Airelle přečtené 508

Každé další léto 2023, Carley Fortune

Za recenzní výtisk a možnost si knihu přečíst ještě před jejím vydáním moc děkuji @knihydobrovsky Musím hned na začátku říct, že tohle bylo milé čtení. Velmi odpočinkové a okamžitě jsem byla vtažena do děje, což se hned tak nestává. Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách a to v minulosti po dobu 12 let a v přítomnosti během jednoho víkendu. Postavy Sama i Percy (Persefona) poznáváme jako děti a postupně stárnou, co mi tedy trochu vadilo, že se nikam nevyvíjely. I jako dospělé jsem je vnímala spíš jako děti než dospělé, hlavně kvůli jejich nevyzrálému chování. Největší zápletkou je tu to, že nevíte, co se pokazilo a proč spolu dříve nejlepší přátelé a zároveň pár už 12 let nemluví. Moje podezření se naplnilo, ale ve finále mi přišlo nelogické, jak to autorka pojala. Snad poprvé se mi stalo, že bych brala jiné vyústění příběhu, i kdyby se jednalo o milostný trojúhelník. Přišlo by mi to zábavnější. Doufám, že se dočkáme i dílu s Charliem. Knihu Vám ale rozhodně doporučím přečíst. Ještě si jí klidně vezměte k vodě, když je venku pořád 30 stupňů.... celý text

Les v domě 2023, Alena Mornštajnová

Příběh je vyprávěn z pohledu Cácory, od úplně malého dítěte po dospělou ženu. Málokdo vyrůstá v tak toxickém prostředí jako cácora, je tu babička, která ale spíš působí jako ježibaba, pak maminku, která ale mateřstvím neoplývá, dědu, který je hlavou rodiny a otce, který se ovšem moc nezdrží. Největší prostor v knize dostává babička, která mi pila krev od začátku do konce, její názory, chování a nutnost Cácoru za každou cenu děsit a strašit mi dlouho zůstanou v paměti. Navíc celou dobu jsem sdílela pocit hlavní hrdinky, že každého v rodině svou existencí obtěžuje. Cácořina matka je jedna z postav, kterou jsem nepochopila, ač sama nejsem mámou, tak za své dítě bych bojovala, ať to stojí, co to stojí. Ona ne, ona je přesný opak milující mámy, a já i přestože jsem měla tušení, že Cácora není jedinou obětí lesa a možná i právě proto, tak jsem se do ní nedokázala vcítit ani na jednu jedinou vteřinu. Všechny postavy se v knize chovaly skutečně podle hesla: „Co je v rodině, zůstane v rodině. To, že kvůli tomu zničí další rodinu, jim bylo naprosto ukradené, Cácory nevyjímaje. Neomlouvá jí ani to, že byla obětí, ti kluci si to rozhodně nezasloužili a co teprve jejich máma. Závěr příběhu mě vyloženě naštval a přišel mi hodně přitažený za vlasy. Tady se přikláním k názoru, že autorka chtěla pouze šokovat. Mojí nejoblíbenější knihou od A.Mornštajnové i nadále zůstává Hana! Na tuhle knihu jsem četla už tolik recenzí, že jsem tu svou vyloženě odkládala. Myslím si, že už tu není nikdo, kdo by nevěděl, o čem kniha je, a přesto Vám nabídnu svůj pohled na knihu. Pokud jste knihu ještě nečetli, tak doporučuji tuto recenzi vynechat, obsahuje spoilery.... celý text

Kniha ztracených přátel 2020, Lisa Wingate

Od autorky jsem nedávno četla Než jsme byly tvoje, a líbil se mi tam její styl vyprávění, i jak srdceryvný je to příběh. Kniha ztracených přátel je psaná podobným stylem, dokonce si autorka dala tu práci a psala hodně slangově, což pro mě byl paradoxně kámen úrazu. Víc mě bavil pohled Benny z roku 1987 než Hannie z roku 1870 a dál. Ze začátku jsem se do čtení vyloženě nutila a knihu odkládala z mnoha dalších důvodů. Jedním z nich je i to silné téma, které zmiňuje, a tím jsou otroci. Je neuvěřitelné, jak daleko až minulost zasáhne, jak se rodové linie propojí, a jaká tajemství odhalí, když začnete pátrat. Než jsme byly tvoje se mi líbilo přeci jen o něco víc, myslím si, že jsem je měla číst obráceně, že by to pro mě mělo ještě větší efekt.... celý text

FadeAway 2022, Anabelle Stehl

Série Away má jeden velký problém, a to je ten, že neumí úplně zaujmout a je lehko zapomenutelná. Věřte, že já si jsem schopná pamatovat minimálně děj příběhu včetně hlavních témat a z prvního dílu jsem si pamatovala, akorát to, že Lia přijela do Berlína, celý příběh se odehrává v Německu (protože to je nezvyklé), Noah měl rodinné trable, a že jeli na výlet do Čech, jinak nic. Pří čtení druhého dílu jsem si tedy začala vzpomínat na víc podrobností, a přesně jsem si říkala, že u druhého dílu si budu snad pamatovat víc. Kyru už jsme zahlédli v prvním díle, měla tam docela důležitou vedlejší linku, je to Noahova sestra. První díl nám samozřejmě vyzradil, co se jí stalo, a v jejím příběhu dostane hodně prostor to, jak se s tím poprala a jak to ovlivnilo její život. Milan Nowak je v příběhu nováček, hraje házenou a s Kyrou se potká zcela náhodně a přeskočí mezi nimi jiskra. Milan je ten, kdo v téhle knize paradoxně nemá žádný problém, nemá žádné své vnitřní démony, kostlivce ve skříni, což mi přišlo hodně ojedinělé. Kniha je vyprávěna z pohledu obou hlavních postav, je to můj nejoblíbenější styl vyprávění, protože hned vím, co si postavy vzájemně myslí. Jsem zvědavá, jaký bude třetí díl RunAway, který se zase zaměří na Miriam a Eliase. Doufám, že se k němu brzy dostanu.... celý text

Do posledního dechu 2018, Robert Bryndza

Další díl ze série Inspektorky Eriky Fosterové se opět četl jako po másle. Jen mě trochu mrzí, že tu opět nebylo nic nového. Řeší se tu Eričiny vztahy, povýšení, jestli dostane nebo nedostane případ, jak se chová nebo nechová. Upřímně už to začíná být celkem nuda. Vrah mi začal být jasný už ve chvíli, kdy se objevil v kapitolách, trochu nechápu proč se tam vyskytuje jmenovitě a není aspoň trochu utajen. Víc se mi líbilo, jak to bylo řešeno v Nočním lovci, kde se sice vrah objevil, ale ze začátku jen jako Noční lovec a ne hned pod svým reálným jménem. Za mě je tedy, co se odhalení vraha na tom nejlépe první díl Dívka v ledu, kdy jsem do poslední chvíle skoro nevěděla, kdo vraždil. Dokud nevím, kdo je vrah, tak je pro mě kniha vždy poutavá, ale jakmile je to vyřčeno, tak už mě nebaví jen sledovat policejní a vyšetřovací práci. Mám to tak i u kriminálek. Každopádně pozitivně hodnotím opět propracovanost, nápaditost, charaktery postav a čtivost. Doufám, že se Erika dá dohromady s Petersonem a zároveň se z toho nestane romantické drama. Do dalšího dílu se pustím zase brzy, protože Robert Bryndza je sázka na jistotu.... celý text

Já jsem smrt 2016, Chris Carter

Sedmý díl mojí oblíbené série Robert Hunter je opět brutálnější než díl předchozí. Sama musím říct, že to pro mě bylo někdy velmi náročné, obzvlášť pasáže s Červem ve mně vyvolávali vztek, soucit, Vraždy jsou opět popisovány tak věrohodně, že máte pocit, že jste se ocitli na místě činu, že jste v kůži vraha, oběti a pak vyšetřovatelů. Tohle Carter prostě umí a nedá se mu to upřít. Také nemůžu opomenout opět vynikající přednes Jakuba Saice, který knihy načetl a myslím, že si neumím představit, že by mě Carterovým thrillerem provázel někdo jiný. Dávám si teď čtecí a poslouchací pauzu, protože se mnou tenhle díl naprosto zamával.... celý text

Temné hlubiny 2017, Robert Bryndza

Tentokrát je případ, který vyšetřuje, odlišný od ostatních. Bylo osvěžující, že tentokrát nebojuje se svými nadřízenými a má prostor na svou práci. Dozvídáme se víc ze života Eriky, poznat její sestru bylo velmi obohacující. Případ jako takový byl hodně zamotaný a já jsem trochu očekávala přesně tohle vyústění. Když se najde kostra dítěte, není vyšetřování nikdy jednoduché a vždy se věci ještě více zkomplikují. Trochu mě mrzí, že se člověk dozví, kdo je vrah mnohem dřív, než by bylo vhodné. Konec pak už pro mě není tak zajímavý. Přesto se Bryndzovy detektivní thrillery moc dobře čtou a já už mám skoro přečtený další díl.... celý text

Labyrint osudu 2017, Lenka Dostálová

Příběh je to rozhodně neotřelý a hodně mi to stále připomíná můj milovaný seriál Čarodějky, bohužel jsem druhý díl četla ve špatnou dobu. Nejdřív jsem se nemohla začíst, pak mě rozčiloval styl psaní. Oproti prvnímu dílu se tu nevyskytuje tolik opakujících se slov, bohužel stále dochází k tomu, že je kapitola psaná z více pohledů v er-formě, jenže se v odstavcích ztratíte, jestli jste zrovna s Leou nebo se Sárou nebo s někým úplně jiným. Nejhorší je, když stránka začíná novým odstavcem a vy se neustále vracíte zpátky, jestli jste něco špatně nepochopili. Pro mě to mělo naprosto rušivý efekt. Přitom by stačilo časové a prostorové skoky oddělit hvězdičkou nebo novou kapitolou. Jinak tedy stále dávám přednost Lee, která je bojuje sama se sebou a se svými schopnostmi. Poslední třetina knihy nabrala spád, stejně jako u prvního dílu, takže si třetí díl nejspíš přečtu, zajímá mě totiž, jak to bude s Leou dál, a jestli zjistíme i něco víc o postavě, o které jsme se dozvěděli v tomhle díle, viděla bych to na zajímavou linku.... celý text

Dopisy, které nikdo nečetl 2017, Iona Grey

Před šesti lety jsem knihu zahlédla v knihkupectví a zaujala mě svou obálkou, od té doby jsem na ní všude narážela. Stále jsem ale otálela, až se mi jednoho dne dostala do rukou jako ekniha a já si řekla, že nastal čas si knihu přečíst. Začátek byl velmi pozvolný a prvních 100 stran jsem si říkala, jestli se kniha vůbec rozjede. Druhý den jsem se ke knize vracela trochu z obavami a během chvíle jsem byla skoro na konci, jak moc mě příběh chytl. Možná se budu ve svých recenzích opakovat, ale tahle kniha mi opravdu roztrhala srdce na kousky. Příběh je vyprávěn ze dvou paralel, prolíná se přítomnost s minulostí, a to nejen prostřednictvím dopisů. Postavy jsou napsané velmi věrohodně a i já sama jsem se zamilovala do Dana a jeho kouzelných dopisů. Litovala jsem jeho i Stelly, neměli to lehké a osud jim házel ne klacky, ale klády pod nohy. Ani příběh z přítomnosti nezůstává pozadu, Jess, která otevře dopis od Dana, neměla taky na růžích ustláno a možná i její život se s otevřením dopisu změní.... celý text

Noční lov 2017, Robert Bryndza

Po přečtení Dívky v ledu jsem věděla, že se do dalších dílů pustím velmi brzy. Inspektorka Erika Fosterová mě velmi baví, její vyšetřování je velmi působivé, jde si tvrdě za svým a žádný vrah jí nemá šanci utéct. Trochu mě zklamalo, že jí opět odvolávali z případu. Mám o britské policii asi trochu vyšší mínění, odvolávat někoho z případu jen kvůli antipatiím, je trochu na pováženou. To, že předávají případ, aby ho měli z krku je mnohem běžnější. Vraha jsem odhalila dřív než nám ho odhalil sám autor, ale v téhle knize nejde ani tak o vraha, jako o tom, co ho k vraždění vede a o policejní práci, také o tom, jak snadno může dojít ve vyšetřování k omylu. Líbí se mi, jak autor pojal postavy tak, že ve Vás vyvolávají emoce (lítost, vztek nebo sympatie tu jsou na všech stránkách). Cítila jsem určité sympatie i k vrahovi, to se povede málokdy a málokomu.... celý text

Knihomolka 2021, M. K. Hardy

Do knihy jsem se začetla, ani nevím jak, a najednou jsem byla v půlce. Opravdu neuvěřitelně čtivé, navíc tak krásný romantický příběh. Občas jsem si tedy říkala, že kdyby spolu mluvili na rovinu, tak by nedocházelo k některým situacím, ale zas o čem by to bylo, a i v životě si lidi občas kecaj. Nikol je holka podle mého gusta. Myslím, že se v ní najde každá milovnice knih. Luke je zase hodnej sexy kluk, kterýho bychom každá chtěla domů. Knihomolka mi opět dokázala, že české autorky prostě umí psát! Moc mě mrzí, že jsou tak opomíjené. Rozhodně se chystám i na další autorčiny knihy.... celý text

Příběh slunečnice 2022, Miriam Blahová

Autorka Miriam Blahová - píšu, čtu, sděluju nám tu předložila doslova pohádkový příběh, který mě naprosto a totálně pohltil a já se nemohla odtrhnout. Nedávno jsem četla Příběh akvamarínu, ale ač se mi líbil, nepohltil mě tolik jako Slunečnice. Ten příběh byl doslova psán pro mě, miluju totiž romantické příběhy se šťastným koncem a k tomu s přesahem, miluju, když příběh z minulosti vypravuje starší generace, a přesto se něco děje i v přítomnosti. Tady najdete vše a ještě něco navíc. Kniha se navíc velmi dobře čte, kapitoly končí vždy tak napínavě, že Vás to nutí číst dál a dál, až jí nakonec zavřete dočtenou. Velmi jsem si oblíbila babi Hedviku a její životní elán i jistou dávku protivnosti. Natálie mně ze začátku doslova štvala, ale postupem času jsem její chování pochopila a byla jsem moc ráda, že si svůj život tak krásně srovnala. Eva z příběhu byla Natálii opravdu hodně povahově podobná. Knihu si rozhodně pořídím i do své knihovny. Sice jsem autorce ještě neodpustila odchod jedné z postav, ale přesto jí mít musím. Máte rádi vyprávění z pohledu starší generace? Anotace: Někdo musí lásku prožít, aby o ní jiní mohli vyprávět. Natálie i Eva touží po lásce. Obě mají podobné sny, ale každá z nich žije v jiném období a má jiné starosti. Zatímco Natálie se v nemocnici zotavuje ze zranění, která utrpěla při dopravní nehodě, v podání upovídané stařenky Hedviky, která s ní sdílí pokoj, ožívá příběh Evy. Její sestra sloužila za protektorátu v opatrovně ukrývající přísně střežené tajemství. Nikdy by ji nenapadlo, že se na tomto místě může zamilovat a její život nabere nečekaný směr. Doba tehdy lásce příliš nepřála a Eva se musela neustále rozhodovat mezi srdcem a rozumem. V porovnání s jejím milostným dramatem je život stejně staré Natálie celkem poklidný. Trápí ji sebestředný partner, s nímž nejspíš životní štěstí nenajde. Ale kdo je ten pravý? Dokáže Natálie prožít stejně intenzivní emoce jako Eva v období, kdy si musela lásku vybojovat navzdory nepříznivému osudu? Jsou věci, které se v průběhu dějin nemění. IG @freya_zlaskykpribehum... celý text

Zasvěcená 2013, Cynthia Hand

Druhý díl Nadpozemské mě bavil ještě mnohem víc než ten první. Moc dobře se četl a stránky mizeli pod rukama. Konečně jsme se dozvěděli něco víc o světě andělů a musím říct, že je to jízda. Spoustu věcí před Clarou její rodina tajila a já se někdy stejně jako Clara nestačila divit. Souhlasím s tím, že všechno nejdřív zbytečně tají, aby to pak vykecali kde komu. Samozřejme je jasné, že je to pořád YA, a tak se občas vyskytnout drobné nesrovnalosti a nedovysvětlení. Někdy mám pocit, že je ten fantasy svět děravý jako cedník a někdy se zas všechno vysvětlí. Každopádně už teď jsem zvědavá, jak série dopadne a brzy se pustím do třetího dílu. Přeci jen je tam velmi zajímavý milostný trojúhleník!... celý text

(Bez)vadní 2023, Marta Łabęcka

Za možnost knihu ambasadovat moc děkuji @knihydobrovsky a @kate_valter. Znáte ten pocit, když Vás kniha nechytne hned od začátku, ale konec to nakonec celé zachrání? Moc se mi to nestává, ale s touhle knihou jsme se skamarádili až na úplném závěru. Kniha byla hitem na wattpadu a já chápu proč, jediné, co mě prostě mrzelo byla er-forma, která mi tu neseděla a já se ztrácela v tom - kdo, co a jak. Upřednostnila bych, kdyby byla kniha psaná ze dvou pohledů, byla by pak mnohem přehlednější. Co se týče příběhu, jedná se o YA a je to velmi milý příběh, kde nejzápornějšími postavami jsou rodiče, kteří jsou ale opravdu brrr a mě scény s nimi neskutečně bavili. Mohlo jich být klidně více. Vztah Jose a Chase byl jak na houpačce, aby se z něj stal nakonec krásný a epický vztah. Jejich přátelé jim pomohou a podrží je kdykoliv a kdekoliv. Moc mě bavil Archer, to byl kamarád na svém místě. Samotný závěr mě naprosto nadchnul, aby mě následně doslova zdrtil. Knihu Vám tedy doporučím, protože si myslím, že si pozornost zaslouží. Dejte mi vědět, jak se Vám líbila.... celý text

Zloba 2016, Chris Carter

Tentokrát Carter uchopil knihu úplně jiným způsobem než jsem zvyklá. Chci tím říct, že vlastně téměř od začátku víte, kdo je vrah. Byla to nejrychleji poslechnutá audiokniha od Cartera za celou dobu, nemohla jsem se odtrhnout a fakt jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Jsou tam samozřejmě i nudnější části, ale jak já říkám, kdybychom měli sledovat opravdovou policejní práci, tak se unudíme k smrti, čili budiž mu odpuštěno. Co se týče psychologie vraha, měla jsem na něj takový vztek. Neskutečně dobře napsaná postava, kdy ho chcete fakt zabít od začátku až do konce. Nejsem násilný člověk, ale on ve mně neustále hromadil nenávist. Nestává se často, aby na mě měla kniha podobný vliv, takže musela být skvělá. Nemůžu tedy nic jiného, než Vám knihu opět doporučit. Nechápu, proč jsem knihy tak dlouho odkládala.... celý text

Dokonalé propojení 2022, Jana Jánská (p)

Od knihy jsem neměla žádná očekávání, přeci jen je to tak lepší, člověk pak není zklamaný. Od začátku se mi thriller velmi dobře četl, postavy mi přišly velmi zajímavé a opravdu jsem nedokázala odhadnout, kdo je vrah. Dokonalé propojení je naprosto famózně vymyšlený kriminální případ, kde se vyskytuje velké množství postav a vy sledujete vyšetřování z pohledu rodiny, přátel a kolegů oběti. Celou dobu jsem si nebyla jistá, která z postav vraždila a hlavní rozuzlení pro mě bylo hodně velkým překvapením. Musím se autorce opravdu poklonit před její fantazií a propracování nejen děje, ale i všech postav, přičemž každá je jiná a každá má své tajemství. Když už jsem si myslela, že mě autorka ničím nepřekvapí, nastal zvrat a já zas tápala, co se zas stalo. Tolik mrtvol se jen tak nevidí :D... celý text

Moje upřímná posedlost jménem anorexie 2023, Petra Lukešová

Knihu jsem dostala přímo od autorky @petralukesova. Tahle recenze bude jiná, než jaké obvykle píšu. Petra je i hrdinkou téhle knihy, rozhodně jí za hrdinku považuju. S anorexíí problémy nemám, za to si umím díky této knize dost dobře představit, že je se jedná o celoživotní boj a sklouznout k ní zpátky asi není úplně těžké. Sama poslední roky bojuju s váhou, akorát že u mě se jedná s nadváhou až obezitou, má to mnoho důvodů, jedním z nich je hormonální léčba a snaha o to mít děti, druhým je, že nesnáším sport, kámoším se leda s jógou. Nevím, jak to máte vy, ale já ve svém okolí nemám žádnou kamarádku, která by nějakým způsobem neřešila svojí váhu, fakt ani jedna jediná. Všichni se vidíme hůř než je realita, nikdo není se sebou spokojený, ptám se denně, čím to je? Je to snad tím, že nás chce okolí dokonalé? Nebo je to instagramem plným hubených a šťastných lidí? Když vidím, jak si kamarádka stěžuje, že na dovolené přibrala tři kila a že je musí z hubnout, ptám se, kde ty kila má a snažím se jí podpořit, že to na ní fakt není nikde vidět a že váha je jen číslo, a myslím to upřímně. Sama sobě to, ale říct nedokážu, protože vidím svou realitu a jsem na sebe mnohem přísnější než na svoje kamarádky! Petra není jiná, než jsem já nebo moje kamarádky nebo holka odvedle z baráku. Je úplně stejná. Je na sebe přísná, vidí špeky, tam kde nejsou. Nemá se ráda. Jo, je to tak. Navíc má obrovskou smůlu na toxické lidi kolem sebe, neumí je rozeznat a věří, že to s ní myslí dobře. Toxičtí lidé se totiž opravdu špatně rozeznávají. Příběh Petry by si měl přečíst každý, nejen že je syrový, upřímný a lidský, ale je i velmi čtivě napsaný. Literárně nemám, co vytknout. Čekala jsem rozhodně vše, ale dostala jsem ještě mnohem víc. Holky mějme se rády takové, jaké jsme! Já vím, je to to nejtěžší, co máme v životě udělat.... celý text

Doktor Láska 2023, Leisa Rayven

V srpnu čtu ještě víc štafet než v červenci. Naštěstí jsem si vždycky vybírala různé žánry, tak můžu prokládat. Teď přišla řada na Doktora Lásku, 3.díl Mistrů lásky, což je jedna z mých nejoblíbenějších romantických sérií. Pana Romantika jsem dala za jeden večer, Pana Profesora za dva večery a Doktora lásku za čtyři. Je z nich taky nejtlustší. Příběh i nápad se mi moc líbil, ale přeci jen úplně v mých očích oblíbenosti 1.dílu nedosáhl. Co Vám ale řeknu je to, že mi absolutně nestačily lepíky, vypotřebovala jsem tři a půl balení, neustále jsem se s postavami dohadovala a nebo jim domlouvala, dost často jsem se s nimi i zasmála, prostě jsem se ani na minutu nenudila. Na knize mi tentokrát vadilo, že vidím příběh jen z pohledu Tobyho, dala bych výjimečně přednost tomu vidět, co si myslí Joanne. Toby je hodnej kluk, typickej geek, žádnej uhlazenej a namachrovanej hezounek. Musím říct, že to byla velmi příjemná změna. Joanne je oproti němu sexy bohatá holka s tolika tajemstvími, že by strčila do kapsy i CIA. Jejich vztah je podle Tobyho seznamovací aplikace předem odsouzen k zániku kompatibilita těch dvou je jen 7%. Už chápete, proč jsem se s postavami tak hádala? Ze stránek to jiskrami mezi nimi přímo sršelo a oni dají na sice naprosto chytrou, ale pořád aplikaci. Co mě na knize nejvíc bavilo byl Jeeves, autorka se sice inspirovala Jarvisem z Iron Mana, ale mně to ve finále absolutně nevadilo. Knihu rozhodně doporučuju. Autorka mě opět nezklamala. Líbil se mi i její úvod do série Mistrů lásky, kde vysvětluje časovou osu.... celý text

Aristokratka ve varu 2013, Evžen Boček

Musím říct, že tohle mi přišlo hodně krátké, ale na druhou stranu jsem potřebovala rozptýlit, a na to bylo tohle humorné dílo skvělé. Líbí se mi forma deníku, jakým je kniha napsaná. Nechybí tu opět sarkasmus, ironie, humor. Dokonale si u takových knih odpočinu a navíc se čtou opravdu dobře. Znovu se vracíme na Kostku a její velmi zajímavé osazenstvo. Myslím si, že i kdybych neviděla film, tak jako hraběte Kostku bych si skutečně představila Hynka Čermáka, ten se pro tyhle role narodil. Líbí se mi jak spí s igelitkou plnou peněz, nechce vyplácet mzdy, a když je donucen je vyplatit, tak se cítí okraden a jde se uklidnit házením papučí dogám Olinovi a Laďovi. Z postav vypíchnu ještě postavu Denisky, u které mě mrzí, že jí v prvním díle filmu úplně vyškrtli, je trochu psycho a super, ale rozhodně je s ní sranda. Začínám se těšit, co nám předvedou ve filmu.... celý text

Jeden za druhým 2015, Chris Carter

Moje Carterovská vlna na @audioteka je vysloveně nekonečná, navíc si teď v rámci klubu můžete pustit celou sérii Roberta Huntera, takže mám minimálně do konce srpna pořád, co poslouchat :D Carter opět nezklamal, jeho knihy jsou do detailů promyšlené, líbí se mi gradování příběhu i detektivní práce Huntera a Garcíi. Trošku mě zamrzelo, že oproti Sochaři tu chyběla počítačová expertka Anna, ale nahradila jí jiná žena a tou byla Michelle. Hlavním motivem vraha byla pomsta a já nemůžu říct, že bych s ním aspoň chvíli nesoucítila, každopádně to opravdu opět vystoupalo do takových brutalit, že kdyby to filmově zpracovali, tak okamžitě televizi vypínám nebo odcházím z místnosti. V knihách ani v audio verzích mi to tolik nevadí, což sama považuji za zvláštní. Kdyby mně poslali odkaz na popravu online, tak by určitě neuspěli. Knihu si rozhodně přečtěte, nebo poslechněte Jakub Saic celou sérii načetl perfektně (budu se možná opakovat, ale tady musím).... celý text