annihilation
přečtené 775
Faktótum
1992,
Charles Bukowski
Bukowski měl talent na dvě věci: žít jako magor a psát o nich jako magor. Pokud si zamilujete jednu jeho knihu, zamilujete si všechny. Faktótum sice nepatří k úplným špičkám (jako třeba Na poště), ale spolehlivě vás chytí za pačesy a nepustí, dokud ji v záchvatech podivného smíchu nepřečtete do úplného konce. Protože - upřímně - znáte většího pošuka, než Hanka Chinaskiho? Hank není nejlepší tím, jak odmítá všechna pravidla, jak se vypořádá po svém s každou maličkostí všedního života, ani tím, že si naschvál tvoří vlastní zákony. Je nejlepší, protože není vymyšlený. "Doprčic, copak může být někdo odvázanej z toho, že se každý den v půl sedmý probudí drnčením budíku, vyskočí z postele, obleče se, násilím se nakrmí, vysere, vychčije, vyčistí si zuby a pak bojuje se silničním provozem, aby se dostal na místo, kde v podstatě vydělává hromadu prachů pro někoho jiného a ještě se po něm chce, aby byl vděčný za to, že dostal šanci to dělat?"... celý text
Dílo, svazek 1. Město v slzách – Samá láska – Básně a prózy do sbírek nezařazené – Překlady – Dubia
2001,
Jaroslav Seifert
Trainspotting
2004,
Irvine Welsh
Že je Trainspotting dobře zfilmovaný a nasmáli jste se u něj? U knihy se smát nebudete. (Lžu. Pokud jste psychotičtí a černý smysl pro humor vám občas zatemní mozek, tak se, stejně jako já, smát budete.) Je to silný příběh situovaný do nechutného prostředí, ve kterém se mísí závislost se strachem a agresí. K zveličení vnímaného ještě nahrává fakt, že vypravěčem se stávají všechny postavy. A nutno dodat, že ani jedna z nich není sympatická. (A doufejte, že nikoho jim podobného neznáte osobně.) Proč mít jednoho antihrdinu, když je můžete mít všechny? Že to nedopadne dobře, to už asi víte. Připravte se ale na pořádnou jízdu v oplzlosti a dekadenci. P.S.: Dejte mi pak vědět, jaká byla vaše oblíbená postava a proč.... celý text
Nech slova za dveřmi
2007,
Jiří Orten (p)
Nevěřím tomu, že Ohrenstein zemřel tak mladý, protože jeho poezie zdaleka není psaná rukou nevyspělého mladíka, naopak je moudrá a vyzrálá. Tolik motivů, tolik protikladů, tolik krásna, tolik bolesti. Je těžké jeho tvorbu popsat. Je osobní a niterní, plná citů a protichůdných pohnutek. Tento popisek je málo básnický: Přečtěte si jeho dílo, pak porozumíte. "Nech slova za dveřmi, nevěř mi, nevěř jim, to se tak opíjím, není-li jiného vína. Jsi stinná, jsi temná, šero jsi, rozevíráš se za rosy, a když ti koktám do ucha, jsi socha, která poslouchá odlitku svého prosby."...... celý text
Povídky z jedné a druhé kapsy
2010,
Karel Čapek
Netvrďte mi, že jste si v Povídkách z jedné a druhé kapsy nenašli "to svoje". Byť je pojí společné téma, každá je přeci trochu jiná - jedna vás pobaví, druhá rozesmutní, jiná vám rozšíří obzory a ta další zase donutí přemýšlet nad něčím, o čem jste nikdy ani nesnili. Na tak velké sbírce různých (byť krátkých) děl je vidět skvělý Čapkův rozhled, jeho nesmírná inteligence, smysl pro humor, ale i jakási forma lidskosti v tom nejprostším významu. "Kdyby se člověk hrabal ve své minulosti, našel by, že v ní je dost látky na docela jiné životy. Jednou...buď omylem nebo z náklonnosti...si vybral jenom jeden z nich a dožívá jej až do konce; ale nejhorší je, že ty druhé, ty možné životy nejsou tak docela mrtvé. A někdy se stane, že v nich pocítíš bolest jako v uříznuté noze."... celý text
