1amu přečtené 1094

Soukromý život Rudolfa Hrušínského 2003, Miroslava Besserová

Stojí za pozornost, že dva velikáni českého divadla a filmu Jan Werich a Rudolf Hrušínský byli notoričtí kuřáci (mluví se v průměru o stovce cigaret denně), a to přes opakovaná varování ošetřujících lékařů. Tato kniha je dobrá, ale mohla být ještě lepší, pokud by se vedení dialogu chopil (třeba) Karel Hvížďala. Ano je tam ke čtení mnoho zajímavého, ale konstrukce rozhovorů je nevyrovnaná, tam kde by to mohlo být zajímavé, autorka přeskočí úplně jinam. Škoda ! Pan herec velikosti Rudolfa Hrušínského by si zasloužil excelentní publikaci ! Fascinoval mne, zejména v divadle už jenom příchodem na scénu . Přicházel rozvážně, pomalu, se zájmem si prohlížel publikum, vše bez jediného slůvka, ale jak to na diváky působilo. Sám v této knize říká, že když nebylo vyprodáno (zpravidla špatnou dramaturgií ND a špatným režisérem) stačil si spočítat, že na prvním balkóně je 18 neobsazených sedadel. V roce 1972 jsem ještě nepobýval v Praze a hitem v Národním divadle byl Shakespearův Othello, proč ? Mouřenína hrál Radovan Lukavský a zloducha Jaga Rudolf Hrušínský ! Dovedu si pouze představit jak dialogy probíhaly za úplného ticha v hledišti. Pan Hrušínský byl mistr civilního projevu, bez improvizací, ale když sledujeme záznam her a filmů, kde byl obyčejně ve významné roli - jak to zahrál. Říká, že utrpení pro něj byl režisér, který měl "svou" koncepci, jak by vše mělo vypadat k jeho obrazu. Naopak u divadla byl jeho favoritem Ota Ornest a u filmu zejména Jiří Menzel. Ten jej chtěl dokonce obsadit do role výpravčího Hubičky v Ostře sledovaných vlacích, leč mistr byl v té době "zadán". Sám režisér říká, že to bylo dobře, Pepíček S. ho nahradil výtečně ! Měl jsem štěstí, že jsem všechny tři R.H. viděl v Činoherním klubu v úžasném představení "Obsluhoval jsem anglického krále". Zážitek, na který nelze zapomenout ! Vždy měl přání pokračovat v tom co začala jeho babička, paní Červíčková, vést své divadlo. Takové, ve kterém i on začínal. Přání se mu bohužel nesplnilo. Ale synovi Janu Hrušínskému ano. "Když režírujete, musíte dokonale pochopit v š e c h n y postavy, musíte dokonale pochopit myšlenku celé hry.Tomu všemu dát dohromady nějaký tvar, který nepřehluší to, o čem se hraje. Musíte dát prostor každému slovu, větě. Musíte tomu pomoci gestem, aranžmá, ale nesmíte jako režisér jít nikdy proti autorovi. Nesmíte mu dělat schválnosti. Vaše nápady nesmějí být nikdy originálnější, než ty jeho, které pracně vymýšlel. Musí vám jít o to, aby vše dohromady ladilo a vaše režie z toho netrčela." Není co dodat Mistře ! Velice nám chybíte a rád bych se ve vaší společnosti také kochal.... celý text

Ostrov poslušnosti 2014, Marina Anderson

Za trudošem a jeho komentářem k této knize (který považuji za nejlepší) mám zpoždění skoro dva roky. Jak začít ? Asi pochvalou nakladatelství DOMINO v Ostravě, kde v době vydání této knihy ještě šéfovala Karin Lednická, autorka žádané knihy Šikmý kostel (2020). Měla cit pro to, co by se mohlo líbit zejména ženám. Po socialistickém knižním půstu nastala po tomto druhu literatury poptávka. Autorka Margaret Bingley (nar.1947-ne v r.1952-viz životopis) vydala tuto knihu již v roce 2000 pod pseudonymem . Oceňuji snahu překladatelky (i když v komentářích je kritizována). Je třeba si uvědomit, že porno-román překládat z angličtiny do květnatější češtiny je oříšek. Knihu jsem přečetl kupodivu celou. Podivná je zmínka, že organizátoři neinzerují své kurzy, vše udržují v tajnosti. Jistě, že jsou zváni (utajeně) lidé majetní, pracující v profesích kde musí být dominantní. Jiná je otázka co s tím, když tuto dominanci převádějí do sexu. A bohužel v ještě horší pozici jsou úspěšné mladé a pohledné ženy. Post scriptum: Omlouvám se. Tuto literaturu moc neznám, ani 50 odstínů šedi jsem nečetl. Ale inspiroval mě (jak uvádím výše) k přečtení trudoš, jehož komentáře si vždy rád přečtu.... celý text

Adina Mandlová Fámy a skutečnost 2003, Arnošt Tabášek

Pavel Kosatík napsal vynikající knihu Fenomén Kohout o životě komsomolce a disidenta Pavky.Přál bych si, aby napsal knihu Fenomén Adina o zajímavé ženě, zprvu publikem zbožňované, později protahované smrdutými kanály. Autor této knihy měl snahu, která je obsažena v názvu - Fámy a skutečnost. V tom je přínosem, i když se domnívám, že nedosahuje kvalit Josefa Škvoreckého, který z rozhovorů s paní Adinou vytvořil nejprodávanější titul nakladatelství 68 v Torontu. Jaká byla ve skutečnosti tato krásná žena ? Po otci zdědila jako jeho 4. dítě, leč první dceruška, geny tvrdé zarputilosti jít za svým cílem za každou cenu, což se promítá celým jejím životem. Po matce její výjimečný sexuální apetit, i když si vlastně matka s dcerou "nikdy nepadly do oka". Vše začalo smrtí milovaného tatínka, který velice rychle zavedl v rodině vykání nejmladšímu přírůstku. Štěstím pro hezkou pubescentku byl její movitý otčím (kterého Adina nesnášela). V rámci klidu v rodině financoval její další výchovu ve Francii. Pro ni to znamenalo mnoho nových životních zkušeností a k tomu se naučila jazyku. Po sexuální stránce byla zasvěcena zejména lesbičkou Mercedes. Ta jí pomohla i při zařízení její první interupce. Po skandálu s mladým a bohatým milencem v průběhu života v lyceu, byla nezvedená dívka odexpedována přes Drážďany do vlasti. Nejen, že začíná karieru modelky u "Rosenbauma", ale stává se "Titinkou" (čti milenkou) již známého herce Hugo Haase. Ten má zásluhu, že naučil Adinu filmové mluvě a vystupování, uvedl ji do své společnosti. Adina se stává známou tváří filmového plátna a začíná vydělávat. Její herecký růst je strmý, o pár let později již "živí" svého milence, který většinu výdělku utrácí za kokain. Dalším životním štěstím jsou filmové známosti . Nejprve s producentem a milionářem Milošem Havlem, o kterém je známo, že byl gay. Adinu využívá dosazením do party veselých děvčat z Lucerny. Zde má Havel podstatnou majetkovou účast. A Havel ji doporučí mladému režisérovi O.Vávrovi. Právě s ním a Martinem Fričem točí své nejlepší filmy. V případě Vávry tomu pomůže i občasný milenecký styk. Samozřejmě její avantýry jsou solí v očích fašistické organizace Vlajka, která zasévá podhoubí rasové nenávisti. Následuje v roce 1939 okupace, která přivádí do Prahy i na Barrandov mnoho ambiciózních Němců. Adina nelení, s Vlajkou si to vyřídí svým způsobem. Má nové milence - přirozeně jde o Němce. V Protektorátu se šušká, že je milenkou i zástupce Protektora K.H.Franka. Ten to těžce nese a podává informace do Berlína o nejvykřičenější pražské děvce. Ale Adina je již zkušená hráčka. Chtěla by proniknout i na divadelní prkna. Nejlépe na Vinohrady. Maličkost ! Zákaz provozu divadla ? Zkompromituje sadistického nácka a milence, který umožní znovuotevření milovaného divadla. Blíží se konec války. Adina se provdá za malíře Tůmu (KSČ), brzy si nemají co říci. Na řadě je nový milenec V.Šmeral (později podezírán, že tuto roli převzal jako jednu z možností, jak zachránit svou manželku Židovku). Je konec války, Adina je zatčena v Berouně Rudými gardami. Převezena na Pankrác. Výslechy.Svým způsobem je internace dobrá, jinak by mohlo dojít k lynčování, což je oblíbený hit nových komunistů, před pár měsíci konfidentů Gestapa. Odsouzena na pár měsíců, do kterých se započítá i vazba. A co teď ? Rychle pryč z republiky. Naoko se provdá za britského oficíra a je v Londýně. Její další osudy již výtečně zmapoval Josef Škvorecký. Přečtená kniha je zajímavá novými fakty, které autor objevil při svém usilovném pátrání v bohaté dokumentaci v archivech. A závěrem ? Jak u Adiny, tak u Lídy Baarové sehrál po r.1946 významnou roli člen předsednictva ÚV KSČ, stalinista Václav Kopecký. Prostřednictvím jeho syna se dostala do Rakouska ilegálně L.Baarová a urychlil i tolik žádaný sňatek Adiny. Jako muž přes osvětu národa nedopustil, aby filmy s oběma "vykřičenými" emigrantkami byly staženy z promítání. Pravda - Jára Kohout byl z Kristiána vystřižen. Ale dovedete si představit totéž s Adinou ? Léta plynula. Martina Navrátilová - pro čs.masmédia za komunistů po své emigraci jaksi neexistovala. U Adiny i L.B. tomu tak nebylo. Úsudek si každý udělá sám.... celý text

Hitlerovi satrapové 2008, Martin Nekola

Opravdu záslužná (i když by kniha mohla být rozsáhlejší) práce zkušeného autora. Rozebírá neblahou činnost svým způsobem nenápadných NAZI - gaunerů, jejichž zásluhou plynuly do pokladen NSDAP i na soukromé účty ve Švýcarsku obrovské finanční částky. O tom svědčí i produktivita významného úderníka přes likvidaci židovské populace zejména v Osvětimi, Adolfa Eichmanna.... celý text

Firewall 2016, Henning Mankell

Cesty k přátelství 1987, Karel Čapek

Útlá a něžná knížka vypovídající o vztahu dvou velkých osobností české literatury. Jak praví Dr.Halík: Přátelství Karla Čapka k Fráňovi Šrámkovi bylo zpočátku vztahem jednostranným. Plachý, zakřiknutý Šrámek se po rozpadu anarchistického hnutí stáhl do ústraní. Odmítal se účastnit čehokoliv, co se týkalo veřejného života. Možná, že vše začal Čapkův referát v Národních listech 23.XII.1919 "Román o těle": Nějaká šťastná chvilka, polibek, úsměv nezrcadlí celý život, ale mohou zjeviti celou životnost, co jí jenom jest...Těm však, kteří si libují v okrášlené neřesti, dá Šrámkova erotika beze všeho ránu do zad. A ono přibližování se, trvalo dlouho. Olga Scheinpflugová vzpomíná : "Na Čapkovy pátky přišel sotva několikrát, a to pouze tehdy, když se mu hostitel zaručil, že tam bude málo lidí, že léto pročesalo počet pravidelných návštěvníků." Šrámek dle Čapka odmítal lest, pravdivý se lekal lži a čisťounký se vyhýbal špíně. Skláněl sice svou hlavu nad lidskou bolestí, ale neznal jiného léku než poezii. Půvabná je příhoda z léta r.1937, kdy byl po čas léta u maminky v Sobotce a jeho paní uskutečnila "tajně připravovaný plán" přestěhování z těsného bytu ve Vršovicích do pohodlnějšího a hlavně klidnějšího bytu na Smíchově, na Černém vrchu v č.15. Reakce překvapeného Šrámka z 31.7.1937: "Milá Milko, těžko si představíš mé ohromení nad tím, jak snadno a rychle jsi mně přestěhovala na kopce za Smíchov. Budiž tvá ručka předem pochválena, jestli volila správně a nalezla skutečnou tišinu. A proč, medle, tam říkají Na Černém vrchu ?" Bohužel přátelství obou bylo ukončeno skonem toho, který kdysi o ně tolik stál. Ten druhý reagoval svým způsobem: K.Č. 25.XII.1938 To nám ta růže, ta tmavá růže tak brzy porozkvetla, vždyť by nám stačila, byla by stačila jenom těch vánočních stromků světla. Chodil jsem do Říční, chodil jsem do Úzké, teď budu chodit na Vyšehrad, s tebou si, Čapku zaskočený, popovídat.... celý text

Voskovec a Werich - Válka s lidskou blbostí 2007, František Cinger

Velice vzácná kniha, bohudík vydaná malým nakladatelstvím BVD r.2007 v Mnichovicích. Obsahuje zejména 300 unikátních (doposud zřejmě nepublikovaných) fotografií ze života Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka. Protože jsem sběratelem všeho dostupného o Osvobozeném divadle, jde v mé knihovně o vzácný klenot. Již název knihy napovídá, že dva klauni začali skoro před 100 lety bojovat s lidskou blbostí . Jde o záslužnou práci, protože ten nepřítel je mezi námi furt a ještě k tomu nepřemožitelný. Jan Werich dostal od Antonína Novotného (kdysi I.tajemníka ÚV KSČ + jako přívažek rovněž prezidenta ČSSR), titul národního umělce (r.1963 a pochybuji, že to bylo právě za tento boj). A na Jiřího Voskovce se jaksi zapomenulo. Ale to je u nás vcelku normální. Kniha je atraktivní i přiloženými dokumenty, jako vysvědčení Wericha z 5.třídy obecné školy, index z Právnické fakulty a potvrzení z Filozofické fakulty o řádně učiněném zápisu. Taktéž i potvrzení prokurátora z r.1957, že zastavuje trestní řízení proti J.Voskovcovi (zajímavé, že bez uvedení důvodů). Kabaretní historik a sběratel Jaromír Farník odvedl perfektní práci již tím, že se s námi čtenáři podělil o vzácné dokumenty ze svého archivu.... celý text

Deník ze dna 2020, Tomáš Řepka
odpad!

Že by Alois Jirásek ? Slavná věta ze hry Jiřího Voskovce a Jana Wericha ze hry Vest Pocket Revue mi připomíná tuto knihu, která je know-how pro obdivovatele autora na téma Život v base. Leopoldov již nemáme, ale máme třeba plzeňské Bory, kde čerpal autor nové životní zkušenosti. Z Tomáše Řepky se nám stává spisovatel. Stačí se podívat na této stránce vpravo a vidíte 5 (slovy pět) knih . Komu z vynikajících tuzemských sportovců se něco takového podaří ? Vše má jednu vadu a sice zde na DK se "celebritě z bulváru" jaksi nedaří. Ale zřejmě se nová kniha dobře prodává, leč jest otázkou, kdo za tento "výtvor" tetovaného fešáka vyhodí 399.-Kč - (to bychom se možná divili). Vydalo nakladatelství Brána a ještě k tomu vázanou a s přebalem ! Jeden kdysi ne špatný italský fim bych opravil v názvu : Bože jak hluboko jsem klesl.... celý text

Temné léto 2018, Dan Simmons

Firma 2000, John Grisham

Autor si mě získal svou prvotinou ...Je čas zabíjet. Přišel s novou modernější formou psaní "románů o právu". Již to není dříve tolik oblíbený Perry Mason, ale mladí hoši, kteří přicházejí zejména z Harvardu, k velkým advokátním firmám s nadšením a očekáváním zadání úžasných i složitých právních případů. Ale brzy pocítí onu "druhou stranu mince". Ta spočívá v nadměrném množství odpracovaných hodin, běžné a únavné právní rutině, přesčasy neexistují, musí se makat. Kdo to ve firmě nezvládá, jde z kola ven. Tak je to i hlavním hrdinou příběhu Mitchem. Po zapracování je pozván k jednomu ze společníků firmy, kde se mu dostane poučení : "Panika je běžný způsob existence velké právnické firmy a naši významní klienti nám mohou způsobit i žaludeční vředy. Leč jsou jedinými aktivy a tak se snažíme si pro ně srazit vaz." V jedné větě zásadní poučení jak to v takové firmě chodí. Mistrovství Johna Grishama spočívá od jeho prvotiny v mistrovsky zvládnuté konstrukci příběhu, který pomalu graduje. Zejména kvůli těmto jeho prvním knihám jsem si autora oblíbil. Ano tento příběh je čtivý, svým způsobem napínavý, i když v mém případě vrcholu ještě nedosáhl. Ale Hollywood to bral (tak jako další příběhy J.G.) a zfilmovaný se mi líbil.... celý text

Smějící se slzy - aneb soukromý život Jana Wericha 2004, František Cinger

Domnívám se, že jsem o trojici V+W+J četl hodně knih, ale tato kniha mne mile překvapila. Ano je tam hodně všeobecně známého, ale též zmínky o událostech, příhodách a promluvách moudrých klaunů, které jsou v mém případě novinkami. Je prokládána větami, které zde na DK řadíme k citátům. "O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak. " Po přečtení jsem možná pochopil to, proč se Jiří Voskovec "Tam za velkou louží" svým způsobem zas tolik neprosadil, jako jeho životní partner. Byl introvert, neměl štěstí ve výběru manželek, kdy ta poslední Chriss byla příčinou, proč dvě adoptované dcerky (za druhého manželství) byly svěřeny do péče jiných lidí. Postrádal ono pravé rodinné zázemí. Z filmů natočených v USA, kde si ho pamatujeme ve výrazné roli lze jmenovat jediný - "Dvanáct rozhněvaných mužů." Jan Werich říká jako mentor M.Horníčkovi: "Nemám rád sprostá slova a sprosté anekdoty, ale tam, kde je nutno říci slovo hovno, tak se musí říci tak, jak bychom řekli třeba slovo růže, nebo koleno, ale jen to tam nedodávat jako špek." Přestože Werichovi profesionální kariéra zajistila slušné příjmy, možný pobyt v exilu se mu mohl stát živořením. I to se nabízí vysvětlení, proč se rozhodl pro trvalý návrat do vlasti v roce 1945. V knize je podán úplně jiný pohled na t.zv. "Antichartu." Přímý TV přenos z konce ledna r.1977 je pamětníkům dobře znám. Je ironií rodiny Jana Wericha, že život jeho a dcery Jany skončil v nemocnici, která se objevila jako rozestavěná stavba, kde "zedničí" V+W ve filmu HEJ RUP . Knihu hodnotím jako kvalitní a přínosnou. Je určena zejména okruhu zájemců o Osvobozené divadlo, o tvorbu "Tří strážníků" tedy Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Příjemná zpráva: I když byla Werichova vnučka zvaná "Fanča" po úmrtí dědečka ihned pozvána do USA Voskovcem, nešlo to realizovat. (J.V. skonal o osm měsíců později po J.W.) Fanča do Amerika přece jen odletěla na pozvání Miloše Formana. Nyní žije poblíž Curychu a je šťastnou maminkou . Zdenička a Jan Werichovi pozorují s potěšením "z výšin" svou pravnučku Janičku.... celý text

Ztracené jezero 2002, Mark Slouka

Jak oškubat mafiány a zůstat naživu 2019, William Boyle

Okolo Třeboně - Krajem tří růží 2010, Jan Bauer

Kdo navštíví poprvé Třeboň a jeho okolí je okouzlen . To co chybí množství měst a městeček u nás je zde dávkováno plnými doušky. Já to zažil v době své vojenské služby, když jsem tu pobýval na kurzu telegrafie pouhých 14 dnů, ale nadšen (ne z vojny) úžasným okolím jsem si řekl, že bych chtěl v tomto městě jednou bydlet. Podařilo se to o deset let později. Měl jsem štěstí, že tu nádheru mohla vnímat celá má rodina (2+2). Nepřijel jsem zdaleka, pouze z blízké Šumavy, která má také kouzlo, ale jiného druhu. První dojem: na kraji města dva velké rybníky, Svět a Opatovický rybník. Na tom prvním se jezdily veslařské regaty (pamětníci ví, že slavná 4-ka - Havlis,Lusk,Jindra a Mejta s pražským kormidelníkem Korandou získala zlato v r.1952 na OH v Helsinkách) a v době klidu, zde vozí zájemce prostorná motorová loď. Na druhé straně zvané Ostende je Schwarzenberská hrobka. A kousek vedle "Opatovičák". Kousek za městem je největší rybník v ČR Rožmberk a když jedete z města směr Praha, vidíte po levé straně Kaňov, Malý a Velký Tisý-lahůdka pro ornitology. Na rozdíl od Šumavy je voda v rybnících (kvůli malé hloubce) brzy "jako kafe"-což bylo tenkrát eldorádo pro děti. Největší osobností této úžasné oblasti byl Jakub Krčín-génius ve stavbě rybníků. Jak uvádí kniha: "Již roku 1569 se stal nejvyšším regentem. Mezitím však pilně zveleboval hospodaření, krátil požitky úředníků, dvakrát až třikrát obracel peníz než jej vydal, stíhal defraudanty a propouštěl neschopné a líné. Tím si samozřejmě moc přátel nezískal. Avšak ani jeho protivníci nemohli než uznat, že jeho zvelebení zemědělství a pivovarnictví má něco do sebe a hlavně jeho reformy začaly vynášet a o to hlavně šlo. Jaksi navíc se začal Krčín také zabývat rybníkářstvím. „Toho roku (1565) také přidáno jest mu od Pána Boha umění, kteréž v tomto světě poslední není: rybníky a stoky začal měřiti“, napsal o něm Václav Břežan, který jej jinak neměl zrovna ve velké lásce. Jestliže polní hospodářství, ovčíny a pivovary jeho doby již nejsou, rybníky ho přežily. Jeho vodní díla překonala věky a především díky jim se Krčín skutečně proslavil. Vybudoval jich neskutečné množství a jen málo jich zaniklo. Jeho umění přitom neleželo jenom ve vyměřování nového díla, tím se tolik nezabýval, spíše byl skvělým organizátorem veškerých prací, kdy jedna akce zapadala do druhé a výsledek můžeme obdivovat i dnes. Dokázal se obklopit skutečnými mistry rybníkáři, na které se mohl plně spolehnout. Při práci na rybníce pak dělníci pracovali v rotách a jejich předáci zodpovídali za dílo i za lidi. Kdo se provinil, se zlou se potázal a mnohdy stál na hrázi i kat. Na rybníce postupoval Krčín velmi tvrdě a mnohdy i krutě. Zde to bylo asi na místě, protože rybníkáři byli „chasa zvijebená“, jak se o nich říkalo, a byli vše, jenom ne andělé. Horší bylo, že Krčín si přenesl tyto způsoby spolu s nesnesitelnou arogancí i do vztahu ke svým úředníkům a je třeba říci, že vzhledem k lidem mnohdy napáchal více škody jak užitku". Tolik krásná slova autora, který má Třeboňsko "ve svém srdci". A já mohu říci totéž. Nejen vidět Neapol a....... celý text

Ratolest a vavřín 1970, Karel Čapek

Nebýt Dr.Miroslava Halíka, nikdy bychom my příznivci Karla Čapka nedostali krásný dárek, cosi jako kytičku lidských portrétů významných osobností tuzemských a ze zahraničí, a to ve formě jubilejních článků, glos, nekrologů a záznamů skutečných setkání s velikány umění. Jak říká pořadatel sbírky: Jeho blízkost k oslavovaným, jimž podává ve velké chvíli života ratolest a v hodině smrti klade jim na čelo vavřín. Vybral jsem si tři osobnosti, které jsou mi svou tvorbou blízké, z první části knihy "Ratolest". Karel Havlíček Borovský. Český národ vždy glorifikoval mučednictví, jež je obrazem jeho pasivní trýzně a podnětem jeho nenávisti vůči trýznitelům. Upřímně řečeno, díváme-li se na to dnešníma očima, je Havlíčkův pobyt v Brixenu hotová idyla proti dnešním koncentračním táborům a Bachova éra se nejeví tak hrozná, když ji srovnáváme s některými režimy a jejich perzekucemi, kterých jsme svědky v soudobé Evropě... Bedřich Smetana. Slyším zpěv Mařenčin, lesklé intrády Libušiny, šum Vltavy, stesk Mého života,píseň věrného milování, dech mateřídoušky, radost a lásku. To vše vpadá do rytmu slavného zpěvu, neboť nedovede říci než to, že tančíme, zpíváme a rozplýváme se písní lásky v oné polyfonii, jež obsáhla vše . Snad mrtvý není přece mrtev a naklání ucho, jež zavřelo se hlasům zvenčí. Což jsem hluchý ? Něco tam dole šumí. A co my v této chvíli ? Rozplýváme se ovacemi, abychom přehlušili mlčení svého nitra. Děláme z umělců symboly, protože si nedovedeme dělat z umění národní život, cosi se změnilo... Jan Neruda. Uvědomujeme si vůbec význam jeho Kosmických písní ? První Nerudova cesta, jíž překračuje hranice domova, vede do vesmíru ! Teprve potom navštíví Balkán, Orient a evropské země . A tento kosmopolita ustavičně hledá domov, rozbíhá se do celého světa jen proto, aby lokalizoval svůj domácí krb. Je jako Chestertonův muž, který obešel celý svět, aby trefil do vrátek svého domova. Tedy příklad pro členy malého národa: ani nesedět za pecí, uzavřen ve svém uzoučkém lokálním obzoru, neimitovat doma, co jsme viděli jinde, ale viděním a poznáním světa docílit a domyslit svého vlastního domova. Jak se nadneseně říká : věty, které by se daly tesat do kamene. A to jsou jen tři osobnosti, které jsem citoval z celkem 117-ti, kterým Karel Čapek, sám velikán, vzdává poctu.... celý text

Letisko 1972, Arthur Hailey

Je pochopitelné, že jinak budou knihu hodnotit ti, kteří ji četli před mnoha lety a jinak čtenáři zvyklí na Boeingy či Airbusy. Mou klikou bylo, že jsem knihu dostal od kamaráda v čase, kdy to byla na čs.knižním trhu doslova "bomba". Proti k ní mám svůj specifický vztah a na autora, který pochopitelně napsal i slabší věci, nedám dopustit. On věděl kde je ono místo na tomto trhu (zejména v USA) zatím neprobádané a riskl to, nejdříve s kolegou - prvotinou "Let do nebezpečí" a po úspěchu si uvědomil, že by v tomto duchu mohl pokračovat. A opět obrovský úspěch ! Dokonce i v zemích Varšavské smlouvy. Jak to bylo tenkrát dobrým zvykem, kniha vyšla nejprve v Bratislavě. Inu tam nebyl takový strach z ideologické diverze, jako v českých zemích. Vzpomínky na tuto knihu mám nostalgické v dobrém slova smyslu. Artur Hailey napsal v roce 1968 kvalitní a hlavně čtivou knihu . Později se tomuto druhu literatury přestalo říkat trháky. Češi objevili bestseller !... celý text

O makové panence a motýlu Emanuelovi 2017, Václav Čtvrtek (p)

U mých (kdysi malých dětí) byla maková panenka a motýl Emanuel bezkonkurenčně nejčtenější kniha. Velkou zásluhu na tom měla ilustrátorka paní Gabriela Dubská. Je s podivem, že motýl Emanuel prošel svou vizáží a elegantním oblečením tehdejší cenzurou. Nevím zda v současné době doceňujeme obrovskou práci Václava Čtvrtka pro ty nejmenší. Tato jeho kniha a mnoho dalších jsou opravdovým klenotem jak vyprávěním, tak vynikajícím ilustrátorem a v případě tolik žádaných Večerníčků v TV i pečlivě vybraným slovním doprovodem.... celý text

Bajky a podpovídky 1970, Karel Čapek

Karel Čapek byl jen jeden a domnívám se (a že ta prodleva trvá dlouho) - hned tak za něj náhrada nebude. Tato malá knížka se krčila v knihovně kdesi vzadu, jako Popelka, ale ten obsah ! Vodopád moudra v každé větě, odstavci a povídkách-podpovídkách. Stačí naznačit: NERO - Pronásledování křesťanů je lež. My jen vyvracíme jejich světový názor. DIKTÁTOR - Dosáhl jsem jednomyslnosti. Všichni musí poslouchat. SOUČASNÍK - Co že říká Galilei ? Že se země točí kolem slunce ? Hm, to já mám vážnější starosti. OVCE - Ať mě zabijí, jen když mě vedou. FARAO - Vyvraždění pacholátek izraelských ? Pouhé administrativní opatření. HERODES - Mé pluky dobyly skvělého vítězství nad nemluvňátky betlémskými. VÝZVA K OBLEŽENÝM - Váš boj je marný. Vyzýváme vás, abyste se raději dobrovolně od nás nechali popravit. LIŠKA - Nevěřte slepičím kdákům. Když se nažeru, vždy je v kurníku mír. Dík úsilí státníků byla zachována světová nejistota. To vše na pouhých několika stránkách.... celý text

Půjdu do pekla spokojen - Adolf Eichmann: životní dráha masového vraha 2015, Roman Cílek

Pokud nacistická zrůda (což Eichmann byl) prohlásí, že půjde do pekla spokojen, je jasné, že si uvědomoval své "zásluhy", kterými se zavděčil svým soukmenovcům. Někteří z nich ukončili svůj život sebevraždou, jiní skončili po zásluze na šibenici, o některých se doslova slehla zem, Eichmann vyhledal soudružskou Tichou pomoc, jak se jmenovala organizace, která úspěšně přepravovala tento lidský odpad zejména do Argentiny a Paraguaye . Genosse Mengele a Eichmann měli kliku. Mengeleho izraelský Mosad nedostal, Ricardo Clementa (jak si A.E.změnil jméno) bohudík ano a byl po zásluze popraven 1.6.1962 symbolicky v zemi, které způsobil nejvíce bolesti. Pouze pro připomínku jeho oddanosti své straně je nutno dodat: V létě 1941 se vypravil na služební cestu do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Zde dospěl k závěru, že nejlepší způsob likvidace Židů je plynová komora. Bylo však nutné vyvinout nějaký spolehlivý plyn. V září 1941 byli v Osvětimi poprvé zavražděni sovětští zajatci novým plynem, který se nazýval Cyklon B. Poté již nic nemohlo zabránit nacistům v „konečném řešení židovské otázky“. Dne 20. července 1941 nařídil v koncentračních táborech vraždit přednostně židovské děti. Do jara 1944 bylo zavražděno přibližně 5 milionů Židů z celé Evropy. Roman Cílek odvedl touto knihou dobrou práci.... celý text

Italské boty 2017, Henning Mankell

Je tomu nějaký rok nazpět, kdy jsem si přečetl názor profesionála, že švédská letadla Gripen jsou tím - čím je Rolls Royce mezi automobily. Po přečtení této knihy se domnívám, že Henning Mankell, kterého jsem doposud znal pouze z detektivní série o inspektorovi Wallanderovi, dosáhl (u mne) téže kvality pokud jde o spisovatele ve Skandinávii. Četl jsem příběh člověka, kterého potkal v životě neodpustitelný profesionální neúspěch. Čtenář je s touto okolností seznámen brzy v začátcích knihy. Smutná a nesympatická postava románu má svým způsobem štěstíčko, může se uchýlit na svůj menší ostrůvek uprostřed krásné přírody, který zdědil . Žijí s ním pouze hluchý starý pes a postarší kočka. Občas přijede na motorovém člunu pošťák. A to je vše,táže se čtenář ? Není ! Velikost spisovatele je v tom, že z mála dovede vytvořit mistrovské dílo. Začíná příběh pomalu "zalidňovat" osobami, kterým v životě ublížil, nebo se s nimi setkává poprvé . Nečekejte hit ! Jde o popis běžného života jednoho člověka lidské populace, který za svých 65 roků udělal chyby, které ho mrzí a rád by se ve svém závěrečném účtování s tím co prožil vyrovnal. Jak se mu to podaří, to autor ponechává na zvážení čtenáři.... celý text