alef
komentáře u částí děl
V extrémně emocionálně vypjatém příběhu SK zpracovává další morální dilema – co se musí stát, abys byl schopný (v absolutním slova smyslu) extrémního kroku?
Na začátku příběhu SK pokládá čtenáři otázku: jak dobře znáš lidi kolem sebe?
V příběhu pak prozkoumáš iluze, a jak snadno je možné jim podlehnout.
Každého čeká silný emocionální šok, který otřese pocitem bezpečí a důvěry.
Následuje hrůza – odpor – nechuť přijmout nezvratné – chvíli to pak trvá, než můžeš zase pragmaticky uvažovat – a vyhodnotit situaci.
Čekáš, zda bude učiněn ten bezprecedentně extrémní krok - je totiž potřeba ochránit blízké!
Na výběr jsou jen dvě možnosti – říct veřejné spravedlnosti, co víš, nebo vzít spravedlnost do vlastních rukou – a je morálně správné řešení jen jedno z nich?
„Představa, že takový soucit by mohl být pouhá sladká poleva na jedovatém dortu, byla šílená.“
Nezapomeň, dábel útočí na ty nejzranitelnější a dává nabídky, co nejdou odmítnout – morální korupce je totiž jeho vlajkovou lodí!
Pouštíš se do fakticky nebezpečné hry – když toužíš po úspěchu na úkor druhých – chytil ses do pekelné léčky!
Zlo se ti nevnucuje přímo, ale nabízí ti přesně to, co v tobě vyvolávají tvé vlastní temné myšlenky!
SK nás nechá přemýšlet nad dalším z morálních dilemat – jak daleko je člověk ochotný zajít pro svůj osobní prospěch – jak je to snadné, morálně selhat, když dostaneš možnost „ďábelsky férové“ dohody.
Další drsný a znepokojivý příběh o tom, jak to může být ve své podstatě snadné – rozhodnout se pro sobectví – v každém může dřímat temnota, o které nevíš, dokud jí není dána příležitost.
Mrazivé je přemýšlení o spravedlnosti/nespravedlnosti, která není vždy potrestána (jak to bývá v pohádkách) … o nepřejícnosti, která je člověku v určité míře přirozená, a o tom, co to o něm vypovídá …
„Říkají mi mnoho jmény, …,“ řekl s mírným úsměvem, který v sobě nesl všechny těžké hříchy světa.
„Jde jen o to, co vy chcete, …“
Když se TO dělo – vědomá mysl se v ochranném módu kamsi, hodně daleko, zatoulala … a tak se TO uložilo velmi hluboko, do podvědomí … „lovíš ty děsivé vzpomínky z potemnělého pódia osvětleného jen několika osamělými reflektory, protože přímé osvětlení místa děsivé události by mysl neunesla“ … je TÍM těžce pochroumaná!
Prošla si totiž všemi fázemi – šokem, popřením, izolací, hněvem – a pak, zcela přirozeně, i tou poslední fází - touhou po pomstě!
Zatlačená do totální mezní situace, v podstatě až za hranicí snesitelnosti, v sobě našla temnou a nebezpečnou schopnost – stát se z kořisti lovcem!
SK opět ukázal svůj talent – do nejmenších podrobností rozebrat a do těch nejelementárnějších základů rozložit a popsat duševní stav – boje se strachem, podlehnutí zmatku, zpět získání vnitřní síly, až po zpochybnění morálních hodnot … ta proměna může být velmi děsivá!
V těch tichých uličkách číhala tajuplnost, za tenkými stěnami šeptaly hlasy, a pak se najednou zvedla roleta v jednom okně ... bylo to jako pohled do prázdného divadla a přesto jste měli pocit, že jste zahlédli útržek dramatu ... že se tam potají hraje!
... objevily se oči ... nápadné oči!
Melancholické zamyšlení se nad očekáváním a zklamáním ... výhled totiž neodpovídá našim představám ...
S lehkostí a ironií tu je vykreslená holá zeď - jako symbol nesplněných tužeb :-) ... podaří se najít krásu tam, kde ji nečekáš?
Někdy zjistíš příliš pozdě, co je v životě skutečně důležité!
Zdá se to, jako prostý příběh, co zkoumá lidské slabosti. Mezi řádky ovšem najdeš mnohem víc - prozkoumáš malichernost touhy po dokonalosti, shledáš, co je skutečnou hodnotou věcí, uvědomíš si, že to, co skutečně hledáš, není většinou hmatatelné - neskrývá se v krásných střevíčcích, ale třeba v malých radostech ...
Pokud máte rádi lidové báje, pověsti a staré tradice, jste na správném místě. Doporučuji usadit se s šálkem dobrého čaje (část děje se odehrává v Anglii, tak je to příhodné) a zaposlouchat se do příběhu od autora známého hlavně svými třemi muži ve člunu, jenže on umí i jiné příběhy, třeba jako je tento … pohybující se na hranici skutečnosti a fantazie, protkaný nitkami proslulého Jeromova humoru a hravé romantiky!
Takže, věřte, nevěřte … žila, byla jedna trvrdohlavá a umíněná víla Malvína, která měla vedle mnoha vlastností chvalitebných i velice zavrženíhodný sklon k poťouchlosti …
No jen si to představte, třeba takhle jednou … „o půlnoci a na břeh horského jezera, tedy ani v době, ani na místě, jaké by mohly lákat postaršího pána, trpícího revmatismem – proměnila jednou nadmíru důstojného majitele cínových dolů ve slavíka, což nutně vyžadovalo změnu životních návyků“ …
Prostě, Malvína byla dost svéhlavá bílá paní, a tak se jednoho dne stalo, že byla vyloučena z kruhu slavných Bílých paní bretaňských …“Od této noci mizí víla Malvína z knih kronikářů Bílých paní bretaňských, z legend i ze všech lidových pověstí. A znova se objevuje v historii až L. P. 1914“ …
Tak takhle nějak to bylo … a co bylo dál?
Celý sled událostí se s největší pravděpodobností odehrál úplně jinak než si každý jednotlivý člověk, co se s Malvínou potkal, pamatuje, teď už přesně nelze říct co a jak se stalo, ale když bychom to shrnuli … Malvína svou přítomností změnila způsob, jakým ostatní lidé kolem ní vnímali svět.
Slyšíte to taky? … „zaznělo kvílení ztracených duší“ … Malvína nejspíš zase provozuje tu svou magii - mění srdce lidí – jejich způsob vnímání emocí – a tak mění celý svět!
Ovšem pozor, kouzla a magie nejsou všemocná – někdy mají i nečekané důsledky!
Takže si dejte pozor, když si zahráváte s magií, někdy totiž i dobrý úmysl může způsobit smutek nebo nečekané komplikace!
A tak, navzdory tomu, že se Malvína snaží přinést dobro a útěchu, dál nese břímě svého vlastního prokletí …
Dámy a pánové, já se bavila – kombinace Jeromovy situační komiky s jemnou melancholií příběhu a lehkostí snových úniků z reality do světa fantazie, při večerní četbě po náročném pracovním dnu působila až zázračně relaxačně … doporučuji!
„Chcete říct, že by se paní Marigoldová,“ řekl profesor, „– totiž za předpokladu, že se to vůbec dá zařídit – měla beze zbytku vrátit do svého původního já …?“
„Za to bych byl nesmírně zavázán,“ odvětil Marigold.
… „Udělám, co budu moci,“ pravil profesor. „Nijak s tím ovšem nepočítejte. Asi je lehčí přimět ženu, aby myslet začala, než aby pak přestala, …“
"Existuje vůbec peklo, nebo si ho sami děláme na zemi?"
"Když tak uvažuju o posledních osmi letech svého života, přikláním se k druhé možnosti."
A že hlavní protagonista téhle povídky k tomu má sakra pádný důvod...
... takže nezapomeň (a u SK to platí dvojnásob) ... vždy pátrej po hlubších motivech!
Zlo tu má navrch ... a tak poznáš /velice autenticky/ , co to je prokletí mysli/duše - to je u každého na zvážení - co dává všanc!
Chceš uspět - v prostředí plném tlaku a velkých očekávání.
V absurdním příběhu se potkají osobní ambice, obětování se pro úspěch a hledání vlastní identity (jedné fest ambiciozní ale taky zranitelné koulařky) - to vše v kontextu atmosféry normalizace a tehdejších společenských norem.
Hororový příběh o ztrátě sebe sama, o nenávratné ztrátě sebekontroly.
A tak Žaneta nedokáže uniknout ... destruktivnímu vztahu ...
Budeš číst o manipulaci, moci, ztrátě kontroly nad vlastním životem a nakonec o tom, že oběť nemůže uniknout ...
Příběh zanechává mírné mrazení v zádech, když si uvědomíš tu beznaděj, marnost, zánik vlastní vůle ...
"Žaneta cítila, jak jí jeho pohled propaluje skrz naskrz. ,,, a doma nebylo nic, jen prázdnota."
"A přesto všechno ještě hledáš, ty bláhová, pořád ještě věříš, ty pošetilá."
Mnohé světlo zablesklo ti na cestě života, myslilas, že je to svit hvězdy, ale byla to jen bludička...
Věčně hledáš ideál...
Bylas krásná, vřelá, do země zadupaná, milující, laskavá i hrdá ...
Nepokořená.
Mnohými zavržená, úřady obávaná, lidmi obdivovaná, veskrze zajímavá...
Paní Zgustová napsala opravdu krásný příběh o paní Boženě ... příběh lásky a vášně, jež v jejím srdcí hořela... její svit se v českých granátech, do náhrdelníku svázaných, jasně odrážel ...
"Předsevzala jsem si, že zvítězím nad nevědomostí."
"Všestranně nebezpečná je tahle žena ... přemýšlí logicky ... emancipace ženy je pro ní niterná věc ... ani společenské zvyklosti a předsudky ženě nesmí bránit..."
Na prahu věčnosti vzpomíná – na první setkání…
ONA se stala jeho múzou, inspirativní majou, která JEMU zajistila nesmrtelnost – v jeho dílech.
Z křišťálového poháru lásky, bolesti … a krásy, pili oba – vévodkyně z Alby i Goya.
Ona je krásná, on její půvab zachytil na plátně, a tak oba po sobě zanechali stopy, které přetrvaly, navzdory času.
Příběh, který ukazuje, že příběhy (a hlavně lidé jež je žili) jsou pomíjivé, ale krása a umění, které ji umí zachytit, může přetrvat věčně …
Další extrémní situace - fiktivní příběh z období napoleonských válek sleduje osud jedné posádky - nahlédnete do jejich myšlenek a pocitů - boj se odehrává hlavně v morální rovině, kdy se musíš rozhodnout pod tlakem nebezpečí ... na tak těžká rozhodnutí neexistují jednoduché odpovědi ...
Zkoumá vnitřní svět psychicky zhrouceného člověka, hlavně pak jeho boj v vnitřními démony.
Hodně emotivní příběh, který se snaží ukázat na složitost lidské mysli, na nebezpečí psychosomatických onemocnění a na křehkost lidského vědomí ... když totiž démoni vyhrávají může to být opravdu síla ...
Dramaticky vyprávěný tragický příběh ztroskotání lodi Medúsa v roce 1816. Barnes se inspiroval slavným obrazem "Vor Medúzy" a ve svém alternativním přiběhu líčení události je hodně drsný - vymyslel si naprosto extrémní podmínky - hladu, žížně, zoufalství! A tak vystupují na povrch všechny lidské slabosti a s nimi morální dilemata vzcházející z hrůzy prožitého ...
Červotoči opět na scéně, obvinění v bizarním soudním procesu.
Až souboj právníků rozhodne ...
Satirické zobrazení historické události, ale hlavně opět především lidského chování - soudní proces dovedený ad absurdum - zpochybněním samé podstaty racionality ...
Naše - lidské - společenské konvence a zvyky postavené do extrémní situace - prohrávají v této absurdní situaci především své opodstatnění existence - a tedy i smyslu ...
Skorobajka, jež zpochybňuje tradiční biblické vyprávění,
ironicky zkoumá lidskou slabost, a je přitom dost kritická k lidskému pojetí morálky.
Červotoč přitom pilně nahlodává nejen archu, ale hlavně naše chápání biblického příběhu potopy - pochopení jeho smyslu a významu - pravda totiž může být mnohem složitější a pro lidskou rasu mnohem méně lichotivá ...
... sám Noe už najednou není zrovna vzorem ctnosti a s morální autoritou je na tom taky na štíru, poznáte tak i jeho slabosti a nedostatky, a že jich není zrovna málo :-) ...
Ta vteřina … kdy přijde rozhodnutí! … „protože není vyhnutí. … Víte dobře, že nemohu volit jinak …“
Silný příběh, ve kterém je nejdůležitější ze všeho místo a čas … vteřina, ve které obojí mizí a zůstává jen rozhodnutí!
Příběh - skoro bajka - o člověku nedůstojném jednání a lidstvu vrozené sobecké pohodlnosti ...
"Volám vás k pořádku."
Někdo tu dokonce vyslovil TO slovo ... mravnost ...
„Člověk je křehkej a každej může šlápnout vedle. … pane Bože, to musíš uznat! … přece bychom to mohli nějak srovnat …“
Nebe je pro každého – záleží je na tobě, na tom, jak jsi žil!
V takovém nebi totiž pak budeš žít a jeho mravními zásadami se řídit! Nebe nepotřebuje očistec, ten si každý svými životními rozhodnutími, připravuje sám! Není pak divu, že většina, zcela dobrovolně volí druhou stranu mince – tam, kde neneseš žádnou odpovědnost – za své činy, skutky, jednání, za svá životní rozhodnutí!
"Země je nádherná planeta, tak nádherná ... nikdy jí neporozumíte!""
Jenže ONI nás prokoukli, zanalyzovali a pak jim stačila 4 slova ...
"Tonete ve vlastní marnivosti!"
... mimozemská entita už ví, co jsme zač!
