žlučníkář komentáře u knih
Ať si řiká kdo chce co chce, tchyně bude pořád jenom tchyně. Tahle konkrétně je těžce nesnášená svym zeťákem, kterej tak miluje svojí starou, že je ochotnej se nechat třeba od tchyně zabít. To je co říct. Přitom by jí nějradši zabil sám.
Když tchýně konečně zaklepe bačkorama, přečte si její deníček a sedne si z toho na prdel.
Já si z toho teda nesed. Je to trošku k zamyšlení, jestli všechno co dělala bylo dobře. Možná jí budeš obdivovat, možná nenávidět. Možná si budeš řikat že bys jí zakroutil krkem, svojí starý taky a pak by ses šel v klidu utopit v nějakym místnim banánovym patoku.
Osobně jsem doufal, že ten zeťák si vezme na pomoc svýho kámoše a budou se snažit tu čarodějnici nějak přechytračit, nebo že v hospodě vymyslej nějakej plán a nalitý nalíčej past na bábu.
To se ale nestane, a tak se dál nimráme deníčkem. Úplně nejhorší to nebylo, obrázek o tchyni si udělej jakej chceš, díky.
To je zase jednou pohádka o lásce, svrabu a neštovicích. Tím co se tam děje za radosti jsem byl chvíli na vážkách, jestli to neni příběh ze starý dobrý sibiře, ale bylo to nakonec jenom o kontinent vedle. Milka nikdy nepoznala lásku a asi nikdy ani nepozná.
Pachtí se se svym starym budižkničemem kamsi do horský kaple, kde se starej válí a Milka vymetá pavučiny a vaří šlichtu. Dále tu máme horskýho pasáka (ovcí), malýho kluka a místního Tómu hluchoněmce, kterej dokáže pod svym pláštěm uvařit na počkání jakoukoli sviňárnu.
Jakej guláš uvaří tahle sbírka ingrediencí zjistíš, když si to přečteš. Já to udělal a byl jsem překvapenej, jak silnej příběh se v tom ukrejvá.
Poslouchej, nenech se nachytat. Není to úplně o historiích honu na čerty a baby jagy. Je tam polopatě popsaný, kde se takhle na babu hrálo tak, abych to pochopil i já po ránu. Pokud se chceš dozvědět něco o tom, jak to celý začalo a proč se to dělo, přečti si radši dějiny inkvizice. Tam je úplně všechno o chřestění řetězem a tricích v tomhle šoubyznysu.
Tohle je taková jednoduchá oddychovka o tom, jak se ve středověku daly vydělat prachy. Hodnotim kladně a jdu si dát něco k sváče.
Helemese horory. Nikdy jsem nic takovýho nečet a myslim, že je to hlavně o představivosti. Když si to čtu pod lucernou ve stanu, tak si chvíli řikám, ty vole, prouser a jindy je to spíš úsměvný.
Určitě si to dám jindy znovu. Nejvíc se mi líbila ta podivná restaurace, ptáčci a pak ještě asi šest dalších.
Tak si z toho udělej obrázek jakej chceš. Plínky nepotřebuješ a prášky na spaní taky ne. Víceméně jsem nadšen a dám si za odměnu nějakou laskominu.
Co si o tomhle mám sakra myslet? Taková bichle, která nejdřív stručně semele historii hradu Jehnědí včetně jehnědů, co v něm pomalu zahnívaj. Postav je tam jak v nějakym ruskym románu. Pravda, takovej šlechticko sedlácko vědecko pohnojenej rod se jen tak nevidí. Bylo to plný absolutně všeho. Nejdřív jako kronika, pak svítalo na lepší časy, že se bude něco dít a ono se to zatim dál táhlo jak smrad z veřejnýho hajzlu. Ten je v metru pěkně smradlavej a taky plnej neznámejch a zbytečnejch postav.
Na konci jsem se divil a klidně bych Bernýho zatáh až do komunismu. Třeba by to bylo jenom o sto až dvě stě stránek delší a třeba by tam i k něčemu dalšímu došlo. Hodnotit to asi nebudu, protože moje šiška v tom má zmatek a je plná rozporu. Z rozporu se prý ovšem rodí pokrok, tak snad bude i docela dobrý.
Uf, to jsem se úplně vyždímal...
Já si takhle sedim, jo? Nudim se, jo? No tak si něco otevřu, jo? Nemyslim pivo, myslim tuhle brožuru, která je napěchovaná kratšíma povídkama, jo? Tu a tam je tam něco dobrýho, vesměs ponurýho, někdy strašidelnýho. Toho co bych si přečet znovu bylo pomálu, ale úplně bych to nezatracoval, protože ta většina fungovala výborně jako uspávadlo. Když nemůžeš usnout, vyber si nějakou povídku z týhle brožurky, dej tomu pár stránek a spíš jako když tě do vody hoděj.
Dvě hvězdy autorovi za těch pár dobrejch kousků a jedna pro mě za to, že jsem to dal až na konec.
Zdá se mi, že je to pořád do kola. Kdykoli otevřu něco co napsal nějakej cápek, jehož jméno končí na OV, tak tam bude úplně to samý. Na výběr máme z hlouposti, vypitosti, bídy, hladu, zimy, nebo třeba domácího násilí. Občas to trošku oživí příběh jako třeba u dvou Ivanů, co dělali vášnivý sudiče, ale tady toho bylo pomálu.
Zkraje jsem si myslel, že je to pohádka jak báťuška Pafnutij stvořil zapadákov kde kohouti dávaj dobrou noc, ale splet jsem se. Ostatně jako už mnohokrát. Docela dobrý jsou krátký kousky o mužicích, tam je celkem i sranda, ale kdo nemá rád demenci, anebo třeba nespravedlnost, ať to radši přeskočí.
V Gogulevu je to trošku sranda. Hele, taky chceš bejt v zapadákově, kterej je v takový prdeli, že tam nevede žádná cesta a mít v kronice napsáno "říká se, že strašně chlastáme vodku. Chlastáme, no a co". Do takový vsi bych rád na čundr, akorát se nemusíš probudit. Asi si budu muset do konce života vystačit s Golčovym Jeníkovem a Kropáčovou vruticí.
K tomu poslednímu kousku nevim co bych řek. Většinou mě to uspávalo, takže si z toho pamatuju asi stejně, jako třeba z hodiny lomenejch výrazů.
Jako celek to beru asi jako takovej průměrníček čoveče...
Š jako Šikágo. Všickni si držte klobouky a buďte na správný straně, ve správnym kšeftě, ve správnym bordelu, ve správný čtvrti, bude to jízda. Budete furt v Šikágu a budete se bavit s jednoduchejma figurkama tohohle města. Všeckno to bylo celkem dobrý a já si těma krátkejma povídkama krátil horší chvíle dne, ze kterejch se dělaly lepší. Šikágo je dobrý, chvílema jsem měl pocit, že celý todlencto velký Šikágo je takový menší geto kousek za lesem a rybníkem u horních kotěhůlek. Příjemně to překvapilo. Asi jako když se kinkláte v noci před otevřenou večerkou a najednou najdete v kapse dvě kilča.
Ten člobrda by udělal líp, kdyby se držel starýho dobrýho oblbování cuchtiček tak, jak byl vždycky zvyklej. U husičky Kordelie se trošku pouští na tenkej led a dělá chyby. Podobně to vypadá u mě, když si ukousnu moc velkej kousek a snažim se to nenápadně na veřejnosti žvejkat. Myslim si, že nikdo nic nevidí, přitom vypadám jak kdybych spolknul dýni, která mi s každym skousnutim leze ven. Nedoporučuju to dělat v poslednim metru.
Občas jsem měl pocit, že sám je husička, protože pořádně neví co chce a kam se vrtnout. Chce jí vůbec dostat do pelechu? Měl to trošku překombinovaný a mojí hlavě to dělalo uzly na drátech stejný, jako strakonický pivo. To dráty uzluje, střeva naopak narovnává.
Ale to jsem odbočil. Zkrátka tomuhle kodaňskýmu public agentovi jsem moc nefandil a byl jsem docela rád, že to skončilo.
Jsem zvědavej, jestli to otevřu třeba za dvacet let a řeknu si, no ty bláho, to je hustě démonsky krutopřísný.
Já nevím, jak to ten orwelovic jiřik dělal, ale co napsal je hustě démonsky krutopřísný od starověku po 3001 vesmírnou odyseu. V každym věku a v každym okrese běhá nějakej Upchouťin a dělá tam cajmrsk, hamouní a rozšiřuje vliv pomocí jakýkoli špinavosti.
Tady zrovna běhá po Barmě, kde je stejnej bordel, špína a smrad, jako třeba tuhle v Indii. Pro angličana k žití za trest, k zblití každej den. Hic větší než ve skleníku, vzduch jako v prádelně a ledu do brendy těžkej nedostatek. Možná že když to tam angličan dělal rozhodnutí o kolonizaci, byly zrovna deště. Řek si safra, to je stejný, jako u nás na blatech. Akorát je tu víc bahna.
Asi teď melu celkem z cesty, jako již tradičně, takže to uzavřu. Je to žůžo dobrodrůžo, neváhej a čti!
Skvělá příručka pro fandy a pěstitele kytiček. To takhle jednou na východě vypěstili Adélu, která krom toho, že ještě nevečeřela, nepotřebuje ani květináč. Chodí sama na špacír a její semeno má výkon jako ZIL, což rusum asi šmakuje. Na západě maj pochopitelně kulový, a tak se Adélku rozhodnou čmajznout a pěstovat jí úplně všude, protože bejt bohatej je prostě lepší, než bejt třeba chudej. To si pak ani nemůžeš vlízt do vany plný prachů a vyrochnit se v nich.
Má to ovšem takovej háček. Ti na zapádě viděli akorát pár dílů vychytávek ládi hrušky a myslej, že maj tim pádem v hlavě wikipédiji o kytkách. Nechci ze západního tábora dělat úplný kretény, osobně si myslim, že na východě by to byla taky jen otázka času, kdy by to pohnojili trošku jinak.
Pak už si jenom můžeš lámat halvu nad tím, Jestli Adéla začne bejt přínosná jako bolševník v karlovarskym kraji, nebo jestli rusa nakrkne krádež adély a nadělá po světě trošku jinej svinčík, než Adélka.
Svinčík tam bude tutově, to můžu zaručit. Taky můžu zaručit, že tě ta brožurka chytne a nepustí. Já to tak měl, a to nejsem úplně největší fanda kytek. Možná mě spíš přitahovala vidina apokalypsy.
No to jsou zase jednou dva kousky.
V tom prvním Amálka provozuje podnik, do kterýho choděj všichni z města, poněvadž nemaj televizi a doma se starou se akorát nuděj. Kdyby si Amálka husa hloupá nevzala a následně nevyhodila svýho starýho, pak kdyby vyrazila dveře s tim hrbatym tentonóncem, tak by byla prachátá a v poho. Ale bůh ví, co jí straší v tý její osamělý věži. Taky by se tam ale pak nic nedělo a nebylo by o čem psát, že jo. Dobrý bylo, jak vyzvala na pěstní férovku místního neotesance, hrubiána a svýho bejvalýho starýho v jedný osobě. To se pozná, že má v trenyrkách krom pavučiny i pořádný koule. Tim si mě dostala a dost jsem jí fandil.
Tenhle první kousek nebyl dlouhej a já bych ho uvítal mnohem delší. To se bohužel nestalo, a tak jsem musel přetrpět tu delší část barevný brožurky. Ta byla pro změnu o malý holce, která stejně jako všecky holky absolutně neví co chce. A to ještě ani nebyl instagram, tak by to s ní mohlo ještě jakž takž ujít. V tý době taky ještě nebylo v módě chodit na terapii s jakoukoli hovadinou, tak se v tom plácá. Trošku to vyzdvihuje jednooká černá kuchařka.
Jak řikám, užij si to po svym a neměj tak zvrácený představy jako třeba já. Třeba se ti to pak bude víc líbit. Basta fidli.
Někdy jsem se smál, jindy zase nechápal. Partička vožungrů vymejšlí hovadiny jako každej, kdo se v pátek slušně vykropí. Moc jsem nepochopil, proč jim padly do oka zrovna tyhle dva zapadákovy, ale čert to vem. Na to se při páteční noci a velký outratě nikdy nekouká.
Kanadská noc v kasárnách? Proč ne. Ale trik se špičatym kloboukem a živou sochou? Jestli tohle místní obyvatele vystrašilo, tak si nezasloužej nic jinýho, než aby se jejich město připláclo k zemi obřím camembertem. To by se pak ten zapadákov líp rýmoval s tim včerejším Ambertem.
Když vožungři splněj svuj plán, vydaj se na čundr do hor. Chtěl bych vidět ty jejich ruksaky, jak se jim do nich vejde tolik flašek a žrádla na hostinu, která určitě zažene i pocity mokrejch střevíců a puchejřů o velikosti camembertu. Zase ten camembert, pořád mě pronásleduje a já v ledničce nemám ani jeden.
Půlku jsem toho nepochopil a půlkou jsem se celkem i bavil. Líbilo se mi, jak si vožungři uměj užít život a s ničim si nedělaj žádnou starost. Možná jsou to zakladatelé frantíkovský odnože nějakýho punku. Po návratu z čundru si určitě zalezli do svý nálevny a vymejšleli další hovadinu, ale o tom se nikde nepíše ani ťuk.
Tě pic
Bylo nebylo? Asi spíš nebylo, protožéééé.... Byla to ztráta času? Nebyla. Bylo to totiž tak krátký, že se čas tratit moc nedal. Bylo to přínosný? No nevim jak pro koho, ale pro mě teda rozhodně nebylo.
Začlo to součtem, kolik stojí ministerstvo a z kolika lidí se sedře kůže a pak to bylo proložený nějakejma hrama. Ty já mám rád asi jako tataráček. Někdo se po něm třeba utluče, ale muj případ to neni. Ta část s Lenzem se to snažila trošku zachránit, ale byla v tom rybníku sama. Asi jako když si dáš patnáct piv, blbě se ti chodí, a tak si to vylepšíš rumem na cestu. Zachrání to? Asi těžko, protože si odřeš kolena. Stejný je to i tady, taky to Lenz moc z bahna nevylovil.
Holdík jede dom! Jako obvykle dostal padáka ze školy a musí se pakovat. Cestuje si na svůj věk celkem slušně a doláče se kutálej, asfalt plní plíce a jatýrka maj taky radost. On ten člobrda blbej nebude i když podle známek to tak nevypadá, ale do školy bude chodit jenom dokud neuteče z baráku a nebude si vydělávat sám. Bylo to jako na houpačce. Chvíli jsem ho neměl rád a jindy jsem mu zase fandil. Taky se to občas blbě četlo a dlouhý to taky nebylo.
Hele ve výsledku to bylo celkem fajn, ale byl bych radši, kdyby se v nějakym dosud neobjevenym šuplíku pana Džejdýho našlo takový kraťoučký pokračování o tom, jak nakonec Holdík rozjel svůj podělanej život.
Bejt černoši v jistý době nebyl žádnej med na jakymkoli místě vesmíru. Tohle je malej kluk s černym zadkem, kterej brzy zjistí, že jeho děda neni žádnej terminátor a musí se pak vydat na cestu po státech se svym bráchou, kterýho ani nezná. No já bych asi jet nechtěl, ale on jede. Asi si řiká, že z toho života mezi lidma co moc nepíšou, nepočítaj a potřebovali by všichni přímou linku na Janu z Providentu kouká větší průser, než černošskej punk s cizim člověkem cestou napříč celejma státama.
Celkem mě to do sebe vcuclo a doufal jsem, že se všickni dostanou do země zaslíbený a že tomu bráchovi někdo daruje ságo a bude mega párty. Vadu na kráse to má takovou, že to otevřeš, je to dobrý a najednou jsi na poslední stránce, což tě překvapí. Někomu to třeba vyhovuje, ale já bych chtěl víc stránek a párty se ságem.
Máte rádi uhrančivý oči Olíka Blumy v království nebeském?
Tak na to zapomeňte, tohle je uhrančivej pohled fousáče z druhý strany barikády.
Myslel jsem si, že to bude lepší vyprávění o sekání hlav pošuků v brnění ve jménu boha. Je asi jedno jakýho, jeden má fousy a druhej nosí sandály. Je solidní, kolik lidí se vraždilo s takovou stupidní výhovorkou, ale zpět ke knize.
Bylo by se to četlo mnohem líp, kdyby se vynechaly všechny jména, nebo se prostě říkalo Franta s Pepou, nebo klidně s Hasanem. No uznej, Když řekne, že tam byl s bratrancem, strejcem a makali k tomu pro někoho třetího z okresního města, tak je půl stránky v hajzlu a stejně už nevim jak se jmenuje strejc, bratranec a ani to město. Chápu když to někde v tý době smolil do hliněný desky, tak neměl třeba gumu, aby to dodatečně promazal.
Takže je to plný zbytečnejch jmen, názvů a taky stránek. Dal jsem to až do konce, a to i přes silný valivý odpor mojí šišky při jejím pohybu z gauče na zem.
Absolutně jsem netušil co od toho čekat, ale koukni, je to asi takhle. Připomínalo mi to Dainavský pověsti, což je s pověstma Jirásek po litevsku a tady jsou to příběhy ze zapadákova, kterej drží v kleštích turek s rusem a počasí tam umí bejt pěkně na kokot. Taky tam vynalezli gruzinskej čaj, nebo koňak a kdo se vymódil, stal se z něj prvotřídní hastroš. Tolik wikipédyje a teď to hlavní.
Je to pár příběhů, který se překvapivě dobře četly a celkem i bavily. Nejvíc se mi asi líbil ten, jak bečka sádla s kýblem škvarků šli za místní Jolandou krz lepší porodnost u nich v baráku. Ta je zatim na nule. Škvarek chodí doma oblečenej nejradši jenom ve škvarkách a kvůli tomuhle vejletu se bude muset vymódit. Jak to celý může dopadnout zjistíš hned jak to dočteš.
Nutno podotknout, že snad v každym příběhu vystupuje nějaká Jolanda, nebo jinej renomovanej věštec. V tý době nebyl ještě internet, tak asi proto. Jinak to bylo lážo plážo až na samej konec.
Tak nevim, otvíral jsem to s tim, že by mě zajímalo jestli mě to chytne, nebo chytnu tu barevnou brožuru já a mrsknu s ní někam do kouta.
U prvního kousku jsem byl chycenej já. Přemejšlel jsem, jestli ty dvě selky co spolu chrněj v jedný cimře a okopávaj záhony, netropěj po nocích něco i se svejma záhonama. Protože když klepne na dveře uniformovaný mladý ucho a chce si jednu vyzrálou pani vzít, tak je u tý druhý oheň na střeše. Ono to nic nemusí znamenat, třeba jí na kámošce jenom záleží. Že jí bude pod duchnou zima je vedlejší. Pak se čeká, jak to celý dopadne. Musim uznat, že mladý ucho si umí celkem slušně jít za svym cílem. Až jsem z toho málem neusnul.
Když to skončilo, těšil jsem se na další kousky, ale u těch jsem měl pocit, jako když mě otravuje komár a já ho nemůžu trefit. Chtěl jsem brožuru hodit do kouta, ale nakonec jsem to vydržel až do posledních stánek. Ještě to s tim cikánem se dalo, ale nějak se to vleklo. Jinak ze zbytku si nepamatuju absolutně nic a nevinil bych z toho úplně mojí vykradenou hlavu.
Tak Mareček se tady snažil do jednoho sešítku vtlačit příběh jak frnknul z domova, protože bejt syn smírčího soudce je vopruz. A to ani v tý době nemoh vidět, jak ho dělal pan Huml z chalupářů. Tak jako tak, jeho zapadákovem teče řeka, která vymete celou ameriku a končí v orleánsu, kde to v tý době musí bejt horší, než kdekoli jinde. Třeba v Polsku.
Největší bžunda je, když Mareček na černo začne dělat autoškolu na párnik a kormidelník mu furt melduje, že takové hovado ještě neviděl. Ale Mára se hecne a několika tisíci mílový jízdy nakonec zvládne.
Kdyby dál sypal historky z parníku, tak by to bylo lepší, ale od doby, co šel válčit krz běloši X černoši a pak se potloukal světem, protože parník už tolik nefrčel, tak už to taková zábava nebyla.
Pravda, pokud bych chtěl víc historek z parníku, musel bych si asi otevřít nějakou verneovku. Stejně jako v nich je tam ale velká absence popisu pořádnýho dobytčího námořnickýho života, kterej se vede po zakotvení.
Ale začátek dobrej a dlouhý to nebylo, takže si vlastně nemám na co stěžovat.