pleybe
přečtené 924
Pamatuj na smrt
2019,
Aleš Novotný
Nechala jsem se navnadit hezkou obálkou, lákavou anotací a všemi těmi pozitivními ohlasy tady a musím přiznat, že jsem byla značně zklamaná. Čekala jsem víc, ale očividně skutečnost, že je kniha autorovou prvotinou, je výmluvnější. Kniha dostála tomu, co od debutu může člověk očekávat - má své chyby, není dostatečně "vyšperkovaná" a je neuměle propracovaná. Autorův styl je na úrovni, s dobrou slovní zásobou, ale k vyprávění příběhu zvolil ich-formu a už nedokázal skloubit svůj projev se samotným vypravěčem/hlavním hrdinou a charakterem, který mu vtiskl. Sám hlavní hrdina a vlastně i jeho bratr mi byli nesympatičtí. Na jednu stranu se choval jako fracek, na druhou z něj byl inteligentní, empatický a vyspělý mladý muž, který jde po stopě zločinu. A tato nesourodost projevu a osobnosti postavy nebyla problémem jen u hlavní postavy. Anotace láká na detektivní zápletku, ale spíš mi přijde, že jsem četla příběh nestabilního středoškoláka, který víc řeší své rodinné a teenage problémy, než samotné vraždy. K těm tak nějak přijde a zvláštním způsobem se dostane k neumělému řešení místních hrůz. A způsob, jakým nakonec dopadne vraha, také působí jako provedený jen tak mimochodem. Nehledě na to, že konečné vrahovo přiznání a podrobné líčení událostí se k danému charakteru nehodí stejně, jako styl projevu u labilního hlavního hrdiny. Děj se rozjíždí pomalu - aspoň pokud stále čekáte na tu pravou detektivní práci. A prolog, kterým je uveden, ve vás vyvolává mylný dojem toho, co bude hlavní zápletkou nebo aspoň důležitým prvkem v její výstavbě. Ovšem rodinná historie je vysvětlena, průbojnost hlavního hrdiny záhadně uklidněna a větší odezvy to nemá. Konečné propojení rodinné minulosti se současnými vraždami je spíš takovým oslím můstkem. Osobně mi vadilo i to, jakým způsobem byla zakončena většina dialogů. Často jsem očekávala, že daný rozhovor postav bude dále pokračovat, ale najednou přišel střih a byl konec. Důležité bylo sděleno, promluva utnuta a potenciál se jaksi vytratil. Nejhůře to vyznělo při rozhovoru, který se udál záhy po sexuální scéně – nehledě na její překvapivě podrobnější vylíčení, které je znakem vyspělosti, jež jaksi zbytku příběhu chybí. Váhala jsem, zda hodnotit dvěma, nebo třemi hvězdičkami. Nakonec jsem přimhouřila oči, ale 2,5 hvězdy by bylo výstižnější. Možná, když nebude čekat příliš, nebudete zklamaní.... celý text
Dům soli a smutku
2020,
Erin A. Craig
Z knihy mám rozporuplné pocity. Zaujala mě svou fantastickou obálku, která už sama o sobě vytváří tajuplnou a tíživou atmosféru, v níž se prakticky celá kniha nesla. Líbí se mi i námět, na kterém je příběh vystaven, a také je skvělé, že si autorka vytvořila vlastní svět, v němž každý národ uctívá jednoho z bohů, v němž panují dané tradice, zvyky a vůbec, líbilo se mi pojetí pohřbů a sounáležitosti člověka s mořem. Na druhou stranu se ale s tímto světem a hlavně jeho nadpřirozenými aspekty jako jsou postavy božského původu nebo kouzla a magické prvky zachází trochu nevyváženě. Na začátku příběhu je božstvem pouze dotvářena atmosféra příběhu, v níž ale jako by božstvo samo o sobě nemělo figurovat. V průběhu se nám tu ale najednou objeví polobožské dítě, které nám naznačuje, že božstvo bude mít v příběhu větší roli, než se nám zprvu zdálo, a nakonec tu máme samotný závěr, který je opředen nejen samotnou přítomností těchto bytostí, ale i jejich magií. Nic bych nenamítala, pokud by aspoň samotná kouzla dostala v příběhu více prostoru už od samotného začátku (tedy, ona dostala, ale ne tím způsobem, aby je čtenář za kouzla považoval). Takhle jsem stále čekala nějaké racionální vysvětlení, v němž tyto prvky jaksi neměly své místo, a kvůli tomu mi také přišlo, jako by byl samotný závěr až moc překouzlený a vyřešený zosobněním postav, o nichž se doposud jen mluvilo, jako kdyby byly jen pouhým mýtem. A co na tom, že hlavní (a snadno předvídatelný) viník všeho byl obyčejným člověkem a figuroval v příběhu od samého začátku? Stejně tak ona magická iluze. Kdo by ji za příběhem hledal, když čtenář sotva tuší, že může brát kouzla v potaz? Nehledě na pomyslnou tečku za příběhem, kde nám jedna z postav vstane z mrtvých, logicky ke všemu předchozímu pomocí magie, ale... jak? Proč? Uvítala bych větší rozvedení "světa kouzel" a především jejich zpřítomnění v první polovině knihy, která se, v kontrastu k té druhé, kouzelné polovině, poněkud táhla. Suma sumárum, námět knihy skvělý, nový svět vystavený na dobrých základech, ale ta práce s ním už je horší. Za mě je to tedy taková lepší trojka a uděluji knize pomyslných 3,5 hvězdiček.... celý text
