Atrament
přečtené 241
Zachráníš mě ráno
2008,
Joy Fielding
Narazil jsem na audioknihu tak jsem si ji poslechl. Je až příliš citelné, že je to kniha psaná ženou, takže chlapi asi moc neocení to neustálé zdlouhavé omílání toho kdo má co na sobě a co zrovna cítí. Vraha jsem správně odhadl hned při druhém úryvku z deníku vraha, a autorčin pokus zhruba v polovině knihy zmást čtenáře a nasměrovat jeho podezření jiným směrem byl celkem směšně průhledný.... celý text
Mise Saturn
2018,
John Sandford (p)
Příjemné čtení, takové trochu starosvětské sci-fi, které mi místy hodně připomínalo práce A.C. Clarka (nabízí se především srovnání se Setkáním s Rámou a s Vesmírnou Odysseou). Moc nechápu to srovnání s Marťanem v anotaci, protože to s Marťanem má společné jenom to, že jde o sci-fi. Bavilo mě, že přesně po vzoru starých scifáren je zde boj USA vs ti druzí (akorát Sovětský svaz tentokrát nahradila Čína). A samozřejmě USA jsou ti správní Mirkové Dušínové, zatímco Čínani jsou většinou skrz naskrz zloduši :) Líbili se mi všechny ty technické detaily a vychytávky, to že kladli důraz na sci místo na fi. Co mě mrzelo bylo, že se autoři u Clarka neinspirovali úplně důsledně co se týče charakterů. Jejich posádka na mě totiž ani zdaleka nepůsobila jako tým špičkových odborníků a astronautů, ale naopak po většinu času se chovali a mluvili jako parta teenagerů na školním výletě.... celý text
Duna
2006,
Frank Herbert
Další z těch knih u nichž je mi jejich popularita záhadou. Snažil jsem se ji přečíst několikrát, pokaždé jsem ji znuděně odložil, až letos konečně jsem se zapřel a dopracoval se aspoň ke konci prvního dílu. Dál to prostě nedám. Největším problémem této knihy je její strašlivá nevyváženost. Úvod knihy je zbytečně zdlouhavý, nezajímavý a to co by se dalo shrnout svižnějším způsobem na mnohem menším prostoru je tady nemístně natahované zbytečnými škrobenými dialogy. Naopak když dojde k dějovému zvratu (napadení Harkonneny a následný útěk) tak to je odbyto jenom jako taková podružná záležitost na pár stránkách. Na krátkou chvíli jsem si myslel, že jsem Duně dlouho křivdil, a že jenom potřebovala se trochu rozjet, bohužel jsem byl trpce zklamán, když se po pár stránkách relativně zajímavé akce vrátila k zdlouhavým nudným dialogům, popisování praštěných domorodých mystérií a zvyků, a sledování proměny hlavního hrdiny na jakéhosi supermana co všechno ví a všechno zná a nikdo ho nemá šanci přeprat. Po takovýchto úmorných pasážích se opět na chvilinku děj rozjel, ale to co by správně mělo být vyvrcholením děje celé knihy (konfrontace s baronem Harkonnenem a Imperátorem) bylo opět jen tak zkratkovitě odhrkané na snad ještě menším prostoru než předchozí dějový zvrat. Scifi to není ani omylem, navzdory tomu, že se to odehrává na jiné planetě. Vědeckého v tom není skoro nic, celý děj se opírá a mystično a náboženství.... celý text
Bohové Atlantidy
1983,
Ludvík Souček
Potenciálně zajímavý námět totálně zpackaný nesmyslným a primitivním dějem a křečovitou snahou o humor v každé druhé větě...
