cessy cessy oblíbené citáty

☰ menu

 „ Keď je človek mladý, spraví kopu hlúpostí. Z mladosti by nemali ostať žiadne stopy, ani v pamäti.“
— Domenico Starnone
„ Ukažte mi šťastného člověka a já vám ukáži sobectví, zlo - nebo absolutní hloupost.“
— Graham Greene
„ Hrdost je divná věc. Malýho člověka nafoukne, ale to není nic proti tomu, jak se velký člověk bojí aby nevypadal malý.“
— Graham Swift
„ Nebudeš si myslet, že něco znamenáš. Nebudeš si doprdele myslet, že něco znamenáš. Protože neznamenáš nic. Jsi jenom samolibá, průměrná nicka. Nemysli si, že něco znamenáš, nemysli si, že za něco stojíš, protože nestojíš. Jsi pouhá nicka. Tak skloň hlavu a dělej svou práci, ty ubohá nicko. Pak z toho aspoň budeš něco mít. Drž hubu, skloň hlavu, pracuj a věz, že nestojíš za nic. To přibližne jsem se naučil. To jsou všechny moje zkušenosti integrované do jediné. Je to sakra jediná pravdivá věc, co mě kdy napadla.“
— Karl Ove Knausgård
„ Pamäť nie je v našom živote spoľahlivá veličina. Z jednoduchého dôvodu, pravda nie je pre ňu najdôležitejšia. O tom, či pamäť zreprodukuje udalosť správne alebo nesprávne, nerozhoduje požiadavka tvrdiť pravdu, ale vlastný prospech. Pamäť je pragmatická, je ľstivá a prefíkaná, ale nie nepriateľským či zákerným spôsobom, naopak, robí všetko preto, aby uspokojila svojho hostiteľa. Niečo odtlačí do prázdna zabudnutia, niečo iné zmení na nepoznanie, niečo galantne nepochopí, niečo, a to je len takmer nepatrný zlomok, si pamätá ostro, jasne a korektne. Čo to bude, sa nikdy nedá určiť vopred.“
— Karl Ove Knausgård
„ Čím väčší má človek prehľad o svete, menšia je nielen bolesť, ktorú spôsobuje, ale aj zmysel.“
— Karl Ove Knausgård
„ V době, která pracuje na oživení příběhu v literatuře a která ve snaze po jeho rehabilitaci touží především po přímočarosti, protože jakékoliv odbočky a složitosti ruší plynulost četby a berou drahocenný čas, se Hollinghurst věnuje činnosti málem zapomenuté: literárnímu popisu. Baví ho dostávat se k věcem a událostem právě tímto spůsobem. Je to jen zdánlivě vnější metoda, protože opravdový popis si nežáda jen bystrost a vnímavost autora, nýbrž i jeho úplnou účast na dění lidí a věcí, tedy jisté opuštění sebe sama. Takový popis pak vyčerpáva věci zevnitř a umožňuje jejich nové literární stvoření.“
— Petr Fischer
„ Vzpomínky jsou v hlavě. Všechno ostatní jenom překáží.“
— Joël Dicker
„ Omyly, i keď v nich človek zotrváva dlho, nie sú večné.“
— Pierre Choderlos de Laclos
„ Doufej v nejlepší, očekávej nejhorší.“
— Angela Carter
„ Když čtu knihu, pořád ještě pro mě není tak důležité rozumět, jako vytvářet si k textu odpovídajíci fantazie.“
— Orhan Pamuk
„ Když já ještě nikdy nepřemejšlela, jak asi umřu. To si vůbec nedokážu představit. Když vlastně doteď nevím ani to, jak bych měla žít...“
— Haruki Murakami
„ ...Ale ja som ja a nepodriadim svoj vkus ani jednomyseľnému úsudku celého ľudstva. Keď sa mi čosi nepáči, tak sa mi to nepáči a koniec; a niet nijakého dôvodu pod slnkom, prečo by som mal ako opica opakovať za druhými, že sa mi to páči len preto, že sa to páči väčšine mojich blížnych alebo že predstierajú, akoby sa im to páčilo. Vo veciach vkusu sa nemôžem podrobovať nijakej móde. (Martin Eden)“
— Jack London
„ Sú obdobia, a vždy budú, keď si jednako želáte, aby ste neboli tým, kým ste. Alebo keď ste schopní takmer uveriť, že to naozaj bol niekto iný, nie vy - ako by ste to mohli byť vy? - kto urobil to, čo ste údajne urobili vy. Ale v tento deň, práve v tento deň, na výročie toho dňa, keď ste to urobili, viete, že tomu veriť nemôžete.“
— Graham Swift
„ Některé chvíle zkrátka vydají na celý život. Člověk se k nim může, ale i musí vracet.“
— Arnošt Lustig
„ Koľko nevinnosti je v ľuďoch, keď nečakajú, že im niekto ublíži. Kto by im na ňu mohol siahnuť tak, aby zároveň neublížil sám sebe?“
— Hanif Kureishi
„ Ale radši bych měl přestat říkat "lidé jako já". Vždyť ani sám nevím, jaký člověk vlastně jsem.“
— Natan Šacham
„ Když člověk potřebuje v něco věřit, fakta ho nezviklají.“
— Natan Šacham
„ Jsou knihy, ktoré by měl mít člověk zakázáno číst příliš brzy. Pak se s nimi mine nebo se ho nedotknou. Stejné je to i s filmy. Měla by na nich být nálepka: Nevidět nebo nečíst, dokud něco neprožijete.“
— Jean-Michel Guenassia
„ I když je pravda, že se knížky časem mění stejně jako lidé, rozdíl je v tom, že zatímco lidé nechají člověka na holičkách, když už jim neskýtá žádnou výhodu, potěšení, prospěch nebo alespoň dobrý pocit, knížka jej nikdy neopustí. Pochopitelně někdy opustíš ty ji, třeba na několik let nebo dokonce navždycky. Ale knihy se k tobě nikdy neobrátí zády, i když je zradíš: dál na tebe budou tiše a pokorně čekat na poličce. Třeba i deset let. Nebudou si stežovať. Až budeš jednou ve tři hodiny ráno potřebovat nejakou knihu, nezklame tě, i když jsi ji předtím opustil a na celá léta vymazal z paměti; sestoupí z poličky a bude ti dělat společnost, když to budeš nejvíc potřebovat. Nebude se ti snažit oplácet nebo se vymlouvat, ani se nebude ptát, jestli jí to stojí za to, jestli si to zasloužíš a zda se k sobě pořád ještě hodíte; přispěchá, jakmile ji o to požádáš. Kniha tě nikdy nezklame.“
— Amos Klausner
„ Každý z nás udělá v životě nějakou osudovou chybu, a když si ji uvědomíme, nedá se to už napravit.“
— Agota Kristof
„ Jsou jisté věci, které se musejí vidět v pravé chvíli. Ani dřív, ani později. Pokud je uvidíš dříve než v pravé chvíli, je to horší, než kdybys je neviděla. Protože, i když je neuvidíš, žijí svůj život v tobě prostřednictvím tvých představ, nebo o nich teprve začneš snít a oživíš je tak v sobě. Pokud je uvidíš příliš brzy nebo příliš pozdě, je to, jak bys v sobě něco zabila, něco, co do té doby v tobě žilo, nebo něco, co by se mělo v tobě teprve narodit.“
— Goce Smilevski
„ Jsme odsouzeni k volbě a každá volba v sobě skrývá možnost nenávratné ztráty.“
— Isaiah Berlin
„ Niekedy počujem ako mi škrípu kosti pod ťarchou všetkých tých životov, ktoré nežijem.“
— Jonathan Safran Foer
„ Pokud mi v mém životě něco skutečně vadilo, byl to pocit, že stále na něco čekám - na něčí návrat, na vysvětlení, na omluvu. Nic z toho nikdy nepřišlo, což bych ještě dokázala přijmout, kdyby skutečnost nebyla taková, že sotva jsem si zvykla na omezení a danost jednoho okamžiku, hnalo mě to do dalšího a musela jsem znovu pátrat, jestli něco neharaší v jeho stínu. Fakt, že jednotlivé okamžiky byly do značné míry stejné, nijak nesnižoval možnost, že ten následujíci by mohl být naprosto odlišný. A tak si všednost žádala bdělou pozornost. Libovolná vleklá hodina mohla být poslední svého druhu.“
— Marilynne Robinson
„ Nič nie je také odzbrojujúce, ako ochota počúvať.“
— Peter Høeg
„ Kto vie, ako si vyberáme tých, ktorých milujeme? Je to veľká záhada.“
— John Maxwell Coetzee
„ Myslíme-li si, že někdo, kdo vzbuzuje náš zájem, do sebe vstřebal prvky jakéhosi neznámého života, jenž se nám pro svou neznámost jeví o to přitažlivější, věříme-li, že začneme žít jen skrze náklonnost této bytosti - co jiného to je než zrod lásky?“
— Marcel Proust
„ Plují lodě do mnoha přístavů, ale žádná tam, kde by život nebolel, ani se nelze vylodit někde, kde se zapomíná.“
— Fernando Pessoa
„ Jsou některé příběhy, jichž se nikdy nenabažíte. Pokaždé, když je slyšíte, jsou stejné - ale vy nejste. Což je jeden ze spolehlivých způsobů, jak pochopit čas.“
— Ann-Marie MacDonald
„ Hlasno plakať je ľahké, ťažké je neplakať. Ťažké je prehĺtať smútok a strach a samotu a neistotu, bezhlasne, s kamennou tvárou, len preto, že sa to nepatrí, že to iných obťažuje, že na to nie je vhodná chvíľa, čas, nálada.“
— Monika Kompaníková
„ Jednou tě zamrzí, že jsi nepromluvil, stokrát, že jsi nemlčel.“
— Lev Nikolajevič Tolstoj
„ Každá forma štěstí je soukromá věc. Naše šťastnejší chvíle jsou osobní, vycházejí z nás samých, jsou nedotknutelné. Věci, které jsou nám svaté či vzácné, jsou ty, které jsme odmítli promiskuitně sdílet s jinými.“
— Alisa Zinovjevna Rosenbaum
„ Ten, kto hledá jádro příběhu v prostoru mezi knihou a autorem, se mýlí. Pátrat není třeba v prostoru mezi autorem a tím, co napsal, ale v prostoru mezi textem a čtenářem.“
— Amos Klausner
„ Lidé, kteří čtou staré knihy a nehledí neustále držet krok s dobou, se u mě těší zvláštní přízní.“
— Natan Šacham
„ Schmuhovi hosté už nic neviděli, nebo aspoň někteří už nic neviděli, oči jim přetékaly, ne proto, že by srdce byla bývala tak plná; neboť není řečeno, že pri plném srdci musí hned přetékat oči, někteří lidé to vůbec nikdy nesvedou, zvlášť v posledním či právě uplynulých desetiletích, proto bude jednou později naše století nazváno stoletím bez slz, přes všecko to utrpení všude kolem – a právě z tohoto bezslzného důvodu chodili lidé, kteří si to mohli dovolit, ke Schmuhovi do Cibulového sklípka, nechali si od pána domu naservírovat prkénka – prase nebo ryba – kuchyňský nůž za osmdesát feniků a prachobyčejnou polňe – zahradně kuchyňskou cibuli za dvanáct marek, krájeli ji na drobno a ještě na drobněji, až to šťáva dokázala, co dokázala? Dokázala udělat to, co nedokázal udělat svět a utrpení tohoto světa: kulatou lidskou slzu. Zde se plakalo. Zde se konečně zase jednou plakalo. Upřímně plakalo, bez zábran plakalo, volně plakalo. Zde to proudilo a odplavovalo. Zde přicházel déšť. Zde padala rosa.“
— Günter Grass