ZuK1 komentáře u knih
Tenká knížka, u níž s napětím očekáváte jak to všechno nakonec dopadne.
Nenáročná oddychovka, ale už jsem četla od Patrika Hartla knížky, které se mi líbily víc. Začala jsem číst Veronikou, což jsem po dočtení knížky považovala za šťastnější volbu. Bylo plné detailů, týkajících se jejího života i jejich rodičů. Jáchym mi připadal trošku "akčnější", takže nevím, jestli by mě to moc bavilo číst v opačném pořadí.
Zvláštním způsobem napsaná knížka, silný příběh, smutný a napínavý psychologický román. Díky pocitům, které ve mně i po dočtení pořád ještě doznívají dávám 5*, ideálně 4,5*.
U knížky je evidentní, že autor je kriminalista, který má zkušenosti ze své profese. Vyšetřování se týká více případů a dá nahlédnout i do celé mašinérie, která s tím může být spojená. Advokáti odsouzených a jejich kličky, propojení různých úřadů, mnoho souvislostí, osob a jejich soukromých životů, netýkajících se jen členů vyšetřovacího týmu. Různé charaktery, různé úhly pohledu, dost drsný náhled i do věznice Marveil a občas člověk i tak trochu rozumí pohnutkám druhé strany, než se ovšem všechno zvrtne a začíná hroutit. Čtivá knížka, jejíž ději je schopný člověk i uvěřit.
Čtivá oddychovka s trošku rychlým a uspěchaným závěrem, v němž Erika už klasicky a nepochopitelně riskuje při konfrontaci s vrahem.
Pozor, částečný SPOILER
Občas mi připadalo, že některé situace v knížce jsou opravdu dost nepravděpodobné. Například že by policie vůbec nepátrala a neodhalila nic z minulosti a "zvláštností" okolo Charlese (neexistující bankovní účet, mobil, pas, řidičský průkaz, lékařské záznamy ... ), zvlášť při Eričině zarputilosti a když ho už od prvního zatčení pořád považovala za podezřelého? A to, kde Charles předtím pracoval se musela dozvědět až od uchazeček o studium herectví, které to věděly od Vicky a ta to vypátrala? I když chápu, že takhle se to Robertu Bryndzovi kvůli gradaci příběhu lépe hodilo a zapadalo do kontextu. Ale to spíš jen na okraj, člověk bere tento typ knížek jako relax, takže nad některými nelogičnostmi přivře oči a nemůže moc přemýšlet :-).
Série, která mě baví, pořád si drží vysokou úroveň a žádný z dílů zatím nezklamal ...
Vtipná a moc hezky ilustrovaná dětská knížka, v jejíž první části zažívají 7 a 4letí bratři běžné každodenní šarvátky, potom však při jedné z nich spadnou do záchodu a musí společně putovat jeho potrubím, kde zažívají nejrůznější dobrodružství a setkání se vším tím nepříjemným, co se v něm nachází.
Výborně vystihnuté v komentářích TaLu a Guernica, se kterými naprosto souhlasím.
Začátkem knížky jsem se trošku prokousávala, ale asi od 60 strany, kdy si Tiffy s Leonem začali vyměňovat lístečky mě knížka chytila a líbilo se mi i střídání kapitol a vyprávění z pohledu Tiffy a Leona. Samozřejmě člověk odhaduje jaký to bude mít asi vývoj a i když romantické knížky moc nemusím, tady toho bylo tak přijatelně, doplněné vtipem, neotřelým námětem a také dalšími zajímavými postavami. Takže nakonec se z toho vyklubalo milé a pohodové čtení, které bych hodnotila někde mezi 4 - 5*. Snad jen ten konec, závěrečné vygradování příběhu a jeho některé situace už na mě byly příliš a zbytečně "akční". Ale jinak se knížka výborně četla a opravdu jsem se u ní bavila. Zároveň se stihla dotknout i vážnějších témat.
Australské vnitrozemí a doslova sálající horko, sucho, všudypřítomný červený písek, nejbližší farma vzdálená tři hodiny jízdy a vědomí, že vydat se kamkoliv na cestu bez dostatečné zásoby vody a jídla může mít tragické následky. Tvrdá práce a drsné místo k životu, pro většinu z nás úplně nepředstavitelné. Do toho příběh jedné rodiny, nejasná smrt prostředního ze tří bratrů a rodinná tajemství, o nichž se nemluví.
Čtení této knížky mě bavilo a i přes její pomalé tempo je velmi čtivá a napínavá. Autorčino Sucho se mi ale líbilo trošku víc.
Humorná, i když v podstatě zároveň tak trošku smutná knížka o vlivu sociálních sítí na život lidí, zvlášť těch, které úplně pohltila nebo těch, které je schopná zlikvidovat.
Komnatu ozvěn jsem nejdřív sehnala ve slovenské verzi, ve které jsem ji začala číst a až v průběhu čtení se mi ji povedlo vyměnit za českou, ve které jsem ji dočetla. Bylo zajímavé sledovat rozdíly v překladu, například zdařilejší "stínová autorka" byla ve slovenštině "spolupracovníčka", naopak úvodní citát Umberta Eca se mi moc líbil ve slovenském překladu a mám pocit, že ten český se tak nepovedl.
"Sociálne siete poskytujú priestor na vyjadrenie svojich názorov záľahe idiotov, ktorí sa kedysi odvážili otvoriť ústa iba po pohári vína, no nikomu tým neublížili a rýchlo zasa stíchli. Teraz však majú rovnaké právo hovoriť ako nositeľ Nobelove ceny. Ide o inváziu idiotov."
(Záľaha - citově zabarvené slovo, vyjadřující velké množství něčeho, hromada, záplava, aspoň já tohle slovo neznala).
"Sociální média poskytují bezpočtu idiotů právo mluvit, i když předtím mluvili jen po sklence vína u baru, kde nemohli společnosti ublížit. Tehdy byli rychle umlčeni, ale dnes mají stejné právo mluvit jako nositel Nobelovy ceny. Je to invaze idiotů."
Knížka ze života, proplétání osudů a minulosti s přítomností. Asi v polovině jsem začínala mít pochybnosti, jestli ji zvládnu dočíst až do konce, toho smutku a deprese, které se na mě valily z každé stránky mi už začínalo připadat příliš. Dobře že jsem vydržela, v druhé části už to bylo lepší, knížka mě víc bavila a byla jsem zvědavá, jak dopadne. Dokonce došlo i na pár situací, kdy jsem se musela zasmát, i když veselá knížka to opravdu není.
Hodnotila bych ji někde mezi 3-4*, autorčiny Bábovky a Osm se mi líbily víc.
Další skvěla knížka Michaely Klevisové a pokračování série s Josefem Bergmanem.
Připojuji se k níže uvedeným komentářům, i já si při jejím čtení užívala jak poklidně plynoucí příběh a jednotlivé postavy, tak atmosféru, kterou autorka dokáže úžasně a neuvěřitelně vystihnout! Člověk si připadá, jako by se právě nacházel na každém z popisovaných míst, vidí ho před sebou, slyší zvuky, cítí vůně ...
Pohodová detektivka, ze které jsem byla opravdu nadšená!
Hned v úvodu spousta osob a jmen, ale jinak nenáročná detektivka psaná opravdu hodně "jednoduchým" stylem. Bývalá jeptiška je rodinou podezřelého z vraždy požádaná o vypátrání skutečného vraha. Člověk se nestačí divit, co všechno se jí povede během krátké doby zjistit a kolik různých tajemství, o kterých nemá nikdo jiný tušení odhalit. Do toho občas poradí i matka představená z kláštera nebo něco napadne i její kamarádku sousedku, se kterými svá zjištění během vyšetřování probírá. Policie se má opravdu co učit :-).
Ze tří dílů, které jsem měla z této rozsáhlé série k dispozici mi tento připadal nejslabší a určitě se už do žádného pokračování pouštět nebudu. Ohodnotila bych maximálně 2,5*.
Nenáročná a oddychová detektivka. Je zde trošku "přegayované", ale s tím už člověk u knížek Roberta Bryndzy počítá :-). Tam, kde nebyla úspěšná policie, se po 12 letech poměrně daří Kate a Tristanovi. Občas je překvapující, jak skoro všechny osoby ochotně, vzorně a otevřeně odpovídají dvěma zástupcům malé, neznámé detektivní kanceláře na všechny dotazy, často i velice osobního charakteru nebo na choulostivá témata, týkající se například soukromých akcí nadřízeného majitele hotelu. Nemluvě o europoslancovi, který s nimi, které ani nezná, klidně po telefonu probírá informace z období svého bouřlivého osobního života, které tají a nechce, aby při jeho současné profesi vyplavaly na povrch. A pak jim ještě pošle, dokonce přes svou asistentku, fotografie z onoho inkriminovaného období. Také Kate s Tristanem sdělují trošku nepochopitelně kdekomu zjištěné podrobnosti z vyšetřování, přestože se často jedná o osoby, které vidí poprvé a jejich role v případu může být jiná, než se jeví. Nicméně i přes tyto drobné připomínky se knížka i díky krátkým kapitolám dobře čte, děj lehce plyne a s přivřenýma očima jí dávám 4*.
Pozor SPOILER
Nebývá u mě zvykem, že bych dokázala odhadnout vraha, tentokrát jsem si ho však tipla. Ale to spíš proto, že jsem nechápala vztah Bev a Billa, osob po všech stránkách tak rozdílných, který autor žádným, pro mě aspoň trošku uvěřitelným způsobem podrobněji nepřiblížil a tak mě navedl k úvahám o možném pachateli.
Jako vždy výborné, Michael Robotham a jeho Joe s Ruizem nemůžou zklamat :-)!
Neobjasněná krutá vražda neznámé těhotné ženy a studentka Policejní akademie, která se o mnoho let později snaží díky novým vyšetřovacím metodám vraha v rámci studentské práce vypátrat. Skupinka bezdomovců se svými traumaty z minulosti a dvojice mladíků, která na ně brutálním způsobem útočí a jejich napadení si natáčí a zveřejňuje. Devítiletý chlapec, plný modřin ze zápasů v kovové kleci v tajné touze přinést domů nějaké peníze, aby se jeho maminka nemusela živit prostitucí. Pasáže, které na mě působily opravdu depresivně a bezútěšně. Mnoho postav a do toho prolínání spousty dalších dějových linek, které zpočátku nejsou úplně jasné koho se týkají a o co v nich přesně jde. V druhé polovině ale knížka nabere spád, je čtivější, jednotlivé linky se začínají postupně rozplétat a její závěr je neočekávaný.
Pohodová a klidně plynoucí detektivka s překvapivým závěrem.
Vodní hrob bych sice nazařadila mezi autorovy TOP, ale všechny knížky Martina Goffy se velmi dobře čtou a špatnou knížku snad ani neumí napsat.
Prostředí tajných služeb, hodně politiky, vojáci v Afganistánu, brutální vražda, jejíž vyšetřování provází mnoho omezení, které však Poe ignoruje, pevně rozhodnutý vraha vypátrat. Tilly mu v tom zdatně sekunduje a opět dochází i k úsměvným situacím a komunikacím. První částí knížky jsem se trošku prokousávala, postupně ale roste napětí, vše je hodně zamotané a plné zvratů. I když ten úplně závěrečný byl už na mě asi až moc. Série Washington Poe mě ale baví a i když tento díl nepovažuji za nejlepší ze série, stejně bych ho nakonec ohodnotila 4,5*.
Doufám, že nakladatelství přeloží a vydá co nejrychleji další pokračování.
První část knížky je v pomalejším tempu a směr vyšetřování působí poměrně jasně. Ve druhé části však přibývá postav a příběh se stává pořád napínavější a zamotanější (i když celkově možná až příliš :-)). Každopádně Yrsiny knížky čtu ráda a určitě bych uvítala, kdyby se rozhodla v sérii ještě pokračovat.