1amu přečtené 1094

Komik se vrací 2007, Jiří Tvrzník

Autor patřil ve své době (konec let 60-tých a začátek let 70-tých) k těm slušným v týdeníku Mladý svět. To, že si vybral úžasného dabéra a velmistra malých rolí pouze svědčí o jeho úctě k těm co něco umí. František Filipovský dal o sobě vědět příchodem do Osvobozeného divadla s jistou Hanou Laškovou (teprve V+W ji vtipně přejmenovali na Hanu Vítovou, prý podle V.Nezvala). Oba noví ihned začali účinkovat ve hře Golém, on jako astrolog Břeněk, ona nemohla hrát nikoho jiného než krásnou a éterickou Sirael). Hana Vítová začala dostávat hlavní role, "Filísek" (jak mu říkali) zůstal u těch vedlejších. Není českého filmu pro pamětníky, abychom ho nezaregistrovali. Já ho miluji jako "drbnu" - hosta na svatbě ve filmu Roztomilý člověk, kde spustí hlášku o hudebním skladateli Maxi Braunovi. A pamatujete na stydlivého úředníčka v Hotelu Modrá hvězda ? Nataša Gollová jej na chvilku udělá generálním ředitelem. I doutníček nedávného šéfa si může v onu slavnou chvilku vychutnat. Je na plátně možná pět minut, ale nezapomenete na něj. A tak to bylo po celou jeho hereckou kariéru. Ale jednu hlavní roli dostal. Nešlo o film, ale o hru Lakomec v ND. Vidět ho zde jako Harpagona, to byl požitek a Filísek si to užíval. Právě tak jako "ten třetí" v partě detektivů pod radou Vacátkem v "Hříšných lidech města pražského". I tam dostal (1x v seriálu) sólo. Jako pan "inšpektor v důchodu" vypátral po létech vraha - nenápadného ajznboňáka, který již počítal "na tuty" že mu to projde. Na takové herce se nezapomíná.... celý text

Podoby & Předobrazy 1988, Adolf Hoffmeister

Po této knize jsem se pídil velice dlouho. A nakonec to bylo tak snadné. Objevila se v Databázi knih za neuvěřitelnou cenu 30.-Kč. No nekup to ! Došla v pořádku, ve výtečném stavu, skoro 400 stránek, dalo by se říci jako nová, i když vyšla před 32 roky ! Svým obsahem, respektive vzpomínkami autora na jeho přátele, významné umělce, často levicového zaměření, produktivních již za I.republiky. Namátkou: Teige, Nezval, J.Fučík, bratři J. a K.Čapkové, J.Ježek, Trnka a řada dalších. Zejména Nezvalovi, Trnkovi a Teigemu věnuje autor dost místa. Asi nejvíce se mi líbilo povídání o uvedení Manon Lescaut (dle Nezvala), což byla v r.1941 (v D34), tedy za Protektorátu naprostá "Bomba"! Druhá část knihy je o cizincích: G.B.Shaw, G.K.Chesterton, J.Joyce, V.Woolf, T.Tzara, J.Cocteau, Le Corbusier, P.Picasso, A.Zweig,či V.Majakovskij. Co jméno to "Eso" : U všech půvabné karikatury a osobní rozhovory či vzpomínky na oboustranná setkání. Mám dojem, že si možná neuvědomujeme obrovský potenciál A.Hoffmeistera v české kultuře. A ještě více se divím, že další vydání této knihy nebylo od r.1988 realizováno. Dovedl bych si představit ona schopná nakladatelství. Co třeba Torst, Paseka nebo Argo ?... celý text

Vratislav Blažek - Hráč před bohem a lidmi 1998, Marie Valtrová

To podstatné o V.Blažkovi zde napsala Koka. Já jsem tuto knihu objevil zastrčenou kdesi vzadu ve své knihovně. Před čtením jsem věděl, že Vratislav Blažek se jmenuje v knihách J.Škvoreckého Rosťa Pitterman, je třídním malířem i spolutrpícím v neúspěšných milostných pokusech u kosteleckých krásek. Četbou této knihy jsem si uložil do paměti kouzelnou pohádku Vo Eisovým psovi, Samozřejmě též nezapomenutelné filmy Starci na chmelu a Světáci. Osud tomu chtěl, že V.Blažek umřel 28.4.1973 v Mnichově. O 17 roků později byly jeho ostatky převezeny do Náchoda a uloženy do rodinného hrobu. Protože byl protagonista této knihy vášnivý hráč mariáše rozloučil se ním jeden ze spoluhráčů skladatel Evžen Illín takto: Milý Vráťo, je to již 10 let, cos opustil naši mariášnickou partu, to svědčí o tom, jakej seš neodpovědnej živel. Doufám jen, že sis to vyříkal s kartibuchem, kterej snad není takovej vůl, jaks to o něm tvrdil, a že ti tam, kde jsi teď, je dobře, protože ti tam nechodí složenky a telefonní oučty. Můžeš tam mastit karty s Brdečkou a Werichem osobně, tak je pozdravuj. No my za tebou stejnak přídem, tak dej stranou nějakou tu flašku nebeský many, nejlíp v dobře chlazený lednici. Tvůj Evžen.... celý text

Ochutnávačka 2018, V. S. Alexander

Na četbu této knihy jen tak jednoduše nezapomenu. Autor sice nezplodil veledílo, ale znovu mi přiblížil místa, která jsem navštívil - Berghof, Obersalzberg,Kehlsteinhaus a městečko Berchtesgaden , nad kterým se tyčí tato místa, kterými prošel kus historie. NSDAP oficiálně koupila tyto pozemky, aby si na nich ve 30-tých létech minulého století mohli nechat postavit honosná sídla přední nacističtí nabobové v čele s Hitlerem. Berghof byl ke konci války rozbombardován Američany. Ovšem předtím se odvíjí příběh krásné Magdy, která se stane ochutnávačkou jídel pro toho nejvyššího. Ano ta profese skutečně existovala a říká se, že ji vykonávalo cca 15 dívek. Samozřejmě je tam láska, je tam krutost války, prožíváme s hlavní postavou poslední dny Berlína před ukončením války. Autor měl k napsání knihy dobré podklady. Chtěl bohužel více a to se mu nepodařilo. Zpočátku jsem byl zvědav na každičké pokračování, ale hlavní postavy Magda a Karl nejsou opravdoví, šustí to občas Harlekýnkami, tu snahou dostat čtenáře do blízkosti spiknutí proti vůdci, ale neuvěřil jsem tomu. Slabší průměr. Ale neodpustím si malý dodatek: když jsme vyjeli luxusním liftem cca 124 m úplně nahoru na 1834 m vysoký Kehlsteinhaus, kde M.Bormann šéfoval stavbě dalšího sídla pro vůdce u příležitosti jeho 50.narozenin (20.4.1939), bylo nám řečeno, že tím Hitlerovi radost neudělal, pobýval tam prý nerad (trpěl klaustrofóbií). Stálo to neuvěřitelných (na tu dobu) 30 miliónů říšských marek a obrovsky těžkou práci pracovníků v mnohdy nelidských podmínkách (termín musel být dodržen přes kruté mrazy, sněhové vánice, větrné smrště - ale makalo se). US ARMY dar pro Hitlera Kehlsteinhaus ponechala neporušen. Dwight Eisenhower se tam byl podívat rovněž . Návštěvníci jsou odměněni za slunečného počasí pohledy na nádherné hory Watzmann, Hundstod, Hochkaltert a Reiteralpe. Zmrzlinu mají dobrou.... celý text

Minimum klasických výroků 1995, Slávka Poberová

Autorky jsou v malé útlé knížečce uvedeny dvě. Kromě Slávky i Jesika Poberová. Kdo se necítí "silný v kramflecích" pokud jde o Antické Řecko a Řím (já se k nim počítám) a má chuť obnovit si něco, co považoval kdysi při hodinách dějepisu za zbytečné, má možnost se něco dozvědět. Protože miluji kresby Vladimíra Renčína, zvyšuji hodnocení na 4*.... celý text

Revoluční sborník Devětsil 2010, Jaroslav Seifert

Vzácná kniha již proto, že I.vydání bylo z roku 1922. Devětsil má základ ve skupině studentů vyšších ročníků pověstného gymnázia v Křemencově ulici, v Praze,v čele s Karlem Teige, Vladimírem Štulcem a Adolfem Hoffmeisterem. Vedle nich působila na žižkovském gymnáziu skupina Jaroslava Seiferta, Ivana Suka a Františka Němce jako skupina paralelní. Podnět k názvu dali bratři Čapkové, z nichž Karel vymyslel několik jmen, ale na to pravé, Děvětsil "kápnul" jeho bratr Josef. Zemská správa schválila poslední den roku 1920 stanovy svazu a povolila jeho činnost. Členská základna začala mohutně posilovat a jména Jiřího Wolkera, V.Nezvala, K.Biebla, V.Vančury (mimo jiné) hovořila za vše. Sborník č.1 a brzy po něm druhý svazek pod vedením arch. Jaromíra Krejcara byla prodávána za 30.-Kč, zde vyšly první poválečné básně Jiřího Wolkra, V.Nezvala, prózy V.Vančury a ze zahraničních Ilji Erenburga. Úvodní manifest obstaral organizátor Karel Teige, ale "prý" nejčtenější byl článek od J.Seiferta nazvaný Paříž. A jak se později psalo: Česká literatura měla konečně svou avantgardu. Devětsil byl založen. Úsměvná je historka o názvu. Členové Uměleckého svazu byli hrdi na název Devětsil, ale nikdo z nich prakticky nevěděl, co se pod ním skrývá. Rozluštil to prý Arne Novák, který v časopise Venkov z r.1921 píše: Po jarní nepohledné rostlině s růžovými květy a tuhým oddenkem se pojmenovalo sdružení mladých umělců. Patrně nám pánové chtějí naznačit, že jako poslové uměleckého jara nemíní zvítěziti svým svůdným půvabem, ale pevnou vytrvalostí. Pokud vykládají své heslo etymologicky, znamená to, že ke svým cílům míří devíti silami, to jest výrazovými prostředky všech umění... Nedovedu si představit, že by v současné době existoval subjekt, který by tak duchaplně přivítal některé nové umělecké sdružení.... celý text

Magda Goebbelsová 2009, Anja Klabunde

Anja Klabunde napsala poctivou knihu. Již v úvodu si pokládá zásadní otázku : Jak mohla tak inteligentní a vzdělaná žena padnout za oběť takovému fanatismu ? Jak mohlo dojít k takovému barbarství a jak bychom se zachovali v oné době my ? Proto se rozvíjí na více než 300 stránkách příběh ženy, v mládí zamilované do ruského emigranta židovského původu Vitaly-Victora Arlosoroffa. Avšak později na začátku 20-tých let minulého století nabývá přesvědčení, že Židé v poválečném Německu ztrácejí na společenské prestiži a o ni Magdě především jde. Seznámí se s G.Quandtem o více než 15 roků starším mužem. Je šarmantní, s vytříbeným chováním, ale co je hlavní disponuje velkým bohatstvím. Je vdovec, má dva syny. Magda jedná racionálně, není zamilovaná, ale s matkou usoudí, že jde o výtečnou partii. V roce 1921 je uzavřen sňatek. Ani toto manželství nevydrží. V roce 1929 dochází k rozvodu. Magda je bohatě odškodněna, ale zoufale se nudí. Náhodou se jde podívat na jedno z volebních shromáždění nacistů a osudově se potká s malým, kulhajícím, ale sebevědomým řečníkem, který ji svým proslovem doslova fascinuje. 31.5.1931 si Goebbels píše do deníku: "Domluvili jsme se s Magdou, že až dobudeme Říši, staneme se mužem a ženou." Za měsíc ji Goebbels představuje Hitlerovi. Magda se rozhodla zvolit Hitlera a Gobbelse za "objekty své lásky". V prosinci r.1931 si bere Goebbelse za manžela. Ani ne za deset roků mu porodí šest krásných dětí. V r.1945 jako jediná z žen nacistických pohlavárů šla po pádu Třetí říše dobrovolně s dětmi na smrt. PS: Přežil syn s prvního manželství Harald Quandt, poručík letectva, zadržen Brity v r.1944. Propuštěn na svobodu v r.1947. Spolu se svým nevlastním bratrem se stali dědici ohromného majetku po svém otci s účastí zejména ve firmách Mercedes-Benz a BMW. Harald, též otec pěti dětí zahynul při leteckém neštěstí v italském Cuneu v r.1967, bylo mu 45 roků.... celý text

Ve zlomku vteřiny 2007, David Baldacci

Při četbě této knihy jsem si připadal jako žáček v "kurzu tvůrčího psaní detektivek". Přednášející David Baldacci to zkrátka umí. Zná přesně způsob dávkování napětí, tedy od pohledu na hodinky (je 00:00) se začíná odvíjet příběh, na jehož začátku musí být první hit . Náš aktér je "sražen na kolena" jako boxer po těžkém k.o. a zvedá se k boji velice pomalu. Má to jen tak-tak v 9-té sekundě. Protože je tvrďák je jasné, že si to nenechá líbit. Jeho klikou je parťačka (pochopitelně táhnoucí za sebou průšvih), také správně nažhavená. Pan autor na chvilku zvolní - takové "piánko". Jednoduše pouze proto, aby nás připravil na očekávané finále, které však nenastalo. Jednoduše proto, že vše nesmyslně a zbytečně ke konci překombinoval. A jaká to mohla být kniha !... celý text

Citlivé místo 2001, Carl Hiaasen

Pohlazení 2007, Josef Fousek

Bohužel osud je občas krutý a stává se, že nám někdo velmi blízký odejde. Stalo se tak i v případě úžasné zpěvačky Evy Pilarové . Vybral jsem si tuto knihu kde je spoluautorkou, kupodivu ne vloženým CD-čkem, ale fotografiemi . Paní Eva byla vždy a ve všem, čím nám působila potěšení - profesionálkou v tom pravém slova smyslu a dokazuje to krásným fotografickým doprovodem v této knize. A víte, co v jejím životě rozhodlo, že se bude věnovat úplně jinému zpěvu, než tomu co chtěla její maminka ? Americký film Zasněžená romance ! Sama to okomentovala : pro všechny tam byla hlavní star Sonja Henie, krasobluslařka . Já malá holka jsem s nadšením poslouchala vůbec poprvé swingovou muziku s orchestrem Glenna Millera . Paní Evo, ať je vám tam nahoře ve vesmíru dále krásně . A když zazpíváte "Jakpak je dnes u nás doma" nebo s Valdou Lásku nebeskou, určitě vám budou (mezi jinými) tleskat i Ella Fitzgerald a Louis Armstrong....... celý text

Krasosmutnění 2000, Bohumil Hrabal

Nebýt Alef, jaksi bych tuto úžasnou knihu pominul. A to jsem si myslel, že od B.Hrabala znám vše. Moc děkuji Radko ! Krásně jsem si pokrasosmutnil. Ale pořád mi vrtalo hlavou, kdepak jsem něco podobného četl. Trvalo to chvíli, ale "osvítil" mě stejně geniální Karel Poláček. Oba pánové měli hodně společného. Se svým školním prospěchem se nemohli chlubit. Lépe na tom byl pan Poláček. Ten byl pouze z gymnázia v Rychnově nad Kněžnou vyloučen "pro vzdorovité chování a špatný prospěch. Pan otec to nějak zařídil a nezdárný syn dokončil svá středoškolská studia až v r.1912 maturitou na gymnáziu v Praze, Truhlářské ul. To Bohoušek Hrabalů několikrát propadl, v Nymburce. Ale jací to byli spisovatelé ! Kdo měl v životě to štěstí, tak pobyl v "městečku, kde se zastavil čas". První jmenovaný napsal (mimo jiné své knihy) kouzelný příběh pěti kluků, kteří se setkávají v městečku s množstvím nezapomenutelných postaviček . Druhý vytvořil "pábitele" - strýce Pepina ! Ale vzpomeňme si, kolik jiných podobných lidiček je v jeho dalších knihách. Při četbě této knihy jsem se nejvíce bavil u demontáží motocyklu Orion, který měl plno závad a průzkumu nového automobilu, který byl (sakriš jak je to možné) bez závad. Dva bratři - rozvážný Francin a milovník života, uřvaný Pepin, se smiřují právě u tohoto technického zázraku. Ale tomu předcházel úprk většiny mužské populace od Francina, který chtěl pouze na chvilku podržet kontramatičku, aby dlátkem mohl zapracovat.... A pánové mi připomenuli, že i já měl to štěstí a prožil svá dětská léta v takovém městečku. I zde byl místní blázínek. Jmenoval se Josef Popp. U nás kluků to byl Pepík Popů. Neurčitého věku, místo řeči pouze vydával neurčité zvuky. Ale byl velice hodný. Nedovedl jsem si představit pohřeb, kde by na konci průvodu nekráčel důstojně v úhledném černém oblečení s černým kloboukem a to jen proto, aby se i on rozloučil s nebožtíkem. Ovšem jeho vrcholné vystoupení bylo každý rok 30.dubna: Pro potentáty se postavila na náměstí tribuna, před kterou již stál Pepík. Byl připraven. Kluci řvali: "Pepíku, projev !" On důstojně vyšel nahoru a bez mikrofonu, hlasitě a zřetelně začal "řečnit". Někdo mu nerozuměl, my ano ! I teď vím, co nám sděloval... (I místní policajti to tolerovali, věděli své.)... celý text

Norkový kožich za hrst vloček: aneb šest hodin ve vlaku 2018, Inna Rottová - Mirovská

Místo výuky dějepisu "Novověku" v intencích ministra školství profesora Zdeňka Nejedlého (v 50-tých létech), by se měla povinně číst ta krutá, ale nádherná kniha . Blokáda Leningradu a život v něm je autorkou vylíčen až "do morku kosti" a čtenář jen žasne, že se to některým lidem podařilo i přežít. Domnívám se, že jde o nejlepší knihu paní Inny.... celý text

Tři mušketýři po dvaceti letech 1972, Alexandre Dumas, st.

Alexandre Dumas, st. byl ve své době pro vášnivé čtenáře "zjevením". Nutno ihned dodat, že nejen ve své době, ale pokračuje to. Jeho knihy dostaly mnohdy nevycválané puberťáky (mezi které jsem patřil) k něčemu úplně jinému : romantice, šlechetnosti, boje dobra se zlem a také ke krásným ženám, ale zejména k mušketýrům. ....Dvacet let uběhlo, v Anglii vede zoufalý boj o holou existenci král Karel I. s O.Cromwellem, jehož představy o novém uspořádání země jsou naprosto odlišné. Jedním z vyslaných emisarů z Anglie, hledajících podporu krále je Lord Winter (ano byl chotěm ďábelské Mylady). I rozvíjí se dialog s Athosem : "Poctíte mě mylorde, že se mnou povečeříte ?" "Děkuji hrabě," řekl Winter. "Setkání s oním mladým mužem mi vzalo všechnu chuť k jídlu, nebudu dnes asi spát, co k čertu v Paříži dělá ? Věřte, že mě ten chlapík děsí, mluví z něho krvavá budoucnost !" "Co dělá v Anglii ?" "Je jedním z nejvášnivějších stoupenců Cromwella . A nenávidí k smrti krále . Ten ho prohlásil za nemanželské dítě, zabral mu všechny statky a zakázal mu též, aby používal jména Winter." "A jak se teď jmenuje ?" "Mordaunt. Je puritán a jezdí po Francii převlečen za mnicha..." A máme zde padoucha jak "vyšitého". Mušketýři opět po dvaceti létech s ním budou mít plno práce. Zejména Athos, vlastním jménem hrabě de la Fére, muž vznešený a ušlechtilý, jenž se stal mušketýrem díky velkému zklamání v lásce... Jak se praví v úvodu této knihy.... celý text

Pacifik v plamenech 1997, Miloš Hubáček

Pearl Harbor 2001, Randall Wallace

Rozmluvy s Antonínem Švehlou a o Švehlovi 2018, Eduard Kubů

Je zásluhou autorů, že touto knihou připomínají českému čtenáři jednoho z předních politiků mladé ČSR, o kterém většina národa buď nic nezná, nebo velmi málo (sem se řadím i já-bohužel). Jsem přesvědčen, že předčasná smrt tohoto úžasného politika v roce 1933 způsobila, že o pár let později (po smrti TGM) nebyla zvolena do reprezentativní funkce prezidenta správná osoba. Je možné, že by se osud republiky odvíjel jinak. Antonín Švehla byl zejména sedlák (nikoli v pejorativním slova smyslu) se zdravým "selským rozumem", kterého nedostatek nyní často pozorujeme u politiků, kteří řídí tento stát. Viz citace : - "První ve straně jest Švehla, pak dlouho nepřijde nikdo, než přijdou teprve jiní. Co míní Švehla, co řekne Švehla a jak rozhodne Švehla, na to čeká celá strana jako na evangelium, beze Švehly žádné důležitější otázky se nerozhodne," popsal Švehlovu pozici prvorepublikový ministr financí Cyril Horáček. Z jedné strany mi to kohosi z těchto časů připomíná... Samozřejmě ten "kohos" by nedosáhl A.Švehlovi ani k patám !... celý text

Vzpomínání 2009, Eleonora Dujková roz. Bubna-Litic

Kočky jsou vrženy 2017, Jakub Horák

"Kdyby" žil autor v plné tvůrčí síle o pár desítek let dříve (myšleno v 50-tých létech XX.století), mohl se setkat s vyšetřovatelem Hřebeníčkem starším. Ten by mu usnadnil cestu k trvalé invaliditě. Návazně někdo z tvrďasů jako soudruzi Urválek či Vaš by mu navrhli trest smrti. Ten by mu hodný předseda senátu změnil na 20 let, či možná po přímluvě sovětských poradců pozvaných k nám milovanou stranou na doživotí. Pročpak to ? Inu našel se u něj rukopis této knihy, která tak podrývala vedoucí úlohu partaje (že jó souzi !). Mou chybou je, že jsem se dostal k této knize až po třech létech od vydání ! Mrzí mě to, protože za onu dobu již v něčem (třeba v osobě ex premiéra Sobotky) není aktuální. Mohu tedy doufat v pokračování, které nejen potěší, ale třeba nastíní cestu do čehosi, čemu kdysi stranovláda říkala "Zářná budoucnost lidstva". Při četbě jsem si vybavoval u některých aktérů geniální kresby Josefa Lady ze Švejka : Tak třeba Oberst Friedrich Kraus von Zillergut - v této knize strážce státního pokladu, rázný, energický (i když podrazák), ale má vše "pod palcem". I svého náměstka hejtmana Sagnera, který neuvěřitelně pro velitele maká a dovede nespat několik dní za sebou. Stařičkého mocnáře pan Lada nenakreslil, ale nezapomenutelně vytvořil kadeta Bieglera a ten jako by vypadl z oka věrnému průvodci panovníka. Jedno mám jisté - při čtení jsem se opravdu, ale opravdu bavil. Herr Oberst zatím povýšil a pro onoho stařičkého mocnáře teď šrotí dva experti, jeden je přes vyjednávání s Čínou a druhý s Lukoilem, proč ? No od toho to jde přímo k Carovi. Pevně věřím, že bude následovat série pokračování, je o čem psát. Divím se, že v této zemi ještě nikomu z ambiciozních politiků nedošlo, že by mohli založit (po vzoru této knihy) politickou stranu s názvem NEVÍM ! Pro potenciální voliče tahák jako hrom ! Hip-hip-Klapuška...... celý text

Sedmdesátka Jiřího Šlitra 1994, Jiří Šlitr

Publikaci k nedožitému jubileu Jiřího Šlitra jsem si představoval jako cosi, co by vzdalo hold vynikajícímu muzikantovi, malíři, ale také nerozlučnému partnerovi Jiřího Suchého. Také jsem čekal, že se dozvím více o jeho hudebních začátcích. Místo toho jde o "smetení" novinových výstřižků a rozhovorů s lidmi, kteří s touto osobností přišli do styku. Třeba o jeho sestře se píše, že bratr neznal noty (???), naučil se hrát nějak sám. Autor mnoha šlágrů Semaforu vychází z této knihy jako laik, který měl v části života holt štěstí. Textová část knihy tvoří slabou čtvrtinu, vše je doplněno jeho kresbami. Vzhledem k výtečným rozhovorům Karla Hvížďaly s Jiřím Suchým bych ocenil něco podobného.... celý text

Inspektor s velkým ptákem 2019, František Niedl

Autor mi opět udělal radost a já s potěšením přečetl pokračování první knihy této série (Inspektor Prevít) . Výhradu k této knize mám - vadí mi druhá půlka kapitoly 25. Je zbytečná. Ale zpět ke kouzelnému vyprávění o inspektorovi Timovi, černému dobrmanovi Britovi a papouškovi jménem Esmeralda. Pro ty, kteří tuto knihu nečetli dodávám, že k nim Tim přišel náhodou.... a pozor ! Na Timothy Prévita si musíte nejdříve zvyknout (viz I.díl). ...Když se T. vrátil do obývací haly, klekl si na kolena a pohladil Brita. Pes na takovou dávku přízně nebyl připraven, ale neprotestoval. Ale E. se k němu přikolébala, tak ji také pohladil. "Blbče" pozdravila ho. "Já jsem Tim" řekl. "Kim" vykřikla E. "To víš, ještě k tomu přidej ,Čong Un´jdi se vycpat !"... A takových drobných fórů je kniha plná. T. má přízeň u bohatého strýčka Oscara, se kterým jede za svými dětmi do školy... ..."Víš, že jsem absolvoval tuhle pitomou akadémii ?" Ukázal Oscar, když míjeli obrovský areál West pointu. "Ne, to jsem nevěděl." "Rodiče mě už nedokázali zvládat a mysleli, že mě srovnají zelené hlavičky. No přežil jsem to a absolvoval jako poručík. Ale každý týden velet vpravo bok, přískoky vpřed, masky nasadit!... Hovno." Tuto knihu ocení čtenáři s fantazií, ti kteří milují bláznivé knihy, netypickou hlavní postavu, neuvěřitelné příběhy, které se prolínají oněmi 260-ti stránkami. Pokud se odhodláte k četbě, furt neznechuceni výše napsanými řádky, přeji vám pohodové čtení. POST SCRIPTUM : Tuším o čem by mělo být pokračování, pokud se autor odhodlal k napsání 3.dílu...... celý text