Atrament
přečtené 241
Jinozemě I - Město zlatého stínu 1
1998,
Tad Williams (p)
Ačkoliv píšu tento komentář pod první díl této ságy, platí beze změn pro všechny ostatní díly této obrovské tetralogie. Tak obrovské, že české vydání vyšlo v osmi svazcích, kdy každý jeden díl byl rozdělen do dvou knih. Jde o neuvěřitelně propracované a rozsáhlé dílo, kombinující mistrně prvky sci-fi, fantasy, horroru a cyberpunku. Autor na obrovské ploše rozehrává s vesměs sympatickými a originálními postavami dechberoucí děj plný napětí, strachu a akce. Rozjezd knihy může působit poněkud rozpačitě a zdlouhavě, a taky možná trochu zmateně, ale jakmile se jednou nitky osudů jednotlivých postav protnou, nastane zběsilá jízda napříč světem Jinozemě a všechno dostane zpětně svůj smysl. Vzhledem k prostoru knihy jsou všechny postavy perfektně prokreslené a čtenář si k nim tudíž může vytvořit opravdový vztah, který ještě více umocňuje zážitek z dobrodružství. JInozemě není kniha na jedno nedělní odpoledne, vzhledem k jejímu rozsahu opravdu trvá než se jí člověk prokouše, ale o to déle pak v člověku ten děj rezonuje, dávno po dočtení. Tato kniha je pro mne zajímavá ještě z jednoho důvodu - byla to totiž právě TA kniha, která mně přesvědčila, že e-knihy mají smysl. Vlastním celou sérii jako paperbacky (v originále), a ono číst to jako bichli vážící bezmála půl kila s necelou tisícovkou stránek a nebo jako e-book na lehounkém a tenoučkém Kindlu, to je prostě rozdíl. (čteno v anglickém originále i českém překladu)... celý text
Parádní variace na Robinsona Crusoe, s tím rozdílem, že Robinson byl vedle Marka Watneye totální břídil. Zatímco Robinson měl k dispozici krásný tropický ostrov plný zvěře, ovoce a občasných návštěv kanibalů, Mark je naprosto sám na pusté a mrtvé planetě. Přesto se nenechá nepříznivou situací rozhodit, svědomitě pracuje na svém přežití a případné záchraně, a svou činnost důkladně popisuje v deníku. Navzdory celkově nízké pravděpodobnosti že přežije si přesto uchovává zdravý nadhled a jeho cynické a jízlivé postřehy dokáží občas opravdu rozesmát. Ke konci knihy dochází k celkem rapidnímu poklesu tempa, ale Weir naštěstí přesně odhadl kdy skončit, takže si kniha jasně zaslouží plných pět hvězdiček. It's true you know. In space, no one can hear you scream like a little girl. (čteno v anglickém originále)... celý text