Kozel | Komentáře u částí děl | Databáze knih

Kozel Kozel komentáře u částí děl

Svatyně smrti

V rámci Královen hrůzy patří tato povídka mezi ty velice krátké. Zároveň patří i k těm lepším, tedy spíš atmosféričtějším. Moc se mi líbilo, kterak si mladá dívka namlouvala samotnou Smrt. Nikdy jsem se netajil tím, že je ve mně cosi divného se sklonem k temným obrazům. I díky tomu se mi (nejen v rámci této povídky) líbilo vykreslení hřbitova, temného kostela, vykreslení kobek a obřad se samotnou Smrtí.

Opravdu krátké a pro mou představivost i potěšení povzbuzující. Jakkoli zvláštně to zní. Emilia Francis Strong měla, jak se zdá, slušně temnou představivost. Jakkoli její vypravování vyznívá i trochu pohádkově, což je paradox. A nepochybuju, že v roce 1886, kdy bylo vnímání těchto věcích ve zcela jiných rovinách než dnes, rovnala se povídka Svatyně smrti vyloženému krváku a děsivému příběhu, po němž vás vyděsí pomyšlení, že by snad v průvanu zhasla svíce.

16.10.2023 4 z 5


Portrét

Začínám si všímat, že jakmile má povídka či novela v názvu slova jako obraz, portrét či zrcadlo, obvykle patří mezi ty delší a do hloubky propracované. Nejinak je tomu u Potrétu Margaret Oliphant, která v rámci sbírky Královny hrůzy patří nejen mezi ty delší (možná nejdelší), ale zároveň mezi ty nejlepší. Nebo ty, které mě osobně oslovily nejvíc.

Prostorem je povídka minimalistická, ačkoli panský dům, v němž se děj odehrává, rozhodně patří mezi ty rozsáhlé a skvěle propracované popisem. Architektura období královny Anny tomu ostatně jde dobře naproti. Čtenář se díky popisu autorky v tomto domě může procházet a vyloženě kochat. Dějem to není přímo duchařina, což ničemu nevadí. Ba naopak. Ono vtělení dávného ducha do svého potomka, jehož prostřednictvím se snaží o dobrý skutek, je vyloženě křesťanským zpodobněním. Podáno způsobem, který nijak neruší a rozhodně není nějak moralizující.

Mladý Phillip Canning pozná neobvyklým způsobem svou matku, kterou osobně nikdy nepoznal, a onou cestou vtělení ovlivní rozhodnutí svého otce, čímž napomůže smíření obou stran rodiny. Je to docela hezký příběh, roztáhnutý ve vyprávění, přesto s dojemnou atmosférou, výbornou čtivostí a čtenářovou touhou navštívit salon, který v jádru představuje chrám, na jehož čestném místě visí onen mocný Portrét. Potěšila mě madam Oliphant. A překvapil její medajlonek, z něhož jasně vyvstalo, proč jí mohlo být takové téma velice blízké.

16.10.2023 5 z 5


Varován a ozbrojen

Tato povídka od madame Riddell mi úplně nesedla. Ačkoli má docela zajímavý a na svou dobu moderní koncept, nedovedl jsem se do upovídanosti povídky úplně dostat.

Předně, v úvodu je možná příliš roztáhlý popis hlavního vypravěče. Jeho následné vyprávění o vnuknutí, vidění a snu ve snu není tak úplně duchařská záležitost. Vlastně v podstatě vůbec. Spíš se jedná o napínavý příběh z vyšší střední třídy, jakých je z viktoriánské doby spousty. Putování dostavníky, právo ve vlastních rukách, hluboké přátelství, rodinná nevraživost v boji o majetek. V mnoha případech takový scénář dobře funguje. Ale z mé zkušenosti spíš v rámci celých románů, než krátké povídky. Tak jako to nezafungovalo v případě této povídačky Charlotte Riddell.

16.10.2023 1 z 5


Osud madam Cabanelové

Výborná povídka! Nejen v rámci viktoriánských povídek, ale celkově z povídek o upírech poněkud vybočuje. Autorka v Osudu madam Cabanel jako hlavního strůjce zla zvolila věčnou lidskou hloupost, nevzdělanost a pověrčivost. Smrtící koktejl posílený mocí davu vedeného žárlivou ženštinou ovládanou nenávistí. A ten tón, stejně jako rychlé tempo, celý koncept ještě podtrhl, načež mě jako čtenáře pohltil.

S autorkou Eliza Lynn Linton už jsem se setkal jednou v rámci povídek. V jiné antalogii než Královny hrůzy. Jednalo se o povídku Štědrý večer v domě na pobřeží, která mě též naprosto uchvátila.

15.10.2023 5 z 5


Chrighton Abbey

Moc pěkná viktoriánská povídka. Jelikož se vrchol odehrává v období Vánoc, nebál bych se ji zařadit mezi Vánoční povídky. Či horory, ačkoli se o horor zdaleka nejedná. Vypravěčka Sarah Crightonová, v kontextu příběhu i doby "chudá příbuzná", se vrací na návštěvu do rodinného panství, kde se chystá svatba jejího bratrance.

Za co autorce patří obdiv, je detailní vykreslení jak samotného sídla, tak života v něm. Je to docela živý organismus a ten pohyb je dobře citelný. Duchařská část trochu kolísá, ale to snad jen proto, že je tu v podobě ne prokletí, ale spíš znamení. Přesto se mi líbil v onom výjevu jeden detail. Vlastně docela významný a vzdorující obvyklým "pravidlům". Vládlo v něm....ticho.

Ve výsledku je to celkem smutkem naplněná povídka, která se dobře čte a má pro atmosféru mnoho skvělých míst. Emotivní finální scéna je velmi povedená. Přičemž věta "Život jde dál, zlomeným srdcím navzdory" je překvapivě snad to nejmrazivější z celé povídky.

15.10.2023 4 z 5


Kentuckyho duch / Chudáku duchu!

Tahle námořnická se mi velmi líbila. Ač se dá předpokládat, že v originále užitý jazyk vyzní patrně ještě lépe (námořníků přece jenom moc nemáme), hovorová čeština vyprávění dodává punc navíc. Mimoto je vyprávění námořníka, který si cení domácího krbu, velmi atmosférické. Je tu brutalita námořnického života, ale s jistým zaoblením hran, až dostává povídka a její příběh chvílemi příjemný dojemný nádech. Nechybí ani proslulá pověrčivost námořníků, stejně jako nadpřirozená pomsta. Vskutku povedené.

15.10.2023 5 z 5


Duchařská historka Toma Toothacrea

"Nic nevyžene duchy tak jako novej nátěr". Námořníci, to jsou povahy pověrčivé. A spojit s nimi duchařské povídky, to se rozumí tak nějak samo sebou. A tohle je jedna z nich. Ač je poněkud zvláštní, taková nedokončená. Duchové tu prochází, ale to je tak vše. S Tomem Toothacrem nic nehne. Za to na bludné duše pomůže novej nátěr.

Krátké, na čtení docela hezké, ale taky velmi dobře zapomenutelné.

15.10.2023 2 z 5


Ztraceni v pyramidě aneb Prokletí mumie

Povídka z jednoho z období vrcholící egyptománie. Moderní fascinaci starověkým Egyptem je možno sledovat do 19. století a k povídkám jako je ta od May Alcottové. A že se to pořád příjemně čte a prožívá. Lovci pokladů a archeologové oddaní svému poslání, pyramidy se svými zapeklitými uličkami, mumie a dávná prokletí, jejichž sílu není radno podceňovat. Sladká jednohubka=o)

15.10.2023 4 z 5


Inženýrovo vyprávění

Mám trochu potíž s povídkou madame Edwards. Počáteční vyprávění Bena o přátelství s Mattem až do osudného zlomového okamžiku chvílemi působí spíš jako milenecký vztah než hluboké přátelství. Čemuž napovídá i medajlonek předcházející samotnou povídku. Nic proti LGBT samosebou, chci tím jen říct, že ten jistý milenecký patos autorka do svého příběhu vložila až příliš rušivě a neuvěřitelně.

Zajímavější je samotné finále. Pro tehdejšího čtenáře to muselo být opravdu napínavé drama. Pro současné čtenáře je to obohaceno o romantický nádech parních lokomotiv, ocelových příšer, které dnes už potkáme bohužel jen svátečně.

O duchařskou povídku se přímo nejedná. Ba dokonce bych řekl, že jádro povídky leží ve vlastnostech navýsost lidských - v žárlivosti, touze po pomstě, svědomí, šílenství.

15.10.2023 2 z 5


Duchařská historka

Není to nijak zvlášť výjimečná povídka. Zvlášť, pokud někdo už četl některé duchařské povídky 19. století z pera anglických spisovatelů, v mnohém mu bude tento příběh povědomý. Na druhou stranu, má-li takový čtenář tyto povídky a prostředí rád, nepochybně ho příběh potěší.

Vyprávění jedné chovanky dívčího internátu, která si utvoří blízký přátelský vztah s jednou učitelkou, jejíž duch ji posléze opakovaně navštíví. Proč a jak, to už je součástí povídky. Příběh nikterak zlomový, ale sympatický a hřejivý svým prostředím, průběhem i samotným průběhem. Ježto vyšel v ženském časopise, je pochopitelně poznamenán jistým romantickým sentimentem, jaký se dá očekávat. Je-li to příběhu ke škodě nebo duhu, to už záleží na každém=o)

15.10.2023 3 z 5


Morton Hall

S dílem Elizabeth Gaskell nemá český čtenář moc příležitostí se setkat. Obzvlášť co se týče krátkých příběhů, mezi které patří i Morton Hall. Pokud někdo čeká hororový příběh nebo gotický a napínavý, patrně bude z většiny povídky zklamán. Což by byla chyba. Elizabeth měla velmi poutavý způsob vyprávění osobních, prostředím svázanějších příběhů. Jako třeba v případě knihy Cranford.

Tady se ovšem jedná o povídku, která je prostředím a příběhem tak ryze anglická, jak člověka napadne. Veliký šlechtický dům, chátrající a ustupující urbanizaci, v jehož zdech se skrývá rodová historie Mortonů. Několik generací
jednoho rodu, provázanost s přilehlým panstvím a lidmi v něm. Vzestup a pád. A to nám vypráví jedna ze sester z blízké vesničky.

První část vypráví o dobách anglické občanské války, přičemž je jasné, na které straně vypravěčka stojí. To je část patrně nejakčnější. Druhá část vypráví o naprostém úpadku rodu Mortonů s důrazem na určitou úctu k historii i postavení. Třetí pak vypráví o poslední živé etapě sídla Mortonů, načež příběh končí stržením panství, které ustupuje moderní ulici. Historie je všude kolem nás, stejně jako stopy po ní.

15.10.2023 3 z 5


Temná dáma

Za denního světla se lidé lehko smějí "duchařským historkám". To je naprosto bravurní věta otevírající duchařský příběh vyprávěný prababičkou, která svým zjevem zobrazuje staré dávné časy. Gotika je v této povídce Anny Marie Hall jasně dominujícím elementem, ať atmosférou, prostředím, hradním duchem nebo nezbytnou bouří. Pojednávající o proměně zatvrzelého Monsiera, hovoří spíš možná o formě šílenství. Což je v podstatě jeden ze stavebních kamenů gotiky - tenká hranice mezi proměnou a šílenstvím.

Líbila se mi tahle povídka, přestože svou podobou i některými detaily jakoby předjímala, že gotický román je věcí minulosti. Takové ohlédnutí za starými příběhy. Za starými duchařskými příběhy. A to moje stará duše ráda.

15.10.2023 3 z 5


Proměna

Z nějakého důvodu mám k Mary hluboký vnitřní obdiv. A to nejen kvůli Frankensteinovi. Zachází to mnohem hlouběji i dál. Jak její životní cesta, tak skutečnost, že její literární kvality jsou do značné míry přehlížené. A povídka Proměna je toho dalším příkladem.

Je to velmi příjemné počtení, konceptem trochu zhuštěný Frankenstein. Povídka podobná svým jádrem, jasně naznačeným poselstvím a přesto značně jiná. Zatímco Frankenstein je podle mě o (z)odpovědnosti, Proměna jasně o pýše. Což ostatně vypravující Guido nejednou sám zmiňuje. Zápletka není nijak komplikovaná. Nechybí tu nadpřirozeno, démon, náprava, hromy a blesky. A taky pobřeží a loď.

Kvalita povídky podle mě leží přesto jinde. Ve způsobu vyprávění samotné Mary. Měla dar podat výborným způsobem atmosféru, obdivuhodným způsobem vypozorovala mužský svět a jeho psychologii. Percy, a nejen on, tuhle dívku hrubě podcenil. Ještě lépe uměla slovy malovat bouřící živly a ve svém vyprávění bravurně používat temnější odstíny. I když jsou některé Guidovy výlevy až příliš romanticky přepjaté (inu, Mary nezastupuje romantismus pro nic za nic), skoro divadelně dramatické, vyprávění o aroganci a následné nápravě dovede strhnout. Skvělá jednohubka od Mary Shelley.

14.10.2023 4 z 5


Bilzy Young

Podle jednoho ze skotských přísloví, jsou pro vyprávění tři nejlepší místa. Hostinec, mlýn a kovárna. A vsadím se, že každá společnost každé obce, oplývající těmito institucemi, měla taktéž svého Bilzy Younga vyhlášeného po celém okolí svým vyprávěním. Včetně příhod absurdních a vymyšlených. Skvělý společník, který se postaral o zábavu všech místních i projíždějících.

01.10.2023 4 z 5


Lidová představa vzkříšení

Tento vtip rozhodně není vhodný pro jemnocitné povahy ke sklonem k urážlivosti a přehnané korektnosti=o)

01.10.2023 4 z 5


Čtyři historky o Watty Dunlopovi

Není pastor jako pastor. A pokud má v sobě dost duchapřítomnosti i drzosti, může být docela zajímavou postavičkou, jako byl sám "náš Watty Dunlop".

01.10.2023 5 z 5


Můj dědeček vstává z mrtvých

Stráž u mrtvého je jedna z velmi zajímavých tradic sama o sobě. Hlavně svým gaelským průběhem, který je obvykle jiného rázu, než by člověk čekal. A rozhodně byla prostorem pro vyprávění příběhů. Jakým mohl být i tento. Poněkud drsný a temný.

01.10.2023 3 z 5


O Janu Křtiteli

Jan Křtitel ve Skotsku nikdy nebyl. Skotská lidová tradice má však jiný přístup a mnohá vyprávění hovoří o opaku. Což je rozhodně zajímavý jev. A tady je jeden z příkladů, jak to s Janem Křtitelem ve Skotsku bylo.

01.10.2023 3 z 5


Klíč pro vzkříšeného

Ani ve Skotsku v minulosti nechyběl sklon ke troše toho černého humoru. Komu je blízký, bude jistě blízký i tento vtípek.

01.10.2023 5 z 5


Dva furianti

Na skotskou vychytralost a vychloubání se, člověk si těžko přijde=o)

01.10.2023 4 z 5