Atrament přečtené 241

Věž černé magie 1995, David Eddings

Kouzelníkův gambit 2006, David Eddings

Královna magie 1995, David Eddings

Pěšec proroctví 1995, David Eddings

Navzdory tomu, že mojí nejoblíbenější knihou je Pán Prstenů, nemám vlastně fantasy literaturu moc rád. A táto sága je krásným příkladem proč. Na začátku samotného příběhu je kýčovitý prolog, který nejenom že nastíní pozadí toho co se bude dít, ale rovnou i vyzradí celou budoucí zápletku - protože jde přece o proroctví. Takže čtenář si pak už během čtení jenom doplňuje postavy podle toho co se dočetl v prologu - ahá tohle bude ten čaroděj, no jo tohle je jasný dlouho ztracený potomek těch králů, jo tahleta malá rozmazlená princezna to bude nejspíš jeho budoucí manželka... Děj samotný se pak drží klasického fantasy klišé - svět je v ohrožení, musíme získat jistý orb a za tím účelem musíme putovat z místa a do místa b. Takže se čtenář dočká hodně zdlouhavého popisování putování divokými krajinami s občasnou zastávkou v civilizovanějších místech. Samotné 'společenstvo Orbu' se skládá z postav, které mi od začátku k sobě moc nesedly, přišly mi tak nějak víceméně náhodně poskládané dohromady, chyběla mi nějaká opravdová chemie mezi nimi, něco co by je doopravdy pojilo (kromě rodinných svazků tří z nich). Co mi ale chybělo daleko víc, byl jakýkoliv pocit napětí, či naléhavosti. Celé to jejich putování za odcizeným orbem by se dalo označit jako takový pěkný rodinný výlet. V žádné jeho části jsem necítil ani to nejmenší ohrožení, hlavně díky tomu, že celé to společenstvo se skládalo ze samých superhrdinů na něž si nikdo jen tak nepřišel. Toto byl velmi citelný nedostatek první knihy, ale nijak se to nezlepšilo ani v dalších, ale to bych nerad předbíhal. Takže bohužel musím hodnotit tento úvodní díl pouhou jednou hvězdičkou, protože jako úvodní díl 'ságy' u mně selhal na celé čáře - nevzbudil můj zájem ani o příběh ani o postavy. Vlastně jediný důvod proč jsem v sérii pokračoval byl ten, že jsem si chtěl ověřit jak dobře jsem celý průběh děje na začátku odhadl. A musím samolibě dodat, že jsem jej odhadl naprosto přesně.... celý text

Erebos – Hra, která zabíjí! 2011, Ursula Poznanski

Docela příjemně překvapen Saeculem jsem se pustil do Erebosu, ale tentokrát jsem byl zklamán. Jde o autorčinu prvotinu a je to z ní pořádně cítit. Děj knihy je nevyvážený, ústřední zápletka je naivní a nedotažená a ani po slohové stránce to není žádný skvost. Měl jsem velký problém se samotnou hrou Erebos, protože tak jak ji autorka vylíčila, to vypadalo na pravděpodobně tu nejnudnější mmorpg hru o které jsem kdy slyšel. Hráč pořádně neví co má dělat a proč, buď jenom rube nějaké ty orky nebo pavouky a nebo jiné hráče v aréně a nebo dřepí u ohně s jinými hráči a plká. Žádná možnost svobodného zkoumání světa Erebosu, žádný dechberoucí děj, prostě nic z toho co obvykle hráči na těchto hrách oceňují. Jediná zajímavost hry byla inteligence NPC postav, která by pravděpodobně prošla Turingovým testem, což je sice zajímavé z hlediska počítačové vědy, ale zároveň to podkopává celou motivaci tvůrce Erebosu k jeho konání, především k jeho sebevraždě. Pokud uměl stvořit umělou inteligenci na takové úrovni, asi těžko by tak těžce nesl, že byl podveden a okraden o jednu mizernou hru, když by byl žijící počítačová legenda a velikán, který rozlouskl jeden z největších oříšků počítačové vědy. Daleko pravděpodobněji by si užíval slávy a bohatství, které by získal zveřejněním svého objevu, válel by se na lehátku u moře s laptopem na klíně, popíjel by nějaký chlazený drink, obklopený krásnými dívkami v bikinách a pracoval by na Erebosu, ze kterého by se tak snad stala pořádná hra. Takže jsem měl opravdu problém uvěřit, že by valná většina z těch hráčů neposlala celý Erebos do háje hned při prvním svévolném vypnutí a odmítnutí se opět zapnout, a nešlo radši pařit něco jiného a dvd s Erebosem nepoužilo jako podšálek pod hrnek s čajem. Vzhledem k nezajímavosti samotné hry, byly ty herní pasáže doslova utrpením pročítat, naneštěstí tvořily velice podstatnou část knihy. O něco málo zábavnější byly pasáže z reálného světa, ale ty zase byly poznamenané naivním předpokladem, že by se všichni nechali tak zfanatizovat nijak výjimečnou hrou. Takže můj celkový dojem z knihy byl dost slabý, na jednu hvězdičku maximálně.... celý text

Protože tě miluji 2008, Guillaume Musso

Saeculum 2014, Ursula Poznanski

Na žánr Young Adult překvapivě dobré, jenom škoda toho nanicovatého konce. Ačkoliv je děj velmi předvídatelný, i tak se to četlo dobře.

Ďáblova lest 2009, Arnošt Vašíček

Kratičká knížečka, jejíž četbou jsem strávil snad méně času než shlédnutím solidního seriálu s výborným Trojanem. Krátkost a žurnalistická stručnost knížce bohužel škodí, námět by si zasloužil poněkud důkladnější propracování. Příběh je hodně přitažený za vlasy, a plný různých fabulací a prapodivných teorií (proroctví útoku na dvojčata v 'ďáblově bibli' bylo už hodně za hranou stejně tak poslední věta knihy), které jsou specialitou pana Vašíčka. Všechny ty religiózní a gematrické teorie jsou samozřejmě k smíchu, ale když se nad to člověk povznese, tak dostane svižně odsýpající zábavnou jednohubku na jedno odpoledne. Pozor spoiler!!!! Pořád mi vrtá hlavou jaký smysl dává, aby na sebe ďábel neustále vymýšlel takové ultrasložitosti jako v této knížce, kdy pomůže mnichovi vytvořit Codex Gigas, přičemž do knihy propašuje magický čtverec, který je potřeba vyplnit krví 36ti obětí, jež je třeba vybrat na základě toho jaké číslo vyjde sečtením číslic jejích jmen a teprve potom může ovládnout svět. Proč ten svět nemůže ovládnout normálně bez této překombinované záležitosti? Ale je mi jasné že se pohybujeme na půdě náboženství a tam se moc logiky očekávat nedá... :) Mimochodem v Plzni svého času existovala, možná ještě pořád existuje, kapela Sorath...... celý text

Zbabělci 1964, Josef Škvorecký

Mohlo to být aspoň na tři hvězdičky, ale to neustálé kňourání okolo Ireny bylo nesnesitelné. Chápu, že to k věku hlavního hrdiny patří, ale co naplat - pročítat se tím bylo utrpení...... celý text

Návrat Krále Šumavy 2012, David Jan Žák

Tato kniha se zde nabízí jako ekniha zdarma, takže jsem neváhal. Ekniha samotná je po grafické stránce strašné kvality, musel jsem nejprve strávit pár minut její úpravou, aby se dala vůbec číst. Nechápu proč někdo tvoří eknihu, a nezarovná ji rovnou normálně do bloku. Ale tak je to zdarma, tak si nemám co stěžovat. Nicméně ani poté co jsem si knihu upravil aby se dala číst tak se mi nečetla dobře. Vyprávění v přítomném čase je nejvyšší absolutní zlo. Ale ani to nebyl ten největší důvod proč dávám této knize tak nízké hodnocení. Tím je autorova naprostá neschopnost vtáhnout čtenáře do děje. Tento je totiž podán tak suchým a jednotvárným jazykem, že mě opravdu překvapuje, že autor se údajně živí či živil jako učitel češtiny. A přitom námět v sobě skrývá přímo ukázkové příležitosti se krásně a napínavě rozepsat o nočních pochodech temnými lesy, osvětlenými pouze měsícem a hvězdami, pod neustálou hrozbou ze strany pohraničníků. Ale kdepak, autor to prostě jen tak odhrká pár suchými větami. Navíc tam má postav jak na orloji a místy je dost těžké se v nich orientovat částečně i díky druhému nejvyššímu zlu moderní české literatury - častému začínání kapitol větami bez vyjádřeného podmětu. Takže se člověk kolikrát až po půlce stránky nové kapitolky dozví, o kom vlastně zrovna čte. Nejhorší jsou v tomto směru dialogy, které jsem občas musel číst nadvakrát, abych si v hlavě přeskládal kdo komu co vlastně zrovna říká, protože napoprvé jsem to odhadl špatně. A jednou jsem dokonce v průběhu dialogu překvapeně zjistil, že si povídají úplně jiné postavy než o kterých jsem si myslel že zrovna čtu. Takže jedna bídná hvězdička, za zajímavý námět.... celý text

Němý křik 2016, Angela Marsons

Pozor, komentář obsahuje spoilery!!!! Autorka natlačila do této knihy takové množství žánrových klišé, že nikdo kdo už v životě pár detektivek přečetl, nemůže být závěrečným 'šokujícím' odhalením překvapen. A když mluvím o žánru mám tím na mysli moderní britskou detektivku. Takže se dočkáme emancipované vyšetřovatelky drsňačky co přes den potírá zločin a po večerech opravuje motorku. Nadřízeného, který ji neustále dusí, ale vlastně je to správňák a má pro ni docela pochopení. Podřízených, kteří ji nestále ujišťují tom jak je správná i když trochu svérázná. Dvojčat nedvojčat, které z nějakého důvodu musí teďka být snad v každé správné moderní detektivce. A vraha, který se z nějakého důvodu potlouká po místě činu právě v době kdy tam policie vyšetřuje jeho dávné zločiny a přesně v době, kdy se tam naše vyšetřovatelka vydá hledat zubní protézu o které je z ne zcela jasného důvodu skálopevně přesvědčena, že tam někde musí být i po těch deseti nebo kolika letech. Samozřejmě nemohla chybět trocha amnézie, nějaké to postižené dítě, které zachrání situaci v poslední chvíli, ubohá štěňátka, patolog mluvící v hádankách, politik, kterému se vyšetřování nelíbí a silná traumata z dětství hlavní hrdinky. Aby toho nebylo málo, tak jsou zde vrazi dva, ale oba dva člověk odhalí prakticky okamžitě jak se s nimi hlavní hrdinka setká, protože autorka si nedala moc práce s tím čtenáře trošku zmást a potrápit, takže většinu knihy člověk čte jenom aby se dozvěděl jestli to na konci opravdu bylo tak jak si myslel. Takže slabé dvě hvězdičky.... celý text

Tajemství faraonovy hrobky 2005, Valerio Massimo Manfredi

Po knize jsem sáhl pouze na základě jejího jména, takže první kapitola, která se neodehrávala v Egyptě jak jsem bláhově čekal, mě docela zklamala. Nicméně vytrval jsem ve čtení a hned ve druhé kapitole děj poskočí o pár tisíc let dopředu a já si řekl 'Ahá, takže něco jako Indiana Jones, dobrá tedy' a četl jsem dál. Bohužel, děj se unyle vleče odnikud nikam a je hodně předvídatelný i právě díky již zmiňované první kapitole, která se dá v kontextu knihy brát jako jeden obrovský spoiler. Protože ono Tajemství proklamované v názvu knihy, je pak již tajemstvím pouze pro hlavního hrdinu a čtenář tak pouze útrpně sleduje hrdinovy kroky vedoucí k objevení toho, co on už dávno ví, místo aby spolu s hrdinou teprve celé tajemství objevoval. V samotném závěru knihy autor děkuje několika odborníkům, se kterými se při psaní knihy radil. Pomyslel jsem si, když už knihu konzultoval s odborníky, proč si nenašel aspoň jednoho počítačového, který by mu vysvětlil naprosté základy toho jak funguje email a počítače vůbec, aby se nemusel dopustit tak strašlivých počítačových faux pas, jakých se dopustil pokaždé, kdy došlo na nějaké to posílání emailů nebo hackovaní počítačů přes mobilní telefon...... celý text

Šňupec 2012, Terry Pratchett

Elánius byl docela sympaťák na začátku série, kdy byl opilec a pobuda. Bohužel jak série postupovala stal se z něj otravný, samolibý a pokrytecký superman, který soustavně všechny kolem sebe buzeruje a poučuje. To jeho věčné 'já jsem policajt' a ' tady velím já' a ty jeho sáhodlouhé proslovy plné rádoby vtipných jinotajů a narážek, kterými zahrnoval obvykle někoho, koho držel pod krkem a snažil se z něj dostat nějakou informaci, mi lezly krkem tak, že jsem vážně přemýšlel nad odložením knihy. Děj je tak chabý a humor už tak vyčpělý, že bych o nic nepřišel. Smutný konec kdysi skvělé série.... celý text

Vlk 2008, Eric Eliot Knight

Chtěl jsem nějaké nenáročné akční čtení a dostal jsem :) Autor se první polovinu knihy nemohl rozhodnout jestli píše horror, sci-fi nebo fantasy, tak to smíchal všechno dohromady. Moc se mu nepovedlo úvodní zasvěcení čtenáře do jeho smyšleného postapokalyptického světa budoucnosti, prostě občas nechává jednu postavu sáhodlouze vysvětlovat jiné postavě to co by měl čtenář vědět a nebo to prostě rovnou obyčejně popíše jako v nějakém dokumentu. Takže první část knihy jsem se docela nudil. Autor se taky dopouští spousty prohřešků proti logice a místy si i dost protiřečí - v jedné chvíli klidně napíše že jsou rozparovači mizerní plavci, ale takřka vzápětí má hlavní hrdina s partou kolegů problém mu v řece utéct v kánoi. Po proudu. Hlavní hrdina, jak už tady několikrát zaznělo, je docela nesnesitelný klaďas, kterého má každý okamžitě hrozně rád, a kterému každý okamžitě sáhodlouze říká všechno co potřebuje k dalšímu postupu. A kterému každý jeho sebešílenější plán vyjde aniž by se musel nějak výrazně snažit, protože mu všechno tak nějak samo padá k nohám - vstupenky do míst kam potřebuje, náhodní lidé, kteří mu sami od sebe vypomůžou něčím co zrovna potřebuje nebo mu jen tak mimochodem sdělí nějakou klíčovou informaci. Ke konci už to bylo docela nesnesitelné, celá akce v Chicagu byla bizarně přitažená za vlasy, ačkoliv to byla celkově asi nejčtivější část knihy. Nevím, ale do dalších dílů už se asi pouštět nebudu.... celý text

Vystěhovalci I. 1976, Vilhelm Moberg

Jediné co se tomu dá vytknout je autorova tendence se občas opakovat, někdy tam bylo i pět šest po sobě jdoucích vět, říkajících každá totéž jenom jinými slovy. Ale jinak výborné čtení. Neskutečná odvaha těch lidí, co se prostě sebrali a vyrazili, aniž vlastně věděli co je čeká...... celý text

Špinavá práce 2007, Christopher Moore

Opravdu jsme všichni četli stejnou knihu?? Protože já při čtení vysloveně trpěl, a v třetí části jsem to prostě vzdal. Hlavní hrdina si mě zvládl znepřátelit už na prvních stránkách a s postupujícím 'dějem' jenom dále klesal. Jeho myšlenkové pochody a akce mi byly úplně cizí, co třeba měla znamenat ta akce s házením petard do kanálů?? Slovo dějem jsem dal do uvozovek schválně, protože se v knize prakticky nic neděje. Hlavní hrdina kdoví proč musí najednou vyzvedávat duše zemřelých, které se schovávají v různých předmětech, které červeně září, což vidí jenom on. Kdyby se na to vykašlal tak by se staly hrozné věci. Jaké a proč to se v knize nedozvíme, pokud to teda není řečeno někde na posledních stránkách, kam jsem to ale nevydržel. Autor se navíc vyžívá ve škatulkování lidí a národních stereotypech. Takže ruska všechno přirovnává k medvědovi, a číňanka zase sní o pečínkách ze psa. Do toho neustále omílá jakési podivné teorie o alfa a beta samcích, které byly otravné až na půdu. Tak čistý odpad si ode mne žádná kniha nezaslouzila už pěkně dlouho.... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Tak jsem zas jednou nedával pozor a přehlídl jsem škatulku 'young adult'. Nicméně, když už jsem to začal číst, tak jsem to i dočetl, knížka je to poměrně krátká (na dva večery) a napsaná docela čtivě. Bohužel trpí většinou neduhů 'young adult' žánru - přemoudřelí teenageři, nelogická základní premisa, nelogické chování postav, výrazné zjednodušení děje i jazyka tak aby to pobralo cílové čtenářstvo.... celý text

Věčný nepřítel 1995, Christopher Pike

Občas se rád vrátím do minulosti a přečtu si před spaním některou knížku z edice Stopy hrůzy jen tak pro radost. Jsou to malé, útlé knížečky, a člověk je klidně slupne během jednoho večera. Nejde o žádné literární skvosty, ale spolehlivě mě přenesou do časů mého dospívání, kdy jsem je doslova hltal :) Tuhle jsem ale nějak kdysi minul, a tak jsem ji teď četl úplně poprvé. Někdy v polovině jsem ji chtěl odložit, nic moc se tam nedělo, ale pak jsem najednou otočil stránku a jako bych četl nějakou úplně jinou knihu. Ta pointa mě fakt dostala, to jsem vážně nečekal. Bohužel nemůžu jít s hodnocením výš, slohově je to vyloženě hrozné, postavy mluví a jednají prkenně a jsou tam dost velké logické díry. Je to velká škoda, protože napsáno o něco líp a na větší ploše by to mohl být bestseller.... celý text

Zbouchnul jsem Satanovu dceru 2019, Carlton Mellick III

Dva divoši 1971, Ernest Thompson Seton