Kozel | Komentáře u částí děl | Databáze knih

Kozel Kozel komentáře u částí děl

Den první: Příběh sedmý

Tak se zdá, že Boccaccio byl ve svých povídkách i dosti konkrétní, co se postav týče. Mecenáš z této povídky bude, myslím, Cangrande I. della Scala. Ostatně povídka je to spíš milá, než vyloženě přísná, kritická či jízlivá. Narážka na klášter Cluny taky nebude jen tak.

29.10.2023 3 z 5


Den první: Příběh šestý

A Boccaccio do církve buší a buší. "Polévkové pokrytectví", inkvizitor a vtip, máte-li dost sil, abyste jej jako obviněný dokázali pronést. Odvážný kousek. Trefný taky.

29.10.2023 3 z 5


Den první: Příběh pátý

Trošku slabší příběh o chytrosti markýzi. Tedy ve vší úctě k ní, stejně jako k vypravěčce. Příběh, který se v různých koutech Evropy objevuje v mnoha obdobách.

29.10.2023 2 z 5


Den první: Příběh čtvrtý

I mniši jsou jen lidé s veškerou přirozeností. A má-li jeden dost pod čepicí/kapucí, vyhne se i trestu. Případně si to může několikrát zopakovat.

29.10.2023 4 z 5


Den první: Příběh třetí

Příběh, který dodnes má svou velkou platnost, neboť se tři bratři stále handrkují o tytéž tři stejné prsteny.

29.10.2023 5 z 5


Den první: Příběh druhý

Krátká povídka. O to dynamičtější a přece hlubší, než by se mohlo zdát. Tvrdá kritika nejvyššího kléru, zároveň velikosti křesťanství, selský rozum židovských obchodníků. V podstatě to ani není povídka jako spíše naprosto brilantní anekdota.

29.10.2023 4 z 5


Den první: Příběh první

Teda Boccaccio prvním příběhem začal hodně zostra. Až se divím, že reakce vůči knize nebyly v době vzniku krutější a Boccaccio vyvázl prakticky bez trestu. Takový výsměch zpovědi, svátosti a víře jsem neočekával. Ač jako celkem pohrdající bezvěrec jej docela schvaluji a Ciappellettovu zpověď na smrtelné posteli četl hlas v mojí mysli s důrazem na sarkastický posměšný tón. Tleskám, první povídku zakončuji s pobaveným úsměvem.

29.10.2023 5 z 5


Přizpůsobení

Námětem poměrně zajímavá povídka o tom, když po smrti člověka zůstává přítomna jeho energie či "entita" a tíží pozůstalé. Stejně jako o pozdější úlevě. Těžko to označovat za typickou duchařinu s obvyklými obrazy, pojetím a rysy. Spíš se jedná o celkem střízlivou až suchopárnou povídku o tom, že co není řečené, může v mnohém ublížit. Zvlášť, když to nebylo vyřčeno za života blízkého člověka. Přes skvělé poučné pozadí, samotný příběh není z mého pohledu zvlášť zajímavý či chytlavý.

22.10.2023 1 z 5


Nespokojená duše

Je to takové roztáhlé, nepříliš konkrétní, zasněné povídání staré paní Weaverové. Na druhou stranu je lehké tomu propadnout a nechat se tím povídáním unést. Jako když staří lidé vypravují zajímavé příběhy. Čímž návrat Marie Blivenové rozhodně je. Nejedná se o hororovou nebo děsivou povídku, to určitě ne. Spíš je to celkem osobitě podané zamyšlení nad možným návratem duší, polemikou nad "mezizastávkou". Nakonec je vdova Weaverová se svým příběhem, jak naznačuje místní pastor, spíš přece jen takovou lokální atrakcí, která se hezky poslouchá, avšak posluchač si z ní dlouhodobě nic moc neodnese krom potutelného, přesto nevýznamného, úsměvu.

22.10.2023 3 z 5


Nevědecký příběh

Na téma stvoření života pomocí vědy existuje spousta literárních děl v nejrůznějších alternativách. V rámci Královen hrůzy je čtenáři předložena tato povídka americké spisovatelky Louise Jackson Strong. Vyšla v roce 1903. A přestože vešla na svět raným počátkem 20. století, i dnes má mnoho do čtivosti a sdělení. Alespoň já si ji docela užil. Téma stvoření a odpovědnosti za něj je univerzální téma. Pokud tomu autor zasadí nálepku vědeckého experimentu a tíživou sílu svědomí, může vzniknout slušná vyprávěnka na pomezí hororu a sci-fi.

Nevědecký příběh je okouzlující jistou lehkostí v něm. Není tu přítomna vyložená temnota jako ve Frankensteinovi, ale ani jakási přepálená přepjatost ve stylu "ono to žije!", která by se snad dala předpokládat. Naopak vnitřní boj vědecké mysli, která vede dilema, jak naložit se svým dílem, kdy se z pocitů úspěchu a nadšení stává děs a strach, funguje skvěle. A s tou lehkostí, jakou autorka psala, se povídka čte velmi příjemně. Slastná jednohubka, která klidně mohla inspirovat nejednu filmovou - i animovanou - adaptaci.

22.10.2023 4 z 5


Prázdný pozemek

Jestliže realitka nabízí ve skvělém stavu za značně podhodnocenou cenu, dá se předpokládat, že to má nějaký háček. Pravda, v dnešní době budou příčiny nejspíš odlišné než v povídkách starých časů. V těch se ovšem s jistotou skrývá něco nadpozemského a nevysvětlitelného. Jako v povídce Mary Elizabeth Wilkins Freeman. A docela jsem si přímočarost této duchařské povídky užíval. Příjemně napsaná, rodina na jevy reaguje a oněch jevů není zrovna málo. Taková velmi pěkná povídka o prokletém domě. Horší, a proto nízké hodnocení, je useknutý závěr povídky. Zamrzelo, že konec - a tudíž celá záhada - je nevyřešen, nerozveden. Přitom svou formou nabízí parádní rozvětvení příběhu Townsendových, kdy David - hlava rodiny - udělal skvělý kauf, když dům v hodnotě dvacet pět tisíc dolarů koupil za pouhých pět. Na něj si nikdo nepřijde, jak by řekli obyvatelé Townsend Centre. Jenže, někdo si na něj možná přece přišel.

22.10.2023 2 z 5


Vévodkyně na modlitbách

Pravda, že jsem si chvíli musel zvykat na Edithin poněkud popisný styl vyprávění. Po úvodním vnitřním zápase jsem její styl o to více ocenil a nechal se vtáhnout do Itálie a krutého tajemství jednoho z panských domů. Kromě vytříbeného jazyka využila Edith Wharton i bohatou fantazii a schopnost podávat příběh v náznacích a děj ve věcech neřečených. Mohu-li tak otevřeně tvrdit, kdyby tiché modlitby o samotě byly tak příjemné, jako pro samotnou vévodkyni, je nepochybné, že by mnoho lidí oplývalo krásou a potěšením vepsaným ve tváři. Závěr povídky v podobě hovoru vévody s vévodkyní je docela vrcholným divadelním představením a dialogovým soubojem.

Úplně si nejsem jistý, do jakého rámce by se dal zařadit horor, který má být obsahem povídky. Tak nebo jinak, jedná se o skutečně povedené drama. Zasazením do Itálie pak dostává příběh velkolepé jevištní kulisy. Velmi zdob(e)ná povídka v mnoha směrech a potěšující četba.

21.10.2023 5 z 5


Tyburnské strašidlo

Tyburn vyvolává asociace. Pročež byla tato povídka jednou z těch, které mě zaujaly v obsahu Královen hrůzy. Autorka, příbuzná královny Viktorie, svým Tyburnským strašidlem našla inspiraci přesně tam, kde jsem čekal. Co se však ve výsledku týče samotné povídky, je to trošku zvláštní vyprávěnka. Není děsivá průběhem, celý horor spočívá v jediném, v podstatě statickém obraze. Zbytek už je pak docela "obyčejnou" hezkou rozprávkou z prostředí starého Londýna, bytných, nájemních bytů a atmosféry, která se s tím vším tak nějak pojí. Pro dnešní čtenáře nijak zásadní děsivá povídka, spíš zajímavůstka a ryze odpočinková četba s nádechem starých dob.

21.10.2023 2 z 5


Zádušní mše

Pro mě je Edith Nesbit navždy autorkou dětské knihy Pět dětí a To, jejíž seriálová adaptace provázela moje dětství. Jinými slovy, Edith se proslavila jako autorka dětských knih. A nemohu si pomoci, i v této povídce jako kdyby promlouvala ona dětská pohádkovost. Spíš než horor jako takový. Ačkoli, prvky hororu tu jsou přítomny v podobě, kterou už patrně dnešní čtenáři nedovedou dostatečně ocenit. Kouzlo totiž leží v oné chorálové hudbě. Což je něco, co současník zná jen zběžně a velmi těžko, neřku-li vůbec, si dovede v hlavě představit a přehrát. Z toho důvodu u mě povídka propadla v lehce pohádkový příběh, který je spíš vlídný než děsivý.

21.10.2023 1 z 5


Žlutá tapeta / Žltá tapeta

Vynikající, strhující a zneklidňující povídka o postupujícím šílenství. Příběh, který se dá číst na několika úrovních, přičemž feminismus je asi ten nejvýraznější. Což není myšleno ve zlém. Autorce se podařilo do těch několika stránek vměstnat ohromné množství různých sdělení a zároveň stvořit opravdu děsivou povídku o postupně se rozpadající mysli. Vězněm fyzicky pod vlivem svého manžela a zároveň vězněm psychicky pod vlivem vlastních myšlenek, nad nimiž postupně ztrácí kontrolu. Má-li čtenář navíc slušnou představivost, pak se s anonymní vypravěčkou ocitne v samotné místnosti a historií oprýskaném domě. Když k tomu připočteme poznámku z úvodního medailonku v Královnách hrůzy, že autorka povídku napsala pod vlivem poporodních depresí, o to autentičtěji a šíleněji zapůsobí samotná Žlutá tapeta.

21.10.2023 5 z 5


Jeskyně ozvěn

Ah, slavná madam Blavatská. Ať už byla šarlatánkou nebo dámou s mystickými schopnostmi, jisté je, že její povídky měly nemalé kvality. Duchařské až za hrob, děsivé, s napínavou atmosférou a ohromujícími obrazy. Tato, zasazená do Ruska, není výjimkou. A v rámci Královen hrůzy patří mezi klenoty sbírky. Z mého pohledu určitě. Vražda a její rozluštění pomocí vyvolaného ducha oběti. Obvinění, trest, žádné pokání. Ba co víc, zahlazené stopy, které příběhu dodávají rysy místní legendy. Tak trochu dokonce v ruském stylu, jak napovídá poslední věta hovořící o tom, že vláda nařídila mlčení. Což je jen úsměvný závěr. A úsměv, mrazivé pocity a potěšení z hororu, to je takový základní rys díla madame Blavatské.

21.10.2023 5 z 5


Vypuštěný / Na svobodu

Atmosférický horor, příjemně lezavá hrůza, stupňující se drama. A taky zapadlá díra uprostřed Yorkshiru, zapomenutá hrobka a taky pověra víc než skutečná. Výborně vystavěná povídka s typicky anglickými reáliemi, které se mi nepodaří vysvětlit. Ostatně ani vypravěč se nesnaží přesně vysvětlit, jak přišel ke svému znamení. Ale že měla Mary Cholmondeley cit pro vyprávění, nabízí povídka Na svobodu opravdu příjemně dramatické a atmosférické počtení vhodné k podzimním sychravým večerům. Díky jejímu podání, stejně jako vypravěč cítil jsem prazvláštní pocit nejistoty, když za sebou zamykal jedny z obou dveří vedoucích do krypty. Pěkná povídka zanechávající příjemné pocity z četby.

21.10.2023 4 z 5


Bez vysvětlení

Pravděpodobně nejdelší povídka v rámci sbírky Královny hrůzy. Rozsahem někde mezi dlouhou povídkou a krátkou novelou. Přestože se nejedná o vyloženou děsivou povídku, z nějakého důvodu bylo to příjemným čtením. Autorka čtenáři předkládá takový typický viktoriánský senzační příběh - angličtí turisté z vyšší společnosti na kontinentě (tentokrát v Německu), zapadlá až ztracená ne zrovna přátelská vesnice, děsivé setkání s duchem, snaha o vyřešení záhady.

Pro většinu moderních čtenářů možná nijak zajímavý příběh, který svým dějem určitě nespěchá a ani nejde příliš do hloubky. Pro milovníky starých příběhů, knih a časů má mnoho co nabídnout. Taková sladká jednohubka. Líbil se mi způsob autorčina vyprávění, její představivost přenesená na čtenáře, stejně jako autorčin široký záběr témat vtěsnaných do jedné povídky. Velmi zajímavý byl rozhovor se sirem Robertem při odpoledním čaji, s nejedním filozofickým postřehem.

Není to povídka děsivá. Naopak je docela hřejivá, odpočinková a ke čtenáři v mnoha směrech vstřícná. Což z ní dělá příběh i lehce zapomenutelný v detailech, přesto zanechá příjemný pocit, že to bylo pěkné čtivo.

20.10.2023 3 z 5


Skryté dveře

Psychologický horor, thriller svědomí, síla vnitřní imaginace. To jsou perfektní ingredience pro výborný příběh. Bohužel, v případě povídky Violet Paget se u mě nesetkal s úspěchem.

Pravda, unikátnost příběhu leží podle mě především v tom, že vznikla za doby viktoriánské, rok před řáděním Jacka Rozparovače, a svou podobou dobu vzniku značně předbíhá a snese srovnání s moderními příběhy na podobné téma. V tomto směru Skryté dveře opravdu vybočují, nejen v rámci sbírky Královny hrůzy.

Ze čtenářského pohledu mi přesto, jak řečeno nesedla. Příběh je rozvláčný, táhlý. Příběh postavený na pozorování mysli Decima Littla mě nevtáhl ani hlavní postavou, ani celkovým průběhem. A to se stává=o)

20.10.2023 1 z 5


Přízrak z Beckside

Brutální povídka. Ve smyslu brutální. Duch je jen návdavek a je spíš připomínkou hlavního děje. Asi tak, jako když se historická událost stane legendou. Čímž netvrdím, že tato konkrétní povídka má reálný podklad. Spíš, že svou formou odkazuje na to, jak vzniká folklór. Zvlášť v oblasti Lake District. Ostatně pohraniční oblasti, většinou vystrčené na okraj "civilizace" země jsou místa nehostinná, drsná a nebezpečná.

A přesně taková je povídka od Alice Rea. Nádherně vyobrazený prostor severozápadní Anglie se svým životem i přitažlivou nehostinností. A příběh samotný, ten těžko posuzovat. Tedy z morálního hlediska. Vždy divoké oblasti, v nichž se potulují nejpochybnější existence. Co pak má dělat chudák žena, jejíž muž je přes noc mimo domov? V tom, myslím, vězí jedna z kvalit této povídky. Že soudit pohnutky a činy hlavní hrdinky je pro čtenáře značně náročné dilema. Kromě tohoto závěru tu je pak ono prostředí, které autorka vykreslila naprosto fantasticky.

16.10.2023 4 z 5