zsykorova komentáře u knih
Zajímaly mě hlavně ty deníky, ale nakonec jsem si mnohem víc užila čtení Máchových próz.
To bylo krásné čtení! Moc se mi líbila zápletka, která byla pohodová a s příměsí tajemna. Konec mi udělal velkou radost.
Bylo to napínavé čtení, které mě pohltilo od první stránky a od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Spíše bych to ale zařadila do žánru thriller, horor to není ani omylem.
(SPOILER) Skoro vůbec se mi to nelíbilo, žádný velký příběh se nekonal, jen sáhodlouhé popisy sexu mezi Connie a myslivcem. Některé myšlenky byly dobré, ale mě upřímně tedy tato knížka nenadchla.
Jízda od začátku až do konce. Líbilo se mi prostředí univerzity, spolky byly taky super, i když bych ocenila jejich větší představení. Velmi povedená kniha.
Docela povedená fantasy. Líbilo se mi fungování fiktivního světa, i když jsem se v tom občas ztrácela. Uvítala bych zde mapu, abych se víc orientovala v zemích.
Hlavní postavy byly super, i když Reda mi mockrát lezla na nervy. Eammon je kapitola sama o sobě, ale jeho úloha v příběhu se mi líbila. Jediný, kdo mi tam přišel trochu zbytečný, byl Raffe. Jeho postava se mi tam nehodila a nějak jsem nepochopila, co měl představovat.
Konec byl trochu předvídatelný a na mě moc rychlý. V některých částech autorka příběh zbytečně natahovala a konec - nejzásadnější část díla - vměstnala do pár krátkých kapitol. Jinak celkem dobré.
Úplně nevím, co k tomu říct. S tímto žánrem nemám vůbec žádné zkušenosti, takže jsem do toho šla s nulovým očekáváním. Docela mě to překvapilo a možná si přečtu další příběhy spadající do Bizzaro fiction.
Docela zajímavý příběh, i když kniha Nikdy se nepřestala usmívat se mi líbila víc.
Zpočátku mě kniha nebavila a říkala jsem si, že to zabalím, ale nakonec jsem to zvládla až do konce. Hlavní hrdinka June byla často na zabití, hlavně po seznámení s Tobym. Greta mě štvala snad ještě víc, ale nakonec holky dostaly rozum a už byly snesitelnější. Konec mě naprosto zničil a Tobyho bych hrozně chtěla obejmout.
Díky knize jsem se dozvěděla o osudech mnoha českých žen, které se svými skutky významně zapsaly do dějin. Čtení jsem si moc užila.
Zajímavé nahlédnutí do netradičního světa rakví a pohřbů. Některé příběhy se mi nelíbily, u některých jsem se zasmála a u některých zase uronila slzu. Celkově to nebylo špatné.
Mnohem lepší než první díl. Konec byl trochu předvídatelný, ale jinak se mi to moc líbilo a dojalo mě to. Četla jsem hodně knížek o druhé světové válce a myslela jsem si, že už mě nic nepřekvapí, ale opak je pravdou.
Tahle kniha má všechno, co miluju - čarodějnice, magii, sufražetky. Jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla.
Řeckou mytologii naprosto miluju, takže jsem se na knížku těšila, ale při čtení jsem byla lehce v rozpacích. Takový příběh jsem upřímně nečekala.
Tak tohle byla jízda. Zákulisí hudebního průmyslu je mnohem temnější, než jsem si myslela a příběh skupiny Gloss to skvěle ukazuje. Postavy i příběh byl naprosto skvělý a i když mě trochu zmátl konec, bylo to velmi dobré čtení.
Knížka mě vůbec nezaujala. Hlavní hrdinové mi strašně lezli na nervy a příběh jsem taky čekala jiný. Celkem zklamání.
Bylo to docela zvláštní. Některé pasáže se mi líbily, ale celkově na mě příběh působí trochu naivně. Chápu, že někomu se to líbí, pro mě to ale byla trochu těžší četba.
Co k tomu říct. Klasické dílo preromantismu o zamilovaném bláznovi. Ale vlastně se mi to docela líbilo, v některých částech jsem s Wertherem soucítila, jindy jsem ho měla chuť praštit. Postava Lotty je taky pěkně vylíčena. Není tu skoro žádný příběh, je to vlastně jen osobní zpověď o tom, že mladík nemůže mít dívku, kterou miluje a tak si zvolí smrt. Někdy mi Werther připadal úplně mimo, některé věci jsem nechápala, ale je konci už všechno začalo dávat smysl. Jistým způsobem jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ale že by to byl zrovna můj šálek kávy, to bych neřekla.
Tady ta útlá jednohubka byla takové pohlazení po duši. Moc se mi líbilo, jak si autorka kladla různé otázky a vzápětí si na ně odpovídala. Skvěle popsala problematiku genderových rolí ve společnosti a doplnila to vlastními zkušenostmi. Líbily se mi i doprovodné ilustrace. Celkově je knížečka úžasným vysvětlením, co to vlastně ten feminismus je a proč ho pořád potřebujeme. Byla to stručná, pravdivá a moc pěkně napsaná esej.
Byla to moje první knížka s tématem feminismu, ale určitě můžu říct, že nebyla poslední.
Ke knížce jsem se dostala díky čtenářské výzvě a upřímně nevím, jak se mám cítit.
Murakami zřejmě nebude můj šálek kávy, ale stejně jsem jistým způsobem ráda, že jsem si dílo přečetla. Povídky mají dobré myšlenky a donutí se člověka zamyslet, některé se mi ovšem moc nelíbily. Nejvíc se mi líbila pravděpodobně povídka Kino, ta se mi četla nejlépe.
Ze začátku jsem měla trošku problém se začíst, některé části povídek byly nudné a já je musela číst několikrát, abych text vnímala. Ale na druhou stranu, některé příběhy ubíhaly celkem rychle.
Třeba mě ostatní díla autora budou bavit více nebo možná jsem pro tuto četbu málo vyzrálá. Musím ale říct, že nějaké kouzlo to má, je na každém, aby to v tom objevil.