Andulik přečtené 30
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
1979,
J. R. R. Tolkien
Hobit byla kniha, kterou jsem přesně potřebovala. Jednoduchá, nenucená četba, při které nehltáte věty, co nejrychleji to jde, jen abyste byli blíže konci. Naopak, těšíte se s každou stránkou na nové dobrodružství. Vytkla bych jediné - děj měl až moc rychlý spád a až příliš moc jim všechno vycházelo, ale to může být také způsobeno verzí a překladem. :) Pravé fantasy, nic víc nemohu dodat...... celý text
Máj
2002,
Karel Hynek Mácha
Kniha mě nenadchla. Je to pouze můj osobní názor a v podstatě nemám ani právo o Máji psát ve špatném smyslu, protože bych sama nic podobného nevytvořila, avšak... Děj je celkem o ničem, popsán moc oklikou, verše jsou zbytečně složité. Dílo rozhodně není tak moc čtivé jako třeba Kytice. Kdyby Máj vznikl dnes a ne v době NO, kdy byl nedostatek českých děl a cokoliv, hlavně když to bylo napsáno ve verších, se stalo stěžejním dílem a mnoho lidé k němu vzhlíželo, nechytl by se a rozhodně by jej nečetlo tolik lidí. Ovšem každý má jiný styl ;)... celý text
Kytice
2014,
Karel Jaromír Erben
Právem je Kytice považována za jedno z nejlepších děl naší literatury. Nejen že je napsána krásným jazykem, ale hlavně se perfektně čte! Většinou mi chvilku trvá, třeba 10 slok, než se dostanu pořádně do děje, protože je ve verších, ale u Kytice? Ne. Hned od první strofy mě to chytlo a hlatala jsem každou stránku. Rozhodně doporučuji :) Poklad, Svatební košile a Zlatý kolovrat mě opravdu nejvíce nadchly. ;)... celý text
Evžen Oněgin / Евгений Онегин
1999,
Alexandr Sergejevič Puškin
Každé knize dám alespoň 30 stran, abych si byla jistá, zda mě kniha nadchla nebo ne. Jsem ráda, že mám takovéto pravidlo. Začátek je nezajímavý a celkem špatně se čte, ano, je to nejspíš tím, že zvyknout si na tempo a styl psaní chvilku zabere. Přesně to je ta chvíle, kdy musíte vytrvat, protože z ničehonic děj dostane spád a vy budete hltat každou sloku. *Obsahuje spoiler! Sice malý, ale je tam ;) Děj je poutavý, Taťána je možná trochu moc naivní a příliš prožívá neopětovanou lásku ze strany Oněgina, ale nesmíme zapomínat, že jsme v Rusku v 18.st. Konec mě mile překvapil, žádná love story, která by z díla udělala něco průměrného. Obdivuji, kromě samotného autora samozřejmě, překladatele Josefa Horu, jenž knihu přeložil do čtivé formy a nezapomněl dodat ani vysvětlivky na konec, aby čtenář mohl pochopit i různé narážky a odkazy, kterých je kniha plná. Ne každému se čte ve verších dobře, obzvlášť pokud se jedná o dílo psané, řekla bych, až archaicky. Avšak Evžena Oněgina doporučuji všem.... celý text