aseedi
přečtené 96
Dělám si to sám
2017,
Martin Váša
předává se slovy, že prý by mě to mohlo bavit "Nějaký odborník by možná řekl, že je to syndrom opuštění. Že pokaždý, když mě někdo opustí, je to pro mě jako by ..." "Člověk by se o sebe měl umět postarat aspoň tak, jak se stará o svý milovaný" "Že se dopředu připravuju na zklamání tak svědomitě, že se prakticky postarám o to, aby se konalo?" "nekrade v hotelovým pokoji kosmetiku" "nevadí mu, že kradu v hotelovým pokoji kosmetiku" "Neudělal to už jednou, že úplně zmizel beze slova?" "to sis ale, můj milý, říkal i ... vzpomínáš?" "Pokud ne, je čas se to naučit" "Bezpečí" "Neztratit se. Jakože neztratit sám sebe ..." úplně v pohodě lehké a cukrkandlové čtení na víkend (který může trvat přes rok) měla pravdu 3+... celý text
Maraton a jiné pošetilosti
2014,
Luboš Brabec
"Když jsem nebyl rychlejší než minule, považoval jsem svoje úsilí za ne příliš úspěšné" "I běh do slepé uličky je přeci během" "Ještě před minutou jste utíkali svižně, ale teď máte co dělat, aby se vašemu pohybu dalo pořád říkat běh" "S pitím to není nutné přehánět ani v tréninku. Pokud rtuť teploměru nemíří zběsile vzhůru nebo není venku dusno jako v pařeništi, dá se i volný dvouhodinový běh zvládnout bez cykloláhve za pasem. Vlastně je to ideální příprava na méně příjemné podmínky" "Maraton je samota v hromadné podobě" "Právě kvůli té stále vzácnější osobní svobodě běhám sám. Nemusím se s nikým domlouvat, podřizovat se jeho diáři ani kondici. Jdu běhat, kdy chci, kam chci a jak rychle chci" občasný kňú tón, což je věc percepce, a samozřejmě nemůže chybět pivíčko "to, že si párkrát týdně po tréninku dáte dvě tři piva, z vás ještě alkoholika neudělá“... celý text
Jak nechutně zbohatnout v rozvojové Asii
2014,
Mohsin Hamid
"Nenechávej nás tady" "Navíc cokoliv, o čem mluvíme v dlouhodobé perspektivě, jak všichni dobře vědí, končí tak jako tak smrtí" "Kluk, který chce šukat s něčím takovým, chce prostě jen šukat dalšího chlapa" "Ten obrovský obrázek v něm vzbuzuje rozporuplné pocity. Je zasažen, jako pokaždé, její krásou, a je rád, že ji vidí. Slyšel ve čtvrti drby..." "Toho večera se nechal ostříhat..." "Na druhou stranu si však také všimne, že už není nesvůj ve své vlastní kůži, že nějak dozrál" "Když se jí zeptá, kdy se příště uvidí, nevymýšlí si, řekne, že neví" "Je mi samotnému dobře" "Nikdo není šťastný, když je sám" "... je překvapený a zároveň ani moc ne, protože se to dalo čekat. Spíš ho udiví, že si dělal určité naděje" "Její žal ji zaskočil" ""... nepřijde mu, že by někdy o lásku své ženy mohl přijít a že by mu mohla, pokud by se tak stalo, její láska chybět" "... představovat si, bez ohledu na to, jak je pozdě, šťastnou budoucnost s těmi, kteří nebyli součástí vašeho života v minulosti" "Měřicí mechanismus se točí, ale nikdo jej nezaznamenává" "Je zcela přirozené, že ho obětovali, aby zbytek smečky mohl jít dál" "Míň věcí znamená míň práce s návratem do života" "Vždycky to končí pádem" "Ve společnosti krásně dívky se NĚKDO vzdá fyzické izolace, do níž se uvrhl" "Pro oba je to nejlepší a nejspontánnější smích, jaký za dlouhou dobu zažili" "A nastanou okamžiky, kdy už nebude možné nic" "NĚKDO má dost často pocit, že se kouká spolu s krásnou dívkou jakoby z kraje útesu do údolí, kde se stmívá" úděl bumerangů dvou je míjení, bráško, vždycky to končí pádem přinejmenším v první třetině jsou dvě tři části, které mě stylisticky dost sejřily, i proto 3, ale ne že by se Mohsin Hamid hlavně na konci nesnažil mě citově trošejc podojit... celý text
Zářivá světla velkoměsta
1994,
Jay McInerney
"V duši máš stejný nepořádek, jaký vládne i ve tvém bytě, a dokud ho trochu neuklidíš, nemíníš k sobě nikoho pustit" "... ještě jsi nějakou dobu vždycky takhle postával a doufal, že uslyšíš, jak v bytě něco kutí, prostě že se vrátila a ty ji najdeš, kajícnou a rozněžnělou, jakmile vstoupíš do obýváku. Ta naděje už se víceméně rozplynula, ale ty stále ještě dodržuješ ten krátký rituál ve dveřích a zkoumáš, jaké to ticho vlastně je" "Zdálo se ti, že ostatní vědí, co dělají" "Dospět znamenalo přiznat si, že nemůžeš mít všechno" "Kdybych měl udělat všechny nutný změny, musel bych se přenést tak o tři roky nazpátek" "Na to, jak odtud" "Když jde o zradu, ze všeho se stává symbol a ironie" "Pro změnu si provětrat myšlenky nešťastnými příhodami někoho jiného" "... rád by ses přesvědčil, jestli se pro změnu dá večer přežít bez chemie" "Utěšuješ se tím, že na Amandu ses díval den co den skoro tři roky, a nemáš nejmenší tušení, co se v té její hlavince odehrávalo" "... viděl jsi, co jsi vidět chtěl" "Ať je to kdokoliv, ty tu osobu neznáš" "Člověk míní, Pán Bůh mění, uzavřela věc Amanda. Tím to pro ni haslo. Zato ty jsi chtěl vysvětlení, rozuzlení, které by přisoudilo vinu a nastolilo spravedlnost. Přemýšlel jsi o násilí a taky o usmíření. Přesto se musíš uspokojit s pouhou předtuchou, že tvůj život bude postupně blednout jako kniha, kterou jsi přečetl přiliš rychle - zbudou jen mizející stopy představ a nakonec už si budeš pamatovat jenom jméno" "Je ti z toho pořád hrozně, viď?" "Cíl se vzdaluje. Ať už jsi mířil kamkoliv" "Já nevěřil vlastním uším. Jak se vede? Věřil bys, že to řekla?" "Chtěl bys, aby tě smích zbavil veškeré tíhy a odnesl tě někam pryč ... až by se všechna ta špína a bolest scvrkly na blikotání vzdálených světel" "Slzy ti vstoupí do očí a projede tebou taková vlna něhy a lítosti, že se zastavíš u kandelábru, aby ses opřel" "Všechno se budeš muset naučit zase od začátku"... celý text
Citlivá místa
2018,
Anna Gavalda
"Samo, že už sem proti svý vůli trpěla, jak jinak. Když vás lidi rozesmějou, srdce máte rozmrdaný, ať chcete, nebo ne" ___________ "... mlčela jsem, protože uvnitř nahoře všechno řvalo, protože jsem si odvykla mluvit, protože jsem odvykla životu" "Jsi tam a jsi k ničemu. Život je k ničemu. Je jinde" "Něco tak odpornýho, blbýho, tak... ponižujícího... Jo, to je ono, ponižujícího" "A závist je luxus, který si nemůžu dovolit, pokud chci dál ráno vstávat z postele" "Všichni víme, že štěstí neexistuje a že se musíme sakra snažit, abychom byli štastní i bez něj, ale tohle..." "Poslouchám nejhorší část sebe sama. Tu neprolhanější, nejzbabělejší a nejustrašenější" ___________ "Nikdy, jak už jsem vám říkal, jsem se necítil měně živý" "Tím větší vděk a respekt k vám cítím. Sebevražda je i můj imaginární přítel" "Stál jsme u sloupu, opíral se o něj čelem a měl jsem sto chutí o krok ustoupit a pořádně do něj hlavou praštit" "Kdyby byl mrtvý, už byste ho dávno pohřbil" 3.5+... celý text
Království bukkake
2010,
Bret Easton Ellis
Ponaučit se máš přesně z čeho? Z toho, že jsi věřil? Takže ponaučením je nevěřit? HAHAHAHAHA, tohle není beletrie, tohle je částí můj deník, který si nepíšu. S každou další poznámkou, kterou si v knize dělám, si říkám znova a znova „tak to si ale děláš, ne?" Přímo na komoru. Stojím v zapáleném baráku a Ellis mi do ohně, který nezaložil, ani já (ne, fakt ne, já nakonec vždycky tu sirku sfouknul), promítá poměrně intenzivní flashbacky, které nepotřebuju připomínat, protože jsou se mnou neustále, každé ráno, bez ohledu na to, kde a s kým se probouzím, je to první, s čím se konfrontuju, fakt, že jsem vtip, a když mám dobré ráno, ke kterému si pomůžu chemií, tak je to až druhá věc, tou první se stane přemítání o tom, co je sakra za den. Chybí mi ještě asi šedesát stran, takže nevím, zda mě i on nechá uhořet, mám trošejc strach to dočíst. „… strach se znovu objevuje a brzy je všude a valí se dál“ „Už jsme se zase ztratili?“ „V autě mi trvale vyplňuje prostor hudba skupiny The National“ „Představuju si, jak jednou přijde: „Proč mě nenávidíš?“ Představuju si úzkostné dívčí zvolání: „Co jsem ti vlastně udělala?“ Představuju si, jak zároveň řve někdo jiný“ „… udělám tu chybu, že mi na ní začne záležet“ „Modřiny na hrudníku a na pažích, obtisky Raininých prstů a škrábance na ramenou a stehnech začínají vybledávat“ „… se to tady prostě všechno totálně rozsypalo a klid je v nedohlednu, nejsem schopný se z toho vyhrabat“ „Všechno, co jsme před chvílí srovnali, je pryč“ „On s ní teď žije“ „… musím vás požádat, abyste s ní přerušil všechny kontakty.“ Následuje dlouhé ticho, a pak se zeptá: „proč pláčete?“ „Padá na mě strach jako velká černá skvrna a prosakuje do všeho všude kolem“ A tady je to extra zajímavé „… že je to jen blbá herka, píča jedna, co?“ Měl pravdu? „Neříkej mi tak, prosím“ „Když jsem poprvý odhalil, že byli spolu, protože se ke mně něco doneslo, tak se z toho výletu nemohla vylhat, ale já jsem to nechal být, slíbila mi totiž, že se k němu už nevrátí a ani už s ním nebude nic podnikat“ „Nechápu, jak jsem s ním mohla být, nikdy bych s ním už nebyla“ „Teď už si to neposerte“ „Ty seš blbej“ jo, ale úplně z jiných důvodů, miláčku „Měl bys být opatrný na to, koho si pustíš k tělu“ „…a pak si vzpomínám na člověka, co mě varoval a říkal, že svět je místo, kde tvoje otázky nikoho nezajímají, a jestliže jsi sám, nemůže se ti stát nic zlého“ „Dávejte na sebe pozor“ „Ty na sebe dávej pozor, ty jsi zůstal sám“ „Až se budeš na hvězdy dívat příště, mysli na to, co si opravdu přeješ“ „Je v pořádku, že se mnou nechceš být, ale nenič mě kvůli tomu pro někoho dalšího.“ „Musím nebýt“ „Hned v prvním osobnějším rozhovoru, který jsme spolu vedli, kolem sebe vztyčila majestátní červenou vlajku, ale mi to došlo strašně pozdě, jednou jedinkrát mě zradil můj senzor na lidi a rád bych řek, že jsem si jistý, že se z toho dostanu, ale do doby, kdy si to budu aspoň myslet, zatím ani nevidím.“ Jak statečné je říct si o pomoc? Ne každému, co mu patří, každému, co já určím, že mu patří. Naprosto chápu, že na většinu nebude působit tak moc intenzivně. Mám ještě trošičku lásky k rozdání, proto nadsazených pět. Ztrácím se tady. I'll still destroy you. Nikdo by mi neuvěřil. Jeden z nejdůležitějších. Fak. Speciální uznání tomu, kdo vymyslel tenhle český název. LOL. I bet you think this song is about you Don't you? Don't you? Don't you? Don't you? Don't you? Don't you? Don't you? Don't you? Don't you? ____________________________________ po dočtení "Objevuješ věci o sobě, co by sis nikdy nepomyslel, že by byly možný“ „Zachraň mě…“ „…ale teď mi dochází, že tobě bylo jedno, jestli mě to bude bolet, nebo ne“ „Tohle se nemělo takhle nikdy stát“ "...umožní žít tak dlouho, aby pochopil, že pomalu vykrvácí“ „…a já se snažil udělat nějaké rozhodnutí, které se mi stejně tak jako tak zdálo skličující, a na chvilku jsem zapřemýšlel i o tom, že bych to tady nadobro odpískal“ zůstat v kontaktu se svým lidstvím, jinak bude hořet všechno, nebudu říkat, že jsem ti to říkal... celý text
Americké psycho
1995,
Bret Easton Ellis
zvládnout smazat opalcovaný komentář není problém, druhý pokus Jak dlouho jsem to čet? Rok? Déle? O knize to neříká nic, to má co dělat s mým způsobem čtení. Můj třetí Ellis, třetí Ellis i chronologicky. Tentokrát ale k prcání (to slovo je naprosto na místě) a prázdnu přidává galony krve, nechutnosti, fatální absenci lidství, přivírám oči, cítím to velmi fyzicky. Reklamní katalog zacákaný krví. Asi ani v nejmenším jsem si neuměl představit, jak moc zlý Ellis bude. „Takhle je totiž můj svět, můj svět, uspořádán“ „Neznám žádnou… alternativu“ „Stojí mě ohromné úsilí, než zvítězím nad nutkavou potřebou začít si bušit do obličeje“ „Nikdo…by…se…nestaral“ „Když spolu dva lidi chodí, jsou vůbec přitom spolu? Vidí toho druhého?“ „Měl jsem s tím počítat, měl jsem s tím počítat, měl jsem s tím“ „Lidé prostě…mizí“ „… jsem na zeď v obývacím pokoji táflovanou bílou hovězí kůží nadrápal VRÁTIL JSEM SE“ „Já bych si ji našel“ „Proste pro mě…zas tolik neznamenáš“ „Jsem dosud v kontaktu se svým lidstvím“ „Připomínám si, že ta věc, ta holka, to maso, je pouhé nic, pouhý odpad“ „Vím, že můj život bude hrozně prázdný…když v něm nebudeš ty“ „Neexistují už pro mě žádné zábrany“ „Má před sebou celý život (alespoň pokud na mě znovu nenarazí)“ „Jenom bych chtěl…hrát dál“ „To mě…na chvílí uklidní“ „Prostě se to tak stalo“ Já jsem zlo? Ty jsi zlo? Hranici dobra a zla nakonec ještě nemám zcela setřenou. To mě na chvíli uklidní. Je filmová adaptace tak krotká, jak si pamatuju? Pochopil jsem to? Pomohlo by to zkusit znova? A je to důležité? V knihovně už čeká Glamorama a Království bukkake, bude mi to trvat, těším se. Mám rád Ellise. Ztratím se tady.... celý text
Holokoulí
2013,
Mads Larsen
"Co když je to pravda, co když už nikdy nic lepšího nebude?" "Cítil sem to dlouhý objetí, který mi věnovala, když odcházela, ale kouzlo toho momentu už zůstalo jenom v mý paměti." "Vyzkoušet, poučit se a jít dál." "Něco ve mně mi říkalo, že lepší už to být nemůže. A přece mi to nestačilo." "Měl bys o tom opravdu vědět, všimnout si toho." "Nikdo nikomu nic neslíbil." "Někdy sem cítil vnitřní klid a byl sem rozhodnutej bejt tím, koho potřebuje. A jindy sem zas musel zatnout zuby a bojovat s tou dírou v mý hrudi." "Jestli se lidi, které potkáš, mají líp po setkání s tebou, tak žiješ jak se má žít. Sobectví je jenom nedorozumění. Tvoje štěstí a štěstí někoho jiného je ta samá věc." "To přece nemohlo být jenom tím zadkem." 3.5+... celý text
Chtělo by to nový jména
2015,
NoViolet Bulawayo
"Časem jsem přestala psát úplně. Odkládala jsem to a odkládala, říkala jsem si, že napíšu zejtra a pak za další tejden a pak za pár tejdnů a za měsíc, že napíšu brzo. A tak, než jsem si to vůbec uvědomila, jsem s nima ztratila kontakt. Ale to neznamenalo, že jsem na ně zapomněla. Chyběli mi, strašně mi chyběli. Někdy, když jsem něco dělala, mě přepadl strašněj pocit viny, že to tak dopadlo." 3.5/5... celý text
Ubalte mne a zakuřte si až umřu
2013,
Willie Nelson
Nebuď kterén. Nebuď kterén. Nebuď kterén. Hipík na přeskáčku od srdíčka.
Nebýt či být: O utrpení, které přináší příchod na tento svět
2013,
David Benatar
Příchod na svět je vždy újmou.
