1amu přečtené 1094

Bohemian Taboo Stories - Kniha o lidech, kteří dělají něco sexy 2019, * antologie

Velkoryse pojatá publikace, která čtenáře zaujme hned na začátku citátem: Skutečně oplzlí jsou pouze cudní lidé. Jde o výpovědi lidí, kteří se zabývají buď profesionálně nebo jako amatéři u nás málo (knižně) zmapovanou oblastí, která má spíše zelenou v bulváru. Vůbec by mne nenapadlo, že Filozofická fakulta v Praze nabízí v oboru Informační politika výběrové semináře Pornografie, společnost a nová média. Zájemci o historii se lecos nového dovědí v kapitole Erotika v době Karla IV. Protože jsem miloval vždy dějepis, nemohl jsem opomenout kapitolu "Stručné dějiny nemravnosti" - o tom nám úžasný profesor pan Vilém Toman nikdy nepřednášel. Samozřejmě nelíbilo se mi vše, ale hodnotím průkopnický počin autora vysoko.... celý text

Stanislav Neumann 2006, Rudolf Mihola

Autor se vydal na vysněnou cestu spisovatele, který národu "podá" vše, co by lidé chtěli slyšet o svých oblíbených hercích jak je známe z divadla, či z filmů . A ono mu to jaksi nejde. Toleroval bych možná jeho první či druhé "dílo", ale ukazuje se, že mu to ani "nepíše". Viz tato kniha. S.Neumann byl čímsi podobným jako V.Trégl. Geniální herec popletů, pošuků, koktajících čertů. V tom neměl konkurenci. Kdo sleduje průměrnou pohádku "Pyšná princezna" musí být nadšen panem králem. Nebo v Lucerně - úžasný vodník. Je škoda, že se povídání o tomto herci neujmul někdo jiný.... celý text

Vinnetou - Rudý gentleman 1943, Karl May

Mám rád autora, samozřejmě od svého dětství, proto se dívám na to co napsal úplně jiným pohledem, než jsem si přečetl v komentářích. Ono je třeba pochopit, že bájný Vinnetou byl napsán v létech 1890-92 a o rok později byl vydán. Měl jsem to štěstí, že jsem v Drážďanech mohl navštívit muzeum K.Maye a znovu si uvědomit jeho úžasnou fantazii, se kterou psal o času, do kterého zasadil rudé a bílé bratry. Mayovo dílo se vyznačuje výrazným dobrem, vyzdvihuje a oslavuje sepětí s přírodou, mír a rovnost lidí všech ras a vyznání. Jeho kladní hrdinové sahají k násilí jen v krajních případech a vždy se snaží vyhnout zabíjení. Knihám i přes seriózní dramatické linky nechybí humor a jistá míra nadsázky a mnohé jeho dialogy mají komediální charakter. Mayovo pojetí amerického Západu ve druhé půli 19. století bylo typické líčením původních indiánských obyvatel jako čestných a nezkažených obětí bezohledného drancování a postupu civilizace, než jako krvelačných primitivů – nejzápornější postavy v příbězích jsou zpravidla chamtiví a bezcharakterní bílí zloduši. Samozřejmě to byla voda na mlýn nácků v čele s jejich hlásnou troubou jménem Joseph Goebels, ti glorifikovali autora, jednoduše proto, že se jim to "hodilo do krámu". Přesto je Vinnetou a jeho příběhy pořád úžasným lákadlem pro všechny věkové vrstvy čtenářů za předpokladu, že na tyto příběhy nebudou hledět kritickým profesorským zrakem XXI.století. Pokud to čtenář vezme za své, prožije s Vinnetouem pohádkové příběhy, tak odlišné od mnohdy přiblblých krváků, která z finančních důvodů chrlí různá nakladatelství. Howgh !... celý text

Jak vzniká divadelní hra, Jak se dělá film 1966, Karel Čapek

Karla Čapka nelze nemilovat ! Připadám si při hledání jeho knih, které jsem doposud nečetl jako náš andulák Arpád II., který labužnicky vyzobává nejdříve zrníčka prosa s vitamíny. A tak je tomu u této knížečky, kde se mi více líbila druhá část rozebírající problem tvorby nového filmu. Autor při psaní i tohoto drobného dílka viděl o mnoho let dopředu. Tak třeba: "Scénář musí mít lákavý titul, má to být něco vysoce avantgardního neboli uměleckého, ale musí se brát zřetel na široký okruh obecenstva. Pravý filmový scénář se prostě nedá uměle produkovat. Může vzniknout leda tajemnou shodou okolností, které nejsou řízeny žádným plánem nebo rozumovou úvahou." O 50 roků později byl uveden film TRHÁK, úžasné dílo ukazující, že ten Čapek měl pravdu ! Vzpomeňme na scénáristu Zdeňka Svěráka, který nevěřícně sleduje jak mu režisér Ladislav Smoljak mění (hlava nehlava) celé jeho životní dílo. Včetně výbuchu kulis vesnice (i když zcela náhodou). Po přečtení jsem došel k názoru, že o tvorbě filmů vím pořád proklatě málo.... celý text

Stopami dramatu a divadla 1967, Antonín Matěj Píša

Jdi po skryté stopě 2009, Zdenek Slouka

Pozoruhodná kniha, kde si čtenář opravdu počte. Jde o poúnorový útěk novomanželů z Brna přes Rakousko, Itálii do Austrálie, kam podepsali 2-letý pracovní závazek . Poznání první : migranti se nesmí divit přidělené (třeba) zemědělské práci při běžných čtyřicetistupňových teplotách. Nelíbí se vám to ? OK půjdete čistit kanály do Sydney. Vše za minimální mzdu. Poznání další: našinec se nesmí znechutit, musí jít "za svým". 2-letý úvazek pomalu končil a mladý inteligentní pár si vyhlédla pobočka CIA při australské ambasádě a začalo verbování. V podstatě nebylo mnoho k rozmýšlení: nabídka snů v podobě bezplatné lodní přepravy do Itálie a odtud do Mnichova. Mzda za první měsíc vyplacena předem převyšovala o pár set % mzdu předcházející. Vybavený luxusní byt ve vile po popraveném nacistovi. Uklízečka a údržbář, zahradník a muž pro všechno ihned k dispozici. Vše dokonalé - jenže ? Požadovaná práce v analytické skupině pro ČSR zabývající se studiem čerstvých výtisků Rudého práva, ale zejména psaní textů letáků, shazovaných balóny nebo letadly na území republiky . Pochopitelně mladí vysokoškoláci touto prací nebyli nadšeni a snažili se o změnu. K té došlo nabídkou práce v USA za ještě lepších materiálních podmínek. Náhodné setkání autora s Dr.Stránským vedlo k přesunu do americké sekce radia Svobodná Evropa. Čtenář poznává neuvěřitelné věci. Třeba, že práce Američanů v poválečných létech v NSR byla pro ně čímsi jako "zlatým dolem" a pro některé též se zabezpečením do konce života. Žasneme, jaké hlouposti byly od těchto lidí požadovány. Vše za balíky $$$. K tomu pro osobní potřebu luxusní auta, cosi jako menší benefit. Samozřejmě tito vybraní lidé byli úplně kdesi jinde, než většina uprchlíků v lágrech. Šlo pouze dosáhnout na štěstí. (A my víme co je štěstí - muška...) A to manželé Sloukovi měli. I když úplně ztratili v počátcích kontakt s rodiči a později se dozvěděli pouze o tom nepříjemném. Autor se dožil 89 let. (*1923 +2012) Ke konci života si užíval návratu do své vlasti. Upoutávka: I když se v La Jolla dýchalo lépe než v Los Angeles, měla svůj osobitý pach - smrděla penězi. Místo pro radovánky, ano. Ale pro život ? Každý není z Brna, kde někdy pršelo, jindy mrzlo, kde pan Bukovský otevíral svou malou trafiku vždy ve stejnou dobu. Když jsem mu pomohl zvednout těžkou mříž, dal mi štolverk. Palmy v Brně nepamatuji, moře nebylo, ale živých lidí ? Těch bylo hodně a blízko. Proto asi mám rád New York. Má něco z Brna. Ne úplně, ještě by to něco chtělo, ale lidské podobnosti se najdou.... celý text

Helenka je ráda 1957, Jan Werich

Titul hry je použit z věty nahluchlého strýce Vézineta, kterého hrál (dovedu si představit jakým způsobem) v roce premiéry 1934 ještě mladý Václav Trégl, jinak známý představitel ušlápnutých starých pánů . Proto sedí přirovnání: Když byl Vlasta Burián nazván Králem Komiků, Vašíček Tréglů byl jejich korunním princem. My známe toto dílo z výtečného filmu režiséra Oldřicha Lipského z r.1971 . Tato hra byla v Osvobozeném divadle stažena již po 83 reprizách a je zajímavé si přečíst od V+W proč tomu tak bylo. Hlavní důvod byl jednoduchý - diváci byli předem natěšeni na politickou satiru, kde v hlavních rolích budou (jako vždy) ruku v ruce hrát oba klauni, protože na ně, na jejich vtipy a předscény se hlavně chodilo. A u této hry ? Každý má neočekávanou a úplně odlišnou roli. Werich hraje pana budoucího ženicha Fadinarda, jehož kůň sežral klobouk dámě na záletu s fešným důstojníkem (Voskovec). Tedy žádní parťáci. Hraje se v ovzduší secese a i když je hra jako taková nesmírně vtipná a v jiných pražských divadlech by se mohla hrát možná roky, tak publikum to "nebralo". Bohužel je spjata i s tragickou událostí. Tvůrce úchvatné secesní výpravy opěvované tiskem - Bedřich Feurstein, spáchal brzy poté sebevraždu. Osvobozené divadlo ztratilo ze dne na den svou velkou osobnost. Poučení autoři nasadili brzy úplně jiný kalibr. Hru Kat a blázen, ale o ní je zmínka jinde.... celý text

Kronika města Kocourkova 2008, Ondřej Sekora

Vůbec nesdílím názor, že tato kniha je o ničem. Naopak si myslím, že jde o knížku nadčasovou. Jednoduše proto, že v Kocourkově možná žijeme a pokud si to nepřipustíme, tak se s jeho obyvateli setkáváme každý den buď osobně nebo v masmédiích. Kdysi existovala pro ty ještě nepoučené Večerní univerzita marxismu-leninismu (VÚML). V této době bychom se možná mohli poučit z kroniky tohoto významného města. Není jen u nás, zejména významně se činí v hlavním městě KLDR pod vedením rychtáře Kim Čong Una .... celý text

Zvonokosy I. 1969, Gabriel Chevallier

Přiznám se, že tuto knihu jsem kdysi dávno přečetl a ? Mnó nic moc. A po delší době, a to díky tomuto webu a čtením logicky odlišných komentářů mi Alef (děkuji moc Radko) zapálila světélko v šedé kůře mozkové, že Zvonokosy, byť vydány tak dávno jsou úžasným sociologickým rozborem běžného maloměsta, kde se vždy "řeší" dlouho a s mnoha kecy problém. Protože jsem ve dvou takových jihočeských městech bydlel došlo mi až teď o čem vlastně ten příběh je. Je to tristní, ale je tomu tak. Každé takové městečko, ať jde o Francii, naši zemi, nebo třeba Albánii, má ve svém středu ony obyvatele, nejen vylíčené autorem, ale díky geniálnímu překladateli panu Zaorálkovi víme přesně o koho jde. A on ty jména ještě přeloží do našeho jazyka ! (Uff-uff) Třeba Eulalie Čubíková, popsaná skvěle v recenzi pana T.Odahy: Představujeme si cholerickou brunetu, vyschlou a jedovatou, s ošklivou pletí, s ošklivým pohledem, s baziliščím jazykem, se špatně trávícím žaludkem, a to všechno zastřeno výbojnou zbožností a pokryteckou laskavostí. Vzorný příklad zdrcující počestnosti, neboť počestnost v takovém těle je hnusná na pohled a ostatně v tomto případě měla původ spíše v pomstychtivosti a nenávisti k lidem než ve vrozené dobrotě. Zanícená žmoulatelka růženců, horlivá odříkávatelka litanií, ale také zuřivá roztrušovatelka pomluv a tajných výhrůžek. Slovem zvonokoská zmije v masce božího hovádka. V sedmadvaceti letech začala život osamělé staré panny vzadu v Mnišské uličce, ve stínu kostela. Ve dne v noci tam bděla nad městečkem a veřejně kárala jeho hanebnosti a chtíče jménem ctnosti... Kolik osob tohoto typu jsme v životě poznali ? A nejen ona, ale každý další tam zmíněný. Jak to přesně sedí nevím přesně, to umí jedinečně popsat další z mých oblíbených Metla . Howgh !... celý text

Nač vzpomenu 1967, Edmond Konrád

Probíhající coroniáda způsobila mnoho zlého, ale také mě nasměrovala jako "Neználka" ke knihám a autorům, o kterých jsem buď nevěděl nic, nebo hodně málo. A po přečtení tuto knihu považuji za jednu z vůbec nejlepších, které jsem kdy četl. Napsal ji nenápadný muž, o kterém se moc nemluvilo, jednak proto, že se nikdy netlačil do prvních řad, ale také proto, že jeho názory vadily jak nacistům (kteří z něj udělali za války pomocného dělníka, tak komunistům-ti z něj učili cosi jako knihovníka 4.kategorie, který jest trpěn). Jmenoval se Edmond Konrád (1889-1957) a byl jedním z elitní skupiny české umělecké inteligence, zejména po návratu z bojišť I.sv.války až do roku 1938. V knize vzpomíná na významné životní souputníky, se kterými prožil někdy neuvěřitelné příhody . Namátkou : - dělal sekundanta F.X.Šaldovi v připravovaném souboji s bulvárním pisálkem, kdy šlo o čest dámy, - jako pubertální mladíček dal v šachové partii mat 11.tahem bájnému kmetovi J.Vrchlickému, - jako novopečený "doktůrek" byl vybrán kvůli znalosti francouzského jazyka coby tlumočník Pěveckého sdružení pražských učitelů, kteří se zúčastnili pěveckých závodů v Paříži. Měl nemalou zásluhu na tom, že toto sdružení se dělilo o 1.místo s jasným, tedy francouzským favoritem, - v roce 1934 slavil velký úspěch v Národním divadle pod vedením K.H.Hilara (Pane, napsal jste velkou věc a počkejte si co z toho uděláme s panem Vydrou při premiéře), - věhlasný profesor na filosofické fakultě Václav Tille mu vyprávěl na jedné z procházek, jak dostal po přednášce od studentů otázku, jaký je rozdíl mezi Čechem a Slovákem ? Pravil bez váhání: "Ten, že každý dělá jiné pravopisné chyby." A ještě roztomilou příhodu o bratřích Čapcích, kteří po přestěhování do Prahy iritovali stejně staré konkurenty svým módním, výstředním nejen oblečením, ale celkovým zjevem. I autor si při prvním setkání pomyslel, že jde o nafoukané hejsky. Ale dál píše, že šlo možná o jeho omyl a oba bratří jsou třebas bez viny. K tomu časopis Lumír ve stejné době otiskl povídku na způsob budoucí "Červené knihovny". Kdesi na zámku se ptá kavalír 1. svého přítele :"Nestalo se vám nikdy, že na dívčích ňadrech, které jste líbal, vás přepadlo poznání vaší marnosti, i zastyděl jste se, odtrhl od ňader své rty ?" a kavalír 2. odpovídá: Lituji. Zastyděl jsem se sice, leč rtů jsem neodtrhl." Autor dodává, že nad tou povídkou byli jako původci uvedeni bratři Čapkové a pomyslel si, že jsou opravdu nafoukanci, takto zřejmě mezi sebou mluví, takto nějak se patrně chovají. A takových roztomilých příběhů je tato kniha plná.... celý text

Neznámá známá Hana Vítová 2013, Ondřej Suchý

Nelíbí se mi styl pana Ondřeje Suchého. Na rozdíl od staršího úspěšného bratra si zvolil "lehčí práci", která se bude vždy číst a k tomu dobře prodávat. Prokázal to v mnoha svých knihách - bohužel. Hana Lašková byla krásná určitě od svých nejmladších let . Když hledali Voskovec s Werichem novou ženskou neokoukanou tvář, potkalo je štěstí. Byla jim doporučena mladičká slečna. Nezdálo se jim pouze jméno Lašková (to nebude lidi táhnout). Potkalo je opět štěstí, opodál v kavárně seděl jejich kamarád, který se ládoval obvyklou porcí indiánků (objednával si vždy nejméně 20 kusů). Byl to Vítězslav Nezval. A máme to ! Prohlásili v tu chvíli hlavní protagonisté Osvobozeného divadla. Od dnešního dne (někdy začátkem 30-tých let XX.století) se jmenujete Hana Vítová ! (Byli spokojeni všichni i básník V.N.)... celý text

Nataša Gollová 2002, Aleš Cibulka

S Adinou Mandlovou mé nejoblíbenější herečky a scéna "Jdeme loupit" se Zdeněčkem (Eva tropí hlouposti) je špička chytrého srandovna v českém filmu, které uměl pouze Martin Frič. Nejen, že uměl vybrat typ herce, ale uměl to, co ostatní režiséři (třeba Vladimír Slavinský) neuměli - dostat z herce maximum. Krásná Nataša to potvrzuje v mnoha veselohrách, které se nikdy neokoukají . V 50-tých létech jí moc nepomohl Jan Werich, když odmítl mladičkou Irenu Kačírkovou ve filmu Císařův pekař, jako měsíční ženu Sirael (V Osvobozeném divadle ji hrála před 20-ti léty Hana Vítová) . Paní Nataša neodmítla pomocnou roku z finančních důvodů. Oceňuji autora za jeho trpělivost a pečlivou práci.... celý text

Alcantara - z díla MUDr. J. A. Winna 1992, J. A. Winn

Je velkou škodou, že z bohaté sbírky MUDr. J.A.Winna, vyšla u nás pouze tato jediná a k tomu ještě útlá knížečka. Protože byl autor bohatě obdařen smyslem pro humor, může se čtenář seznámit s mnoha kapitolami z různých oborů. Hobo zde upozorňuje na kopanou. Já jsem "se kochal" popisem oslav 1.májů, které dovedla k naprosté dokonalosti vedoucí síla společnosti: "První máj stal se jakousi jarní filiálkou podzimního národního svátku, když jsme neměli toho štěstí, aby republika vypukla na jaře, které se svou podstatou nejlépe hodí k oslavám všeho druhu . Takto zatížený první máj se skládá z hudby a projevů mnoha stran . Všechny projevy jsou největší a daleko zastiňují druhé tábory, třeba v projevu komunistickém je vše již oznámeného nahrazeno diktaturou mezinárodního proletariátu. Společným znakem všech projevů jest jásot, ten je pak signálem přírodě, aby se i ona rozjásala s lidem se všemi barvami a květy..." A pak přispěl troškou i velmistr rýmu Vít Nezval: Belcrediho třída je horizontální ulice oranžové kravaty spí u mrtvých gondoliérů Brouk a Babka rozžali lampionů mléčné záře tisíce milenčin prs ozdobím vějířem z bleděmodrého mohéru. A já se stydím velice, že kdysi znechucen básní "Zpívám zpěv míru" jsem nezkoumal jinou lyriku téhož autora. Děkuji Pražské imaginaci a Lege Artis, že mi umožnila dopídit se k této knize.... celý text

Červená sedma 1959, Jiří Červený

Čtenáři, kteří mají rádi dobu počátku XX.století a začátků existence čs.státu, zejména světa šantánů, kabaretů a dalších radovánek si počtou. Možná, že nevíte, že E.A.Longen se jmenoval Pittermann a byl to on, který přivedl k filmové slávě Vlastu Buriána . Šlo o nespolehlivou osobu, která dlužila každému, na koho se podívala, tedy jeho konto bylo ve stálém mínusu. I to byl jeden z důvodů, že krásná Xena Longen se stala narkomankou a svůj život ukončila sebevraždou. Kniha je zejména o počátcích a cestě k vrcholu kabaretu Červená sedma. Její velikost dotvořil Eduard Bass. Protože kniha vyšla v r.1959, je poplatná tehdejšímu nutnému přídavku o velikosti umění v kabaretech sovětských. Děje se tak zejména v úvodu a na konci knihy. Když bude čtenář tolerantní, tak si knihu vychutná.... celý text

Proč nejsem komunistou 1990, Ivan Olbracht (p)

Přečetl jsem celý soubor, který vydala samizdatová Česká expedice a sborník vydalo oficiálně v r.1990 Nakladatelství Lidové noviny. Vzhledem k tomu, že pro mne je primární příspěvek Jadrana, nemám co dodat k jeho názoru. Útlý sborník je přehlídkou názorů špičky české inteligence a půvabné je, že do Přítomnosti vedené Ferdinandem Peroutkou byli požádáni o názor i komunisté: Ivan Olbracht - Proč nejsou komunisty a Josef Hora-Omyly K.Čapka, i když jejich stanovisko publikovalo v r.1924 Rudé právo a v r.1925 Reflektor (S.K.Neumann - Dopis z Prahy). I nastal rok 1929 a "Kluci z Karlína" vykopli nejen tyto tři obhájce ze své strany, prý jako renegáty. Důvod kritika metod nového stalinsko-gottwaldovského vedení.... celý text

Čtení o TGM 1969, Karel Čapek

Uvažovanou knihu, která měla obsahovat množství nepoužitých vzpomínek, zápisků či poznámek z Hovorů s TGM, zpracoval Dr.Halík. A opravdu je co číst, tím myslím ty, kteří Karla Čapka mají rádi. Já jsem se jménem TGM setkal (jako malý kluk) při rozhovorech s rodiči a bylo mi divné, že o něm mluvili jako o "tatíčkovi". Pak přišel jeden obyčejný školní den, kdy "soužka" učitelka pravila, že je to ten, který nechal střílet do dělníků. Většina z nás již z minula byla rodiči poučena o tom, že na toto téma nesmí padnout žádné dotazy . Ale z hovorů na školních WC padlo mnoho pojmenování, jakým zvířetem "úča" je. Ale vrátím se ke knize . Dojemná je zejména reference po hodinách ze dne pohřbu TGM. Připomínám (není to v knize), že státní vlajku nesl, pochodujíc ihned za rakví, plukovník Emanuel Moravec, v září roku 1937 ještě vlastenec.... celý text

Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu 1990, Vladimír Škutina

Uffizi Florencie 2005, Elena Ginanneschi

Kouzelné, magické, skoro neuvěřitelné ! Přesvědčí o tom, že kniha může být pro radost .

Trockij: Pád revolucionáře 2011, Lev Davidovič Trockij (p)

L.D.Trockij má u mne mnoho kladů, ale také záporů. Nikdy se netajil svým židovským původem a z toho důvodu se "necpal" do funkcí, což bylo neuvěřitelné v tehdejší bolševické konkurenci. I když bez vojenské kvalifikace, ví se o něm, že byl za t.zv. Občanské války ve 20-tých létech minulého století jedním z nejlepších vůdců. Zarputilý bolševik Trockij prosazoval odzbrojení českých legií, mířících na dálný východ včetně jejich fyzické likvidace. Trockij sice dobře vycházel s Leninem, leč opakem byl jeho postoj ke Stalinovi, kde oba soudruzi věděli, že Gruzín nesahá Židovi intelektem ani po paty. Što dělať ?... Stalin měl svou strategii, tedy dostat se k moci po chátrajícím Leninovi, nakaženém syfilidou a k tomu ještě s následky atentátu na něj. Proto intriky s neúčastí Trockého na pohřbu voždě. Proto odsun mimo Moskvu do tenkrát dálné Alma-Aty. Ani to nestačilo. Oponent byl vyloučen ze strany a posléze vypovězen ze země. I přes své nezpochybnitelné organizační kvality a politický talent, Trockij prohrál souboj o moc se Stalinem, jímž opovrhoval a považoval ho za průměrného pěšáka bez invence. Stalin byl úspěšný díky tomu, že se o uchvácení moci snažil ze všech sil a svojí „flexibilností“ si získával širší podporu mezi významnými členy strany. Trockij si naproti tomu vždy myslel, že mu stačí zformulovat a popsat geniální myšlenku, kterou všichni ostatní automaticky přijmou. Pokud s ním někdo polemizoval, uchyloval se Trockij k osobnímu napadání a zesměšňování. Nikdy neustupoval, v osobním styku byl velmi chladný a strohý, a tak si postupně vytvořil příliš mnoho mocných nepřátel, ačkoliv jeho myšlenky jinak byly schopny oslovovat mnoho lidí po celém světě. Nejdříve přijal pozvání do Turecka, i ČSR mu nabídla azyl, raději však odcestoval do Paříže, tam mu ale pšenka nekvetla až posléze skončil v Mexiku, které se mu stalo osudným. Věděl, že dokud bude živ, jeho protivník mu dále půjde po krku. Napsal prozřetelně závěť, přežil 1.atentát, který agenti podcenili. Ten druhý, již musel vyjít ! Úder horolezeckým cepínem do hlavy byl samozřejmě smrtelný. Stalo se tak 20.8.1940 - o den později Trockij zemřel. Atentátník Ramón Mercader, agent NKVD byl odsouzen na 20 roků. Odseděl si je a zakotvil u Fidéla C. v Havaně. I ČSSR navštívil. Tato kniha osvětluje mnoho věcí, o kterých nebylo žádoucí hovořit. Zájemci toužící vyniknout v politice by si toto dílo měli nechat na nočním stolku u své hlavy a pečlivě občas pročítat kapitolky. Zřejmě se nyní nepohodlní nelikvidují cepíny, proslýchá se, že je v módě ricin, či upravená desinfekce, nebo otrávená bonboniéra...... celý text

Vítězný únor 1948 a Československá strana lidová 1958, Josef Plojhar

Autor knihy byl ten pravý, určený ČSL k sepsání morytátu o Vítězném únoru. Měl potřebnou kvalifikaci i pro odměnu, kterou od KSČ po slavné výhře dostal - křeslo ministra zdravotnictví. Ministr Václav Kopecký vzpomínal, že Josífek Plojharů byl vždy bezvadný parťák, který se naladil na vlnu t.zv. "Karlínských kluků". Nesnášel Pražského arcibiskupa Josefa Berana, otravoval ho katolický celibát, měl rád děvčata a holdoval alkoholu. Prolog: V roce 1939 byl preventivně zatčen gestapem a přepraven do koncentračního tábora Buchenwald (později do Dachau). Zejména ten první si pochvaloval ve své knize Výmar-Buchenwald. (Měli tam ZOO, sokolinec, i lístek do biografu si mohl tamní obyvatel koupit, či zajít si na jídlo v kantýně. Je to možné, šéfem byl Karl Koch, který prý preferoval t.zv.táborová kápa) . Léta po válce: Začíná kariéra pátera Plojhara, tedy ne církevní, ale připravuje se ona výnosnější-politická. Z dokumentace o roku 1948 je patrno, že lidovci přes interní odpor uvnitř strany v únorovém finále podpořili komunisty, za což byli odměněni další existencí vedle vedoucí síly společnosti spolu se zbytkem národních socialistů a přechodem části soc.dem. do KSČ. Páter-ministr to patřičně oslavoval : "Alkohol sice hubí národy, ale jednotlivcům neškodí" -vykládal soukmenovcům. A jako nositel tradic husitů dodával : "Na množství nehleďte! " Arcibiskup Pražský jej suspendoval a exkomunikoval. Páterovi to nevadilo, jeho image s kolárkem byla snadno zapamatovatelná. Byl atrakcí pitek, kde zářil zejména výdržemi nad maršály z SSSR-ti ho milovali a oslovovali ho přátelsky - tovaryšč pop. Když vláda po XX.sjezdu komunistů v Moskvě rokovala o propuštění Josefa Berana z vězení, páter neměl slitování-byl kategoricky proti. Rok 1968 : Páter se do nové vlády Černíka již nedostal. Ale má rekord -vydržel jako ministr 20 let ! Po srpnu 1968 jej lidovci alespoň zvolili čestným předsedou, ani vedoucí síla neopomenula na jeho zásluhy a zastával funkci poslance ve Federálním shromáždění. Tradičně zván na sovětské velvyslanectví, ukončil svůj pestrý život při tamních oslavách VŘSR, v listopadu roku 1981. Věru symbolické...... celý text