pleybe
přečtené 924
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Před přečtením knihy jsem nejprve viděla filmovou verzi. Ta mě přilákala svým odlehčeným humorem, kterým pěkně vybočovala z řady typicky českých, hořkosladkých komedií s nádechem tragiky všednodenního života, a jelikož jsem byla s filmem spokojená, pustila jsem i do čtení knižní předlohy. Ta je psána deníkovou formou, což není úplně pojetí, které bych běžně vyhledávala, ale tady mi to nevadilo. O zábavu zde ani tak není nouze, jednotlivé charaktery mají své žertovné rysy, na nichž je poté stavěn situační humor zprostředkovaný vyprávěním Mariiny postavy jako plejáda vtipných historek ze života Kostkovic rodiny, ovšem ne vždy jsou vtípky vydařené a část z nich zavání spíše trapností, než trefným uhozením pointy na hlavičku. Z počátku vás kniha bude bavit, později si uvědomíte, že je všechen humor na jedno brdo a jeho příchuť se při čtení vytratí do světa nudy. Posléze přijde éra čekání na něco nového, osvěžujícího, co by příběh znovu nakoplo, a když konečně získáte dojem, že by se to mohlo znovu rozjet k lepšímu, najednou zjistíte, že jste na podivně ustřiženém konci knihy, který je zapíchnut doslova uprostřed další příhody. Není to zrovna galantní zakončení, ale svůj účel částečně plní – zatímco jsem během čtení poslední třetiny knihy byla rozhodnutá, že do dalších dílů rozhodně nepůjdu, po dočtení váhám, zdali přeci jen nedat šanci ještě i navazující knize. Poslední aristokratku hodnotím jako lehký nadprůměr adekvátními 3,5 hvězdičkami.... celý text
