zsykorova
komentáře u knih

Upřímně vůbec nevím, co si mám myslet. Je to kontroverzní, je to šokující, je to smutné. Přečteno za jeden večer.


Já k tomu asi nemám co říct. Občas to bylo vtipné ale mísí se ve mně spíše děs a znechucení. Přečteno pouze ze zvědavosti.


Ze začátku jsem byla skeptická, ale nakonec se z toho vyvrbil celkem milý příběh. Kytici miluji a tohle bylo hezké propojení. I když knížka nemusela být tak dlouhá, bylo to příjemné čtení.
Pozn: Jarmilku bych nejraději zfackovala.


Zajímaly mě hlavně ty deníky, ale nakonec jsem si mnohem víc užila čtení Máchových próz.


O magii se již nějakou dobu zajímám, ale tato kniha mi přinesla nový pohled na celou věc. Jsem ráda, že jsem se k autorčině práci dostala a jsem si jista, že mě bude provázet na mé další cestě.


Velmi zajímavá a podrobná kniha o pěti obětech Jacka Rozparovače, který mě vždycky tak trochu fascinoval. Autorka si s hledáním informací dala obrovskou práci a ta jistě přinesla svoje ovoce. Bylo mi těžko, když jsem četla popisy života v chudobincích a v chudých ulicích. Díky této knize nikdy nezapomeneme na pět zmařených životů. Budiž jim země lehká.


(SPOILER) Skvělé zakončení mojí milované série. Moc se mi líbí, že autorka propojila historií s fikcí. Audrey Rose mě klasicky občas trochu štvala, ale stejně ji miluju. A neustále čekám na to, až se objeví můj Thomas Creswell.


Krásná sbírka poezie. Je mi až líto, že mi tento skvost tak dlouho unikal.


Další skvělá horová sbírka, která zahřála moje strachu chtivé srdéčko. Nejvíc se mi líbily povídka Houpací křeslo, Našeptávač a Márnice.


Čtení této knížky jsem dlouho odkládala, protože jsem se bála její délky, ale zakousla jsem se do toho a nepustila. Přiznám se ale, že jsem čekala něco jiného. Pak jsem si ale na příběh zvykla a zajímalo mě, jak to dopadne. Občas jsem se ztrácela ve velkém množství postav, ale jedná se o zajímavý pohled do mě neznámých krajin.


Zabiják ve mně zanechal hluboký dojem. Gervaisy mi bylo moc líto, kolikrát jsem ani nechtěla číst dál. Sledovat její postupný úpadek mě ničilo. Taky jsem si udělala obrázek o Paříži v 19. století, hrůza děs. Jsem ráda, že teď žijeme v jiné době.


Já nemám slov. Už dlouho se mi nestalo, že by ve mně knížka probudila takové pocity. Tady bylo všechno - soucit, láska, štěstí, vztek, smutek. Naprosto perfektní příběh, který mi bude v hlavě rezonovat ještě dlouho. Konec mě dostal a ještě teď se z toho třesu. Slova nemůžou popsat, jak moc tuhle knížku miluju.


Slovanskou mytologii já můžu vždycky. Ale tohle bylo takové nemastné, neslané. Není to špatný příběh, ale už jsem četla i lepší.


Za mě nic moc, ale byl to zajímavý pohled do doby po první světové válce. Ten plot twist na konci byl ovšem výborný.


Nějaké podvědomí o situaci v KLDR jsem měla, ale že je to tak hrozné jsem vážně nečekala. Myslím na všechny, kteří utekli i ty, kteří zůstali.
