knihomolka24 knihomolka24 oblíbené citáty

☰ menu

Nemám ti co odpouštět. Nespáchal jsi žádný zločin. Zapomněl jsi udělat něco dobrého. My všichni jsme v životě zapomněli učinit mnoho dobrých věcí. A nemůžeme odhadnout, které z těch opomenutí dovolí zlu, aby člověka pozřelo. (Freudova sestra)
Goce Smilevski

Změř si nenávist, kterou teď cítíš, a taky pocit hanby. To množství je také mírou tvé schopnosti pro lásku, radost a soucit.
Joanne Greenberg

S láskou se nerodíme, ale s láskou se stáváme lidmi.
Simone de Beauvoir

...a já poznala, že si myslí, že jsem úplně šílená, protože jsem mu řekla, že věřím na peklo a že někteří lidé jako já musí žít v pekle ještě před smrtí, aby tak odčinili to, že o ně přijdou po smrti, protože nevěří v posmrtný život a protože s každým se po smrti stane to, v co věří. (Pod skleněným zvonem)
Sylvia Plath

Zhluboka jsem se nadechla a naslouchala známému, chlubivému hlasu svého srdce. Já jsem, já jsem, já jsem. (Pod skleněným zvonem)
Sylvia Plath

„Všemi slovy říkáš jen jedno: jsi žena a tvoje úloha je v domácnosti. Ale až muži se ctí padnou v bitvě, smíš se dát v domě upálit, protože muži už jej potřebovat nebudou. Já jsem ale z Eorlova rodu, a ne služka. Dovedu jezdit a zacházet s mečem a nebojím se bolesti ani smrti." „Čeho se bojíš, paní?" zeptal se. „Klece," řekla. „Zůstat za mřížemi, dokud je zvyk a stáří nepřijmou a možnost vykonat velké činy nebude nenávratně pryč a neztratím i touhu po nich.“
J. R. R. Tolkien

Žít bez naděje, znamená přestat žít.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Věčnost se skládá z dnešních dní.
Emily Dickinson

Přišla na to, že jediné, co stojí za to - je říkat, co člověk cítí. Chytrost je hloupost. Člověk musí prostě říci, co cítí. (Paní Dallowayová)
Virginia Woolf

Nebýt milován, to je smůla, ale nemilovat, to je neštěstí.
Albert Camus

V utajeném srdci uvnitř srdce k smrti rádi házíme klacky pod nohy vlastnímu týmu. Lidstvu. My proti nám. Ty, svoje oběť. (Strašidla)
Chuck Palahniuk

Ale já věřím na opravdovou lásku, víš? Nevěřím, že všichni mají nárok mít oči, nebýt nemocní a tak, ale každý by měl mít opravdovou lásku a ta by měla trvat aspoň tak dlouho jako jeho život (Hvězdy nám nepřály)
John Green

Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět, a pro spravedlnost jenom šel se bít. Dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel mlád 24 let. (Epitaf)
Jiří Wolker

"Ptáte se, kdy se to stane? Stane se to, ale nejprve musí skončit období lidské osamělosti. " "Jaké osamělosti?" ptám se ho. "Přesně té, která světem vládne, zejména v tomto století, které ovšem ještě neskončilo, jeho lhůta zatím nevypršela. Protože dnes se každý snaží sebe sama co nejvíc vyčlenit, hodlá si plnost života vychutnat sám v sobě, jenže místo plnosti života přinese všechno jeho úsilí jen sebevraždu, jelikož místo k životnímu naplnění lidé spějí do naprosté samoty. Protože v naší době se všichni rozdělili na jedince, každý se uchyluje do vlastní nory, jeden druhému se vzdaluje, ukrývá sám sebe i všechno, co má, a vše vrcholí tím, že se sám zapuzuje od lidí a lidi zapuzuje od sebe. Samotářsky hromadí majetek a myslí si: "Jak jsem najednou silný, jak jsem zajištěný" - a neví, ten šílenec, že čím víc toho nahromadí, tím beznadějněji se noří do sebevražedné bezmoci. Jelikož si zvykl spoléhat sám na sebe, z celku se vyčlenil, naučil svou duši nevěřit v lidskou pomoc, v lidi a lidstvo se jen chvěje hrůzou, že přijde o své peníze a práva, jež si vydobyl. Dnes je běžné, že lidský rozum se dobírá pitvorné nechápavosti a neuvědomuje si, že bezpečí nespočívá v jeho osamělé osobní snaze, ale v lidské pospolitosti. Bezpochyby to ale nakonec bude tak, že i této strašné osamělosti nadejde konec a všichni rázem pochopí, jak nepřirozeně se jeden druhému vzdálili.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij

„Učinit život věčným skrze slovo.“
Marina Ivanovna Cvetajeva

Každá připomínka minulého smutku nebo radosti bolestně zasáhne mou duši a vyloudí z ní vždycky tytéž zvuky... Jsem hloupě stvořen, na nic nezapomenu... na nic! (Hrdina naší doby)
Michail Jurjevič Lermontov

Zničili jsme cosi svou přítomností, možná svět. (Vlny)
Virginia Woolf

První známkou začínajícího poznání je touha zemřít.
Franz Kafka

K jakému cíli jsem se narodil! Jistě nějaký byl a jistě jsem měl vykonat něco velkého, protože cítím, že mám nesmírnou duševní sílu... Jenomže jsem svůj úkol nenašel a dal jsem se strhnout nástrahami prázdných a zvrácených vášní. Z jejich výhně jsem vyšel tvrdý a chladný jako ocel, ale ztratil jsem navždy nejkrásnější květ života, ušlechtilé nadšení. (Hrdina naší doby)
Michail Jurjevič Lermontov

Příčinou každé sebevraždy bývá nešťastná láska - někdy k ženě, a vždycky k životu.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním - malým krůčkem ke konci.
Erich Paul Remark

…Když jsme šťastni, jsme vždycky dobří, ale když jsme dobří, nejsme vždycky šťastni…
Oscar Wilde

Pro lidské zlo neexistuje vysvětlení. Jen výmluvy. (Intenzita)
Dean Koontz

Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
J. R. R. Tolkien

Monstra jsou skutečná a duchové také. Žijí uvnitř nás a někdy vyhrávají.
Stephen King

Rána bičem působí modřinu, ale rána jazykem drtí kosti.
Edgar Allan Poe