žlučníkář komentáře u knih

Kdyby to byl film a já na něm byl v kině, tak usnu už někdy po reklamách. Probudím se před vzkříšením Hannibala, šáhnu do batohu pro pivo a při vzkříšení se dobře bavím.
Na konci pak nevím, jestli jsem ve spací části o něco přišel. To mi bude muset Feri ještě někdy vysvětlit. Najednou to bylo za mnou a já nevím nic, mimo to, kolik mi v batohu chybí piv. Nebejt vzkříšení, letělo by to asi do kamen.

1 12.02.2021

Bylo to docela krátký, takže krátce. V prvním kousku jsem měl děsnej hlad a bál se, že toho revenanta sežere nemocné vlk. Byl to trošku studenej pohled do hlavy chlápka, kterej měl radši sedět na prdeli a vařit grog za grogem.

U toho druhýho jsem zjistil, že když ve fabrice makáš od kolíbky, tak chceš do důchodu už třeba v šestnácti, protože toho máš tak akorát. To bych asi taky hodil všechno za hlavu a šel kamsi kamsi do háje na čundr do konce života, což by mohlo bejt klidně ve dvaceti. Nebylo to asi lehký.

Ty poslední dva bych zahodil a do tohohle sešítku je vůbec nedával. Naštěstí byly kraťoučký. Bylo to teda půl na půl, tak čus bus.

3 04.02.2021

Tohle vypadá na starou dobrou pohádku o lásce. A je to fakt pohádka. Kdy jindy by se tihle dva do sebe mohli zamilovat, než za světový války? Peťan si žil docela v klidu, jenom měl v kapse povolávací rozkaz, zatímco Lucina už něco najela a život se s ní nepáral.

Od tý doby, co se potkaj, tak se kolem nich přešlapuje a na to, jak je to krátký, se to dost vleče. Možná je to tim, že myšlenka takový romantiky mi přišla nesmyslná i na dobu před sto lety.

Kdyby nedošlo k tomu incidentu s pilířem, tak by to určitě končilo o dvacet stránek dál u toho, jak se zbouchnutá Lucina věší v parádnim pokoji na lustr a na stole leží psaní z války. Na mě to byl asi trošku větší slaďák člověče.

7 28.01.2021

Krynda pána, co je to za tlustou věc? No není se čemu divit, když to napsal Fjodor Michajlovič. Počet stránek podobnej, jako počet postav a spoustu z těch stránek bych použil třeba na podpal v kamnech. V jinejch jeho knihách mám pocit, že se něco děje. Ve zločinu a trestu, Karamazu, Idiotovi, zápisku z mrtvýho domu... Tam jsem se člověče vůbec nenudil, děj mě vcucnul a hrál si s mojí hlavou, někam to celý vedlo, ale tady prd. Neměl jsem ten pocit ani trochu, co na tom, že se tam přeskakuje z idey na ideu, když je to stejně k hovnu? To bych radši přeskakoval z ikey na ikeu a všude bych si dal koňský koule.

Pan Arkadij Dolnoručák nám řekne, že je levoboček a pak už jenom pindá, plácá, mele a ani by snad radši nemusel. To jeho pindání funguje skvěle jako náhrada prášku na spaní, to je plus. Když ho něco napadne, tak řekne třeba - tahle příhoda není podstatná a ani s tím nijak nesouvisí, ale čtenáře o ní nepřipravím a už mu huba jede. To bych ho hned umlátil bačkorama, nebo tou knihou.

Dal jsem to do konce. I když jsem si myslel, že mě autor přivede k pravidelnýmu pití. Vracet se k tomu znova určitě nebudu, protože většina jinejch záležitostí jsou mnohem větší taškařice. Třeba sbírání motýlů.

2 21.01.2021

Jako hodnotím docela dobře tenhle příběh pisálka, co chce napsat něco o otci bomby, která dokonale uklidila dvě města v Japonsku. Pídí se po jeho rodině a z ničeho nic se stane prezidentem jednoho zapadlý ostrovní republiky. No neni to skvělý? A ještě do toho praští s největší fešandou ostrova.

Horší teda je, že tam zkejsne ještě s magorem, trpaslíkem, dalšíma pošahancema a zbraní, která uklidila celej ostrov i mořem líp, než se uklidily ty dvě Japonský města za války. Divim se, že tam nečmuchal James Bond, ale možná jenom zaspal po incidentu s kýblem protřepat nemíchat a nějakou štětkou.

Trošku jsem se ztrácel v Bokononismu, ale ten prej neni pro každýho. Ale jednu bokononovu knihu jsem pochopil. Je to kniha čtrnáctá, která se jmenuje: Več může přemýšlivý člověk doufat ohledně lidstva na zemi, na základě zkušenosti uplynulých milionů let?
Celá kniha jsou dvě slova. V nic!!!

Za mě je to hurá...

4 16.01.2021

No nebudem si nic nalhávat, vypadá to, že jsem se splet a šáh do jinýho hrníčku. To nebylo nic pro mě, číst o služce, která do roztrhání těla slouží jinejm a vrazí do toho i svoje prachy. Hodila by se spíš na klášter, nebo podobný instituce. Chtěl jsem to zahodit, ale byl jsem zvědavej, jestli další život nebude lepší aspoň o pět chlupů. A hele byl. Kapučínová pani trochu do větru , co má ráda čokoládový klacky to trošku rozhejbala, nicméně nezachránila.
A poslední život poslušný slepičky Lenči vyhasínal stejně jako já s každou další stránkou...

09.01.2021

No já teda nevím. Já to otevřel, já to přelouskal, já se teda nemoh dočkat konce vážení. Teda neříkám, že všechny kousky jsou nějakej brak, někomu se třeba můžou líbit. Asi bych to vytřídil tak, že pokud tam nefiguruje vašnosta Kornel Esti, docela to jde. To jsem si vždycky po nějaký stránce řek, docela mě to nebaví, jestli on tu někde nepobíhá Kornel. Otočim stránku, a taky jo, byl tam.

Kdyby tam někdo někoho seřezal, nebo kdyby v komoře byla třeba Barbucha, bylo by to celkem oživení nudy s Kornelem. Takhle se nedá svítit, balónek mi asi uletěl. Kornel to sice dost potápěl, ale ten zbytek to statečně nadnášel, takže si říkám, že to bude asi půl na půl, alias plichta.

1 03.01.2021

Žili byli, kdesi v zapadákově, honorační rodinka, která jede na černo Titanikem. Možná by to s nima bylo lepší, kdyby nežili zhruba mezi Albánií a Tureckem a měli mercedes a připojení k internetu.
Tehdá měli leda tak kulajs. Maximálně nože, pušky, pytle, jizvy a zakyslý spodky. Těšil jsem se na rozkvetlou Sofku s velkejma dudama, kterou v jejím mládí furt svrbí. Říkal jsem si, co tam asi tak předvede. Jenže zážitek mi zkazil její fotr. Starej efendi přitáh z Turecka a svý starý i mladý naboural poklidnej cyklus žití.

Ten vocas přišel jenom proto, aby střelil střechu nad hlavou a Sofku střelil sedlákovi, co smrdí močůvkou. Možná měl střelit leda tak sebe do ksichtu.
Od týhle doby už můžeme sledovat jenom to, jak se tenhle balkánskej Titanik potápí i se Sofkou. Sofka je naštěstí v takovym rozpoložení, že o tom neví. Kdo ví, jestli vůbec vnímá svoje vylučování, já osobně bych na to moc nesázel.

Hodnotím tak půl na půl. Jestli se nechceš zasmát, hurá do toho. Tě pic.

1 29.12.2020

Když jsem to otevřel, hned jsem se děsil tý staročeštiny. Ta si u mě koleduje vždycky o rychlý zaklapnutí knížky a zához někam do autu. Tahle byla černá jako puk, podobně velká, takže stačilo vzít hokejku a vystřelit.
Bohužel nemám hokejku, ani led. Vrátil jsem jí teda na stůl, nalil si něco po čem se v hlavě rozsvítí a znova to otevřel.
Pak už jsem se víc děsil toho pána, co kope hroby, zahrabává mrtvoly a pak je okrádá. Taky jsem se bál toho rybníka, kterej i když se oplotí, tak stejně každej rok někoho spolkne jako malinu. Hrůzu jsem měl i z trojúhelníku klášter - zámek - hřbitov. Možná jsem se děsil i toho, že dojde k svatbě a pak i k nějaký mutaci.

Tohle panství kdyby bylo inzerovaný v nějaký realitce, tak by ho se slevou koupila leda Adamsova rodina. Já bych tam žil jedině, kdybych měl v kůlně paletu s plínama.

Čim jsem byl blíž k posledním stránkám, tak jsem si říkal: No to je hohor vážení!!! A sakra dobrej a starej. Je vidět, že Karel se Sabinou chodili do stejnýho výčepu, jako Karel s Hynkem. Zdály se jim pak v noci podobný zvěrstva.

Nikdo z nich neváhal a hodil to pak pro nás na papír. Díky Karliku.

6 06.12.2020

Ten pan Pretórius sesbíral všechny možný báchorky a příběhy o pánu hor. Já si krakonošovi po přečtení myslim, že je to ve skutečnosti něco mezi hajzlem, strašidlem, vykukem a avengerem, kterej má zvláštní zálibu v koblihách, kravincích a jinejch druzích hoven, který se nenosej nikde jinde, než po kapsách.
No řekni, něco pro něj uděláš a to co dostaneš za tu fušku se ti v kapse promění v hovno. Pokud to hovno nedoneseš do chalupy a nehodíš na jídelní stůl, tak se v prachy nepromění. To je hrůza přece.

Ale jak jsem se prokousával dál, Tak jsem se utvrzoval v úplně jiný teorii. A sice když ses někde vožral, přilez domu bez peněz a na zádech jsi měl hnuj, tak jsi prostě doma řek, že to byl ten hajzl krakonoš. Když jsi hodil povoz i s nákladem do kopřiv, tak tě podělal zase krakonoš. Ten totiž mohl úplně za všechno stejně jako v červenym trpaslíkovi mimozemšťani, nebo v český republice Kalousek.

Je to celkem krátký a docela to fofruje. Tu a tam se u toho dá i uchichtnout, takže pohodička.

3 29.11.2020

Tuhle jsem v Albertu u kasy viděl zaparkovanou kozáckou vodku za směšnej peníz. Hele jestli kozáci tohle pijou bez džusu, tak to musej bejt vostrý hoši. V týhle brožuře se o nich píše, tak jsem to trošku prověřil.
Hele fakt vostrý jsou a v každý povídce zjistíš, že se nebojej někoho sejmout na jakejkoli způsob a je fuk, jestli jde o vlastní rodinu. Jedem, nebo serem, to je úplně jedno. Taky se úplně přesně neví, jestli jsou lepší rozdíly mezi lidma, prachy, popové, statky, nebo třeba Lenin. Je to kolikrát takovej spor, že z toho jde skoro pokaždý někdo pod zem. Co je dobře, to neni jasný. Furt se dřepí na schůzi a prd z toho.

Kdyby se víc věnovali tý vodce, bylo by to možná doma lepší. To by se třeba jenom dalo starý pár facek. Ale i tak to šlo hezky až na konec, a to bez nudy vážení.

22.11.2020

O Karloušovi a Jarmilce jsem si myslel, že je to místní rada Vacátko a jeho stará, která už má něco nalítáno a je trošku při těle. Ale pak zjistim jak jsou na tom skutečně a vyvede mě to z omylu. Asi je to tim, že se Karlos chová jako morous. V kombinaci s jeho slepotou je to pro Jarmilku trošku silný kafe z praženejch žaludů a bukvic.

Karlosova slepota způsobila, že si sice nevidí ani na špičku nosu, zato se mu tak rozšířil špiclovací talent a smysl pro vymejšlení konspiračních teorií. Místo aby toho využil a stal se redaktorem sputniku, aeronetu, parlamentních listů, nebo občas přispěl do epochy, rozhod se že místo toho radši natočí pár dílů walking dead se svojí mladou starou. Jak je slepej, tak ovšem nevidí, jak se mu jeho dílo náramně dobře daří.

Bylo to slušný psychodílo. Nedokázal jsem si představit Jarmilku, jak vypadá po útoku lásky skoro až za hrob, což je věc mojí hlavy a knize to na kvalitě nic neubírá.

2 15.11.2020

Když se mě zeptáš o čem to je, tak se toho moc nedozvíš. Povídky kolem mě proplouvaly jako chaty při povodních a potápěly se v nedohlednu. Ale čas mi to krátilo hezky. Přišlo mi to na jednu stranu psaný trošku tajemně, ale zároveň formou takový grotesky, jako třeba nebožtíci na bále. Když se budu nudit a padne mi to do ruky, klíďo píďo si to zase přečtu.

1 10.11.2020

Tak se mi zdá, že začínám brousit v pohádkách který maj sice trochu jinej název, ale témata se stále opakujou. Taky sakra kolik námětů jde vymyslet na pohádku.
Změna to byla u Lasičky. Tam to vypadá, že si autor šňupnul kokeš, omylem převrhnul knihovnu s pohádkama, nechtělo se mu to uklízet, tak to nakopal na jednu hromadu a přejel parnim válcem. Z toho výlisku vznikla pohádka, ve který je semletý úplně všechno. Chybí tam teda golem a Pavel Trávníček, ale na celkovym dojmu to asi neubere. Postav je tolik, že jsem sám přemejšlel o kokeši, ale bál jsem se, že všechny ožijou a nadosmrti budu mít v hlavě pana bobra.
U kokrháče a kdákalky jsem musel pít rumy a usínat u toho. Tam by to rozhejbal akorát Daniel Nekonečný se svym sexy cooool dance, jenže ta drůbež by z toho byla úplně paf.

Když se prokoušeš na konec, tak zjistíš, že Kašpar byl vocas a Anička husička, později kurvička. Nebo v tom uvidíš srdcervoucí příběh lásky až za hrob, která tam útočí ze všech směrů a od všech postav. Kdyby to bylo zfilmovaný, mohl by Kašpara hrát Martin Zounar. Ta role by ho vůbec nezatížila a odpovídala by jeho nasazení.

Hodnotit to nebudu, protože se to ve mně strašně tluče a mám hlavu ovlivněnou Danielem Nekonečným...

Zase jste mě dostal pane Camus. Mně je dost věcí fuk, ale tomuhle chlápkovi moje fuk nesahá ani po plíseň na nohou. Kdyby ho cestou domu sežral starej sousedův čokl, řekl by si nejspíš no a co, hlavně že ti šmakuje vole. Já bych si to třeba řek taky, jenže kolikrát o sobě člověk ani neví, tak se to nepočítá. Jeho styl života se mi líbil, jenže během pár stránek týhle útlý knížky se to celý nějak zvrtlo. Jestli to způsobily skvrny na slunci, věštba z lógru, nebo nějaký siločáry, to se můžu jenom domnívat.

Najednou to chytlo směr, jako když máš z něčeho hrůzu a stejně na tu centrifugu vlezeš. Pak se s tebou ta kabinka utrhne a tvrdě dosedne až támhle vzádu u labutí.
Furt jsem se o něj bál a říkal si ty vole, vždyť oni snad budou soudit za to, že je mu všechno u prdele, no to snad neni možný. Za to bych mu napařil leda prospěšný práce u nich před hospodou, ale kdo ví.

Tahle krátká věc na mě dobře působila a vrtala mi v hlavě.

9 29.10.2020

Je to skuečně Rusko? Ptal jsem se sám sebe když to začlo. Kde je vodka? Kde je domácí násilí na hrubiánskej způsob? Nebylo to tam. Prcek Jegor jede prostě študovat a to je celý. Bohužel jedinej gympl je až za stepí. Ta je o dost větší, než naše uhelná pánev, tak se cesta do školy může změnit třeba v dobrodrůžo na život a na smrt.
A Jegoruška jede s karavanou cestou necestou a u ohýnku poslouchá od ostřílených stepních rusů historky, při kterejch krev tuhne v žilách. Tu a tam potkaj rusa, kterej vstává tak brzo jako Babiš a nesmrdí vodkou, což je v rusku podezřelý. Nakonec step přejede a nic se neděje.

Na to, že se tam fakt nic neděje, tak je to takový uvolňující, utíká to a vyzařuje z toho takovej klid. Ten vyzařoval dokonce i z bouřky.
Řekneš si kryndapána, už je konec a nic se neděje, no a co má bejt.

1 20.10.2020

Odjakživa jsem si myslel, že úhoř je normální ryba z restaurace a teď sedim přibitej k židli, protože hehe. Je to ve skutečnosti bájnej tvor, něco jako třeba ý týýý, asgardi, symbionti, nebo Horst Fuchs. S malym rozdílem, že si ho někde můžeš objednat k večeři.

Nejdřív jsem se domníval, že ten, co to sepsal bude vyprávět o tom, jak ho táta učil házet udice, pytlačit, válet se v bahně a smrdět rybama. Jenže když to měl, tak si řek sakra, je to nějaký krátký. Za to mi přece nikdo nedá ani pětikorunu, budu muset pindat ještě o něčem.
A tak pindal o tom, kde se úhoř vůbec vzal a taky o tom, že pokud si nechce vrznout, tak je prakticky nesmrtelnej. Jenže on vždycky chce, takže vždycky umře. Buď po 8000 kiláků dlouhym kraulu a kvalitnim úhořim sexu, nebo po klepnutí paličkou a smažení na pánvi. nemá to jednoduchý chudák. Skoro jako já, když jsem čet nějaký nudný pasáže. Ale dostalo mě, jak hledali jeho kulky a on vědátory vyšplouch, protože jeho kulky by se zjevily jenom při sledování úhořího pornhubu, o jehož existenci se neví ani dneska. Neni to zázrak? já teda myslim, že je. Skoro jako telešoping s Josefem Pepim Rösslerem.

Hodnotim to tak půl na půl.

2 11.10.2020

Tak děcka, sedněte si támhle do kouta a zmlkněte sakra, jinak se nedozvíte, jestli to dopadne blbě, nebo ještě hůř.
První pohádka je variace na čerta a prachy bez práce. Nikdy jsem se nesetkal s takovou verzí čerta, ani s tim jak funguje. A tak debilní jméno taky žádnej neměl. Šibeníček prej, to bych mu radši řikal dusbaba, nebo tak. Ale to je jedno. Jeho funkce neni špatná, ale jak to tak chodí, pokud neopadá listí z dubu, tak jste v hajzlu. Ten konec byl trošku divnej asi jako prošlej teplej bráník.

A to druhý je ubohá rusalko bledá a já vám hned můžu poradit. Pokud si někoho nabrnknete ve strašně velkym ošklivym a černym lese o kterym všichni říkaj, že by tam nešli na čundr ani za plato bráníků, radši rychle vystřízlivte a řekněte si, že tu něco smrdí. A když vám ta kráska řekne, že její strejc se jmenuje pramenůzdroj a vy jste ještě tam, tak jste nejspíš v hajzlu. Řekněte jí radši hned čágos a valte nejlíp pouští dom ke starýmu dobrýmu pornhubu, jinak to může dopadnout dost blbě.
Možná to někomu za těch pár let s Rusalkou bez pornhubu stojí.

Mně to děcka stálo akorát za přečtení a z mýho tlachání si nic nedělejte...

1 04.10.2020

Ať si řiká kdo chce co chce, tchyně bude pořád jenom tchyně. Tahle konkrétně je těžce nesnášená svym zeťákem, kterej tak miluje svojí starou, že je ochotnej se nechat třeba od tchyně zabít. To je co říct. Přitom by jí nějradši zabil sám.
Když tchýně konečně zaklepe bačkorama, přečte si její deníček a sedne si z toho na prdel.

Já si z toho teda nesed. Je to trošku k zamyšlení, jestli všechno co dělala bylo dobře. Možná jí budeš obdivovat, možná nenávidět. Možná si budeš řikat že bys jí zakroutil krkem, svojí starý taky a pak by ses šel v klidu utopit v nějakym místnim banánovym patoku.

Osobně jsem doufal, že ten zeťák si vezme na pomoc svýho kámoše a budou se snažit tu čarodějnici nějak přechytračit, nebo že v hospodě vymyslej nějakej plán a nalitý nalíčej past na bábu.
To se ale nestane, a tak se dál nimráme deníčkem. Úplně nejhorší to nebylo, obrázek o tchyni si udělej jakej chceš, díky.

2 28.09.2020

To je zase jednou pohádka o lásce, svrabu a neštovicích. Tím co se tam děje za radosti jsem byl chvíli na vážkách, jestli to neni příběh ze starý dobrý sibiře, ale bylo to nakonec jenom o kontinent vedle. Milka nikdy nepoznala lásku a asi nikdy ani nepozná.

Pachtí se se svym starym budižkničemem kamsi do horský kaple, kde se starej válí a Milka vymetá pavučiny a vaří šlichtu. Dále tu máme horskýho pasáka (ovcí), malýho kluka a místního Tómu hluchoněmce, kterej dokáže pod svym pláštěm uvařit na počkání jakoukoli sviňárnu.

Jakej guláš uvaří tahle sbírka ingrediencí zjistíš, když si to přečteš. Já to udělal a byl jsem překvapenej, jak silnej příběh se v tom ukrejvá.

3 21.09.2020