyslel?)
na jednom místě "state" přeloženo jako "stát" nebo "stav" tam, kde měl být ten druhý význam
"Toto znamení bylo klasnaté a téměř nenávistné, až se jí odnechtělo zajít dovnitř." (Takže se jí na základě téměř nenávistného znamení začalo chtít jít dovnitř?)
"Mají zbraně?" zeptala se celá zkoprnělá.
"Nejspíš ně," řekl Arkeley. "Nemají takovou koordinaci, aby mohli střílet. Ozbrojeni ale být mohou. Nikdy jsem neviděl někoho z těch bastardů, aby neměl aspoň nůž." (No jasně, nože přece nejsou zbraně. Autor asi napsal "guns" a překladateli vypadlo slovo "střelné".)
"Chňapal po ramenech Arkeleyho rukama..."
"Byla dobrá v nohách a asi o čtvrt metru menší než..." (Byla dobrá v nohách?)
doktor indiánského původu o pár stran později začne mluvit hindsky
Drobnosti jako zopovězení (zodpovězení), roce (ruce), chybějící čárky, popletení rodů ani nepočítám.
Celkově se mi to líbilo, ale tak polovina knihy se mi špatně četla. Postavy dobře zpracované, odlišitelné od sebe navzájem, příběh nezávadný... Zkrátka všechno pěkné, pohádkové. Ale často mi tam chybělo něco, co by mě nutilo číst dál. Netestováno na dětech. Jak už bylo řečeno, je to pohádka na pokračování, kapitoly jsou opravdu krátké, takže kniha je asi vhodná na večerní předčítání. Nebo do MHD.
Norek není hlodavec. Norek je lasicovitá šelma. Možná si autorka popletla norka a nutrii? Nechápu, že to prošlo i přes překladatelku. Mohla to opravit.
Až na drobnosti souhlasím s komentářem Senza Jenka. Také si myslím, že je Rachel trochu moc bezstarostná při opatřování srsti a není to jediná nedotažená věc v knize. Ohledně Trenta... s ohledem na informace uvedené v příběhu při objasňování světa, asi nebude míšenec. Spíš poslední (nebo jeden z posledních) z nějakého čistokrevného rodu. Budu se hodně divit, jestli během 14 dílů série autorku nezláká možnost nechat jeho druh vstát z mrtvých. Jedna z nedomyšlených věcí ostatně je, že ho nikdo nedokáže zařadit podle pachu. Musí existovat spousta tvorů s dobrým čichem, kteří přežili Zvrat a jejich pachová knihovna bude dostatečně bohatá, aby Trenta identifikovali.
Četlo se mi to překvapivě dobře, podle komentářů jsem čekala větší zadrhávání. Rachel mě ani neoslovila, ani mi neleze na nervy. Všechny postavy jsou přiměřeně dobře napsané a je toho dost, co bychom se o nich mohli v dalších dílech dozvědět. Nejlepší je stejně Jenks.
Romantická linka a erotické napětí mi tam vůbec nechybí. Erotická napětí tam ostatně je mezi Rachel a Ivy.
I mě tento díl bavil víc než předchozí. Zápletka mi přišla zajímavější, nepřítel děsivější. Zde se, dle mého názoru, ukazuje, proč autor sáhl po nějakém existujícím prostředí. Nemusí díky tomu detailně vysvětlovat politický systém a fungování armády a může předpokládat, že nějakou obecnou představu má čtenář ze školy. Děj je celkově poměrně předvídatelný, ale ne tak, aby to zkazilo zážitek. Tajemství klíčových postav, která jsou více či méně zřejmá od prvního dílu, nabývají jasnější kontury. Všechny klady prvního dílu zůstávají zachovány.
Jediné, co se zhoršilo, je překlad. Navíc přibylo chyb, a to i hrubých. Příklad (dvě ženy):
"Isana si byla jistá, že se Serainou pomocí právě stanovili rekord v rychlosti dělání dobrého prvního dojmu na společenskou smetánku celé Alery." Kdo tohle vnímá, čtení mu to musí nutně kazit, protože se v takovém místě zarazí a začne zjišťovat, kde mu utekla nějaká postava.
Jinak je celkem škoda, že zbývající díly nevyšly česky (i když o třetím se říká, že se to chystá, ale na neznámo kdy).
Komentář ke 3.dílu (Cursor's Fury)
Tento díl mi přišel vtipější než předchozí dva, přičemž všechny ostatní kvality předchozích dílů zachovává, takže je ještě o něco lepší. Vývoj příběhu je řízen podobně jako v předchozích dílech, takže některé pasáže mohou čtenáři připadat zbytečné nebo moc natažené, ale mně to nevadilo. Podle mě autor i ty vleklejší části píše docela poutavě. Jako vždy je tu dostatek intrik a zrady. Jak už ale asi každý ví, o hlavní hrdiny není potřeba se obávat. Osobně si myslím, že pokud autor nechá umřít někoho opravdu důležitého, tak až na konci série a ani tomu moc nevěřím. V tomhle je Codex Alera jakoby "dětský". I v napínavých momentech víte, že to dobře dopadne.
Postavy opět trochu povyrostly/zestárly a u těch mladších to znamená i adekvátní posun ve vývoji. Nová zajímavá vedlejší postava je Maxův mladší bratr Crassus. V tomto díle se také dozvídáme úplnou pravdu o Tavim, o Isaně a o Ztratilovi, i když většina čtenářů se nedozví mnoho nového a jen si potvrdí domněnky, které měli už od prvního dílu. Zápletka dobrá, i když celkem předvídatelná (respektive nejdřív 1/3 knihy nevíte, co se bude dít, a pak je to jasné, jakmile to začne). Tady poprvé je na konci knihy jasné, že příběh přesáhne do dalšího dílu a uzavře se až v Captain's Fury. Na závěr se ještě rozřeší jedna otázka ohledně Taviho. Osobně jsem byla zvědavá, kterou z možností autor zvolí... no, myslím, že zvolil tu jednodušší.
Komentář ke 4. dílu (Captain's Fury)
Čtvrtý díl pokračuje v příběhu třetího dílu, takže se mi při hodnocení těžko odlišuje. Příběh kolem Taviho se drží očekávané linky od začátku až do konce. Zajímavý (až nečekaný vývoj) je u kurzorky Amary. Fidelias musí znovu přehodnotit, jak nejlépe sloužit Aleře. Akvitánci jako obvykle. Zvýšený výskyt postav, které háží hrdinům klacky pod nohy. Humor z předchozího dílu zůstal zachován. Závěr slibuje odlišné prostředí pro 5. díl, takže se docela těším.
Komentář k 5. dílu (Princep's Fury):
Tento díl pro mě neměl prakticky žádná hluchá místa. Tak 1/3 knihy mě nebavila linka Bernarda a Amary. Jinak jsem tentokrát neměla pocit, že se dlouho nic neděje, jak se mi stávalo u prvních dílů. Po příběhové stránce dobře zvládnutý díl, i když někoho určitě zklame, že se o hrdiny už vůbec nemusí bát, protože ti nejdůležitější z toho jistě zase vyváznou živí. Přiznávám, že u dějových zvratů už jsem ani necítila napětí, jestli to dopadne dobře. Spíš zvědavost, jak obratně z toho postavy vybruslí.
Už pár dílů mi ale nesedí chování Sextovy manželky (dostala nečekaně málo prostoru, autor ji hodně zatlačil do pozadí a nenechal ji vyjádřit se k vyústění 4. dílu, které se jí určitě nelíbilo). Chabý pokus uvést to do pořádku podle mě přišel pozdě. Autor si to schválně zjednodušil. Dále mě překvapuje, že samice Kanimů nejsou zřejmě v rovném postavení se samci, ačkoliv se zdají být stejně silné. U predátorů jako jsou Kanimové, je to hloupost. Doufám, že v posledním díle bude fungování Kanimské rodiny trochu rozvedeno a dobře vysvětleno nebo, že se ukáže, že jde o nějaké můj omyl.
Obecně ale stále víc a víc obdivuju autorovu dovednost, vyždímat z čím dál tím předvídatelnějšího příběhu tolik a podat to formou, že mu to čtenář stejně sežere, i když nechává hrdiny znovu a znovu navzdory vší pravděpodobnosti vyváznout z tolika životohrožujících situací.
---SPOILER---
The First Lord is dead, long live the First Lord!
Komentář i k 6. dílu (First Lord's Fury):
Pro mě asi nejlepší díl, vše se vyřeší a uzavře. Čtenář se dozví všechny pravdy a dočká se šťastného konce (z čehož možná bude některým až nevolno, protože je to dost ve stylu "a žili šťastně až na věky"). Zároveň jde o poslední díl, takže dojde i na smrt některých postav. Trochu si tak přijdou na své i ti, pro které se dobrý příběh bez smrti neobejde (ale myslím, že ti se dočkali pořádného finále jedné z postav v předchozím díle). Každopádně pravdou zůstává, že tato série patří k těm méně drsným a syrovým.
Na začátku jsem měla problém s tím, komu se vlastně teď říká Princeps a komu Vladař a mám dojem, že se to průběžně tak nějak měnilo, což bylo trochu matoucí. V příběhu jsou díry. Například když vordská královna v posledních částech knihy vůbec nevyužívá svou schopnost číst myšlenky. Autor to úplně zametl pod koberec. Píše tak dobře, že to určitě mnoha čtenářům unikne. Podobně jako už zmiňovaná díra v podobě chybějícího vysvětlení proč samice Kanimů nejsou ani válečnice ani zaříkavačky. Přijde mi fakt absurdní, aby se u psovité šelmy vše řešilo přes samce. Zvlášť poté, co se v pátém díle objevila důležitá Kanimka a autor ji využil na jednu stránku. S přimhouřenýma očima se dá říct, že když ustoupil do pozadí Nasaug, nebyl prostor ani pro další postavy. Mně to ale připadá, že se do toho autorovi buď nechtělo nebo to napsal a redaktor ho přesvědčil, aby to seškrtal.
Sérii každopádně doporučuji a řadím mezi své velmi oblíbené.
Dobře se to čte, ale určitě bych nepoužila výrazy jako "strhující". Většinu času velmi vážná fantasy, až ke konci několik humorných momentů. Konec se mi celkově líbil. Příběh není ničím zvláštní, jen je zasazený do méně používaného prostředí. Také ovládání nějakých přírodních duchů (živlů) není zrovna masově používaný fantasy prvek, takže "Živly Calderonu" poněkud vybočují z řady vážných fantasy o spiknutí. Nezdálo se mi, že by používání živlů bylo neomezené. Autor myslel na to, aby živly měly slabiny a aby se za jejich používání platila nějaká cena, byť obvykle jen v podobě vyčerpání. Překlad je dobrý a korektura celkem také (chyby by člověk spočítal na prstech), což se mi poslední dobou jeví jako vzácnost.
Z postav mi nikdo nevadil. Kromě Korda. Ten se opravdu chová jako naprosto nemyslící idiot neschopný jednat ve vlastním zájmu, což je celkem v rozporu s tím, jak na tom je jeho postavení a majetek. I u jiných postav byly drobné rozpory. Ale jedná-li divně sám Gaius Sextus (například ve vztahu ke svojí ženě), lze si zatím domýšlet, že má své záměry.
Jinak oceňuju popisy vnitřních pochodů hlavních hrdinů. Včetně neobvykle uvěřitelné erotické scény, u které se ukázalo, že autor si je pravděpodobně jako jeden z mála vědom toho, že ženy zajímá, jak muž voní a jak se s ním cítí a ne jen to, jak má vyvinuté svaly.
Jednotlivé části děje se mi zdály moc vleklé. Dalo by se říct, že první část je jen honička a druhá část jen střetnutí. To nejzajímavější bylo vždycky někde mezi tím, po malých dávkách. Nejvíc mě bavila dějová linka s Maraty (ta nebojová), která ale byla nejkratší.
Myslím, že pro českého čtenáře je tam příliš mnoho balastu a často dost pochybného balastu, za který snižuju hodnocení, protože spousta lidí knihu určitě odhodí právě kvůli tomu. Klíčové myšlenky k tématu se mi zdají být v pořádku. Formulář jsem nezkoušela, ale neshledávám ho nijak závadným. Jen nemusí takto formulovaný sedět každému (třeba na mě je až moc ukecaný).
Hezký doplněk k Harrymu Potterovi. Bajky mají hlavu a patu a jazyk je poměrně bohatý (četla jsem originál).
Navzdory tomu, že druhý díl částečně vykrádá první, udržuje přibližně stejnou úroveň a v některých ohledech je i lepší. Nový svět je opět atraktivní a hlavní hrdina na mě nepůsobil tak nijace jako v prvním díle. Rozuzlení mě nenapadlo už v prvních kapitolách a překlad je také dobrý. Kromě momentu, kdy "Vzdušný kyslík "vázali" sloučením s vodíkem (z plynových vaků). Získali tak čpavek..." To bych chtěla vidět, jak to dokázali.
Asi celkem slušná učebnice pro začátečníky na bruslích, ale protože na inlinech nebruslím a nemám v úmyslu s tím začínat, necítím se zcela kompetentní ji hodnotit. Přišla mi srozumitelná a názorná, ale těžko říct, jak by mi přišla názorná, kdybych se s popisovanými technikami snažila vypořádat v praxi.
Oslovilo mě to tak nějak průměrně, některé básně se mi líbily více než jiné, ale zatím myslím, že v paměti mi žádná neuvízla.
12. 7. 2019 přečteno podruhé. Hodnocení snižuji o jednu hvězdičku. Možná bych dala jen jednu, kdyby to nebylo o místech, která znám. Opravdu to jsou básně, které spíš neutkvějí. Ale je v tom kus srdce, a to mě nutí si sbírku nechat. Tentokrát připojuji výběr a jsem nakonec sama překvapená jeho rozsahem.
Nuselské údolí na dávné rytině,
stromy a mlha, potok nebe nese,
klid je v té krajině,
podobně jmenuje se
po hudbě domov.
Čas mina mezi ně.
Jsme v barákovém lese,
jen potok vagónů bubnuje hrdinně,
div plíce nevytřese
v širokém komíně...
***
Palcáty kaštanů
Pad na pohádku
temný stín,
v okolí hrádku
zabloudím.
Do kůry stromů
zakletá
nemůžu domů
po léta.
Tkají nit kukly
moruší,
kaštan tón puklý
vytuší.
***
Od války k tvému narození
uběhlo mnoho let.
Ať roky cokoli dál mění,
devátý květen válku smet.
Padlým i ožehlým, těm zvláště
navěky polámala vaz.
Oblohou táhly vojenské pláště
a zapadaly do krvavých gáz.
První dny míru u nás na Pankráci
z mávátek stékala krev barikád.
Někdy se doba kruhem vrací,
nesmíme se té houbě dát.
Ty nejostřejší patrony jsou slepé,
nevidí cíl.
Odzbrojit úsměvem jde lépe.
Chcem, abys žil.
***
Opona v národním
Je na koupačce,
kmitá
mezi komorami
malebná dívčí postava.
Jde vzhůru,
ale je dál s námi,
v proudění krve zůstává.
Nevíme, kdo je v pravé půli,
kdo v levé –
jedna krev a zem.
Byli jsme srdce,
tak jsme nezhynuli.
Dokud jsme srdce, nezhynem.
***
Národní v hudbě
Kolik tu bývá hudby pohromadě...
Vlévá se dovnitř její oblý proud,
hučí a skví se květem jara v sadě,
zemskému ráji nedá zahynout,
hned potichu jak tůně u rusalek,
hned divoce jak hněvy vodníka
doléhá dál než do měsíčních dálek –
do válek hudba mírem proniká.
Má melodii modrou po planetě,
po krvi červenou a bílou po mléku,
duhové barvy má po pestrém světě
a duhu dává darem člověku ...
Národní divadlo je v hudbě růží,
krůpěje mají z plátků misky vah,
hudba se kloní k lásce, hudba druží...
Srdce mi stálo na špičkách...
***
Zemský ráj
Na pohled ráj... Co uvnitř půdy
na spodních vodách svědomí?
Čí vinou je ráj krutě chudý,
a co je v nás – a jsme to my?
Třikrát jen cizí rozhodnutí
drásavé křivdy natropí.
Nutí nás, ale nevynutí
srdeční infarkt Evropy.
Snad ještě láska najde kudy
lávu a ledy prolomí.
Jsme rostlí pro kacířské bludy,
ne pro zvrácené atomy.
Snad všude láska neselhává
a mlází zhojí polomy.
Jsme rostlí pro pravdu a práva
a to v nás nikdo nezlomí.
Jistou syrovost to má a stránky rychle ubývají, takže kdyby to napsal dvacetiletý mladík a ne chlap po čtyřicíctce, tu jednu hvězdičku bych tomu mohla dát. Nebo kdyby to byl jiný žánr a kdyby se vzadu nepsalo nic o podporování české literatury. Takhle můžu jen doufat, že o 90. letech se do čítanek dostane něco jiného. Nejen množstvím překlepů z toho dýchá amatérské vydání, což by nevadilo, kdyby to byla odpočinková četba nebo to naopak mělo nějakou hloubku, ale takhle... Nevím, co bych o obsahu mohla říct, abych jen jinými slovy neopakovala mgeisselreitera. Můžu jen dodat, že kniha pro mě byla především povrchní a špatně postavená a až pak směšná, takže jestli byla cílovou skupinou moje věková kategorie (i když ne moje ročníky ale spíš ty z přelomu 70. a 80. let), tak nechápu, co to komu mělo říct.
Závěr trilogie je předvídatelnější než předchozí díly. Poprvé tu ich formu používá postava, která trochu vtahuje čtenáře do děje, ale právě proto, že příběh se uzavírá a už není překvapivý, je tím spíš udržena stejná úroveň než dosaženo zlepšení. Dochází k závěrečné bitvě mezi dobrem a zlem, která, jakkoliv je originální, je předvídatelná.
Celkově se mi v trilogii líbil motiv něčeho zlého, co se oddělí od nepřipraveného vynálezce a zabydlí se to v jeho vynálezu. Další lidé, kterým chybí zdravé instinkty, to zlé přehlédnou a umožní tomu rozšířit se do světa. To je velmi dobrý motiv, který asi málokdo ocení. Při tom "Legendy o zemi" jsou jedna z těch fantasy, kde vlastně nic fantastického není.
Druhý díl trilogie je nejdelší, i když z nějakého důvodu vypadá nejhubenější. Také se nejlépe četl a byl nejzábavnější. Příběhy jednotlivých postav se začaly prolínat častěji než v prvním díle a došlo k nejednomu rozuzlení. Zároveň vývoj není zrovna předvídatelný, i když leccos čtenář uhodne. Průvodní postava Toma Slatera není nijak sympatická, ale nemyslím, že by to bylo na škodu.
Číst se to dalo, svým způsobem to bylo poutavé - člověk byl zvědavý, jak to skončí. Planeta, na které se většina děje odehrávala, je dobře popsaná a atraktivní. Problém je příběh a jeho hrdinové. Co se týče vyjadřování vnitřních hnutí hlavního i vedlejších hrdinů, je to bída. Zápletka je velmi jednoduchá. Vlastně se jedná o kombinaci protiválečné a protikorporační sci-fi. Překvapivé je, že autor předpokládá fungování nějakých oficiálních orgánů či médií, i když nepřítelem je společnost, která má zjevně dost prostředků k uplácení na mnoha úrovních. Účelem celého díla je vyjádření myšlenky, že politika je prohnilá a svět by měly řídit počítače s malou skupinou nezkažených lidí. Takže utopie.
Zachycené problémy jsou ale i po necelém čtvrtstoletí od vydání knihy velmi aktuální.
Pro mě kniha na jedno přečtení, kde na podruhé již nemá co překvapit, když víte, jak to dopadne a co bude nebo nebude na Marsu objeveno. V roce 2014 je Mars z roku 1992 trochu úsměvné dílo. Dneska je představa, že se výprava na Mars uskuteční bez digitální techniky absurdní. Člověk si zřejmě vždy umí představit, že s tím, co má lidstvo dnes, už by to tedy šlo... Celkově příjemné čtení, ale místy mě iritoval český překlad, pokud se ke knize budu chtít vrátit, seženu si originál.