Aaron Lewis přečtené 743

Město schodů 2015, Robert Jackson Bennett

Neměla jsem žádná očekávání a vůbec jsem nevěděla, co to bude. Ze začátku mi to přišlo hodně chladné a psáno s odstupem, měla jsem problém se začíst a všechny postavy mi byly tak nějak cizí. Má to být fantasy a jsou tam samí úředníci a papírovaní a donebevolající hyperkorektnosti (vítej moderní světe) a vlezdoprdelkování, což jsou ty největší zabijáci jakékoliv srandy a nedejbože pak fantasy. Ale samozřejmě jsem se nakonec začetla. Víceméně po prvním vzplanutí. Vždycky když mi děj přišel těžkopádný, stalo se něco (většinou nějaký zázrak), co mi zase vrátilo chuť číst. Postavy jsou nakonec dost zajímavé, samotná Shara není typická hrdinka a pořád si jí představuju asi jako dvacetiletou holku metr padesát, ale to proto, že jí každý říká děvče. Jako agentka mi moc nepřišla, ale líbil se mi její zájem o historii, to jí dělalo víc lidskou a svojí. (No a ten konec s tetou byl samozřejmě super). S těmi pilulkami to bylo samozřejmě úsměvné, ale to zavraždění Kolkana-Džukova mi bylo celkem líto. Vůbec mi bylo líto těch bohů. A když jsme u těch bohů, bylo to moc hezky vymyšlené. Všechno. Ty zázraky a jak jsou propojení s bohy. Moc zajímavé. To samé s Kontinentem a Saypurem. Nikdo není vlastně dobrý a zlý – nikdo nemá čisté ruce. Mám ráda, když se to takto prolíná. To samé se Sharou a Vohannesem. Zajímavý vztah a Vo byl určitě zajímavý charakter (takže musel zamřít – ten konec, s tou urnou, i to s Kolkanem… ach jo) a Sigruda asi ještě hodně poznáme, což je dobře, byl určitě fajn protiklad k Shaře (a jeho původ pro mě taky nebyl překvapení:)). Že je Shara potomkem bohů jsem nečekala (a její teta požehnaná už vůbec a že to vlastně bude její velký problém), ale že tam bude něco s Kolkanem bylo jasné hned, protože to byl nejprotivnější bůh ze všech (ale toho Džukova jsem též neuhodla, myslela jsem, že spíš bude na jejich straně – resp. se spojí se Sharou proti někomu atd…). No a ten Volka, to byla jen taková zajímavá drobnůstka, koneckonců někdo musel být zloduch. A mimochodem ze skladu mohly vypustit taky něco lepšího než chobotnici, si myslím teda aspoň. Docela se těším na další díl a vůbec netuším, o čem bude třetí. (A fakt mě mrzí, že Vo zemřel! Vždycky skuhrám, když to na konci všichni přežijí, ale tentokrát mi to teda vadí, ono tam nebylo ani moc postav, na kterých vám alespoň trochu mohlo záležet a kteří by tedy mohli zemřít, jedině Sigrud (což by mě taky naštvalo a pak Mulagheshová, což by mi nakonec vadilo asi taky, docela jsem si jí oblíbila, někoho mi připomíná, ale nemůžu si vzpomenout už koho).... celý text

Zlodějská přísaha 2020, Mary E. Pearson

O chlup lepší než první díl, ale zase mě hodně zklamal ten konec. Víceméně nejlepší část byla lehce za prostředkem s Kazi a dětmi a když jí hodili do pasti, pak už to šlo z kopce. Montegue není Komizar, ten generál taky nic moc. Vím, že autorka nemůže psát pořád ty samé charaktery, ale tito stály za starou belu. Rodina Ballenger jsou pořád sympouši, ale teď tam byli málo. Zkuste hádat, za co je třetí hvězda. Za Jaseho ani Kaze není...... celý text

Zlodějský tanec 2019, Mary E. Pearson

Za mě tedy docela dost velké zklamání. Nuda, nuda a nuda. Začátek knihy byl pro mě naprosté mučení. Kazi i Jase jsou naprosto nezajímavý, nijaký a je to neuvěřitelně vyumělkovaný. Všechno, co se mi líbilo na posledních dvou dílech Kroniky pozůstalých a čím mě autorka překvapila, tady není ba naopak a já si bláhově myslela, že když je to další počin autorky, že to bude vyzrálejší, víc bombovější... no nebylo. Až když se ti dva dostali do Skaliska, začalo to být trochu lepší. Co mě překvapilo je, že jak mi jejich rodina přišla směšná a všechno to okolo nich, ke konci jsem je měla nejraději a byli tou nejzajímavější částí knihy. I když Jase i Kaze mi pořád přidají jako naprosoto nedostačující. Raději bych to četla z pohledu kohokoliv jiného než těch dvou… Ďáblův chřtán je úplně jiný svět se svojí atmosférou a nemá nic společného s Vendou či Morrighanem a Dalbreckem (z mého pohledu) z předchozí troligie. Jak kdyby to psal někdo úplně jiný. Třetí hvězda je za kousíček Lii a Rafeho na konci.... celý text

Krev říše 2021, Brian McClellan

Všechno víceméně dobré, až na ten konec. Resp. čekala jsem asi něco víc. Byly tam náznaky, že to bude víc zamotané a že tam bude vícero překvapení, ale nebylo. Bylo to čistě frnk frnk. Na druhou stranu nemůžu říct, že bych byla zklamaná nebo něco takového, to vůbec. Ale čekala jsem víc od Yareta (třeba že tam bude konfrontace s Ka-Sedialem, že se vícero domácností díky tomu obrátí proti němu, něco na ten způsob, co provedl Michel té na Furgutě či jak se jmenovala.), to samé od té generálky na E. (mám strašně špatnou paměť úplně na všechno, ne jen na jména), že se víc zapojí do bojů spolu s Vlorou, takhle se jen stáhla a varovala ji. A nikdo neumřel… jsem ráda za každý šťastný konec, ale i tohle bylo na mě moc jednorožcové a duhové. Umřel jen Sebastien a Davd, a ti byli pouze vedlejší charaktery. Sakra, i ten Olem se vrátil. Ne, že bych jim to s Vlorou nepřála (i když nevím proč se chce vracet do Adra, asi aby to tý ježibabě nandala a autor měl o čem psát) a jsem ráda, že našla cestu k sobě, i když třeba to, že ztratila prachovou schopnost bylo podle mě super, jenže ona jí musí na konci získat nazpět… škoda. Moc růžové. Co se týče božích kamenů… škoda že Ka-sedial neměl nějakou lepší motivaci, že jsme ho líp nepoznali, takhle byl jen klasický antihrdina, co chce všechnu moc pro sebe. I třeba ten císař… Lindet se do toho taky nakonec skoro nezapojila a Ka-Poel… no nevím, pro mě je pořád jedna velká neznámá. Je pro mě těžké si ji oblíbit. A Taniel je víceméně jen její osobní strážce a kam se hne ona, se hne on. Pořád nejlepší jednoznačně Michel. (Zase, Ichtrácie mohla umřít dvakrát! Mám jí ráda, ano, ale prostě… taky mohla zůstat mrtvá). Jeden moment jsem doufala, že se bohem stane Michel, to by byla docela sranda. A co se stalo s Ortzem?... celý text

Zloba říše 2020, Brian McClellan

Ha. Rozjelo se asi až před půlkou (tedy alespoň pro mě), ale pak už to byla parádní jízda. Michel je nejlepší, fakt mě baví. S tou Marou jsem to tušila, ale to s Ka-poel by mě nenapadlo, takže dost dobré. V první půlce mi přišlo, že Ben Styke někým úplně jiným než byl v prvním díle, ale za půlkou už byl zase můj oblíbený Ben a Celine je taky boží (tak když má jméno po boží Dion:)). Pro mě byla nejslabší linka s Vlorou a Tanielem, tam nebylo nic zajímavého a je škoda že s Nohana udělal autor pošahaného prachmistra, místo toho aby ho využil jako další zajímavou postavu. Julene tam zase je, ale kde je Rozálie? A já mám teda jako Vloru ráda a s Olemem jim fandím, ale myslím si, že by bylo bombovější, kdyby ten sebevražedný útok nepřežila. Za prvé by to bylo "reálnější", protože je to jen prachmistra, kdežto o Tanielovi víme už z první trilogie, že je něco víc a za druhé bylo by to takový hezký srdcervoucí závěr a já bych pro ni teda rozhodně uronila slzu, ale tak nějak jsem tušila, že ji autor nenechá umřít. Bo s Nilou mě zas tolik nepřekvapili, čekala jsem, kdy se objeví. Jen jsem netušila, že s sebou budou mít i armádu, ale proč ne. Taniela jsem si zde víc oblíbila, Ka-poel pořád nemusím, ale asi to má taky holka dost těžký, jak říkala Celine, buď se všichni bojí nebo se jí straní a je pořád sama. Těším se až se setká s Ichtrácií (super jméno). A Lindet? Asi bych jí raději měla za úplného záporáka, ale ani ona není černobílá a její sourozenecký vztah s Benem dělá všechno méně předvídatelné. Takže paráda. Nechápu, kde autoři berou tu fantazii a nápady všechno takhle vymýšlet. Ty bitvy, potyčky, vztahy, charaktery… Taky jsem ráda za Michelovu vložku s Dynizany, nechci, aby byli všichni nepřátelský a zabijácký. Trojka bude určitě o tom, aby Michel přesvědčil Yareta, aby se vzdali božích kamenů a spojí se v míru (to si myslím). Taky mě potěšilo, že Gustar se rozhodl pokračovat po pátrání a Ben s ním (a hlavně poté navzdory rozkazům Lindet, haha:))... celý text

Hříchy říše 2019, Brian McClellan

Výborné. Vůbec bych neřekla, že to má něco přes 600 stránek. Bavili mě tam všichni. Co si budeme povídat, Vlora není Tamás, ale byla mi příjemná a to s tou Lindet bylo super. Jak jí chtěla zatknout, škoda, že jí nezatkla, to jsem nečekala. Miluju takovéto nečekanosti. Celou dobu jsem neměla ponětí, co se z toho vyvine. Nic jsem netušila. Že je Tampo Taniel mě nenapadlo ani ve snu (mám podezření, jestli není Ka-poel pramáti, ale asi ne). Že Ben a Lindet jsou sourozenci? Wow. A Fidelis Jes luxusní postava, moc mě bavil, ten úvod s Michelem a ty duely, dost dobré. Michel mě taky překvapil, ale trochu jsem čekala, že to bude černý kůň (ale ne takhle). Za mě super. Ještě než se prozradil s Tanielem, tak jsem si ho oblíbila. Působí jako nekňuba, ale je pěkně schopný. Doufám, že se to ještě nějak zamotá s Dynizany a ne, že to bude jen armáda proti armádě, ale zatím to tak nevypadá, díky Lindet a Vloře, za což jsem ráda. Chvíli mě napadlo, jestli udělá autor z Vlory a Taniela nepřátele, to by bylo taky zajímavé, ale jsem ráda, že spolupracují. To s těmi kopiníky bylo taky dobré. Vůbec Ben Spyke je dobrej a s Celine jsou super dvojka. Maximálně spokojená. Jdu na druhý díl (doufám, že z Adra připlují na pomoc Bo s Nilou, to by byla pecka:)).... celý text

Z krve a popela 2021, Jennifer L. Armentrout

Ok, ten konec nebyl špatný (taky jsem si vždycky myslela že další kapitola už je poslední a ona pořád byla další a další:)), jednu věc jsem neuhodla a jedna mě mile překvapila. Co se týče Poppy, je strašně rozporuplná. Na jednu stranu je naivní blbka (chápu, když v něčem vyrůstáte a je vám to otloukáno o hlavu, že tak to je a ne jinak, tak to přijmete, ale... můžete alespoň zpochybňovat, ptát se a hlavně myslet, atd...) a na druhou stranu je totální kick ass (což je super, protože si myslím, že mi holky, máme rádi holky, co se umějí bránit a sem tam někomu useknou ruku anebo hlavu, i když jsem někde četla, že useknout hlavu je prej docela dost těžký, a většinou se to nepovede hned – ale až třeba napotřetí, takže je z toho pořádný svinčík, ale co já vím, nikdy jsem to nezkoušela... a především, je to vyvolená, tak musí mít nějaké cool schopnosti (a to nemyslím ironicky, tohle se mi na Poppy fakt líbilo), takže takové nahoru dolů. To samé i s příběhem a vyprávěním. Nahoru a dolů... u některých pasáží jsem úpěla nad blbečkovatostí některých postav a situací (osobní strážci mají chránit jednu jedinou osobu, ale vlastně s ní nikdy nejsou, a to proto, aby si ta osoba mohla na výlety, např. v košilce vlézt na hradby a ostřelovat nepřátele a nikdo si toho nevšimne, a vlastně ty strážci, než aby ji chránili, tak si taky raději odskočí na hradby...) a u některých jsem byla naopak mile překvapená (jedno konkrétní rozsekání a jedna poznámka, že si to (nechci spoilerovat co a kdo) vlastně zaslouží). Na druhou stranu se mi líbil vztah Poppy s Vikterem a že Poppy nezapomněla ani na její ostatní dva strážce a co se s nimi stalo a kvůli komu. No a co se týče Hawkeho, myslím si, že to je typická macho postava, která si je až moc sama sebou jistá, i když ok, asi bych taky byla namachrovaná, kdyby mi někdo mohl probodnout srdce a já se jen na dvě sekundy zasekla a pak vesele dělala nějaký věci… ehm... Ale i tak to byl celkem sympoš (kterej si sem tam někoho docela pěkně libově odkrágluje), ale mezi námi děvčaty, z posledních fantasy a YA, co jsem četla, je můj favorit Orion - ten byl úplně bombáckej, takovej "ňouma":). Jasně, že budu číst další díl, ale zas až tak dobré to nebylo… (ve smylu OMFG! a dalšího náboženského slintání apod...), jinak za mě úplně v pohodě, na nudné odpoledně fajn rozptýlení. Upíří a vlkodlaci, co by si literární průmysl (spolu s námi děvčaty) bez vás počal…... celý text

Nahraný 2019, Kevin Hearne

Asi už si od druida potřebuju odpočinout. Víceméně je to pořád dokola o tom samém. A navíc mi přijde, že si to všechno Atticus zaslouží. Nejoblíbenější postava jednoznačně Leif. Ten kluk to má dost dobře promyšlené.... celý text

Smrtící vzdělání 2021, Naomi Novik

Vynikající. Nečekala jsem takový úžasný ironický humor. El nejde nemít rád, její myšlenkové pochody jsou super, ale scholomancie… tak škola byla fakt dobrá, myslela jsem si, jo, škola, co se vás snaží zabít… ehm… ehm, ale páni, fakt to bylo dobré. Strašně mě to bavilo, škoda, že to bylo krátké a nejsou tam další díly. Orion byl taky fan, vůbec tam nebyli protivný charaktery v tom smyslu, že vám jsou protivní, tak jak se chovají, žádná romantika a ťuťuňuňu, prostě paráda. Ze začátku jem některým výrazům a vlastně, co a jak funguje moc nerozumněla, ani teď si nejsem jistá, jestli jsem všechno správně pochopila, hlavně, jak škola funguje, ty patra a jak se tam dostávají ti malové, ale co už, moc jsem nad tím prostě nepřemýšlela. Spousta fajn nápadů, jakože je skutečné to, čemu věříte. Ale ta škola byla prostě nejpeckovitější:). To v té knihovně mě úplně dostalo:). Jak se to snažilo El nejdřív zpomalit a pak zase odtud El vyhodit, haha, to bylo super vymyšlené:).... celý text

Napálený 2014, Kevin Hearne

Tak tenhle díl mě bavil zase o něco víc. Bylo tam vícero zápletek a baví mě, když se nevyřeší všechno hned najednou. To s tím Zdeňkem byla paráda, ten Lief je pěkně fikaný, má u mě bod.... celý text

Praštěný 2013, Kevin Hearne

No... zabít Thora mi taky nepřišlo jako úplně nejlepší nápad a výlety do Asgardu mě moc nebavili. V autorově bandě bohů mi přijdou jako "kokoti" všichni:) (ok, až na Marii a Ježíše, ti byli fajnoví, což se málo kdy stane, aby křesťanství mělo plusové body).... celý text

Proklatý 2012, Kevin Hearne

Bavil mě o něco víc než první díl, a to se mi ze začátku zdál stejný, jakože to bude hodně podobné, hlavně to s těmi bakchantky mě nebavilo (jejich přítomnost v Tempe mi přišla až moc účelná), ale čarodějky pak ano. Potěšil mě i s Brighid a Granule něbude asi tak otravná, jak jsem se obávala. Jsem zvědavá, co provede s Thorem.... celý text

Prohnaný 2012, Kevin Hearne

Výborný humor, příjemná oddechovka. Vždycky, když mám pocit, že se s nimi Atticus moc mazlí, mazlit se přestane. Taky mě mile překvapilo, jak autor pojal náboženství. Jak si své bohy lidi představují, tak se jim vyjevují.... celý text

Jméno větru I. 2008, Patrick Rothfuss

Jako Harry Potter, ale na univerzitě:). Moc dobře se to čte. Ze začátku jsem měla pocit, že je škoda, že je kniha jen o Kvotheho vzpomínkách. Měla jsem pocit, kdyby se kniha věnovala jenom té Kvothově současnosti a sem tam vzpomínka, bylo by to lepší, ale pak mě děj vtáhnul do děje a já si už nestěžovala, a to je co říct:).... celý text

Králové Wyldu 2019, Nicholas Eames

Hezké to bylo. Snadno jsem se začetla. Nejdřív to bylo jen takové lehké (pro mě), jako epizodní příběhy ze Zaklínače. Ale ten konec byl super. Překvapivě i hlavní nepřítel umřel (což byla škoda, Lastleaf byl zajimavý charakter). Ten nápad s těmi žoldnéři byl fajn, to by mě nenapadlo. Nejlepší postava byl Gregor a Dave, tam mi pukalo srdce u těch dvou (ještě trochu i když to píšu). Fajn chlapy, krásné přátelství a snad dožijí spokojeně. Taky bylo trochu smutné, jak Kit psal, že bitva o Castii byla poslední, kdy těch pět bojovalo bok po boku společně, takové, že něco zase končí. Byl by zajímavý prequel a o jejich mládí, i takhle je mám ráda, ale kdybych o nich četla víc, tak by tenhle první díl byl úplně rozsekávající (jako když končil Zaklínač…). Suprový nápad jak se staří hrdinové vracejí, bylo to zase něco trochu jiného.... celý text

Krvavá Rose 2020, Nicholas Eames

Vůbec mi nevadilo, že to bylo o Mýtu a Rose a příběh z pohledu Tam. U jiných knih mi to vždy (nebo alespoň často) vadilo, když se seznámíte s nějakými hrdiny a druhý díl je o nikom jiném, ale tady mi to nevadilo. Je příjemné, že nějaká jména se znovu objevují (jako Vřeštící Orli, třetí díl může být klidně o nich), že tam byl Gabe, Mood a Clay bylo super... Četlo se to hezky, bylo to bum a bum, žádné omáčky okolo (což já ráda), a prostě příběh odsýpal děsně rychle a najednou konec - a jelikož já preferuju bichle a nahuštěněj příběh, tohle je u mě malé mínus. Postavy jsou fajn, svět má svoji historii, spousta příběhů a příšer a historek, ale nečetla jsem to jedním dechem... Trošku mě zklamal závěr (ne ta bitva, ta byla ok, ale nebylo to nic epického a kulervoucího - z mého pohledu a gusta) a přitom nápad s tou královnou, to nebylo špatné, ale ten příběh neměl dostatečné grády. Třeba v prvním díle to byl příběh putování, takže že to bylo takové malé a útulné a v malém měřítku se hodilo, a ten závěr byl super. Tady už to chtělo něco víc, nebo já čekala něco víc, koneckonců ten příběh s ročním obdobím a druinama byl taky bezva. Zombíci taky ok, protože kdyby tam byla jen další horda příšer, už by to nebylo ono. Že jsem sympatizant příšer je naprosto jasné, ale chyběla tam ta zoufalost příšer, které bojují proti svému vyhubení, jak Freecloud vysvětlil. Což je super motivace - i se do příběhu hodí, protože se lidi chovají k příšerám hnusně a trefně to popsal Gabe, že když oni začínali, bylo to jiný. Teď jsou všichni žoldnéři pozéři (což se mi líbilo v jedničce, že se spojili a bojovali taky). Ale chtělo by to víc okolo, aby se člověk do toho příběhu úplně vžil, takhle to bylo jen jako příběh a přitom (jak pořád říkám) bylo to dobré, rychle to odsejpalo, hezky se to četlo, ale... a bylo to i dobře napsané, ne že ne, ale na mě asi moc rychlé, víc bych se v tom hrabala:). Prostě jedna stránka a je to vyřešené, dvě stránky a konec... tak nějak. A Rose bych nechala umřít. Přišlo mi to jako dobrý závěr a pak ta poslední kapitola... jako Wren mi bylo líto, ale prostě by se mi to tak líbilo víc. Hodně smutné, ale někdo umřít musí, takhle to byl jen Gabe (to bylo taky jako z ničeho nic, takže mi to ani nepřišlo) a Freecloud, což jsem nečekala, že se vrátí. A Bran, ale ten tam byl jen chvíli... No... Ale stejně dávám pět, páč to má dobrý humor i postavy.... celý text

Praví bastardi 2021, Jonathan French

Na čem ten autor jede? Nejdřív vyvraždí skoro celý Bastardy, pak omg wtf Majna s rodinou a nakonec happy ending? Co to bylo? Fakt jsem si říkala skoro celou knihu, ten French ty Bastardy úplně nenávidí, jak jim to dává sežrat, to není možný, tohle už prostě nedaj… a do prkýnka, proč mám číst o někom, komu neustále nakopávají prdel? No a pak přišla bomba jménam Majna (elfský jméno hadr – na druhou stranu Lučina? Jestli tam taky nevidíte pomazánku, jste divný… i když možná to byl v originálně určitě Pomazánka a překladatel má prostě jednu konkrétní oblíbenou…). S Majnou přišel Zkáza, kterýho je mi nakonec, ano, líto – a stejně jsem to jejich pouto moc nepochopila nebo jsem to nečetla důkladně, ale neměla jsem pocit, že by Nádherná vnímala jeho jako on ji, no a po Zkázovi přišel ten happy ending jménem Tarif (bez komentáře), který bych teda ještě, když byli pozůstatky Bastardů u Hrotů nečekala ani za nic, naopak, fakt jsem si myslela chvílema, že je všechny autor odpraví a trojka bude třeba o Vilíkovi… No, jsem tomu samozřejmě ráda, protože i když příhody Vilíka a jeho dospívání mezi elfy by bylo určitě zajímavé čtivo, těším se na válku s Hispartou a též na Zirka s Xhrekou (to je konečně pořádné jméno!). Pátá hvězda je čistě za Majnu a její wtf moment s rodinou:). (Zajímalo by mě, z čího pohledu bude třetí díl… Kaňour? No jestli z Vilíkova…)... celý text

Rod země a krve 2020, Sarah J. Maas

Sakra… brečela jsem u toho. Toho bych se v půlce, kde to začalo být moc ňuňuňu, nenadála. Nejdřív, jak umřela Lehabah (krásné jméno) a potom s tou Danikou na konci… no, nemohla jsem si pomoc. Tomu se říká přátelství. Z toho konce jsem nečekala nic, vůbec:P. Nic o Athiem, Micahovi, Danice a už vůbec mě nenapadlo to s tou hvězdou. Že Bryce bude něčím zvláštní, mi bylo jasné hned, ale takhle fakt ne. Za ten konec dávám 5. Protože mě ROZBREČEL! Doufám, že Jesiba bude fajná, oblíbila jsem si jí. I Ruhna a Isaiaha. Snad tam budou nějaké tisícileté záhady apod. Zajímavý svět, i to s těmi Asteri – koneckonců, musíte mít dobrého záporaka, abyste měli dobrý příběh. Bylo by hezké, kdyby měli nějaké lepší pohnutky, než jen jednoduchou tyranii. Něco nečekaného. Micaha jsem taky neodhadla. Chvilkami to bylo hodně zamotaný, hlavně s tím syntem (haha), čarodějce jsem ze začátku vůbec nevěřila, byla mi nějaká podezřelá, tak už vím proč:). Určitě bude něco s Huntovým otcem, když se to tak hezky na konci nakouslo. Aidas bude taky ještě zajímavý. Budou hvězdné války?:) Ti dva mě někdy štvali – raději bych, kdyby to bylo víc o fantasy a světě okolo a vícero lidí. Vím, že autorka psát umí (už z předešlých knih), to jejich hašteření bylo úsměvné, a ok, proč ne nějakou romantiku, na mě to bylo moc okaté. Ale je to jen můj vkus. Hunt si prošel peklem, ale člověk mu to tolik nevěří (jako některým jiným... ehm... mým velým oblíbencům... že Bouří požehnaný:)). A to, co se stalo Justiánovi a Vik, to bylo hnusný, to mě mrzelo. Doufám, že se o nich autorka ještě zmíní.... celý text

77 pravidel pro úspěšná přání 2013, Pierre Franckh

Jak si správně přát 2008, Pierre Franckh