Zirvith
komentáře u knih
Řbitov zviřátek
Stephen King
Moje první kniha od Kinga. Čekala jsem sice zajímavější horor, ale četl se celkem dobře. Ano, většina knihy sice byla tak podrobná, až byla nudná, ale i přesto se to číst dalo. Ale ten konec... no prostě šílený.
Plán vaší duše
Robert Schwartz
Tuhle knihu by si měl povinně přečíst každý :-) Je v ní toho celkem dost vysvětleno, kniha je zajímavá a dobře se čte :)
Dům na pobřeží
Daphne du Maurier
Poněkud složitá kniha, která je napsaná sice hezky, ale moc se jí nedařilo vtáhnout mě do děje. V postavách jsem se také příliš neorientovala - na mě moc složitá a nic neříkající jména a velké množství postav v minulosti, stejně jako názvy statků a míst.
Pak mi tu nějak nesedí ta ichforma, na kterou jsem si napřed musela trochu zvykat, a taky mi přijde, že je kniha jenom o bádání a srovnávání minulosti s přítomností. A ostatně v knize je daleko více otázek jak odpovědí. Ke konci už to bylo sice aspoň o něco zajímavější, ale i přesto knihu považuju za docela nezáživnou. Do čtení jsem se musela spíš nutit.
Tři (s)prostá pravidla
Nikki Sloane
Řekla bych, že tahle kniha patří mezi ty lepší v tomhle žánru, četla se dost dobře. Hlavně tedy ze začátku, v první polovině, jsem se od knihy nemohla téměř ani odtrhnout, jenže pak tam nebylo pomalu nic jiného než samá erotika, takže to trochu už nudilo, a potom až ke konci to začalo být opět vcelku zajímavé a napínavé. Ale ten úplný konec? Nesnáším když knihy končí zrovna takhle.
Tma
Jozef Karika
Tma mě bavila o dost méně jak Strach. Tahle kniha mi přijde spíš nudnější, nic moc se tam neděje víc jak polovinu knihy. Ovšem i přesto se to četlo dobře, to ano, jen mě to příliš nezaujalo. Ale ten konec... no, ten byl hodně zvláštní.
Strach
Jozef Karika
Naprosto úžasný horor. Akorát asi nebyl dobrý nápad číst takhle mrazivou knihu zrovna v zimě... Čtivé, napínavé... Rozhodně lepší, než jsem čekala. Jenom ta poslední část mě jaksi úplně dostala. V tom negativním smyslu.
Jinak Kinga jsem ještě nečetla, tak nemůžu posoudit podobnost s jeho knihami.
S láskou tě nenávidím
Jo Watson
Hodně čtivá kniha, četla se víceméně sama. Občas skutečně vtipná, minimálně jedna scéna mě doopravdy dost pobavila. Příběh taky fajn, některý věci z děje mi připomínají i můj život.
Tři drsné lekce
Nikki Sloane
Druhý díl se mi snad líbil o něco víc jak ten předchozí. A i když je to zvláštní, tak Payton je mi ve spoustě věcech velmi sympatická a taky je tak trochu podobná mně v posledních letech.
Jeho zákusek
Penelope Bloom
No nevím, taky se mi tenhle díl moc nezdá. Jako nebyl úplně špatný, hlavní postavy ušly, ale občas tam některý dialogy a scény prostě nedávaly smysl. A to jejich dohazování mi taky vadilo, určitě se ten příběh dal vymyslet lépe.
Její třešničky
Penelope Bloom
Lepší. Mnohem lepší jak první díl. Nejen že se to četlo o dost lépe, ale taky mi víc vyhovovala situace, prostředí i postavy mi byly sympatičtější. V prvním díle mi Nataša připadala celkem fajn, ale ve srovnání s Hailey jsem ji už tolik nemusela. Hailey je mi v mnohém podobná, tudíž je mi i dost blízká a docela jsem si ji oblíbila. A William byl taky skvělý, také bych se do něj nejspíš hned zamilovala :)
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Na to, že detektivky vůbec nečtu, mě překvapilo, jak dobře se kniha četla :) Děj byl pěkně napínavý a rychle ubíhal. Akorát teda většina těch dánských jmen se docela blbě pamatuje :)
Děti Duny
Frank Herbert
Celá Duna je velké utrpení, takže je docela zázrak, že jsem se po několika letech dokázala prokousat i ke třetímu dílu. Jsou to příliš složité a nezáživné knihy (krom toho je scifi můj nejméně oblíbený žánr), ale k Duně mám určitý vztah, proto jsem nějak vytrvala :) V průběhu téhle knihy jsem si několikrát říkala, že další díl už rozhodně číst nebudu, že tímhle dílem s Dunou končím, protože se to tak obtížně čte a já u každého dílu strávím celé měsíce, někdy i roky. Tuhle knihu jsem s přestávkami četla asi rok. Ale možná od poloviny se mi to četlo už snáze, chvílemi jsem se do děje i začetla a uvažuju, že bych možná časem zkusila přeci jenom ještě i čtvrtý díl... No uvidím. Ale vůbec jsem si nedokázala oblíbit Leta, a ke konci knihy jsem ho už vyloženě nesnášela.
Trhlina
Jozef Karika
Od Kariky jsem před Trhlinou přečetla ještě Strach a Tmu a musím říct, že Trhlina se mi z nich líbila nejméně. Není úplně špatná... Celkově se jeho knihy čtou dobře, jenom... víc jak polovinu knihy se tam téměř nic zajímavého nedělo, až na samém konci se to četlo už fakt rychle. Co se týče Tribeče, ano je to lákavé se na něj v zimě vydat, ale bohužel já se bojím obvykle potmě i doma, takže bych takový výlet asi moc nezvládla. A ohledně uvěřitelnosti příběhu - proč ne. Je to sice děsivé, ale nic co bych si nedovedla představit jako reálné. Kniha ale nutí nad příběhem docela přemýšlet.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Celkem zvláštní kniha. Její velká část byla poněkud nudnější a zdlouhavá, ale nečetla se nejhůř. Zajímavé to však začalo být až ke konci, ale i přesto to není nic, co by mě výrazně zaujalo.
Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
Tohle je první kniha od Murakamiho, kterou jsem kdy četla. Předtím jsem ani nevěděla, co přesně píše. Tuhle knihu jsem si vybrala jen ze dvou důvodů. Jednak kvůli Čtenářské výzvě a jednak kvůli jeho názvu. Říkala jsem si, že jakožto spisovatelce se mi tato kniha může hodit.
Některé kapitoly se mi líbily víc, jiné méně. V knize je i pár zajímavých a užitečných informací. Zaujalo mě, že Murakami píše vždycky jen jednu věc současně. Ne jak já rozepsaných deset knih a několik povídek k tomu... :D
Doteď jsem znala Murakamiho jen jménem a vůbec nic o něm nevěděla. Ale díky této knize jsem se s ním myslím seznámila dostatečně :) Dokonce se tam občas zmiňuje i o svých dřívějších knihách, takže teď jsou mi trochu známy také ony. Nicméně Murakami nikdy nebyl autor, který by mě lákal číst, a tahle kniha mě příliš nepřesvědčila, abych si od něj přečetla ještě něco jiného, přestože jiné jeho knihy jsou určitě záživnější a čtivější :) Nečetlo se to zrovna snadno, ale docela mě pobavil druhý doslov.
Sedm čísel
Anna Karolina
Kniha je celkem napínavá, četla se dost dobře, ale není úplně nejlepší. Jsou tam zajímavé části a situace, ale čekala jsem trochu něco jiného. Tenhle styl a žánr byl sice v pohodě, ale přeci jen už díky anotaci a obálce jsem čekala spíš komedii :D Ze začátku mi Carla byla celkem sympatická za to co provedla, ale v průběhu knihy jsem ji přestala mít ráda. Oblíbila jsem si spíš Julii. Ale ten konec mě opravdu dostal, silný příběh. Za to dávám o bod víc :)
Minulé životy
Atasha Fyfe
Hodně dobrá a čtivá kniha, která toho o reinkarnaci dost vysvětluje. Líbilo se mi, že obsahuje tolik příkladů formou příběhů lidí z regresí.
Kniha neobsahuje žádné nesmysly. Všechno, co se nám děje, má někde svůj původ (většinou tedy v minulých životech). Pochyby nejsou nutné. Já kdysi dávno v reinkarnaci pouze věřila, líbila se mi ta myšlenka, ale později, před pár lety, jak jsem se o tohle téma začala více zajímat, jsem postupně zjišťovala, jak to všechno ve skutečnosti probíhá a funguje, takže já už dávno o reinkarnaci nepochybuji. Jsem o ní pevně přesvědčena. Jako spousta dalších lidí včetně autorky. Proto opravdu není důvod k pochybám :) Na tohle téma jsem přečetla už více knih, a v této nevidím nic, co by mělo být nesmyslem. Takhle nějak to prostě funguje. A já, přestože si sama nedokážu vybavit žádnou vzpomínku z jakéhokoli minulého života, tak mě kniha dovedla k několika zajímavým úvahám a uvědomila jsem si, že jsem v některém životě musela být snad eskymákem, který zapadl někde ve sněhu a umrznul, protože v mém životě je až příliš negativních souvislostí se zimou a sněhem :) Anebo třeba vždycky mě hrozně lákala doba VFR, takže doufám, že jsem v ní třeba i žila.. stejně jako autorka :) Každopádně knihu bych doporučila přečíst každému :)
Amazonie
James Rollins (p)
Ačkoliv pěkně rozsáhlá kniha, přečtena zhruba za pouhých deset dní. Dosti čtivé, napínavé a děj krásně ubíhal. Nejvíc se mi však líbí to prostředí Amazonie, která mě vždycky hrozně lákala.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
(SPOILER) K této knize jsem se dostala díky nějaké recenzi, která zaujala a i kniha mi přišla zajímavá. A jelikož se hodí do výzvy jakožto letošní nová kniha, tak jsem se rozhodla přečíst si tuhle.
První příběh mi byl v lecčem blízký - ani ne tak tímto konkrétním tématem, ale taky jsem hodně lpěla na něčem podobném. Takže dokážu pochopit pocity Blanky, taky jsem měla podobné, i když u jiného problému.
Žena z druhém příběhu je mi také v lecčem blízká. Měla podobné touhy jít do velkoměsta jako já, nebo kvůli velké lásce by také byla schopná změnit pár svých názorů.
Ve třetím příběhu je mi Anežka blízká zase těmi depresemi a těmi situacemi okolo nich, i v tý škole :) A hlavně krásně vystihla jeden z důvodů (se kterým naprosto souhlasím) proč nemít děti.
Čtvrtý příběh byl také velmi zajímavý. Ty regrese, to co cítila ke druhé lásce, to mám snad podobně.. Taky mi to připomíná téma Dvojplamenů. A že se na něj dívala jako na boha, to mám taky stejně. Aspoň vidím že nejsem jediná s tímto přirovnáním :) Taky má nějaký stejný názory, třeba na hledání vztahu přes seznamky. I to je dobře vysvětleným důvodem, proč nechci takhle cíleně hledat vztah. Jen proto abych někoho měla.
Další příběhy byly celkem v pohodě, v každém se občas objevilo něco zajímavého.
