zp87 komentáře u knih

Kniha, která mě bavila číst, je podle mě (a pro mě) dobrá kniha.
"Urgentní péče" není asi tím nejkvalitnějším čtením na poli literatury - a je fakt, že číst více amerických románů z lékařského prostředí po sobě, musí být zákonitě po pár kouscích docela opakující se nuda, ale jednotlivě, při rozumném dávkování je to zábavné čtení.
Za mě určitě jeden z těch mírně nadprůměrných lékařských románů, ve kterém najdeme práci s pacienty, medicinální zákroky, kriminální zápletku a trochu lásky.

03.03.2015

Možná nemám až tak právo bodovat - knížku (no... "knížku" - spíš soukromý ufňukaný deníček) si půjčila z knihovny moje mamka a já ji jen tak prolistovala a sem tam nějakou část přečetla - abych věděla, jestli má smysl si ji taky půjčovat.
Nemá.
Ten, kdo knihu přečetl, má můj obdiv.
Celé je to prakticky o popisování zkušeností paní P.P. s českými médii, kdy se snaží tomu všemu dát jakýsi "nadhled" - aspoň chce, aby to tak působilo - ovšem působí to velmi křečovitě, ukňouraně, ublíženě. Vyjadřuje se ke kauzám (týkající se jí a jejího muže), které prosvištěly českem a snaží se k nim podat vlastní názor, přitom podává čtenářům ten jediný pravdivý, ten opravdu skutečný, ten senzacechtivými médii neovlivněný pohled.
Ztráta času, škoda papíru...

To marketa5522: Dobrý den, troufám si tvrdit, že série Alexe Crosse na sebe má jakousi návaznost, ale tak malou, že je zbytečné brzdit se ve čtení, pokud nemůžete sehnat nějaký díl. Není to jako například jednotlivé díly Harryho Pottera (kde na sebe díly skutečně navazují).
Tu "návaznost" u Alexe Crosse bych přirovnala třeba k seriálu Akta X nebo mě napadá Xena, princezna bojovnice. :) Jakýsi společný rámec, ale jednotlivé příběhy.
Nejvýraznější spojitostí je postava Génia, která svazuje jednotlivé příběhy - ale vše důležité autor stejně připomene.
Já jsem četla první díl - a pak až 7. (Chuť krve) - protože jsem ty mezi tím nesehnala a v příběhu mi žádné kousky skládačky nechyběly. Maximálně Alex třeba zmíní, že mu něco připomnělo "ty loňské vraždy" - takže jsem nevěděla "jaké" - ale to mi nevadilo.

1 23.02.2015

V konkurenci jiných příběhů stejného žánru to byl průměr. A to ještě spíš slabší. Dost utahané vyprávění - navíc bych řekla, že záležitosti ohledně korunovace a vládních povinností jsou popsány dost "pohádkovsky" - nikdo neměl žádný problém s tím, že si korunní princezna dělá co chce, jen tak nečekaně... udělá "něco"- nebudu to rozvádět, nechci spoilerovat.
Celková pointa příběhu - to velké tajemství - byla vyřešena jako mávnutím kouzelného proutku a i zosnovatel plánu vraždy byl velmi snadno odhalen... To, že byl samotný příběh napsán tak "light" formou a vlastně se ani nedal brát vážně mi vůbec nevadilo, nebavilo by mě číst o složitých vládních konspiracích, podmínkách korunovace, historii Boretánie... ale čekala jsem, že se více rozjede vztah hlavních hrdinů a jejich škádlení, dovádění a zamilovanost bude hrát prim... ale to se prakticky ani moc nedělo. Vlastně až k samotnému konci - a ještě to byl trochu slabší čaj. Uvažovala jsem i o dvou hvězdičkách - ale přece jen jsem se občas zasmála a Drew mi byl velmi sympatický - takže se zavřenýma očima (a myšlenkami upnutými k Drewovi) dávám 3*. Znovu ale už po knize nesáhnu.

23.02.2015

Zločin a trest... Nabízí se mi: "Je zločin nutit a je trestem býti nucen do čtení tohoto typu literatury" - ale to není pravda.
Jsem ráda, že jsem knihu kdysi musela přečíst - jakéstakés přeslouskání patří do základního povědomí o literatuře. Člověk si aspoň utvoří názor, co chce číst a co nikoli.
Hodnotím upřímně, kniha mě nechytila, při čtení jsem se docela trápila.
Ale myslím si, že v době, kdy jedinou možnou zábavou za dlouhých zimních večerů bylo čtení takovýchto knih si lidé museli říkat "díky bohu za Dostojevského/Tolstoje... a další klasické autory s jejich šesti/osmi set stránkovým románem"...
Pro mě příliš depresivní román, psychicky vyšinutí hrdinové a nepříznivý osud...

4 20.02.2015

Naprosto souhlasím s FATA. MORGANOU, Almou-Nacidou a jistě i dalšími... Jsem ráda, že mi kniha prošla rukama, jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale stačilo. Je mi teprve 27, je tudíž možné, že někdy v padesáti po ní třeba sáhnu znovu, ale rozhodně to nebude dřív než za 20 let.
Ukecaná rozevlátá kniha s (pro mě) nepochopitelnou hrdinkou. Nesouhlasila jsem s ní, nedokázala jsem se s ní ztotožnit... je fakt, že jsem ji četla asi ve dvaceti - jako prakticky nezkušená holka - mateřství ani složitost partnerských vztahů mi nic neříkalo... ale stejně... myslím, že na tomto se nikdy nic nezmění a Aniny počiny nepochopím.

20.02.2015

Souhlasím s většinou již napsaného.
Před Deníkem kastelána jsem četla Poslední aristokratku. Ta se mi teda líbila citelně víc - je mnohem vtipnější a celkově je to "bezstarostnější" čtení.
Deník kastelána mě nezklamal, protože jsem i podle zdejších hodnocení čekala trochu slabší román, ale pořád ještě "příjemné čtení". A přesně toho jsem se dočkala.
Objevilo se zde trochu (no - spíš trochu dost) tajemna a strašení - které nebylo nijak vysvětleno (to bych autorovi nevyčítala, to k tajemnu tak trochu asi patří, aby bylo stále tajemné... kór na zámku). Paranormální jevy byly v Deníku osvěžujícím prvkem - mezi všemi těmi neveselými záležitostmi.
Části knihy popisující boj s akutní myeloidní leukémií nebo záležitost s postkomunistickým myslivcem střílejícím po všem živém mě hodně zasáhla - nečte se to dobře... ale patří to k životu.
Možná jsem knize i trochu přidala - možná je to tak na 2,5 hvězdičky... ale poslední třetinu jsem sjela jedním dechem, tak jsem Deníku "přidala". Jako mínusy knihy vidím některé nedořešené myšlenky a záležitosti, useknutý - otevřený konec a někdy přílišná vulgárnost hlavního hrdiny (a to nejsem puritán). Plusem je určitě neskonalá fantazie autora, sympaticky svěží způsob vyprávění včetně úderných krátkých vět a celkově příjemné atmosféry zámeckého čtení - sem tam okořeněného zemitým až suchým humorem.
A náhodou - ty zázraky mi v knize nevadily. Někdy je dobré věřit na zázrak - když už nám nic jiného nezbývá...

3 20.02.2015

Nic moc. Hodně aspektů mi zde vadilo, ale přesto jsem knihu dočetla, protože mě zajímal konec - a byla jsem zklamaná, kniha má otevřený konec. Snad jsem tím nic neprozradila... já sama kdybych to věděla, asi bych se do čtení ani nepouštěla, nebo se nenutila do dočtení - když mě přestávala bavit. Hlavní hrdina je popisován (nebo spíš svým okolím vnímán) jako "zrůda" - dost drsné... Ale ono to tak dřív bývalo - ten, kdo je jiný, má nějaký problém, je společností zavrhnutý. Smutné. Nemám moc ráda takové knížky, raději se při čtení pobavím, přivedu se na pozitivnějsí myšlenky...
Jak jsem později zjistila, jde o druhý díl série. Nečetla jsem ani první ani ten poslední, ale pochybuju, že bych měla jiný názor.
Kdo má rád ponurejší příběhy, smutné osudy, silně nepřejícné aristokratické příbuzné... možná by si mohl pošmáknout. Já se k tomuto čtení vracet nebudu.

20.02.2015

Zajímavé, jak jednu knihu (která mě ale baví) čtu třeba i měsíc a pak vezmu do ruky knihu Julie Quinn a ani ne za dva dny mám knížku zhltnutou.
Moc hezké to bylo. Phillip je opravdu fajn chlap. V tom nejlepším slova smyslu - ideální muž pro život. Nejdřív jsem se bála - anotace slibuje "ovdovělého sira Phillipa" - aby nebyl moc starý, suchý, nezáživný, nezajímavý... ale není ani jedno z toho. Je dost těžkopádný (a z toho plynou zábavné a rozpačité situace). V první půlce se neobjeví nikdo z Bridgertonů - ale tak nějak je děj natolik zajímavý a záživný, že to ani nevadí. A ve chvíli, kdy jsem si řekla, že bych už i uvítala nějakou další postavu - někoho z Bridgertonovy rodiny - jakoby to měla autorka přesně promyšlené... byli tam :).
Rozhodně pět hvězdiček... ovšem z celé série Bridgertonů bych tento díl na první příčky nestavěla. Některé předcházející díly mě uchvátily víc. Jsem zvědavá na poslední tři díly.

1 20.02.2015

Nespoutaná dáma patří z mého pohledu k těm lepším historickým romancím. Poslední čtvrtinu jsem četla na jeden zátah, ale první polovina se na můj vkus trošku táhla... a přitom autorka se snažila vršit jednu akci na druhou (až by bylo asi lepší trochu celý příběh prostříhat). Mám zkrátka pocit, že to místy ztrácelo švih... ale pořád patří tato kniha k tomu lepšímu, co jsem z tohoto žánru četla. Znovu si ji asi už nepřečtu - ale to jen proto, že knih s touto tématikou je tolik, že to normální čtenář ani za běžný život nestihne, tudíž vracet se budu jen k těm skutečně výjimečným. Co mi v knihách Jo Beverley chybí, je bezprostřední humor, jaký se objevuje například v knihách Julie Quinn. I u Jo Beverley se člověk sem tam zasměje/pousměje... ale chloupek tomu do dokonalosti chybí.

18.02.2015

Nic moc. Děj dost o ničem, poslední pětinu knížky jsem už jen přeskákala - ty sálodlouhé popisy myšlenkových pochodů - jak bez sebe nemůžou být, ale spolu taky ne - mě fakt nebavily...
Souhlasím s Marivou, že snad jedinou napínavou akci autorka sfoukla velmi stručně, docela to působilo odbytě... No a dlouhé erotické scény - ano, klasická Nicole Jordan - pro neznalého čtenáře svěže odvážné, ale brzy zjistíme, že scény jsou si hodně podobné. Tady mi ale nějak chyběla jiskra... a humor. Znovu už tuto knihu číst nebudu.

1 08.02.2015

Hlavní hrdina mě velmi bavil, byl to sice "parchant" - samozřejmě ne v tehdejším slova smyslu - arogantní, svéhlavý, drsný šlechtic se sklonem podmanit si koho se mu zachce (pokud daná dáma nestihne předtím padnout do mdlob) - ano, v tomto smyslu mu ženy padaly ke kotníkům :)
Ale tento druh hlavních hrdinů je přesně podle mého gusta... Baví mě.
Naproti tomu - hlavní hdrinka byla až moc tvrdohlavá a neústupná... až jsem se divila, že s ní má Lucien tolik trpělivosti. Já bych se na ni - být jím - už dávno vykašlala. Alexandra mě tedy nebavila ani trochu. Ale naštěstí její stranu trochu napravoval Shakespeare :)
A i přes urputnou snahu autorky - mladá dáma Rose, Alexandřina svěřenkyně, sedmnáctiletá husička (jakože sladce naivní), mi přišla dost nesympatická. Vůbec mi nesedla.
SPOILER - Jsem ráda, že svého partnera už našla a nebude jí věnován další díl.

Příběh mě moc bavil - ale konec to téměř pokazil. Zvažovala jsem i stáhnutí jedné hvězdičky, naštěstí to ale autorka zachránila.
SPOILER!!! - Lucienův nápad sebrat svým budoucím potomkům dědičný titul, jen aby získal Alexandru (aby si nemyslela, že ji chce jen kvůli plození dědice) - co to sakra?! To jako fakt? To by mu jistě jeho syn velmi poděkoval, kdyby zjistil, že tatínek prostě aby sbalil maminku, předal jen tak titul hraběte jeho bratránkovi - ach jo... (a navíc budoucímu vnukovi madam Fiony)...
Tak (s prominutím) blbý nápad jsem v historické romanci snad ještě nečetla - vzít svým budoucím potomkům titul hraběte a předat ho na stříbrném podnose svému synovci z druhého kolene... Nepřišlo mi to ani jako romantické gesto - spíš jako gesto naprostého šílenství.

07.01.2015

Pěkný příběh - v tomto žánru patří určitě k těm lepším (i když dle mého názoru určitě ne nejlepší). Nejdřív jsem chtěla dát jen 4 hvězdičky, ale konec příběhu byl tak výborně napsaný, že mi vynahradil to, co mě od udělení plného počtu hvězdiček drželo zpět. Možná byl Griff až nereálně dokonalý... ale byl dokonalý a já musím dát 5*.
Zpočátku příběhu se mi nelíbila Griffova povaha. Byl příliš zahleděný sám do sebe - nebo spíš své pomsty a svého plánu. Ke konci pochopitelně obrátil - jak už to v romantických románech bývá.
Opět zde musím vyzdvihnout humor - takové čtení je mnohem víc osvěžující, když se u něj člověk i zasměje.
A rozhodně se moc těším na druhý díl a příběh Daniela - což je sympaťák na entou a je rozhodně mnohem příjemnější a sympatičtější než Griff (alespoň z 4/5 knihy).

4 06.01.2015

Jsem z toho taková rozpačitá... Nahého vévodu jsem četla už někdy před čtyřmi lety a tehdy se mi kniha strašně moc líbila. Nutno ale dodat, že to bylo v době, kdy jsem se k tomuto druhu literatury teprve čerstvě dostala. Byla to tedy jedna z mých prvních historických romancí. A tehdy jsem si řekla, že si celou sérii přečtu ještě jednou (tehdy jsem ze série "Nahý" přečetla jen asi první tři díly).
Teď se mi Nahý vévoda dostal pod ruce po druhé... a teda - docela nic moc. Ani ten humor mi už nepřišel tak vtipný jako tehdy. A to jsem si vůbec nepamatovala děj (jen začátek) - takže to "mohlo být jako poprvé" - ale nebylo. I toho jiskření tam mohlo být více. Kromě roztomilého hlavního hrdiny Jamese, který odmítající hrdinku stále oslovoval "lásko/miláčku" přestože jej Sarah stále od sebe odháněla tomu chybělo více šťávy...
Ale rozhodně to není nudná nebo zlá kniha.

Věřím, že kdyby se mi náhodou dostal po pár letech opět do rukou, nepoznám podle děje, že už jsem jej četla dvakrát.

2 27.12.2014

Tak nějak, jak napsala Evaevelína - furt se honí za nějakýma sprostýma soškama, které v penisech ukrývají svitky s ohromným tajemstvím - důkazem - a přitom si spolu sem a tam, tam a sem zablbnou. Poměrně často... a dost "zkušeně " :)
Před pár lety jsem četla první tři knihy série a tehdy jsem z nich byla nadšená, tak jsem si Nahého vikomta koupila. A z něj jsem byla zklamaná. Nebylo to přímo špatné... jen slabší. Asi jsem mezitím přečetla plno jiných knich - z nichž některé byly mnohem lepší. Ovšem teď jsem si znovu půjčila první díl - a ani zdaleka se mi nelíbí jako při prvním čtení... tak nevím.

1 26.12.2014

Tak toto bylo docela slabé čtení. Na jednu stranu to bylo docela dobře - teď přes svátky. Aspoň mě to přes Vánoce tak netáhlo ke knížce a čtení. :)
Nebyla to úplná hrůza, dost jsem váhala mezi 2 - 3 hvězdičkami... ale nakonec spíš ty dvě. Číst to už znovu nebudu. Ale další díly v sérii si asi přečtu (jen proto, že si je půjčím v knihovně, kdybych je musela kupovat, tak bych se na to vykašlala) - protože mě zajímá, jak se bude vyvíjet vztah hlavních hrdinů. Ten tu byl hooodně ošizený.
Vlastně to byla spíš historická detektivka se špetkou romantiky - ale tak nějak nebylo to podle mého gusta. Bylo to takové uspěchané a prakticky nás autorka ani nenechala moc nahlédnout za oponu "partnerství" těch dvou.
Takový slabý čajíček...

26.12.2014

Žánr historických romancí mám ráda, ale tady mi něco chybělo. Ne, že by to bylo špatné čtení, to vůbec ne. Místy jsem se dobře bavila... ale četla jsem už knihy, které mě bavily mnohem víc (i od této autorky).

Docela mi zde neseděl hlavní hrdina. A vlastně ani hrdinka. Příběh byl ale zajímavý a poutavý. Ale asi ne natolik, abych si jej přečetla znovu.
To ale taky hlavně proto, že žijeme (díkybohu) v době, kdy nás obklopují mraky nových a nových knih a já už mám napsané plné seznamy svazků, které bych chtěla přečíst a času je málo... myslím, že to zná většina čtenářů.

1 24.12.2014

Taková jednohubka na jedno volné odpoledne. A nemusí být ani volné celé.
Kniha se mi líbila, své kouzlo zde má především to, že se odehrává v reáliích českých zemí a panovníků (přestože v této knize se vydáváme s hrdiny do Itálie). Baví mě číst o historických postavách jinak, než jsme se učili v dějepise.
Oldřiška Ciprová podává tyto osoby jako skutečné lidi z masa a kostí - se svými problémy, radostmi, pocity... Jsou to skuteční lidé, ne jen mrtvá (alespoň pro mě nic neříkající) jména v učebnici. Samozřejmě chápu, že příběh není zcela "podle skutečné události" - reálná jsou jen některá fakta a velký podíl zde hraje fabulace, ale je mi to úplně jedno. Klidně nějak takto by to mohlo být.

Nebyla to nejlepší kniha, co jsem kdy četla. Ale bavila mě a rozhodně si přečtu ještě další knihy této autorky.

1 24.12.2014

Naprosto se ztotožňuju s Jitush. Místy docela nudné, opakující se popisy událostí... Ale taky mě děj chytil a zaujal, že jsem dočítala téměř jedním dechem.
Zvláštní tajemná atmosféra, vplouvání do jiných dob, takové... mystické to bylo. Objevovaly se postavy z minulosti, které již byly dávno mrtvé - a rozplétání jejich příběhu mi i párkrát vhrklo slzy do očí.
Hodnotila bych tak na 3,5hvězdy. Na pět to podle mě není a ke čtyřem tomu tomu taky kus chybí.
V každém případě nepovažuji čtení této knihy za ztrátu času.

1 23.12.2014

Velmi zábavná kniha. Romantika - oddychovka - milostné jiskření a v neposlední řadě (velmi důležitý) humor. Mám moc ráda knihy tohoto typu - člověk si u nich romanticky zasní, trochu si smlsne a zároveň se pobaví.
Jak už zde bylo zmíněno - velmi sympatická hrdinka a šmakulózní hrdina ("jméno" nebo spíš titul Ralston mi k němu sedělo mnohem víc než křestní jméno Gabriel).

Velmi jsem se bavila při plnění seznamu - obzvlášť při šermířské scéně (i když jsem tak nějak od začátku tušila, co se stane) - a přesto, že to bylo víceméně jasné, byl to skvělý zážitek.
Jéé - to bylo zase jednou hezké. A tentokrát i v hezkém obalu.

Už se těším na Nicholasův příběh.

6 23.12.2014