Amalberga přečtené 483

Nepiju sám 2006, Vladimir Semjonovič Vysockij

Návrat slov 2016, Goce Smilevski

Jak už psala Sisssi v komentáři, přirovnávat tohle k Umbertu Ecovi se nehodí. Příběh se rozbíhá dost pomalu a je dost předvídatelný. Doporučuji si radši přečíst Jméno Růže od Eca nebo Jmenuji se červená od Pamuka.... celý text

Opuštěná společnost 2017, Erik Tabery

Docela mě mrzelo, že autor v knize nevěnoval Číně stejný prostor jako Rusku.

Poslední stupeň důvěrnosti 1996, Ivan Klíma

První polovina knihy byla skvělá, dobře se četla. To stejné ale bohužel nemohu tvrdit o té druhé. Rozdělení knihy na deníky, vyprávění z pohledu jedné osoby, všeobecné vyprávění a dopisy mě docela otravovalo. Nejnudnější byly rozhodně dopisy, zvlášť korespondence mezi Bárou a Danielem. Vůbec tahle ústřední dvojice mi slušně lezla na nervy. Bára byla uřvaná hysterka, která neustále vyžadovala pozornost a vynucovala si lásku a sliby na Danielovi. Ten byl zase do jisté míry pokrytec, jeho neustálé ujišťování členů sboru lacinými slovy o Bohu a Ježíši mi nápadně připomněly moje nedělní návštěvy kostela a zpovědi u katolických kněží. Spousta událostí v ději šla lehce odhadnout, zvlášť dějová zápletka s Petrem a Evou, která mi přišla až směšně naivní na devatenáctiletou holku. Knihu ale musím zase pochválit za vystižení porevoluční éry, kdy lidé intenzivně vnímají ztráty morálních hodnot. Jejich téměř až apokalyptické obavy mě zaujaly. Rovněž se mi líbila postava kamaráda Martina, škoda, že se v knize neobjevil víc, jeho myšlenky byly zajímavé a pro mě nové. Myslím si, že je to jedna z mála českých zajímavých knih a stojí za to si ji přečíst (aspoň první polovinu), ale moje srdce si nezískala.... celý text

Tracyho tygr 2005, William Saroyan

První část knihy mě poněkud nudila, zato druhá byla moc hezky a citlivě napsaná. Tracyho tygr je moc pěkná moderní pohádka, ale že by to bylo něco kdovíjak úchvatného, to zase ne.... celý text

Světová politika ve 20. století I. 2000, Vladimír Nálevka

Peříčko v bouři 2008, Emily Wu

Na Řece 2011, Josef Hejzlar

Pokud se chcete z této knihy něco dozvědět o historii Číny, rovnou ji odložte (nebo odhoďte) a sáhněte po Divokých labutích, které skvěle ilustrují moderní dějiny Číny na rozdíl od této knížky. Sice v ní najdete pravopisné chyby, pasáže připomínající sloh dětí ze základní školy (obě skutečnosti bych pominula, kdyby spoluautorem nebyl Čech) a melancholicky laděný rozcajdaný příběh. Opravdu, dokonce i Peříčko v bouři je lepší.... celý text

Květy z nahořklého dřeva 2000, Jan Skácel

Zákeřná nemocnice 2003, Daniel Handler

Předposlední utkání 2006, Daniel Handler

Masožravý lunapark 2004, Daniel Handler

Můra noční, předvánoční 2014, Tim Burton

Bajky barda Beedleho 2008, J. K. Rowling (p)

Pohádky mě nijak zvlášť nenadchly, některé byly lepší, jiné slabší. Brumbálovy komentáře předstíraly rádoby vědeckost, ve skutečnosti byly dost zaujaté a do jisté míry arogantní a ješitné, až jsem přehodnotila svoji představu Brumbála jako hodného a laskavého mága. Taky jsem úplně nepochopila, jak mohl popřít existenci legendární bezové hůlky, kterou podle ságy Harryho Pottera sám vlastnil, protože podle jejího příběhu ji musel pravděpodobně získat v boji a vědět, že před ním ji mělo hodně jiných čarodějů a on není její první majitel. Tahle knížka pro mě představuje jen drobný doplněk světa čar a kouzel, rozhodně není nějak úchvatná, spíš ve všech směrech průměrná. Nebudu na ni pět ódy jenom proto, že je od Rowlingové a zmiňovali ji v Harrym Potterovi.... celý text

Klenoty čínské literatury 2006, * antologie

Klub rváčů 2005, Chuck Palahniuk

Proč jsem této knize nedala pět hvězdiček: protože jsem konzervativní a navíc vysazená na klasickou literaturu. Kdyby tohle téma zpracoval Dostojevskij na šest set stránkový román, rozplývala bych se v sedmém nebi. Ale nestěžuju si, knížka se dobře četla. A z komentářů vidím, že je to kultovní klasika spíš pro muže než pro ženy.... celý text

Hledání ztraceného času I. – Svět Swannových 1979, Marcel Proust

Moje dojmy z knihy: první strana: silné zaujetí a zasáhnutí, mám pocit souznění s autorem, jako by se ve mě dotkl něčeho zasunutého padesátá strana: hlavní hrdina je se svým Oidipovským komplexem už otravný :D... celý text

Swannova láska 1964, Marcel Proust

Četla jsem první a druhý díl Hledání ztraceného času a část Swannova láska je moje nejmilovanější. Poprvé jsem se do knihy skutečně začetla (co si budeme namlouvat, číst Prousta je jako žvýkat piliny) a měla jsem pocit, že ke mně skutečně mluví. Způsob, jakým Proust líčí Swanna, Odettu a kroužek lidí, který je obklopuje je velmi živý, věrný lidské povaze a s mírným pousmáním nad lidskou malostí. Dvojice Swann a Odette jsou pro mě zatím nejsilnější charaktery z celého díla.... celý text

Hledání ztraceného času II. – Ve stínu kvetoucích dívek 1979, Marcel Proust

Nevím, čím to je, ale hlavnímu hrdinovi bych mnohdy nejradši dala po papuli. V podstatě je to ukňouraný neurotický spratek plný sebelítosti, ke všemu sobecký snob. Strany, na kterých popisuje svoje myšlenky a duševní stavy mě neskutečně iritují. Jinak všechny ostatní postavy jsou nesmírně zajímavé a komplexní, taktéž popisy míst, myšlenky...Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších románů všech dob.... celý text

Jak zahnat splín 2008, Mark Twain (p)

Twainův humor se minul velkým obloukem s mým humorem. Povídky mi vůbec nepřijdou vtipné, příběhy nejsou ničím zvláštní, za měsíc si na ně ani nevzpomenu.