AlenaŠ1
přečtené 276
HHhH
2010,
Laurent Binet
Stejně jako Gabčík a Kubiš se nesmíte vzdát při prvním nezdaru. Po přečtení mě zapálila naděje a hrdost, že jsem součástí toho statečného slovanského národu a to je v této době vzácnost. Ještě když k tomuto opojnému pocitu jste doveden Francouzem a dojde Vám, že nejsme neviditelní a jak dokáže jedinec změnit osud, a to nejen svůj. První část knihy je složitá a říkáte si, kdy to už skončí nebo už to je ono, je to jen úvod? Ale když pochopíte tu jedinečnost a vyváženost vyprávění, začtete se pod řádky a ztratíte se v Praze roku 1942 v ruku v ruce s Binetem, neuděláte chybu. Doporučuji vydržet a dočíst.... celý text
