1amu
přečtené 1094
Lehká dívka a reportér
1991,
Karel Poláček
V nedávno přečtené knize Rozsypaná slova o poslední etapě života novináře Karla Hirsche, byla v anotaci zmínka o stejné postavě, která je v této knize. Proto jsem si ji ihned v knihovně vyhledal. Udělal jsem dobře, reportér Karel Hirsch je Karel Poláček. Lehká dívka je Anděla Šnajdrová, která to "dotáhne" až ke jménu Aimée Warren, vyhledávané a bohaté donátorce všech velkých akcí v Praze. Velkým plusem knihy je roztomilá čeština 20-tých let minulého století a jasný vzkaz autora ženám-političkám v začátcích nově se rodícího státu. Oba Karlové - Čapek i Poláček píší pro čtenáře tak, že je radost vše od nich číst.... celý text
Mladá garda
1951,
Alexandr Alexandrovič Fadějev
Sovětskou literaturu moc neznám, vždy jsem se díval po jiných knihách. Ale tato je o něčem úplně jiném. Jde o nadčasové téma popsané na množství stránek i jinde, jde o boj naprostého outsidera proti obrovskému netvorovi. Konkrétně o boj obyčejných študáků proti dobře vyzbrojeným a vycvičeným smrtihlavům. Čtenář si uvědomuje velice brzy, že to nemůže dopadnout dobře (tak je tomu pouze v pohádkách, i když někdy ani tam ne). Je dobře, že tento příběh ztvárnil autor a "postavil" cosi jako malý pomníček na počest party odvážných mladých lidí, kteří mohli po válce pokračovat jako lékaři, inženýři... Nestalo se tak. Ale stačí si připomenout závěr písně V+W o malém Davidovi : "...a jakej byl Goliááááááš ?"... celý text
Kruhy osudu
2007,
Olga Fikotová-Conolly
U nás opomíjená žena, jejíž život silně ovlivnili Dana a Emil Zátopkovi. Před 64 odlétala do daleké Austrálie jako nepolíbený diskařský nováček a vracela se do Prahy jako jediná nositelka zlaté medaile z Československa . Normální člověk by řekl sláva, sláva, sláva. Alespoň "jedna placka" ! Ale ono tomu tak nebylo. Vše začala řešit vedoucí síla společnosti, která měla v náplni práce (mimo jiné) i řešit problémy. A problém byl - óóóbrovský. Olinka se tam zamilovala . To by ještě šlo, ale ona se zamilovala do Američana ! A ještě k tomu též držitele zlata za hod kladivem ! Što dělať ??? Dlouho se řešilo jak se k tomu KSČ postaví. Dlouho špatně, až opět pomohli Dana a Emil Z. Kandidát na ženicha dostal po ročním čekání vízum a v říjnu r.1957 se konala na Staroměstské radnici v Praze senzační svatba. O dalších problémech (zbytečných) si počtete v knize. Nutno dodat, že Olga (*1932) byla původně basketbalistkou ve Spartě Praha, držitelkou stříbrné medaile na ME v r.1954 a studentkou mediciny na UK v Praze. Strana řešila i problém, zda může dále reprezentovat ČSR. Skončilo to dle očekávání, na OH v Římě r.1960 již nastoupila za USA. Z manželství s Haroldem C. má 4 děti, všechny aktivní sportovce. Manželství vydrželo 17 let. Harold se zamiloval opět do sportovkyně, běžkyně na střední tratě. A došlo k rozvodu. Olga byla vždy jednou z prvních, která v USA vítala naše přijíždějící sportovce. Zejména hokejisty, kteří tam dojížděli nejpravidelněji. Inu nebýt "výletu" do Austrálie v r.1956, zůstala by možná Olinka doma a možná by emigrovala již v r.1968, či v pozdějších létech. Pokud by tomu tak nebylo, stala by se možná lékařkou . V USA, vlivem sportovní angažovanosti se jí to nepodařilo. Ale to je všechno kdyby. Faktem je, že jde o nezapomenutelnou osobnost čs.sportu.... celý text
Čarodějky z Eastwicku
1993,
John Updike
Možná bylo mým štěstím, že jsem knihu četl se značným časovým odstupem po shlédnutí filmu. Protože je John Updike mým oblíbeným spisovatelem, měl jsem dost času si tuto knihu pomaloučku vychutnávat. Joj ! Těch dobrůtek, které autor nabízí a právě on je v jedné věci nenahraditelný. Neznám jiného autora, který dovede takovým způsobem rozvinout erotický motiv, který se vine celou knihou. A pak tři roztomilé čarodějky . Ve filmu se mi nezdálo, že by se tím tvůrci zabývali v takové míře, jak to dělá Updike v knize. Ten, kdo viděl dříve film, má dvě možnosti: - musí se snažit zapomenout na děj probíhající na plátně, - nebo si naopak vychutná četbu tím, že si představuje postupně jednotlivé představitele. I když právě já miluji vstup Darryla mezi smetánku Eastwicku, kdy rozvalen a zvrácen přes opěradlo židle v poslední řadě šíleně chrápe a naruší koncert snažícího se kvarteta. Jack Nicholson ! Tam kde hraje, je "k sežrání" ! A zde ? Geniální.... celý text
Vás taky...?
2000,
Július Satinský
Tato kniha s podivným názvem se věnuje problematice úsloví "Z čeho nás může trefit šlak". Já se s tím potkávám v životě velice často, ale chtěl jsem se poučit. Ano šlak nás může trefit buď z radosti, nebo z průseru. Ale také, když jsme v pravý či nepravý čas na pravém či nepravém místě...atd. Kniha nemá ani 120 stránek a čte se výborně. Asi nejvíc jsem se bavil u kapitoly "Zvěrolékaři v Americe" (zde myšleny USA i Kanada, kam byl autor pozván svými přáteli z Bratislavy, později emigranty, kteří se zabydleli kdesi u Toronta). Problém byl jejich ušlechtilý kocour Caesar. V době přítomnosti J.S. byl zasmušilý. Není nemocný? Uhodl jsi, včera něco špatného snědl. Navštívili jsme našeho zvěrolékaře, který mu aplikoval injekci. Zřejmě proto ochabl. Byla neděle, společnost i kocour sedí u bazénu. Zazvoní telefon. Volá zvěrolékař-staral se. Nemocní kocouři ho živí. A paní domu sděluje návštěvě, že za dva dny půjde s Caesarem k psychiatrovi. "S kocourem k psychiatrovi? To kocouři na Slovensku běhají po střechách, skáčou ze stromů a kočkují se..ještě, že zde nemáte posvátné krávy jako v Indii..." Nastal večer, J.S. si vzal kocoura na klín, hladil ho, ten vrněl, vrněl až mu dobrák Julo S. začal rozumět: "Nech lidi na pokoji, nesmíš jim kazit radost, víš co to pro ně znamená, když mě zavezou bourákem k psychiatrovi ? A ještě mu poukázat honorář ? Zde na veterině se máme dobře i u zubaře." Caesar se tiše pochechtával. Možná tu nemoc včera hrál, aby udělal lidem radost.... Dočetl jsem půvabné vyprávění a budu se těšit na další.... celý text
Oprášené historky
1979,
Gabo Zelenay
Jednak jde o mého nejoblíbenějšího rozhlasového a televizního komentátora (*1922 + 3.8.2003) a protože se blíží smutné datum, kdy nás tento komentátorský génius opustil, chtěl jsem vzpomínkou potěšit pár "souvěrců" na DK. Gabo komentoval především fotbal a hokej, ale on byl jediným ze sportovních reportérů, kdo z komentování šachového utkání, nebo souboje v šermu, dovedl udělat bezkonkurenční show. Chtěl bych se s vámi podělit o několik slovních perel velkého Gaba : Ej to bola postupová dráma ako remeň, futbal možno nemastný - neslaný, podstatné je však teraz to, že sme postúpili na ME! No nič, idem ja pogratulovať trénerovi Jankovi Kozákovi k postupu a hádam, že si spolu pri tejto príležitosti dáme aj za gambáčik jeho obľúbenej hruškovice. Beránek sa v strednom pásme zmocnil puku a mieri si to osamotený smerom na košickú bránku, no už ho odzbrojuje Bača... Bača - Slanina, pozor na Beránka (!) - Bača - Slanina... ej bisťu, čo to tu ja vlastne komentujem, zápas prvej hokejovej ligy či vari majstrovstvá stredného Slovenska vo varení bryndzových halušiek? Čo ten Králík dneska stvárá, osem rukou, osem nohou, Boha jeho, to je nemožné... a Králík dostává gól... Minuta do konca ! Vedieme len 1:0 a Turek útočí... jaj, jaj len vzduch trafil Turek ! Co říkáte ? Já nic podobného nikdy neslyšel. Pane Velký Gabo tam kdesi nahoře nad námi ! Komentujte, komentujte, komentujte furt dál !!!... celý text
Mistrovství světa v ledním hokeji ´72
1973,
Gustav Vlk
Kniha špičkového sportovního novináře, který začal svou úspěšnou kariéru za I.republiky. Spolu s pomocníky zpracoval dokument o historickém úspěchu čs.hokejistů v r.1972, kdy získali dne 20.4.1972 po 23 létech znovu titul mistra světa. Milovníci hokeje, máte možnost se podělit o tyto okamžiky, alespoň touto knihou. Jako pamětník, uvádím několik jmen z celého výborného týmu, která nelze opomenout: Holeček, Dzurilla, Pospíšil, Machač, Nedomanský,Martinec,Hlinka,Šťastný,Farda, Klapáč, Jiří Holík a zejména hráč č.5 Jaroslav Holík, jako střelec vítězného gólu.... celý text
Do toho! Do toho! XXV. mistrovství světa v ledním hokeji 1959 v Praze
1959,
Gustav Vlk
Pro příznivce hokeje (kterým jsem) jde o uníkátní publikaci jednak proto, že se hrálo ve skupinách, tedy i v Praze a Bratislavě, kde hráli naši (s obrovskou podporou diváků). Pro zajímavost uvádím složení posledního 4.útoku, složeného z nováčků : Volf-Golonka-Jiřík. Ti se ukázali, což není zvykem, jako nejlepší a byli i nejmladší. Zejména Jožo Golonka (č.9) a Jarda Jiřík (č.16) zvaný Brambor se pak stali trvale oporou reprezentace. Oba dva náramně trápili ruské hokejisty, kteří z nich byli nešťastní. Mistry světa se stali Kanaďané, tehdy mohli hrát pouze t.zv. amatéři a bylo zvykem, že Kanada posílala nejlepší amatérský klub, což byl za uplynulý rok tým z města Belleville - McFarlands, kde byl středem pozornosti obr jménem Al Dewsbury (u nás známý jako Džúsbery), koho bodyčekoval, ten se z toho vzpamatovával hodně dlouho. A pokud tento komentář vůbec někdo čte, představte si, že naši Kanadu v posledním zápase porazili! Té slávy. Vítězný gól dal Mirek Vlach z Vítkovic . Martino alias Slaska77 : Kladýnko bylo v té době mistrem ligy ! Trénoval ho Vlastimil Sýkora, nyní možná zcela zapomenut. (Nyní již postarší Jarda Jágr se narodil až v r.1972). Autor patřil mezi elitu sportovních novinářů, odchovaných praxí z I.republiky. Zajímavost: výborný hráč ragby.... celý text
Roseanna
1986,
Per Wahlöö
Roseana byla tou první ze série a domnívám se, že šlo o zdařilý start. Samozřejmě je úsměvný rozdíl, pokud někdo čte o M.Beckovi a jeho partě nyní . Pamatuji na dobu, kdy jsem si koupil z edice 3x tuto knihu. Nevím to jistě, ale myslím si, že tito autoři otevřeli ze široka bránu tomu, čemu se dnes říká "Severská, nebo skandinávská detektivka", kde preferuji jednoznačně Švédsko v čele s mým oblíbeným Henningem Mankellem. Roseanu řadím mezi ty lepší ze série, ale jsem rád, že doma je mám všechny a občas se k nim vracím. A spojovatelky v telefonních ústřednách mi nevadí. Pouze policajty ze Stockholmu lituji, že neměli možnost třeba "mejlovat".... celý text
Nikdy nic nikdo nemá
2001,
Jan Werich
Dlouhodobě se zajímám o Osvobozené divadlo, zejména v létech 1927-1938. Uvítal jsem tedy tuto knihu, i když jsem bohužel musel začít s II.dílem (jiné zatím nejsou k dosažení). Úplnou novinkou pro mě byly dvě informace : 1. Snaha V+W upravit Komenského Labyrint světa a ráj srdce pro velkou divadelní scénu. V daném případě šlo o jednání se správou Stavovského divadla. Představa autorů byla velkolepá . Rozšířit vyloženě pro tuto hru herecký soubor o členy Národního divadla. Hra měla být samozřejmě doprovázena hudbou Jaroslava Ježka. Oba hlavní protagonisté uvažovali pro sebe s glosátorskými postavami Všudybuda a Mámení. Je obrovskou škodou, že k realizaci nedošlo, zřejmě kvůli negativnímu stanovisku smluvního partnera. 2. Po velkolepém úspěchu filmu HEJ RUP a velmi úspěšné hře Balada z hadrů, hrané v divadle Rokoko s t.zv. Spoutaným divadlem po skandálech českých fašistů při hře Kat a blázen (v Osvobozeném divadle), začali V+W pomýšlet na zfilmování příběhu o rebelovi F.Villonovi . Začal se rodit scénář i úvahy, koho (vedle hlavních protagonistů) obsadit do stěžejních rolí. Byla zde povětrná Kateřina, role jako šitá pro A.Mandlovou. Na hlavní roli F.Villona by se vytvořila nepochybně fronta - Villona by chtěl hrát každý. Krásné plány přerušila politická situace, od Balady z hadrů se upustilo a začal se psát angažovaný scénář pro film Svět patří nám. Podotýkám, že na slečnu Mandlovou se v tomto filmu dostalo. Zahrála si kladnou roli hlasatelky Markétky. Tato kniha není pro každého. Ocení ji ti, kteří o historii Osvobozeného divadla již něco ví. Těším se na díly I. a III. - pokud je seženu.... celý text
Rozsypaná slova
2020,
Martin Daneš
U mne bezkonkurenčně nejlepší kniha, kterou jsem přečetl "jedním dechem" v roce 2020 . Je to dáno i tím, že jsem autora Martina Daneše neznal. V současné době žije ve francouzské Bretani. Ale umínil si a to také splnil, že napíše knihu líčící poslední životní etapu Karla Poláčka. Knihu věnoval vnukovi Karla Poláčka - Tomáši Jelinowiczovi. Kniha se čte krásně, i když je dost ponurá, zejména když se blíží nenávratný konec života tohoto spisovatele. Ani ono datum nevíme přesně, zatím se hovoří o 21.1.1945 "na pochodu smrti" z Auschwitz-Birkenau do Gliwice. Čtenář, který knihu začne číst, je posléze odměněn. Dostane se mu informací, jak to bylo vlastně s knihou "Hostinec u kamenného stolu" a kdy byl napsán kouzelný příběh "Bylo nás pět" a zejména více informací o jeho životní ženě JUDr.Doře Vaňákové. A nezbývá mi než moc poděkovat "Milé Maruš", které mě na tento literární skvost upozornila.... celý text
Hostinec U kamenného stolu
1967,
Karel Poláček
Nemohu jinak, než začít komentář odkazem na "Diskuzi" viz výše (u knihy samotné). Osud této knihy je něčím jako detektivkou a také odkazem na množství českých lidí, kteří buď knize a autorovi významně pomohli, ale také špíně, udavačství možná menší části zejména z fašistické organizace Vlajka. Ono vydání této půvabné knihy v těžkých chvílích za existence "Protektorátu" bylo čímsi jako pohlazením slušných lidí, kterým byla kniha určena a svým způsobem, bohužel i rozloučením autora právě s nimi. Pochvalných komentářů je zde dost, proto jsem se zaměřil na fakta v Diskuzi.... celý text
Žáby v bouři - Operace Barbarossa naruby
2012,
Jan Drnek
V tomto čase raději zvolím knihy z alternativní historie (zde o II.světové válce) a autor je mnou dlouhodobě vyhledávaný. Jde o chytrý nápad a čtenář se baví, konstruuje vedle autora svou případnou verzi. Silná parketa pana Drnka, to je rozbor a plány vojenské strategie soupeřících stran. Samozřejmě tato vyprávění nejsou určena široké náruči čtenářů (už jen zmínka o Habsburcích, která děsí prezidenta Beneše) - ten je zmlsaný trhem a vybírá si. Osobně jsem přesvědčen, že nejde o poslední díl trilogie, Pokud se ukáže, že jsem měl pravdu, budu spokojen.... celý text
Kundera: Český život a doba
2020,
Jan Novák
K autorovi mám ambivalentní vztah. V něčem mě přesvědčil, ale ve většině toho co jsem četl tomu tak nebylo. Zejména "Zatím dobrý" -příběh bratrů Mašínů. Od Milana Kundery jsem četl spíše to, co vyšlo u nás. A teď nám autor předložil 900 stránek svých výzkumů, na kterých měl pracovat celkem 4 roky. Řeklo by se, že jde o záslužnou práci. Ale je tomu skutečně tak, co tvrdí autor a hodlá pokračovat ve svém bádání o M.K. i dále ? Nejsem badatel a ještě k tomu pilný. "První signál" - kniha není (z pochopitelných důvodů) autorizována, k čemu ony stovky hodin v archivech, knihovnách a rozhovorů s pamětníky. On přece nikdo není ten, kdo by se zalíbil lidem všem, jak se v Česku říká. "Druhý signál" pro mne je paní Zdena Salivarová z Toronta. I ona stojí na straně M.K. Nejsem na pochybách, že Jan Novák umí ! Dokázal to výtečnou knihou o Miloši Formanovi "Co já vím". Jenže osoba Milena Kundery a jeho život přímo volá po sepsání jeho skutečného života. A nebylo ono úsilí autora čímsi jako dopingem po senzaci ? Znovu podotýkám, že nevím. Neodsuzuji ani nejsem po přečtení z této "mamutí" práce jednoznačně přesvědčen.... celý text
Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha
2011,
Stanislav Berton
Tato útlá knížečka je značně historicky nepřesná. Nejedná se totiž o t.zv.Pannwitzovu zprávu, ta je citována až V.Šustekem v jeho knize "Atenát na R.Heydricha - svazek č.1". Materiál, ze kterého cituje autor je ve formě obyčejných poznámek Pannwitze, které mu předala po smrti manžela (+1975) vdova. Za klad knihy považuji dosud nepublikovanou fotografickou dokumentaci mnoha důležitých míst souvisejících s atentátem a možnou úvahu, že dva velice důležití svědkové, a to prof. Ladislav Vaněk alias Jindra a autor několika knih o atentátu Miroslav Ivanov, byli prý spolupracovníky STB (Vaněk, krycí jméno Horský pod č.540 a Ivanov, krycí jméno Adne pod č.15065). Záhadou doposud neobjasněnou je postoj H.Pannwitze po skončení vyšetřování atentátu (které vedl). Aby se vyhnul riziku, že doplatí na mocenské boje ve vedení bezpečnostních složek po Heydrichově smrti, využil Pannwitz svých známostí v Abwehru a nechal se na konci září 1942 převelet na východní frontu. Z kriminálního rady se stal opět rotným. Protože úřadovna SiPo (bezpečnostní policie) v Berlíně nebyla o jeho převelení z nevysvětlitelných důvodů informována, bylo proti němu zahájeno stíhání pro dezerci. Číslo polního pluku, ke kterému byl kriminální rada povolán, držela Abwehr v tajnosti, aby ztížila pátrání SiPo po svém příslušníkovi. (???) Na konci války padl H.P. do sovětského zajetí. Pannwitz byl v Moskvě v roce 1946 odsouzen ke 20 letům nucených prací. Deset let strávil v pracovním táboře ve Vorkutě a v roce 1955 se vrátil do Spolkové republiky. Po návratu pracoval jako manažer banky v Ludwigsburgu. Ve svých zápiscích o atentátu na Heydricha (sepsaných v letech 1956 až 1959) mimo jiné tvrdí, že do sovětského zajetí byl vydán francouzskou vojenskou policií na vlastní žádost. Jeho motivací byla snaha posílit sovětskou nedůvěru vůči západním spojencům. Spolupráci s GRU mu údajně schválil šéf Gestapa Heinrich Müller. Je zde ještě mnoho nevysvětlitelných záhad a to píšeme rok 2020.... celý text