Atrament
přečtené 241
Tajemný hrad v Karpatech
1998,
Jules Verne
Ačkoliv mám Verneovky obecně moc rád, zrovna tato na mně působí dojmem jako by ji snad ani Verne nenapsal. Styl psaní je takový nějaký neohrabaný, děj samotný je dost pofiderní, některé pasáže jsou zbytečně zbrkle odbyty a jiné naopak jsou neúnosně a zbytečně natahovány.... celý text
Malý bratr
2011,
Cory Doctorow
Little Brother je knížka, ze které mám docela ambivalentní pocity. Námět jako takový je mi sympatický hodně, využívání 9/11 hysterie k oklešťování nejzákladnějších svobod a práv občanů pod záminkou ' boje proti terorismu' je velmi aktuální a zajímavé téma. Bohužel Doctorow nezpracovává tuto látku nijak zvlášť podařeně. Příběh je prostinký a předvídatelný a sám o sobě by vydal tak na kratší povídečku. Do délky románu jej Doctorow nafoukl za pomocí sáhodlouhých popisů a vysvětlování. A popisuje toho opravdu hodně. Technické elaboráty na téma bezpečnosti na netu, šifrování a dalších technických lahůdek mi až tak nevadily, aspoň se člověk dozvěděl něco užitečného a nového. Ale popisy toho co má kdo na sobě, co si objednává k jídlu, co čte a co je hrozně cool, ty už mi lezly ve dvou třetinách knihy vyloženě na nervy. Chvílemi jsem měl pocit, že spíš čtu příručku pro dnešní mladé, která se jim snaží ukazovat co by se jim správně mělo líbit. Je mi jasné, že příběh je jakoby vyprávěn sedmnáctiletým hošíkem, a tomu zřejmě autor přizpůsobil i styl, ale výsledek na mě působí dost odtažitě a ve svém důsledku nepříliš čtivě. Díky všem těm popisům, se totiž nějak vytratila slibně hutná atmosféra, naznačená v úvodu. Takže ve finále pouze za dvě hvězdičky. (čteno v anglickém originále)... celý text
Tajemný Etrusk
2004,
Mika Waltari
Tajemný Etrusk je často (a právem) srovnáván se Sinuhetem, takže ani já nebudu výjimkou. Struktura příběhu je opravdu hodně podobná, pocity viny a putování hlavního hrdiny po starověkém světě taktéž. I postavy na které během svého putování Turms narazí by se svými charaktery daly dohledat v Sinuhetovi. Zatímco Sinuhet byl ale postavou vesměs sympatickou, i když tragickou a čtenář dokázal rozumět jeho jednání a ztotožnit se s ním, tak u Turmse jsem byl občas jeho konáním zmaten a vůbec jsem mu nerozuměl. Waltari v Tajemném Etruskovi docela často ujíždí do zdlouhavých popisů různých mystériií, které mně krutě nebavily a taky se v některých pasážích pouští do obsáhlých popisů složité starověké politiky středomořských států, v nichž jsem se vyloženě ztrácel, takže mne bavily ještě méně. Takže u mne Sinuhet vede na celé čáře.... celý text
Konec civilizace
2011,
Aldous Huxley
Jak jsem byl z této knihy zpočátku nadšen, tak zklamaný jsem z ní byl na jejím konci. Výtečný námět utopistické civilizace, která nahradila přirozený systém náhodné lidské reprodukce klonováním a pečlivou predestinací, se zdál být velmi slibný. Bohužel autor tento slibný materiál vůbec nedokázal využít, místo parádní sondy do takto zmutovné totalitní a dekadentní civilizace se čtenář dočká hromady prázdných řečí na téma láska a náboženství. Dost neobratný styl vyprávění na zážitku taky nepřidá. Dvě hvězdičky nakonec dávám pouze za znepokojivě aktuální postřehy ohledně životních potřeb řadového občana.... celý text
Svědectví
2008,
Stephen King
První kniha od Kinga, kterou jsem vydržel dočíst až do konce. Sice obsahovala dost nudných pasáží, sáhodlouhých popisů niterných pocitů a vnitřních monologů postav, ale King tentokrát vždycky v pravou chvíli dokázal tyto nudné pasáže utnout a nechat děj plynout zas o něco svižněji. Občas jsem tak měl pocit, jakoby se ve psaní Svědectví střídaly dvě osoby. Jedna se sklony pitvat se v citečcích, metafyzických podobenstvích a náboženských proklamacích, a druhá s perfektním talentem na dramatický popis šíření smrtonosné nákazy a cestování po vylidněné americe. Škoda toho sladkého amerického happy endu, jinak to mohlo být ještě lepší.... celý text
