Zorka komentáře u knih
Kdo čeká, že nahlédne pod pokličku skutečného života v Iráku, bude zklamán. Pohádku mi příběh nepřipomínal, na to je tam pár děsivých scén (např. popisujících znásilnění), nicméně přechody mezi v podstatě bezstarostným životem v Tárikově domě a životem za jeho zdmi jsou na mě moc umělé, příběh nepůsobí důvěryhodně. Nikde jsem nenašla, jestli má autorka nějaké vazby na Irák, nebo jestli je kniha jen fabulací, spíš se kloním k tomu druhému. Já čekala to první :-). Ale jako oddychové čtení ok.
Knížku jsem četla jen proto, abych se dověděla, "proč" ... to mi v prvním díle chybělo. Jsem zklamaná stylem psaní, ta stále se opakující slova, výrazy, scény (i ty erotické už pak byly trošku nudné :-)) ... Nicméně některé zápletky byly docela oživením a člověk si hlavní hrdiny nakonec chtě nechtě oblíbí.
Měla jsem problém se začíst, ale stojí za to dočíst až do konce. Děj nabere na obrátkách a zvraty v jednání postav, které se dostanou do "krizové" situace, jsou velmi zajímavé.
Přemýšlím nad tím, zda je kniha užitečná, nebo může být potenciálně nebezpečná. Právě "polidštění pedofila", o kterém se píše na zadní straně knihy, cítím jako riziko... V knize mi chybí jednoznačné a opravdu razantní odsouzení, že to všechno bylo špatně.
Literární zpracování této knihy mě zas tak moc nezasáhlo. Příběhy se spojují opravdu až v úplném závěru a je to zmíněno jen v několika větách. Působí to, jako by už autor chtěl mít psaní za sebou. Vážnost tématu je nezpochybnitelná, ale kniha mě svým zpracováním neoslovila.
Je skoro škoda, že kniha nemá větší reklamu, více čtenářů, více hodnocení. Mně se Honzovo putování (i když pro mě bylo nepochopitelné) velmi líbilo. Cením si přehlednosti, přiblížení života obyčejných lidí, ale také autorovy odvahy vydat se na kole tolik kilometrů přes tolik neznámých (a ne vždy úplně přátelských) zemí.
Čtení knihy jsem si načasovala krátce před výročím Woodstocku, aniž bych o něm předem věděla. Netroufám si vůbec hodnotit, co tehdy lidi spojovalo, ale trochu si kladu otázku, jestli tehdy byla hudba skutečně na 1. místě.
Dílo, které názvem slibuje více, než v mnohých kapitolách přináší. Nicméně některé části knihy byly opravdu šokující a kvůli nim stojí za to knihu přečíst.
Zajímavá sonda do psychiky matky, která se nechce smířit s homosexualitou své dcery. Ale také kniha o stárnutí a umírání, které nemusí být vždy důstojné. Kniha, v níž je jedinou sympatickou postavou holka beze jména.
Antihrdina Vrabčák je trochu silná káva, člověk, kterého nemůžete mít rádi. Styl psaní mě příliš neoslovil a svým způsobem iritoval, ale možná to tak mělo být. Celý příběh je pobuřující, nepochopitelný a svým způsobem i dost zvrácený.
Styl psaní autorky mi trochu připomíná Světlanu Alexijevičovou, nicméně příběhy jsou poměrně hodně roztříštěné, a tak se kniha nečte až tak dobře. Téma neotřelé a v současné době velmi aktuální, protože jak vidíme, "dějiny se tak trochu opakují". Smutné...
Kniha už lehce ztrácí na aktuálnosti, nicméně stále je to docela zajímavé čtení. První dvě země mi přišly vylíčené docela zajímavě, pak už to bylo chvílemi zdlouhavé a trochu "učebnicové".
Od této knihy jsem měla velká očekávání, že mi přinese nové informace a mnohem více konkrétních případů dokazujících, jak se "rodí" deprivanti. Kniha je spíše teoretická, konkrétních příkladů je v ní na můj vkus velmi málo.
Název knihy a anotace mě navnadily, obsah trochu zklamal. Příběh zasazený do reálného prostředí, ale pro mě jen těžko uvěřitelný.
Nejsou bohové, i když tak v našich očích někdy vypadají (a někteří se tak, zejména v začátku své kariéry, i tváří). Jsou to lidé jako my. Odborníci ve svém oboru, přesto lidé chybující a nesoucí břímě svých občasných neúspěchů. Opravdu hodně zajímavá a čtivě napsaná kniha o neurochirurgii (a také náhled do psychiky lékaře, který se denně setkává s nádorovými onemocněními mozku) a smutný příběh o tom, že ani lékařská věda prostě nedokáže zázraky. Byť je lidskou přirozeností doufat... Určitě doporučuji.
Na jednu stranu inspirativní kniha, na druhou mi tam něco chybělo. Je mi jasné, že na každém se dá najít to dobré, ale z každého "špatného žáka" profesora francouzštiny prostě neuděláte - byť to tak chvílemi v knize vypadá. Každopádně dobrá kniha pro to, aby se člověk zamyslel nad přístupem k žákovi, nad volbou svých slov a zvolenými metodami práce. Upřímně doufám, že v dnešní době už se mnohé posunulo a že ty "staré učitelské móresy" už mnozí umíme eliminovat.
Čtivě napsaná kniha o životě jedné v podstatě úplně obyčejné ženy. Asi se v ní najde tak trochu každá z nás, i když určitě více osloví autorčinu generaci.
Při čtení knížky se chvílemi neubráníte pocitu, že byste chtěli být také trošku savant. Komu by se nelíbilo naučit se jazyk za týden! Přitom je jasné, že lidé podobní Danielu Tammetovi to nemají v životě vůbec jednoduché. O to více obdivuji to, že dokázal napsat knihu tak srozumitelnou a tak otevřenou.
Zajímavý náhled do fungování komunitních zahrádek i dalších organizací, kterým záleží na životním prostředí a udržitelném rozvoji. Koho zajímá environmentalismus, určitě doporučuji.
K přečtení knihy mě motivovala autorčina kniha Rez & záře hvězd, která se mi velmi líbila a zaujala mě neotřelým tématem. Koneckonců téma zvolila autorka zajímavé i v knize Zůstat s Lucy. Jen to zpracování mě nějak neoslovilo. Kniha je takovým čtením pro ženy. Závěr je přesně takový, v jaký čtenářka doufá.