kure91
komentáře u částí děl
Na to, jak jsem byl nadšený z autorovy povídky v Apokalypse a i celých Českých zemí, tak tahle povídka mě nějak nezaujala. Přišlo mi to celé takové rozvláčné, děj moc neubíhal, no nemůžu být vždy jen z povídek nadšený.
Půjdu proti davu, mě se povídka líbila a moc. Zajímavá idea světa, kde mágové jsou v podstatě untermensch, napsaná podle pravidel a nějakých žánrových škatulek, ale vůbec mi to nevadilo, dobře se to četlo, klidně mohlo být delší a dovedl bych si představit nějaký delší text z tohoto světa, kde by byl více rozepsaný konec žřídláků a proč současný svět funguje tak, jak funguje.
Zajímavě napsaná povídka, postavy mají každá nějakou svou minulost, která se nakonec protne, nechybí nějaký ten dějový zvrat, takže bych měl být potěšený. Ale k plnému počtu hodnocení mi tam chybělo ono pověstné něco. Každopádně na úvod antologie dobré počtení.
Roman Bureš ty pekla opravdu umí. Ať už to v Inferiu, tak to tady. Povídka ukazuje cestu duší peklem až na samé dno, kde se dozví svůj další osud, přičemž jedna postava mezi ně úplně nezapadá. No a musím dodat, že Tony byl napsaný suprově.
Jak jinak začít, než hodnocením, že se jedná o typického Kotletu. To není míněno nijak pejorativně, ale jako pochvala či svým způsobem známka kvality, bo když čtu něco od Kotlety, tak neočekávám ufňukané stěžování jak v posledních textech od jistého MW, ale naopak čekám pořádnou řežbu, akci, sex, tuny mrtvol a neprůstřelné hrdiny. A to se i v této povídce povedlo, máme tu nějakou tu magii, nějaké ty nacisty a jak předznamenal závěr, těch bude asi hodně.
Další duchařina, děj se rozehrává ve dvou časových osách, kdy sledujeme jednak minulé události, které vedly k paramormálnímu setkání v současnosti. Půjdu proti proudu a musím napsat, že mě děj povídky nijak moc neoslovil. Objevilo se v ní sice několik zajímavých nápadů, i to závěrečné rozuzlení bylo zajímavé, ale nevím, jestli to bylo krátkým rozsahem nebo čím, tak po dočtení jsem měl prostě pocit, no, tak je konec, to je vše?
Náckové na Marsu, takže menší obměna filmového Iron Sky, byť v povídce už nemůžeme mluvit o náccích, spíš takových nácíčcích, malých "roztomilých" tvorech. Nemůžu si pomoct, ale zejména popis závěrečné části mi strašně připomněl Kopřivovo Aktivní olovo, ale ono při popisu masakru asi moc vymýšlet nejde. Takže shrnuto podtrženo, na poměry antologie ještě poměrně dobrá povídka.
Nechal jsem si pár dní od povídky odstup, ale ne, nějak mi celý ten nápad nesednul. Sice se v povídce pěkně ukazuje, jak lze reagovat na nástup režimu, ale s výjimkou pointy na konec mě povídka moc nebavila. A to díky Krvi pro rusalku vím, že psát Kristýna Sněgoňová umí mnohem lépe, takže v hodnocení povídky budu zlý.
Kde byla ta Říše? Jedny hodiny se svastikou a to je vše? Marně přemýšlím nad něčím, co bych z povídky vypíchnul, ale po přečtení mám dojem, že to prostě byl průměrný text, který ničím neurazí, ale ani nezaujme. Možná chyběl trochu kontext, aby se čtenář dostal do světa, ve kterém se povídka odehrává, takhle úplně netuším, proč se třeba vyskytují chráněnci bohů, o co se hlavní (asi) záporák snažil, apod.
Půjdu proti proudu a budu hodnotit spíše kladně. Asi mám pro podobné "kraviny", které si nehrajou na nějakou vážnou povídku slabost, takže mě tak do dvou třetin Digimengele bavil a byl jsem rozhodnutý hodnotit plným počtem. Ale v závěru mi přišlo, že to nějak ztratilo drajv a vše bylo nějak moc překombinované. Ale z toho popisu buňky místních neonacistů bych si asi nějak podobně představoval fanoušky některých našich stran začínajících na S nebo D.
Tahle povídka mě bavila, zasazená pěkně do kulis poválečné Argentiny a tam se ukrývajících nacistů, které se snaží vypátrat agenti Mossadu, MI5 a jeden freelancer ze Švýcarska, který není úplně tím, kým se zdá být. Povídka pěkně odsýpá, sledujeme hon na ukrývající se nácky, kteří i v exilu vyrábějí látku, která má zajistit Třetí říši konečné vítězství v prodloužení no a jak se dá čekat, v záběru se něco zvrtne, ale vše dopadne dobře.
Povídka od Mistra a podle toho to vypadá. Brutální, násilné, s množstvím vápna. Kulhánek se s tím nemaže, jede se tvrdá akce, žádné povídačky okolo a cíl je jasný, pomstít se.
Povídka mě docela bavila, zajímavý námět - tak bych si nějak asi představoval (spolu s předchozím Chladem věčnosti) ideální povídku do antologie. Povídka je o tom, že poručík musí odchytit zaběhnuvší se pejsky, než nastane noc, protože pak budou pejskové chtít papat a Antonín Maurenc vypadá poměrně šťavnatě a chutně.
Možná bude moje hodnocení znít až moc nadšeně, ale konečně jsem dostal povídku, která mi chutnala a opravdu mě bavila. Z autorovy předmluvy k povídce, kde popisuje svůj svět bez křesťanství, zato s původními božstvy jsem měl trochu obavy, o čem to bude, ale nakonec přes to, že šlo o další duchařinu, byla výsledkem super odsýpající, dobře napsaná povídka. Mrtví na to tomto světě mohou zůstat a proto fungují za 2WW ve špionáži a protože se Nacistům takřka povede zničit britskou špionáž, do akce ale vstoupí nová postava, které se povede hlavního záporáka dostat. Podobně jako v "ukrajinské" povídce se opět objevují postavy, co vidí duchy, tentokrát je však vzájemná spolupráce větší a mnohem lépe podaná.
Povídku opět tvoří dvě samostatné větvě, aby se nakonec vzájemně spojily. V té první zuří peklo na zemi (viz téma antologie) při kterém se starý muž snaží zachránit holčičku a vedeni událostmi spolu dorazí až do tábora, který není tak úplně rekreačním (viz téma antologie). Ve druhé povídce mají pohodu, klídek a sledujeme dvojici studentů, kteří se rozhodnou vyrazit do hor, aby podle popisu dědečka jednoho z nich zkusili dostat až na vrchol. No a když v jedné povídce dojde na pomyslné dno, v té druhé naopak dosáhnou na samý vrchol a děj se prolne.
Pozitivním zjištěním je, že podle všech popisů je povídka intrem k autorově knize Inferium, takže dávám plné hodnocení a jsem naladěn na celou knihu.
Zatím jsem antologií docela zklamán, takže budu tuto povídku hodnotit kladně. Byla to taková jednohubka, místy docela zábavná, koncem už docela překombinovaná (Středoslunce a spo. už jsem nějak nepobral), ale příběh o tom, jak pražští Židé unikli koncentráku a jak si nakonec díky znalci kabbaly podali ruce dva zdánlivě nesmiřitelné tábory. A konečně tam občas byly i nějaké vtipné pasáže, třeba dialog s šunkovou rolkou a Hitlerem.
Tak tohle mi nesedlo. Dvě prolínající se dějové linie, které se v závěru spletou do jedné, představa světa lehce utopického ve stylu Velkého bratra a válka na západní frontě, kde si Nacisti přichystali na spojence hodně zajímavé zbraně. Na východní frontě, ale asi všechno cajk, Sověti Nacisty ubili čepicemi a rozuzlení na poslední stránce mě už nechalo chladným.
Konečně jsem spokojený, opět duchařina, ale oproti kulisám divadla mi zasazení do 2. světové přišlo zajímavější. Celá idea s tím, že vidět duchy a komunikovat s nimi může hrát roli ve válce je zajímavě využita (jen mě při čtení napadaly myšlenky, Sověti takové lidi neměli, neeliminovalo by se to navzájem?). Hans se v průběhu povídky utkává s jedním duchem, celý děj tak nějak plyne až přijdou poslední dvě stránky a ono pověstné, what? Ten závěr jsem úplně nečekal.
EDIT: Upravuju hodnocení na 4*, v porovnání s ostatními povídkami je tato slabší a v porovnání s druhou duchařsko válečnou povídkou je vítěz jasný.
Ale jo, jelikož čtu povídky v knížce popořadě, tak napíše, že jsem celkem spokojený a proti předchozím dvěma to bylo zábavnější. Povídka celkem krátká, bylo tam zmíněno Brno (to je automaticky bod k dobru :)), nápad s řeznictvím a uzenářstvím spolu s výrobou speciálních wurstů byl docela dobrý.
Tak ani třetí povídka v knize mě nijak moc nezaujala a osobně si myslím, že tady byl potenciál velký, fiktivní Spišská republika, melting point jednotlivých národností a etnik, k tomu nástup nacistů a tím pádem ovlivnění spišských Němců. No, ale nějak to nevyšlo, povídka se četla docela těžce, pár zajímavých momentů tam sice bylo, ale jinak nic převratného. Jediné, co si z ní lze odnést je, že je třeba si zvolit stranu a nesnažit se jít mimo.