zsykorova komentáře u knih
Velmi zajímavé, místy až nechutné čtení! Občas mi teda vadily ty překlepy, ale na samotný obsah to nemělo vliv.
Velmi zajímavé čtení. Něco jsem věděla, ale spousta věcí pro mě byla novinka. Je až neuvěřitelné, že nám tak známé literární postavy kdysi opravdu žily.
Já jsem z toho tak smutná. Zemřelo tolik odvážných a hlavně nevinných lidí, kteří byli kolikrát režimem donuceni k tomu nejhoršímu činu. Nesmíme na ně nikdy zapomenout.
Klasický true crime, se kterým se v poslední době utrhl pytel, ale to já ráda! Akorát z téhle knížky mám takový zvláštní pocit, některé příběhy byly zpracovány tak nějak zvláštně, což mi trochu nesedlo. Byly tam taky nějaké nesrovnalosti a překlepy, to mi taky trošku zkazilo zážitek ze čtení. Dalo by se říct, že už jsem četla lepší publikace.
Tohle bylo extrémně divné, já vlastně ani nevím, jak to ohodnotit. Od autora jsem už četla Hermafrodita, který byl za mě lepší, tohle bylo takové nemastné neslané. Čekala jsem něco trochu jiného a nelíbí se mi, že jsme se na konci prakticky nic nedozvěděli. Byla to knížka o ničem.
Pěkné, i když bych neřekla, že láska je lék na všechno, jak se autorka snaží prezentovat.
Podcast jsem objevila, když měli venku jednu epizodu a ještě nebyli známí. A teď mám obrovskou radost z toho, že se taková kvalitní práce dočkala uznání. Je to jedna z nejlepších knížek o zločinu, co jsem kdy četla a to jsem jich četla opravdu hodně. Kluci jsou neskuteční a do budoucna jim přeju co nejvíc úspěchů. Je mi ctí, že jsem tady s nimi už od začátku. Jen tak dál!
Paní Mornštajnová opět nezklamala. Knížku jsem přečetla jedním dechem, vůbec jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Stránky mi pod rukama ubíhaly a najednou byl konec. Příběh mě neskutečným způsobem zasáhl a vryl se mi hluboko do duše. Ještě dlouho o tom budu přemýšlet.
Miluju a maluju! Výborně zpracováno a ty ilustrace jsou překrásné.
Film mám moc ráda, ale knížka se mi líbila méně. Styl psaní mi nesedl a jsem lehce znepokojena z těch dlouhých souvětí (větu přes pět řádku jsem snad nikdy neviděla).
Anna Boleynová je moje druhá oblíbená manželka, takže jsem se na její příběh velmi těšila. A autorka opět nezklamala. Kdyby chudák holka zůstala ve Francii, věřím, že by byla šťastná. Říkám si, jestli jí ty tři roky na trůně stály za tolik bolesti a strachu. A Jindřicha bych zbila. Doufám, že se smaží v pekle.
Já jsem z toho taková rozčarovaná. Knížku jsem si přečetla jenom kvůli čtenářské výzvě, jinak bych po takovém titulu nesáhla. Já moc taková filozofická díla nemusím. Některé myšlenky byly pěkné, ale na mě to působilo celkově jaksi divně. A nesnáším otevřené konce!
Když mě máma strašila, ať to nečtu večer, tak jsem čekala nějaký ultra strašidelný příběh, ale nakonec to byla taková oddechovka.
Knížka se mi četla dobře a rychle, často se mi nestává, že bych něco dočetla za dva dny. Hlavní postavy byly fajn, téma, které to otevřelo taky dobré, ale ten konec mě vyloženě naštval.
Skoro se mi nestává, že bych z nějaké knížky měla noční můry, i když někdy čtu hrozný odpornosti, ale tady jsem teda můry měla - a jaký! První část knihy pro mě teda byla trochu těžší na porozumění, bylo to na mě moc odborné. Ale pak se to vykompenzovalo tou encyklopedií. I když mě trošku mrzí, že některým vrahům se autor nevěnoval více.
Mě to hrozně dostalo. Při čtení se mi občas dělalo až fyzicky zle. Je hrozné, jak někdo, komu věříme a kdo je pro nás vším, může dělat takové věci. A ještě horší je pocit, kdy si to po těch letech uvědomíte. Věřím, že pro autorku to muselo být velmi bolestivé. Ta představa, že dívka, která nás prováděla dětstvím, za zavřenými dveřmi prožívala takové věci, je šílená. Doufám, že teď se jí daří a je šťastná.
Velmi zajímavé. Číst to s horečkou byl docela boj, ale byl to dobrý stimulant pro moji mysl už tak obydlenou bludy z nemoci.
Tohle bylo moc bezva, i když bych některá jména šlechticů ze 16. století vyměnila za osobnosti nám dobově bližší.